ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.3318.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 3318/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce Dr. med. J. N. , zastoupeného JUDr. Ladislavem Vávrou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 66, proti žalovanému J. N. , zastoupenému JUDr. Martou Klenovskou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Rokycanova 1268/1, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 511/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. dubna 2010, č. j. 12 Co 108/2010-190, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. ledna 2010, č. j. 16 C 511/2008-154, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku „byt č. sestávající se z kuchyně a 3 pokojů s příslušenstvím I. kategorie ve 4. NP domu čp. v K. V. ulici R. 8 na stavební parcele č. zapsaný u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Karlovy Vary, pro katastrální území Drahovice, obec Karlovy Vary na listu vlastnictví “ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. dubna 2010, č. j. 12 Co 108/2010-190, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Na zjištěném skutkovém základě (jenž je účastníkům řízení znám a nelze jej v daném případě zpochybnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. /dále jen „o.s.ř.“/ - viz posléze uvedený výklad) odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že z tam uvedených příčin užívá žalovaný předmětný byt bez právního důvodu (§126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“). Se zřetelem k okolnostem specifikovaným v napadeném rozsudku (které jsou rovněž účastníkům řízení známy) neshledal důvody pro to, aby žalobci byla podle §3 odst. 1 obč. zák. odepřena ochrana jeho práva domáhat se vyklizení žalovaného nebo aby bylo vyklizení žalovaného podmíněno zajištěním bytové náhrady. Za této situace vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání; zbývá dodat, že k doplňku dovolání dovolací soud nepřihlížel, neboť byl u něj podán až dne 16. září 2010, tj. po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty k podání dovolání (§242 odst. 4 o.s.ř.).
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci. Z následujících důvodů nemůže být dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 věta za středníkem o.s.ř.). Proto nelze v daném případě přihlížet k okolnostem uplatněným – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř., tj. k okolnostem, jimiž dovolatel brojil proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů čerpaly svá skutková zjištění rozhodná pro posouzení otázky, zda výkon vlastnického práva žalobce je či není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák. V tomto ohledu je tedy výtka nesprávného právního posouzení věci nepřípustně založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Přitom – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání – nelze ani přehlédnout, že dovolatel alespoň zčásti v dovolání uplatnil tzv. „skutkové novoty“; v dovolacím řízení však platí zákaz skutkových novot (srov. Občanský soudní řád, Komentář, 5. vydání, nakladatelství C. H. BECK, strana 1004, bod 6.).
Ve vztahu k dovolacím námitkám podřaditelným pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. lze uvést následující.
Zpochybnil-li dovolatel správnost právního názoru, který odvolací soud přijal podle §3 odst. 1 obč. zák., a to i poukazem na okolnosti uvedené v dovolání, jímž navíc přikládal jiný právní význam, lze konstatovat, že Nejvyšší soud České republiky opakovaně (srov. např. usnesení ze dne 15. března 2001, sp. zn. 26 Cdo 931/2000, uveřejněné pod C 308 ve svazku 3 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále usnesení ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. 26 Cdo 1491/2003, ze dne 20. ledna 2005, sp. zn. 26 Cdo 866/2004, ze dne 9. února 2005, sp. zn. 26 Cdo 180/2004, a ze dne 23. února 2005, sp. zn. 26 Cdo 192/2004) zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi. Navíc otázky rozporu vyklizení s dobrými mravy a bytové náhrady pro žalovaného přípustnost dovolání založit nemohou už proto, že odvolací soud je posoudil v souladu s judikaturou dovolacího soudu, byť na ni výslovně neodkázal (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod č. 6 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2010).
Ve vztahu k dovolací námitce, že „vztah mezi účastníky je třeba posuzovat jako smlouvu o výpůjčce dle ust. §659 a násl. občanského zákoníku“ , je zapotřebí zdůraznit, že v dovolacím řízení lze přezkoumat pouze správnost právních závěrů, které odvolací soud přijal; „neexistující“ právní závěry nelze přezkoumávat. Uvedené v plném rozsahu platí ve vztahu k této dovolací námitce. Odvolací soud totiž žádný závěr s odkazem na ustanovení §659 a násl. obč. zák. neučinil a dovolací soud dodává, že ani učinit nemohl, neboť mu to zjištěný skutkový základ věci neumožňoval, jelikož jeho součástí nebylo zjištění, že se účastníci dohodli na tom, že dovolatel bude předmětný byt po určitou (konkrétně vymezenou) dobu bezplatně užívat.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. srpna 2011
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu