ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.4002.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 4002/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. S. , bytem v P., proti žalovanému J. S. , bytem v B., zastoupenému Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu Plzeň–město pod sp. zn. 16 C 96/2000, o dovolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. března 2011, č. j. 18 Co 557/2007-704 a 18 Co 447/2010-704, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. K dovolání žalovaného se rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. března 2011, č. j. 18 Co 557/2007-704, a 18 Co 447/2010-704, a rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 22. února 2010, č. j. 16 C 96/2000-639, ve spojení s usnesením ze dne 4. května 2010, č. j. 16 C 96/2000-656, ruší a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň – město k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. února 2010, č. j. 16 C 96/2000-639, ve spojení s usnesením ze dne 4. května 2010, č. j. 16 C 96/2000-656, z věcí, které měli účastníci v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně: 1) zařízení bytu v P.: obývací pokoj – čalouněná sedací souprava Maja, obývací stěna Onyx, konferenční stolek, koberec, záclony, svítidla, ložnice – ložnice L0-12, koberec, záclony, svítidla, kuchyně – kuchyňský stůl, židle, záclony, závěry, lustr, hodiny, nádobí, BTV Tesla Color, mraznička C 70, chladnička C 210S, automatická pračka T 245, elektrický psací stroj NAKAJIMA, ČB TV TESLA – vše v hodnotě 105.830,- Kč, 2) „členský podíl k družstevnímu bytu č. 14 v Plzni, Partyzánská 14“ v hodnotě 1.185.000,- Kč, tj. věci v hodnotě 1.290.830,- Kč. Do vlastnictví žalovaného přikázal: 1) Opel Kadet, motocykl PIONÝR, nákladní automobil IFA, vše v hodnotě 16.500,- Kč, 2) „hodnotu stavby rodinného domu č. p. 200 v B. ve výši 1.000.000,- Kč – celkem věci v hodnotě 1.016.500,- Kč (výrok I. rozsudku). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání jeho podílu částku 121.584,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku). Výroky III., IV. a V. rozsudku a výroky I. a II. usnesení rozhodl o soudním poplatku a náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, z jakých skutkových zjištění a závěrů vycházel, k jakým právním závěrům dospěl a jak je promítl do způsobu vypořádání věcí a hodnot tvořících součást zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Ve vztahu k vypořádání hodnoty rodinného domu č. p. 200 v B., který byl postaven za trvání manželství a jako součást bezpodílového spoluvlastnictví byl po rozvodu manželství účastníků žalovaným prodán manželům B. dne 4. května 1999, učinil soud prvního stupně předmětem vypořádání „tržní hodnotu“ – na základě revizního znaleckého posudku - prodaného rodinného domu podle jeho stavu ke dni zániku manželství, avšak v ceně v době rozhodování soudu prvního stupně.
Krajský soud (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně i žalovaného rozsudkem ze dne 2. března 2011, č. j. 18 Co 557/2007-704 a 18 Co 447/2010-704, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů, přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně: zařízení bytu v P.: obývací pokoj – čalouněná sedací souprava Maja, obývací stěna Onyx, konferenční stolek, koberec, záclony, svítidla, ložnice – ložnice L0-12, koberec, záclony, svítidla, kuchyně – kuchyňský stůl, židle, záclony, závěry, lustr, hodiny, nádobí, BTV Tesla Color, mraznička C 70, chladnička C 210S, automatická pračka T 245, elektrický psací stroj NAKAJIMA, ČB TV TESLA – vše v hodnotě 105.830,- Kč. Do vlastnictví žalovaného přikázal: 1) Opel Kadet, motocykl PIONÝR, nákladní automobil IFA, vše v hodnotě 16.500,- Kč, 2) „hodnotu stavby rodinného domu v B. ve výši 1.000.000,- Kč – celkem věci v hodnotě 1.016.500,- Kč (výrok I. rozsudku). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání jeho podílu částku 34.084,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku). Výroky III., IV. a V. rozsudku rozhodl o soudním poplatku a nákladech řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, vyjma toho, že nepřikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně členský podíl v bytovém družstvu, neboť členský podíl je na základě dohody účastníků již ve výlučném vlastnictví žalobkyně, ale při vypořádání zohlednil jeho hodnotu zjištěnou aktualizací znaleckého dokazování. Změna ve výši vypořádacího podílu, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému, pak odráží výhradně aktuálně zjištěnou hodnotu členského podílu po doplnění dokazování v odvolacím řízení.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v „§237 odst. 1“ občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Bez bližší argumentace namítá, že „nemůže souhlasit s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Plzni a to zejména v bodě I., kde je uvedeno, že žalovaný má majetek za 10.165.000,- Kč (správně – 1.016.500,- Kč) a žalobkyně za 105.830,- Kč a přesto má žalobkyně doplácet žalovanému finanční vyrovnání. Současně nesouhlasila s tím, aby jí byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Z uvedených důvodů navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání také žalovaný, který přípustnost dovolání dovozoval z §237 odst. b), resp. c) o. s. ř. a podle obsahu dovolání uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Namítal, že účastníci měli v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů rodinný dům, který byl „zapsán“ v katastru nemovitostí pouze na jméno žalovaného, který tento dům po rozvodu manželství prodal kupní smlouvou ze dne 4. května 1999, přičemž žalobkyně se nedovolala relativní neplatnosti prodeje. Soud prvního stupně nejprve přijal závěr, že relevantní cenou je cena realizovaná, tj. cena podle kupní smlouvy. Bylo věcí žalobkyně, aby se dovolala relativní neplatnosti kupní smlouvy, pokud s cenou nesouhlasila. Odvolací soud však rozsudek soudu prvního stupně zrušil s vysloveným závazným právním názorem, podle kterého je relevantní obvyklá cena domu v době vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, a to podle stavu domu ke dni zániku tohoto spoluvlastnictví. Soud prvního stupně byl tímto právním názorem vázán. Podle přesvědčení žalovaného měla být předmětná otázka posouzena tak, jak to učinil původně soud prvního stupně. Dovolatel navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání žalobkyně poukázal, že žalobkyně přehlíží tu skutečnost, že je výlučnou vlastnicí členského podílu s hodnotou, kterou nalézací soudy promítly do vypořádání. Námitka žalobkyně směřující vůči její povinnosti k náhradě nákladů řízení neobsahuje způsobilý dovolací důvod. Navrhl, aby dovolání žalobkyně bylo odmítnuto pro zjevnou bezdůvodnost.
Žalobkyně se k dovolání žalovaného nevyjádřila.
Dovolací soud se zabýval nejprve posouzením přípustnosti podaných dovolání.
Podle §237 odst. 1, odst. 2 písm. a), 3 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
V řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů dovolací soud zkoumá přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť. Skutečnost, že odvolací soud např. změní rozsudek soudu prvního stupně ohledně jedné či několika položek neznamená, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. i proti těm částem rozsudku odvolacího soudu, které se týkají jiných položek, a že dovolací soud je již v důsledku částečné změny rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem oprávněn přezkoumat celé rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. 22 Cdo 425/2008, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).
Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Odlišností se myslí závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Pro posouzení, zda jde o měnící rozsudek odvolacího soudu, není samo o sobě významné, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozsudku, rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. března 2011, sp. zn. 22 Cdo 2468/2009, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).
Dovolání žalobkyně není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Změna rozsudku soudu prvního stupně rozhodnutím odvolacího soudu spočívá toliko v tom, že zatímco soud prvního stupně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání jejího podílu částku 121.584,- Kč, odvolací soud uložil platební povinnost ve výši 34.500, Kč, když soud prvního stupně vycházel z obecné ceny členského podílu ve výši 1.290.830,- Kč, zatímco odvolací soud po aktualizaci znaleckého posudku určujícího obecnou cenu členského podílu z hodnoty 1.010.000,- Kč. Rozhodnutím odvolacího soudu pak byla platební povinnost žalobkyně vůči žalovanému stanovena nižší o částku 87.500,- Kč reflektující polovinu snížené ceny členského podílu.
V uvedené částce 87.500,- Kč není dovolání žalobkyně subjektivně přípustné. Dovolání může podat jen ten účastník řízení, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla rozhodnutí odvolacího soudu způsobena jiná újma na jeho právech odstranitelná zrušením napadeného rozhodnutí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 1998, pod pořadovým č. 28 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 2000, pod pořadovým č. 7).
Jestliže odvolací soud uložil žalobkyni platební povinnost vůči žalobkyni o částku 87.500,- Kč nižší, nejde v tomto rozsahu o rozhodnutí, kterým by žalobkyni byla způsobena újma, neboť na základě rozhodnutí odvolacího soudu má žalovanému zaplatit částku nižší.
Dovolatelka v dovolání toliko namítá, že ačkoliv se jí dostalo v rámci vypořádání nižších majetkových hodnot než žalovanému, byla jí uložena povinnost zaplatit žalovanému vypořádací podíl.
Vyjma výše uvedené změny rozsudku soudu prvního stupně zakládající subjektivní nepřípustnost dovolání žalobkyně posoudily soudy práva a povinnosti účastníků shodně, neboť předmětem vypořádání učinily stejné věci a majetkové hodnoty, shodně provedly jejich ocenění i vypořádání. Potud pak je rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k posouzení přípustnosti dovolání žalobkyně rozhodnutím potvrzujícím.
Přípustnost dovolání žalobkyně je tak nutno poměřovat výhradně §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 2004, sešit č. 7, pořadovém č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).
Dovolatelka žádnou otázku zásadního právního nevymezuje a tato se nepodává ani z obsahu dovolání. Předmětem dovolání není nic, co by zakládalo zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Dovolatelka pouze v obecné rovině namítá, že i když žalovanému byl přikázán do výlučného vlastnictví majetek v hodnotě vyšší než žalobkyni, byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému vypořádací podíl.
Tato námitka je zjevně nedůvodná.
Dovolatelka totiž přehlíží, že vedle věcí, které byly jednotlivým účastníků přikázány do výlučného vlastnictví výrokovou částí rozsudku, učinily nalézací soudy předmětem vypořádání také majetkovou hodnotu členského podílu v bytovém družstvu, jenž se nachází ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Odvolací soud v daném směru postupoval zcela v souladu s judikaturou dovolacího soudu vyjádřenou např. v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. září 2000, sp. zn. 22 Cdo 1242/99, uveřejněném v časopise Soudní rozhledy, 2000, č. 11, str. 335, podle kterého ve výroku rozsudku o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů se vypořádání dříve společných členských práv a povinností účastníků spojených s užíváním družstevního bytu promítne pouze v tzv. výroku o vyrovnání podílů; tato práva se již v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů žádnému účastníků nepřikazují.
Postupu a závěrům odvolacího soudu nelze nic vytknout zvláště při zohlednění toho, že dovolání žalobkyně se omezuje na výše uvedenou námitku a žádnou další argumentaci neobsahuje.
Dovolatelka výslovně napadla i výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2000, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2003, pod pořadovým č. 4).
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolací soud se dále zabýval posouzením přípustnosti dovolání žalovaného.
Soud prvního stupně v rozsudku ze dne 16. června 2004, č. j. 16 C 96/2000-330, vypořádal ve vztahu k rodinnému domu, který žalovaný prodal po zániku bezpodílového spoluvlastnictví, kupní cenu získanou za prodej tohoto domu.
Odvolací soud, který svým usnesením ze dne 3. května 2006, č. j. 18 Co 451/2004, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé zrušil, zavázal soud prvního stupně právním názorem potud, že nelze vycházet z realizované ceny prodeje rodinného domu v B. č. p. 200.
Soud prvního stupně v rozhodnutí, jež odvolací soud přezkoumal dovoláním napadeným rozsudkem, závazný právní názor respektoval a uvedenou otázku posoudil jinak než ve svém předchozím rozhodnutí, neboť byl vázán závazným právním názorem odvolacího soudu, který jeho rozhodnutí zrušil. Dovolání je proto přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1, 4 o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §149 odst. 1, 3 občanského zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., zanikne-li bezpodílové spoluvlastnictví, provede se vypořádání podle zásad uvedených v §150. Neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud.
Podle §145 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., běžné záležitosti týkající se společných věcí může vyřizovat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.
Podle §40a občanského zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., de-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení §49a, §140, §145 odst. 1, §479, §589, §701 odst. 1 a §775 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§40). Je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách, je neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá.
Je-li předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů věc, která ke dni rozhodnutí soudu rozhodujícího o vypořádání tohoto spoluvlastnictví existuje a stále náleží bývalým manželům, provede se její vypořádání tak, že se taková věc přikáže do výlučného vlastnictví některého z bývalých manželů (případně do podílového spoluvlastnictví).
Uvedené závěry se prosadí tehdy, jestliže v době vypořádání patří taková věc do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, avšak nelze z nich vycházet za situace, kdy byla jedním z rozvedených manželů (případně jimi oběma) po zániku bezpodílového spoluvlastnictví a před provedením jeho vypořádání platně převedena na třetí osobu, neboť ke dni vypořádání již součást bezpodílového spoluvlastnictví manželů netvoří.
Za běžnou záležitost týkající se společné věci nelze považovat převod vlastnického práva na základě kupní smlouvy na třetí osobu (osoby). Absence souhlasu druhého manžela s převodem vlastnického práva zakládá relativní neplatnost takového právního úkonu s tím, že pokud se druhý z manželů neplatnosti proti všem účastníkům příslušného právního úkonu nedovolá, jedná se o právní úkon platný (k tomu srovnej mutatis mutandis použitelný rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 1754/2009, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz , jenž uvedený závěr vyslovil k převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezením, lze jej pak vztáhnout i na prodej nemovité věci). Tyto závěry se obdobně vztahují i na situaci, kdy k převodu vlastnického práva dojde po zániku bezpodílového spoluvlastnictví a před jeho vypořádáním, neboť podle ustálené judikatury právní vztahy mezi (bývalými) manžely, popř. mezi nimi a třetími osobami týkající se majetku a závazků, které tvořily předmět společného jmění manželů, se v době mezi zánikem a vypořádáním společného jmění manželů řídí právními předpisy o společném jmění manželů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. srpna 2008, sp. zn. 28 Cdo 2593/2008, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck pod pořadovým č. C 6418, přičemž jeho závěry lze vztáhnout i na institut bezpodílového spoluvlastnictví manželů).
Ze skutkových zjištění učiněných soudy se nepodává, že by se žalobkyně dovolala relativní neplatnosti uvedené kupní smlouvy pro absenci jejího souhlasu s prodejem společné věci; z těchto důvodů je třeba tuto smlouvu považovat za platnou.
V takovém případě se ve výroku rozsudku o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů vypořádání dříve společné věci patřící do tohoto spoluvlastnictví promítne toliko do výroku o částce, kterou je jeden z účastníků povinen zaplatit druhému, aby se vyrovnaly hodnoty mezi ně rozdělených aktiv a pasiv, tj. ve výroku o vyrovnání podílů (srov. mutatis mutandis závěry v publikaci Dvořák, J. - Spáčil, J.: Společné jmění manželů v teorii a judikatuře, 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2011, str. 268).
K závěru o vypořádání částky získané za převod společné hodnoty - obchodního podílu - v rámci řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů se přihlásila i aktuální judikatura Nejvyššího soudu, podle níž jestliže byl platně za trvání manželství prodán podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se předmětem vypořádání částka takto získaná, neboť ta je součástí společného jmění manželů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 1754/2009, publikovaný na stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz). Tento závěr pak ve smyslu shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu C 6148 dopadá i na převody uskutečněné v době od zániku společného jmění do jeho vypořádání a lze jej vztáhnout i na případ prodeje společné nemovité věci tvořící součást bezpodílového spoluvlastnictví manželů.
Z uvedeného vyplývá, že bylo-li v souzené věci zjištěno, že žalovaný po zániku bezpodílového spoluvlastnictví prodal věci tvořící součást bezpodílového spoluvlastnictví třetí osobě, byť na základě relativně neplatného právního úkonu, přičemž relativní neplatnosti se žalobkyně nedovolala, tato dříve společná věc již ke dni rozhodování soudu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů nemohla být součástí jeho masy. Předmětem vypřádání se tak mohla stát toliko částka získaná za převod prodané nemovité věci, neboť závěr o případné absolutní neplatnosti kupní smlouvy soudy neučinily a okolnosti směřující k případné absolutní neplatnosti kupní smlouvy nebyly ani v řízení žádným z účastníků tvrzeny.
Rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, které vyšly z odlišného právního názoru, je tudíž nesprávné, dní podíly; dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. proto dovolatel uplatnil právem.
Dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2, 3 o. s. ř. zrušil a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž je soud prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §243d odst. 1 věta první o. s. ř. Propojení zkoumané části výroku rozhodnutí odvolacího soudu s částí výroku, která přezkoumání nepodléhá, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li dovolací soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, který přezkoumávat nelze (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3307/2006, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5768).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2011
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu