ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.69.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 69/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Ing. A. V., zastoupené JUDr. Milanem Jungrem, advokátem se sídlem v Praze 4, Přechodní 1600/11, proti žalovanému B. T. , zastoupeného JUDr. Jiřím Ondrouškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 23, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 C 65/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor ze dne 26. srpna 2010, č. j. 26 Co 698/2007-206, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Táboře („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. července 2007, č. j. 9 C 65/2006-98, výrokem pod bodem I. zrušil „podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem označeným jako dům č. p. 37 na stav. parc. č. 5 – zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 5 – zastavěná plocha a nádvoří o vým. 957 m2, parc. č. 265 – zahrada o vým. 392 m2 a parc. č. 266 – trvalý travní porost o vým. 480 m2, které jsou zapsány v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Tábor, na LV č. 287 pro obec Dobronice u Bechyně, katastrální území D.“, výrokem pod bodem II. rozhodl, že „nemovitosti se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně“, výrokem pod bodem III. uložil žalobkyni povinnost „zaplatit žalovanému na vyrovnání podílu částku 330.000,- Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku“ a výrokem pod bodem IV. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka Tábor jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 18. ledna 2008, č. j. 26 Co 698/2007-124, rozsudek soudu prvního stupně změnil a nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného, kterému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 330.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Nejvyšší soud ČR jako dovolací soud k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 4. května 2010, č. j. 22 Cdo 2769/2008-153, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, poté rozsudkem ze dne 26. srpna 2010, č. j. 26 Co 698/2007-206, ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně v odstavcích I. ve výroku o zrušení podílového spoluvlastnictví a II. ve výroku o přikázání nemovitosti do vlastnictví žalobkyně potvrdil. Ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně v odstavci III. ve výroku o platební povinnosti žalobkyně změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání podílu částku 310.000,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a ve výroku III. rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, konkrétně proti výroku I. a II. rozsudku odvolacího soudu, podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř.
V dané věci odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o plnění v neprospěch žalovaného, když namísto částky 330.000,- Kč uložil žalobkyni povinnost zaplatit mu na vyrovnání podílu částku 310.000,- Kč; vzhledem k §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. však dovolání proti této měnící části není přípustné, neboť jde o částku nižší než 50.000.- Kč. V dané věci by tak připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží [§237 odst. 3 o. s. ř.]
Nevymezil-li žalobce v dovolání, jehož přípustnost by se mohla opírat jen o §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne ( usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 2463).
V dané věci dovolatel právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, výslovně nevymezil, a taková otázka se ani nepodává z obsahu dovolání. Podstatou dovolání je polemika se skutkovými zjištěními a hodnocením důkazů; dovolatel tak uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř., ke kterému podle výslovného znění §237 odst. 3 o. s. ř. nelze přihlédnout. Dovolací soud podotýká, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2010, sp. zn. 22 Cdo 2595/2008, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 8610); dovolací soud by pak úvahy soudů rozhodujících v nalézacím řízení mohl zpochybnit jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené. Tak tomu v dané věci není; ostatně i předchozí rozhodnutí odvolacího soudu zrušil Nejvyšší soud jen pro procesní vady, nikoliv snad pro nepřiměřenost úvahy o způsobu vypořádání.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. srpna 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu