ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.3458.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 3458/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobců a) E. B. , b) Ing. P. H. , c) F. B. , všech zastoupených JUDr. Vladimírem Jirouskem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Preslova 9, proti žalované CITIBANK HOLDINGS IRELAND LIMITED se sídlem 1 North Wall Quay Ifsc, Dublin 1, Irská republika, identifikační číslo 377 488, o zaplacení částky 270.863,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 28 C 336/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2008, č. j. 23 Co 548/2007-51, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 13. 2. 2008, č. j. 23 Co 548/2007-51, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (soud prvního stupně) z 23. 6. 2006, č. j. 28 C 336/2004-24, kterým zamítl žalobu na zaplacení částky 270.863,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Žalobci se žalobou domáhali zaplacení nedoplatku nájemného (ze smlouvy o nájmu nebytových prostor) vzniklého zvýšením sazby daně z přidané hodnoty. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým a právním závěrem soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu nebytových prostor, v níž se dohodli na nájemném ve výši 2.031.120,- Kč pololetně včetně daně z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“) a pro případ prodloužení nájemního poměru sjednali nájemné ve výši 1.692.600,- Kč pololetně, že uzavřeli inflační doložku, ale o změně výše nájemného v souvislosti se zvýšením sazby daně z přidané hodnoty se nedohodli. Uzavřel, že výše nájemného je ve smlouvě stanovena srozumitelně a určitě, odkaz v závorce u výše nájemného …“včetně DPH“, neznamená, že by vůle účastníků směřovala ke stanovení výše nájemného jako rozdílu mezi částkou uvedenou ve smlouvě a výší daně z přidané hodnoty v době uzavření smlouvy. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit nájemné jen ve výši sjednané ve smlouvě (což učinila) bez navýšení o aktuální sazbu daně z přidané hodnoty.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání.
V průběhu dovolacího řízení vyšlo najevo, že žalovaná obchodní společnost Citi a.s. (dříve Citibank, a.s.), se sídlem v Praze 6, Evropská 178 zanikla, právním nástupcem společnosti je společnost CITIBANK HOLDINGS IRELAND LIMITED se sídlem 1 North Wall Quay Ifsc, Dublin 1, Irská republika, IČ 377 488, na kterou přešlo veškeré jmění a závazky zanikající společnosti City a.s. Ke dni 31. 12. 2009 nabylo účinnosti rozhodnutí o dokončení přeshraniční fúze. Nejvyšší soud ČR proto usnesením ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. 26 Cdo 3458/2009, ve smyslu ustanovení §107 občanského soudního řádu rozhodl, že s tímto právním nástupcem bude v řízení nadále pokračováno na místě žalované.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 13. 2. 2008, dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Protože ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci); k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 věta za středníkem o. s. ř.).
Přitom právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/1997, uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 46, a usnesení ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 2196/2001, a ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1881/2003). Otázka, zda v dané věci směřovala vůle účastníků ke sjednání nájemného sestávajícího ze dvou samostatných částek, a to z nájemného a z daně přidané hodnoty v aktuální zákonné výši (jak dovozují dovolatelé), je proto otázkou skutkovou. Vzhledem k tomu, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit, a dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. nelze úspěšně uplatnit v případě dovolání, jehož přípustnost je zvažována podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemůže označená otázka založit přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení.
Přípustnost dovolání nezakládají ani dovolací námitky podřaditelné pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. obsažené v dovolání.
Napadený právní závěr, že žalované nevznikla povinnost zaplatit žalobcům částku odpovídající zvýšené dani z přidané hodnoty, je v souladu s již ustálenou judikaturou - srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 32 Odo 835/2002 a ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4345/2008, které se zabývaly obdobnou problematikou. Daňová povinnost žalobců nemohla založit oprávněnost jejich nároku na zvýšení sjednaného nájemného o DPH (jeho aktuální výši). Skutečnost, že po uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor, došlo ke zvýšení sazby DPH, měla význam pouze pro fiskální vztah žalobců, pro jejich daňovou povinnost vyplývající pro ně ze zákona o dani z přidané hodnoty, ale bez vlivu na závazkový vztah účastníků. Změna sazby daně z přidané hodnoty v průběhu účinnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor, jejíž součástí byla i dohoda o výši nájemného zahrnující tuto daň, nemá vliv na samotný závazkový vztah jejích účastníků (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 33 Cdo 5117/2008 schválený na zasedání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky dne 13. 4. 2011 k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jestliže smlouva o nájmu nebytových prostor neobsahuje ujednání o změně výše sjednaného nájemného při změně zákonné sazby daně z přidané hodnoty a zároveň nedošlo k dohodě mezi účastníky o změně výše nájemného (viz nezpochybnitelná skutková zjištění), nelze po dobu trvání nájmu dohodnuté nájemné zvyšovat o rozdíl mezi zákonnou sazbou daně z přidané hodnoty v době uzavření smlouvy a sazbou (zvýšenou) v době placení nájemného.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalované podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelům právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. května 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu