ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.5156.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 5156/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce J. V. , proti žalovanému statutárnímu městu Havířov, se sídlem Havířov - Město, Svornosti 2, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 114 C 433/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září 2009, č. j. 42 Co 312/2009-100, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 3. 2009, č. j. 114 C 433/2008-70, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že výpověď z nájmu žalobce k bytu č. 2 v domě na N. t. v H. – M. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“) ze dne 6. 11. 2008 je neplatná, dále rozhodl o nákladech řízení.
Po provedeném dokazování vzal zejména za prokázáno, že Městská realitní agentura, s.r.o. jako zástupce žalovaného (vlastníka předmětného domu) dala žalobci (nájemci předmětného bytu) dne 6. 11. 2008 výpověď z nájmu bytu dle §711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák.“) z důvodu, že žalobce nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu (dále jen „úhrady za služby“) ve výši odpovídající nejméně trojnásobku nájemného a úhrad za služby, s tím že k 31. 10. 2008 činí dlužná částka 9.678,- Kč + zákonný poplatek z prodlení (dále též jen „Výpověď“), že Výpověď obsahovala poučení o možnosti podat žalobu na určení neplatnosti i závazek zajistit při vyklizení bytu přístřeší, že byla doručena žalobci dne 11. 11. 2008, že od 1. 3. 2007 byl měsíční předpis nájemného a záloh za služby 2.853,- Kč a od 1. 1. 2008 pak ve výši 3.226,- Kč, že žalobce neplatil nájemné a zálohy za služby zcela pravidelně a ke konci října 2008 mu vznikl dluh ve výši 9.678,- Kč (bez poplatku z prodlení). Na tomto skutkovém podkladě dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Konstatoval, že Výpověď obsahovala veškeré náležitosti podle §711 odst. 3 obč.zák. a že uplatněný výpovědní důvod byl naplněn, neboť v době doručení Výpovědi měl žalobce dluh ve výši trojnásobku měsíčního nájemného a záloh za služby, tj. ve výši 9.678,- Kč. Neztotožnil se s námitkou žalobce, že Městská realitní agentura nebyla oprávněna k rozhodnutí o výpovědi z nájmu bytu, neboť podle mandátní smlouvy uzavřené s žalobcem spravuje jako mandatář byty v jeho ve vlastnictví a byla oprávněna činit jeho jménem právní úkony, přičemž dle uvedené smlouvy (zejména její přílohy č. 3) nepotřebovala k dání výpovědi z nájmu bytu jeho předchozí souhlas.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 11. 9. 2009, č.j. 42 Co 312/2009-100, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že Výpověď je neplatná; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Poté, co doplnil dokazování opakováním důkazu listinou obsahující Výpověď, konstatoval, že soud prvního stupně správně zjištěný skutkový stav (z něhož vycházel i odvolací soud), nesprávně právně posoudil, pokud uzavřel, že Výpověď je platná, neboť obsahuje všechny zákonné náležitosti. Na rozdíl od něj pak dovodil, že v ní schází konkrétní vymezení výpovědního důvodu. Konstatoval, že podle §711 odst. 3 obč.zák. musí výpověď mimo jiné obsahovat i důvod výpovědi, který je třeba skutkově vymezit dostatečně určitě tak, aby nájemce věděl, z jakých konkrétních důvodů je mu výpověď dána a mohl se těmto skutkovým tvrzením bránit v žalobě na určení její neplatnosti. Vypovídá-li pronajímatel nájem bytu z důvodu uvedeného v ustanovení §711 odst. 2 písm. b) obč.zák., je třeba, aby blíže konkretizoval a vymezil především období, za které nájemce nezaplatil řádně, neboť jedině v takovém případě se může nájemce v řízení o neplatnosti výpovědi řádně bránit a uvést relevantní skutkové tvrzení a prokázat, že za rozhodné období nájemné a úhrady za služby řádně zaplatil. Výpověď však žádná konkrétní tvrzení v tomto směru neobsahuje, je tedy neurčitá (§37 odst. 1 obč.zák.) a tudíž neplatná. S ohledem na uvedené se již nezabýval dalšími důvody neplatnosti Výpovědi.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a uplatnil v něm dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v závěru odvolacího soudu, že Výpověď je neplatná pro neurčitost, neboť v ní není uvedeno období, za které žalobce dlužil na nájemném a úhradách za služby. Namítá, že obsahovala všechny náležitosti stanovené §711 obč.zák. a že citovaný zákon neukládá pronajímateli povinnost uvádět v textu výpovědi výčet měsíců, ve kterých nájemci vznikl dluh na nájemném, resp. úhradách za služby. Má za to, že vymezení výpovědního důvodu ve Výpovědi, tj. uvedení výše dluhu a data, ke kterému se tento dluh váže, je dostačující. Dále uvádí, že ustanovení §711 odst. 2 písm. b) obč.zák. nestanoví období, kterého se má dluh týkat, ale pouze výši dluhu, tj. že dluh má být vyšší než trojnásobek měsíčního nájemného a úhrad za služby, a že otázka existence či neexistence dluhu ke dni doručení výpovědi může být následně zkoumána v řízení o určení neplatnosti výpovědi. Poukazuje na to, že výše dluhu se může měnit, že jeho výše může být odlišná v době vyhotovení výpovědi či jejího odeslání anebo v době, kdy se dostane do sféry nájemce, a tudíž ani v době doručení výpovědi nemusí být údaj o výši dluhu aktuální, a že z právního hlediska je podstatné, aby v době, kdy se výpověď dostala do dispozice nájemce, byl dluh vyšší než trojnásobek měsíčního nájemného a úhrady za služby. Uvádí, že v řízení před soudem prvního stupně byla otázka, zda byl naplněn uplatněný výpovědní důvod, podrobně zkoumána, a že unesl důkazní břemeno, že Výpověď byla dána žalobci oprávněně. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání podáno nebylo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky stanovené v §241 odst. 2 písm. b) a 4 o.s.ř., a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly dovoláním uplatněny. Existence uvedených vad nebyla dovolatelem namítána a ani z obsahu spisu nevyplývá.
Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí přezkoumal z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §711 odst. 1 a 2 písm. b) obč.zák. pronajímatel může vypovědět nájem bytu bez přivolení soudu, jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu.
Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 11. 2009, sp.zn. 26 Cdo 1109/2009, zaujal právní názor, že ve vztahu k určitosti výpovědi pronajímatele (§37 odst. 1 obč.zák.) dané z důvodu podle §711 odst. 1 písm. b) obč.zák., spočívajícího v neplacení nájemného a úhrad za služby, je třeba, aby pronajímatel dostatečně určitě skutkově vymezil uplatněný výpovědní důvod tak, aby z ní bylo patrno, z čeho dovozuje jeho naplnění; nestačí tedy, aby např. pouze uvedl, že „nájemce nezaplatil nájemné a úhrady za služby ve výši odpovídající trojnásobku těchto měsíčních plateb“, nebo že „dluží na uvedených platbách konkrétní částku“, uvedenou ve výpovědi, ale je třeba, aby specifikoval, z čeho se tato částka sestává (nejlépe tak, že uvede, za které konkrétní měsíce a kolik nájemce nezaplatil). K uvedenému právnímu názoru se dovolací soud přihlásil i v rozsudku ze dne 20. 10. 2010, sp.zn. 26 Cdo 4145/2009, a nemá důvodu se od něj odchýlit ani v projednávané věci.
Jestliže tedy odvolací soud dospěl k závěru, že Výpověď je podle §37 odst. 1 obč.zák. neurčitá, je-li v ní vymezen výpovědní důvod podle §711 odst. 2 písm. b) obč.zák. tak, že byla pouze vyčíslena dlužná částka ke dni 31. 10. 2008 ve výši 9.678,- Kč + zákonný poplatek z prodlení, je jeho právní posouzení věci správné.
Pokud dovolatel poukazoval na možnost proměnlivosti výše dluhu ke dni vyhotovení, odeslání, resp. doručení výpovědi z nájmu bytu nájemci s tím, že je podstatné, aby v době jejího doručení byl dluh vyšší než trojnásobek měsíčního nájemného a úhrad za služby, je třeba uvést, že se zřetelem k povaze daného výpovědního důvodu nelze jeho uplatnění podmiňovat tím, že protiprávní jednání nájemce trvá i ke dni doručení výpovědi; rozhodné je, že k uvedenému dni nájemce hrubě porušil své povinnosti vyplývající z nájmu bytu. Protiprávní stav spočívající v nezaplacení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a zmíněných úhrad (§711 odst. 2 písm. b/ obč.zák.) nemusí trvat v okamžiku doručení (dojití) výpovědi z nájmu bytu nájemci, postačí, že existoval v době před doručením (dojitím) výpovědi nájemci bytu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2010, sp.zn. 26 Cdo 28/2009 a sp.zn. 26 Cdo 4145/2009).
Jelikož rozsudek odvolacího soudu je z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace správný, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) – dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř., a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měl jinak právo vůči žalovanému.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. května 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu