ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.256.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 256/2011-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. května 2011 o dovolání podaném T. T. P. , a P. T. D. , proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 218/2010 ze dne 22. června 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 37/2009, takto:
I. Z podnětu dovolání obviněného P. T. D. se podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu a za přiměřeného použití ustanovení §261 trestního řádu též ohledně obviněných T. T. P. a L. L. se rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 218/2010 ze dne 22. června 2010 v části týkající se zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, jakož i v celém výroku o trestu zrušuje .
Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněné P. T. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. března 2010, sp. zn. 3 T 37/2009 byli P. T. T. a D. P. T uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami a jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen trest. zák.) a P. T. T. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), které spočívaly v tom, že „1. obžalovaní P., D. a L. L. společně v době od 20. 12. 2007 do 7. 4. 2008 se podíleli v pronajatém domě, ulice P. v P., na pěstování konopí pomocí speciálně nainstalovaného technologického zařízení složeného ze závěsných svítidel osazených vysokotlakými sodíkovými výbojkami s nastavitelným časovým cyklem, a z potrubních ventilátorů, zajišťujícího osvit, vytápění, ventilaci a cirkulaci vzduchu, s nutností manuální závlahy, v úmyslu nedovoleně vypěstovat nejméně 101 ks rostliny konopí určené k následnému zpracování do stavu způsobilého k spotřebě jako tzv. marihuana, určená k prodeji, kdy jimi vytvořené podmínky pro pěstování umožňovaly kontinuální sklizeň kannabinolových produktů s nadprůměrnými hodnotami delta- 9. THC, kdy 101 ks zajištěných rostlin konopí obsahovalo minimálně 400g tetrahydrocannabinolu, když látka delta – 9. tetrahydrocannabinol je uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., a rostlina konopí je uvedena v příloze č. 3 zákona 167/1998 Sb., jako omamná látka, přičemž obžalovaní P. T. T. a D. P. T zajišťovali vybavení „pěstírny“, její provoz, stravu pro obviněného L. L., který v objektu domu bydlel, zajišťoval pravidelnou zálivku rostlin a kontroloval funkčnost automatizovaných procesů, tedy pro jiného přechovávali omamnou látku a čin spáchali ve značném rozsahu; 2. obžalovaná P. sama v době od 20. 12. 2007 do 7. 4. 2008 v P., ulici P. v domě umožnila třetím osobám jako faktický nájemce této nemovitosti, za účelem pěstování konopí neoprávněný odběr elektrického proudu tak, že pod obezděním pilířku u domu bylo přímo na vodiči kabelu distribučního vedení nasvorkováno třífázové odbočení vodiče, které nebylo vedeno k elektroměrovému rozvaděči, ale přímo bez jištění do další elektrické instalace v domě, čímž byla způsobena společnosti Redistribuce, a. s., se sídlem P., S., škoda ve výši 183.134,- Kč, tedy si přisvojila cizí věc tím, že se jí zmocnila způsobila škodu nikoli malou. Za tyto trestné činy byla P. T. T. odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřicetidvou měsíců a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Dále jí byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. D. P. T byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Dále mu byl uložen trest vyhoštění v trvání osmi let. Týmž rozsudkem byl L. L. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvacetičtyř měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Všem obviněným byl také uložen trest propadnutí věci, a to věcí přesně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku. V jeho rámci byl také další obviněný P. T. V. podle §226 písm. c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zproštěn obžaloby, protože nebylo prokázáno, že by v obžalobě označený skutek spáchal.
O odvolání P. T. T. a D. P. T (a odvolání příslušného státního zástupce týkající se všech tří obviněných) rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 8 To 218/2010 ze dne 22. června 2010 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. u obviněných P. T. T., D. P. T a L. L. (u toho též z důvodu §258 odst. 1 písm. e/ tr. ř.) zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině odsoudil obviněnou P. T. T. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřicetidvou měsíců a pro jeho výkon ji zařadil do věznice s ostrahou, obviněného D. P. T k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, když jeho výkon mu odložil na zkušební dobu v trvání pěti let a obviněného L. L. k trestu odnětí svobody v trvání dvacetisedmi měsíců a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem a dále mu uložil trest vyhoštění na dobu neurčitou. Odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného P. T. V. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podali obv. P. T. T. a D. P. T dovolání, a to jako osoby oprávněné, včas, prostřednictví svých obhájců a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila P. T. T. ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. b), g) a l ) tr. ř. D. P. T označil za dovolací důvod ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
P. T. T. v důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že soud prvního stupně provedl důkazy, které byly pořízeny v rozporu se zákonem, a to konkrétně důkazy získané při domovní prohlídce, když tento postup nerespektuje základní práva zaručená čl. 12 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). V tomto směru odkázala na několik rozhodnutí Ústavního soudu České republiky (dále jen Ústavní soud) a Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud), a to konkrétně nálezů Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 268/03, sp. zn. III. ÚS 190/01, sp. zn. II. ÚS 291/2000, sp. zn. IV. ÚS 570/03. Nezákonnost domovní prohlídky je dovolatelkou spatřována především ve skutečnosti, že nebyl proveden předběžný výslech obviněného L. L. a dále návrh státního zástupce na provedení domovní prohlídky a následné rozhodnutí soudu o jejím provedení považuje za neodůvodněné (v této otázce odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. 183/203). Tím, že obecné soudy nepovažovaly výše uvedené nálezy Ústavního soudu za právně závazné, došlo k porušení práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny (nález Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 536/06). Poukázala na skutečnost, že domovní prohlídka nebyla provedena v souladu se zákonem, když obviněný L. L. nebyl před započetím domovní prohlídky vyslechnut, ačkoli bylo orgánům činným v trestním řízení známo, že se v domě zdržuje (jeho výslech byl proveden až po skončení domovní prohlídky), to s tím, že i osoba bez úředně povoleného pobytu na území ČR má svá práva při ochraně soukromí na místě, na kterém se zdržuje a fakticky přežívá. Dále poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 2/02, s tím, že je chráněno právo na nedotknutelnost obydlí faktického uživatele. Shrnula, že nebyla v tomto případě dána neodkladnost tohoto úkonu (domovní prohlídky) a neprovedení předchozího výslechu obviněného L. L. tedy má za následek její nezákonnost. V souvislosti s provedenou domovní prohlídkou namítla též její neodůvodněnost (a to opět s odkazem na četnou judikaturu Ústavního soudu). V další části dovolání namítla, že audiovizuální nahrávky z doby od února 2008 do dubna 2008 nejsou použitelné, a to ze stejných důvodů jako zmíněná domovní prohlídka. K jejich pořízení došlo totiž před zahájením trestního stíhání a rozhodnutí státního zástupce není odůvodněno ve vztahu k neodkladnosti nebo neopakovatelnosti takovýchto záznamů (k tomu odkázala a simili na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 287/96). K posouzení její viny v otázce trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. dovolatelka uvedla, že popis skutku, tak jak je uveden ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, není takovým popisem skutku, který by zakládal trestněprávní odpovědnost za trestný čin krádeže, neboť tento popis skutku se vůbec nezabývá otázkou subjektivní stránky zmíněného trestného činu s tím, že jazykové vyjádření „umožnit“ není totožné s výrazem „přisvojit si“ ve smyslu trestního zákona. Z jazykového pohledu je tedy dle dovolatelky možno dovodit, že popis skutku není jednáním, na které lze aplikovat normy trestního práva. S ohledem na tyto vady popisu skutku odkázala dále dovolatelka na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 46/96 a sp. zn. IV. ÚS 582/99 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1626/2008, sp. zn. 6 Tdo 871/2007 a sp. zn. 4 Tz 98/2006. Dále dovolatelka (pravděpodobně v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., ač to výslovně u těchto námitek neuvedla, avšak tento dovolací důvod deklarovala též v úvodu svého podání) poukázala na skutečnost, že hned na počátku hlavního líčení vznesla námitku podjatosti soudu, která je součástí audiozáznamu, nikoli součástí protokolu o hlavním líčení, přičemž o této námitce nebylo doposud rozhodnuto a i odvolací soud tuto skutečnost ignoroval. V závěrečné pasáži dovolání obviněná P. uvedla, že má za to, že Obvodní soud pro Prahu 10 nebyl oprávněn změnit své zprošťující rozhodnutí ve vztahu ke skutku pod bodem 1 (následně po zrušení rozsudku odvolacím osudem) a pokud tak učinil, jednal v příkrém rozporu s procesními předpisy, a to konkrétně s §263 odst. 7 tr. ř. a dále, že ani ona sama, ani její právní zástupce nebyli před podáním obžaloby řádně seznámeni se spisem v souladu s trestním řádem, toto jim bylo umožněno až soudem po podání obžaloby, čímž se soud postavil na stranu obžaloby a pomáhal jí konvalidovat vady, které způsobily orgány činné v trestním řízení. Závěrem svého podání dovolatelka požádala dovolací soud, aby odložil vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze vydaného dne 22. 6. 2010 pod sp. zn. 8 To 218/2010 a s ohledem na shora uvedené navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání.
D. P. T v důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že popis skutku ve vztahu k němu neodpovídá užité právní kvalifikaci, neboť zde absentuje jak objektivní, tak subjektivní stránka skutkové podstaty jemu přisuzovaného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trest. zák. Uvedl, že provedené důkazy neprokazují, že by věděl o tom, že je v předmětném domě provozována výše uvedená nelegální činnost a že na ní dovolatel participoval. Jeho účast na trestném činu neprokazuje ani nález DNA na věci, neboť se nedá ani s jistotou určit, že věc do domu vnesl dovolatel (jedná se o věc přenosnou). Poukázal na skutečnost, že i kdyby bylo možné z provedených nepřímých důkazů vyvozovat jeho přítomnost v domě a že do domu něco přinesl, tímto není prokázáno spáchání jemu přisuzovaného trestného činu. Zdůraznil však, že i kdyby o pěstírně věděl, ani takováto vědomost by nenaplňovala skutkovou podstatu jemu přisuzovaného trestného činu, neboť by muselo být prokázáno, že svým jednáním úmyslně směřoval k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek, tedy že by věděl, že se svým jednáním na takovéto výrobě podílí; takováto skutečnost však nebyla prokázána a z žádného důkazu ji nelze dovodit. Navíc v odůvodnění rozsudku ve vztahu k dovolateli postrádá popis skutečností, z nichž má vyplývat naplnění skutkové podstaty jmenovaného zločinu. Nesprávné hmotně právní posouzení skutku tak dle dovolatele tedy spočívá ve skutečnosti, že skutek uvedený ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, byl nesprávně podřazen pod skutkovou podstatu zločinu podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trest. zák. Ze shora uvedených důvodů tedy navrhl Nevyššímu soudu, aby napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. 8 To 218/2010, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K takto podaným dovoláním se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že v případě dovolatelky P. T. T. je zjevné, že vytýká soudům procesní pochybení při provádění a hodnocení důkazů. Tato totiž namítla, že soudy obou stupňů svá pozitivní rozhodnutí o její vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trest. zák. a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. vystavěly na důkazech, které byly opatřeny při domovní prohlídce, která však podle jejího mínění nebyla provedena v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu, stejně tak jako za nepoužitelný důkaz označila přehrání audiovizuálních nahrávek zachycujících stav před nemovitostí, která byla obviněnými pořízena za účelem pěstování konopí. Za procesní námitku je třeba dle vyjádření státní zástupkyně označit i tu, v níž došla k závěru, že došlo k porušení jejího práva na obhajobu, protože neměla možnost řádně se seznámit se spisem po ukončení přípravného řízení, neboť se spisem byla seznámena až v řízení před soudem. Státní zástupkyně zdůraznila, že takto pojaté námitky především nejsou podřaditelné nejen pod zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů taxativně v zákoně označených s tím, že je tedy zřejmé, že v uvedeném rozsahu bylo dovolání podáno z jiných důvodů, než které zákon s možností podání dovolání spojuje. Nicméně uvedla, že pokud jde o hodnocení zákonnosti či nezákonnosti ve věci provedené domovní prohlídky (a audiovizuálních nahrávek), je třeba souhlasit s právním názorem Městského soudu v Praze, že domovní prohlídka byla provedena v souladu s ustanovením §84 tr. ř., přičemž v podrobnostech se státní zástupkyně ztotožňuje s argumentací odvolacího soudu, který se k totožné námitce obviněné v rámci odvolacího řízení již vyjadřoval, a to proto, že správným způsobem bylo ze strany odvolacího soudu reagováno na veškeré procesní námitky obviněné uplatněné i v tomto dovolání. Shrnula tedy, že k porušení pravidel spravedlivého procesu proto nedošlo. Co se týká dalšího uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., tento důvod dovolání je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) - g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovení zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) - k) a tento dovolací důvod tak patří mezi procesní dovolací důvody a jeho smyslem je náprava závažných vad. Poukázala na skutečnost, že u dovolatelky však o prvý případ nejde, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku - odvolání, rozhodl ve veřejném zasedání a po provedení přezkumu podle hledisek uvedených v §254 tr. ř. Za uvedené situace je možné dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) - k) tr. ř., přičemž v tomto směru dovolatelka uplatnila výše a níže rozebraný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pro úplnost je dle státní zástupkyně třeba uvést, že z kontextu dovolacích námitek uplatněných z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., je zřejmé, že dovolatelka napadla usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. 8 To 389/2009, jímž byl podle §258 odst. 1 písm. c), d) tr. ř. zrušen napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 6. 2009, sp. zn. 3 T 37/2009, jímž byla uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. a obžaloby zproštěna pro skutek této právně kvalifikovaný jako příprava k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §7 odst. 1 k §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., přičemž tento byl zrušen v celém rozsahu i ohledně spoluobviněných ve zprošťující části a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvého stupně k novému rozhodnutí. Proti tomuto usnesení však není možné dovolání podat, neboť nejde o rozhodnutí podle §265a odst. 1, 2 tr. ř. Uvedla, že k porušení ustanovení §263 odst. 7 tr. ř. v posuzované trestní věci rovněž nedošlo s tím, že uvedené zákonné ustanovení není možné vykládat tak, jak činí dovolatelka, tedy absolutně s účinností pro celé trestní řízení, neboť takový postup by byl v rozporu s účelem trestního řízení, ale je třeba jej vykládat v kontextu s částí řízení, které toto ustanovení upravuje. Zdůraznila, že nic nebrání odvolacímu soudu zrušit rozhodnutí soudu prvního stupně a v odůvodnění svého rozhodnutí rozvést, proč jsou dosud provedená skutková zjištění nutná, v čem je třeba je doplnit, popř. k jakým důkazům je ještě třeba přihlédnout, avšak ke způsobu potvrzení důkazů nesmí nalézacímu soudu udělovat závazné pokyny. K další argumentaci dovolatelky státní zástupkyně uvedla, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Pod tento uplatněný dovolací důvod je dle státní zástupkyně možné podřadit námitku, v níž dovolatelka zpochybnila správnost právní kvalifikace trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., neboť dovolatelka nepovažuje zákonné znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu naplněné ani po objektivní, ani po subjektivní stránce, zejména za situace pokud bylo její jednání soudem v rozsudečném výroku vymezeno tak, že měla umožnit neoprávněný odběr elektrického proudu, neboť pojem „umožnit“ zcela zřejmě neodpovídá zákonné definici trestného činu krádeže, která vyžaduje, aby si pachatel cizí věc „přisvojil“. V naznačených souvislostech státní zástupkyně poukázala na skutečnost, že objektem trestného činu krádeže je vlastnictví věci, dále držba věci, ale i faktická dispozice s věcí, přičemž věcí se rozumí i ovladatelná přírodní síla. Ze zákonného znaku „zmocní se“, je možné dovozovat, že cizí věc je v moci někoho jiného. Státní zástupkyně uzavřela, že v posuzované trestní věci je jednání dovolatelky popsáno tak, že odpovídá zákonným znakům skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 tr. zák., neboť naplňuje veškeré zákonné znaky tohoto ustanovení, a to jak po objektivní, tak po subjektivní stránce, s tím že byl naplněn i potřebný stupeň společenské nebezpečnosti s tím, že k uvedenému závěru bylo třeba dospět na základě ve věci učiněných skutkových zjištění, která byla reprodukována ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku i tehdy, pokud jednání dovolatelky je v této specifikováno tak, že „umožnila“ neoprávněný odběr elektrického proudu, neboť charakter takového jednání koresponduje s atypickým charakterem věci, kterým je v posuzované trestní věci elektrická energie. K dovolací námitce podle §265 odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy že ve věci rozhodl vyloučený orgán, uvedla státní zástupkyně pouze to, že bez spisového materiálu a audionahrávky, která zachycuje průběh předmětného líčení, v němž mělo k vyslovení této námitky podjatosti dojít, se není možné k věci vyjádřit. K dovolání podanému D. P. T státní zástupkyně uvedla, že skutková věta odsuzujícího rozsudku podle názoru dovolatele neobsahuje žádný popis jednání, které by bylo možné právně posoudit jako přechovávání omamné a psychotropní látky, za situace, kdy k pěstování konopí přispěl pouze tím, že zajišťoval vybavení pro tzv. „indooor“ způsob pěstování konopí a stravu pro osobu, která na pěstování rostlin dohlížela, čímž dovolatel tedy zpochybnil zjištěný skutkový stav svým tvrzením, že se na pěstování konopí nepodílel a o ničem takovém neměl vědomost, takže mu z trestně právního hlediska není možné přičítat jinou činnost. V uvedené souvislosti je dle státní zástupkyně třeba připomenout, že pěstování rostliny konopí, která obsahuje více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrocannabinolů bez povolení, je zákonem č. 167/1998 Sb., o návykových látkách zakázáno. V dané souvislosti není směrodatné zjištění, zda se dovolatel přímo podílel na pěstování konopí v botanickém smyslu, tedy že by ho sázel, zaléval, sklízel nebo sušil, neboť jeho trestná činnost je popsána tak, že zajišťoval vybavení pěstírny konopí, její provoz a stravu pro obviněného L. L., který nejenže v objektu domu bydlel, ale především se staral o funkčnost celého zařízení, které sloužilo k pěstování konopí v téměř zemědělském rozsahu. Pokud se tedy dovolatel společně s dalšími obviněnými podílel na pěstování konopí tím, že zajišťoval efektivní pěstování konopí, aby obsahovalo co největší množství THC a aby byla vysoká produkce v krátkém časovém intervalu, pak se podílel na páchání drogové trestné činnosti, neboť se podílel na pěstování konopí, které je zařazeno v seznamu omamných látek, přičemž k jejímu pěstování neměl žádné povolení a jeho jednání tedy bylo třeba právně kvalifikovat jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trest. zák. Vzhledem ke shora uvedenému, kdy právní kvalifikaci trestného jednání obou dovolatelů považuje státní zástupkyně za přiléhavou, s tím, že v trestním procesu, který proti nim byl veden, nedošlo k porušení jejich práv garantovaných v rámci spravedlivého procesu, navrhla, aby jejich dovolání byla podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuta. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud o jejich dovoláních rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
P. T. T. uplatnila ve svém dovolání tři dovolací důvody, a to konkrétně dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g) a l ) tr. ř.
Co se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. , ten je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Dovolatelka tento dovolací důvod uplatnila se zcela vágním poukazem na „námitku podjatosti soudu“, která měla být vznesena někdy v prvních dnech hlavního líčení (konkrétní termín neuvedla), a o které nemělo být doposud rozhodnuto. V první řadě je třeba uvést, že co se týká vyloučení orgánů v trestním řízení, tato otázka je upravena v §30 odst. 1 tr. ř., když z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení. V rámci takovéto námitky je třeba konkrétně určit, která osoba (soudce, státní zástupce) má být z úkonů trestního řízení vyloučena, a to současně i s konkrétními důvody. Vzhledem ke skutečnosti, že dovolatelka nic takového v rámci deklarovaného dovolacího důvodu neuvedla, a ani žádná takováto námitka není součástí protokolů o hlavních líčeních, nemůže takto koncipovaná námitka založit dovolací přezkum. Nicméně jako obiter dictum Nejvyšší soud uvádí, aniž by chtěl jakkoli vyvozovat, jaký konkrétní obsah měla tato námitka dovolatelky pojmout, že ze spisu vyplývá, že se zřejmě jedná o námitku vůči osobě tlumočníka (protokol o hlavním líčení ze dne 21. 5. 2009, č. l. 512, ze kterého však nebyl pořizován audiozáznam a podání označené „Námitky vůči osobě tlumočníka“ ze dne 1. 6. 2010, č. l. 897). Pokud by skutečně měla dovolatelka na mysli tuto námitku, je třeba uvést, že tlumočník není osobou, kterou by bylo možno považovat za „orgán“ ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu, když osoby, kterých se daná věc týká, jsou uvedeny výše, a proto Nejvyššímu soudu nezbylo než takto vedenou dovolací námitku odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout i jim adekvátní závěry právní. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Ze shora uvedeného je tedy především zřejmé, že obsahem tohoto dovolacího důvodu, s ohledem na jeho hmotně právní povahu, nemohou být námitky procesního charakteru, týkající se jak provedené domovní prohlídky, pořízení audiovizuálních nahrávek a seznámení se se spisem ze strany dovolatelky a jejího právního zástupce, které takto nemohou být právně relevantně uplatněny nejen z hlediska zvoleného dovolacího důvodu, ale ani pod žádným z dalších, zákonem taxativně stanovených, důvodů dovolání. Nicméně Nejvyšší soud jako (obiter dictum) považuje za nutné uvést, že provedení domovní prohlídky považuje za provedené v souladu se zákonem. Podle §82 odst. 1 tr. ř. domovní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení, přičemž v dané věci je zřejmé, že orgány činné v trestním řízení měly dostatek poznatků svědčících o tom, že je v předmětném domě nelegálně pěstováno konopí. Podle §83 odst. 1 tr. ř. nařídit domovní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. V neodkladných případech tak může namísto příslušného předsedy senátu nebo soudce učinit předseda senátu nebo soudce, v jehož obvodu má být prohlídka vykonána. Příkaz k domovní prohlídce musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. V daném případě byl podnět k návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce (č. l. 256) i příkaz k domovní prohlídce (č. l. 258) byl náležitě odůvodněn právě tím, že dosud získané poznatky vedou k tomu, že se jedná o pěstírnu konopí. Podle §84 tr. ř. lze vykonat domovní prohlídku nebo osobní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na kom se má takový úkon vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo ani dobrovolného vydání hledané věci nebo odstranění jiného důvodu, který vedl k tomuto úkonu. Předchozího výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě. V posuzovaném případě provedla policie výslech majitelů domu Ch. a F., výslech spoluobviněného L. L., byl proveden až po přerušení domovní prohlídky, když tento byl zadržen v domě, který obýval bez jakéhokoli právního titulu, navíc byl na území České republiky ilegálně. Neprovedení výslechu obv. L. L. před provedením domovní prohlídky však obstojí i ve světle dovolatelkou uváděných nálezů Ústavního soudu. Z povahy věci se rozhodně jednalo o úkon neodkladný, když reálně hrozilo možné zničení důkazů. V tomto směru je nutno odkázat na judikaturu, podle které trpí-li protokol o provedení domovní prohlídky některými formálními nedostatky, např. není-li zde dostatečně konkretizován důvod, proč nedošlo k předchozímu výslechu (§84, §85 odst. 3 tr. ř.), neznamená to samo o sobě nezákonnost domovní prohlídky a nepoužitelnost důkazů při ní opatřených, jestliže je z jiných důkazů patrné, že domovní prohlídka proběhla v souladu se zákonem. Pokud je domovní prohlídka prováděna jako úkon neodkladný (§160 odst. 4 věta prvá tr. ř.), mají důvody, pro které jde o úkon tohoto charakteru, nepochybně vliv i na úvahy, zda při provádění domovní prohlídky věc nesnese odkladu a zda předchozí výslech nelze okamžitě provést (§84 věta druhá tr. ř.). Předchozí výslech osoby, u níž se má prohlídka vykonat, nebude možné okamžitě provést nejen tehdy, jsou-li překážky výslechu na straně této osoby (např. v podobě jejího pobytu v cizině či na neznámém místě, nedovoluje-li to její zdravotní stav, opilost atd.), ale rovněž za situace, kdy takové překážky zde sice nejsou, ale z kriminalisticko-taktického hlediska a s přihlédnutím k očekávanému důkaznímu významu výsledků domovní prohlídky je třeba postupovat urychleně . Nemožnost předchozího výslechu tedy může být způsobena již samotnou neodkladností provedení domovní prohlídky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tz 32/2000 ze dne 29. 3. 2000, uveřejněno v Soudních rozhledech pod č. SR 103/2000 str. 278). Je také namístě zdůraznit, že právě provedení domovní prohlídky mělo vést k identifikaci a zadržení osob, které tuto trestnou činnost páchají, když z předchozího výslechu majitelů domu žádné takovéto poznatky (ohledně možných pachatelů) nevyplynuly, neboť osobu vietnamské národnosti, které byl dům oficiálně pronajat před provedením domovní prohlídky nebylo možno najít (patrně již opustila území České republiky). Dále lze souhlasit s názorem Městského soudu v Praze, že pořízením audiovizuálních nahrávek nebylo zasaženo do práva na soukromí obviněných a rozhodně není možno srovnávat takovéto pořizování audiovizuálních nahrávek na veřejné ulici k nálezům Ústavního soudu týkajících se domovních prohlídek. Stejně tak pod deklarovaný dovolací důvod nelze podřadit námitku dovolatelky, že jí před podáním obžaloby k soudu nebylo umožněno prostudovat spis a tuto vadu napravil až soud prvního stupně, v čemž je dovolatelkou spatřováno napomáhání žalobě ze strany soudy. Navíc na tuto námitku již správně reagoval Městský soud v Praze, který poukázal na ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého soud po předběžném projednání obžaloby vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem . Je však zřejmé, že neseznámení se obviněnou a jejím obhájcem se spisem je vadou, kterou lze odstranit snadno, trestní řád s takovouto situací počítá a nabízí její řešení a bylo by nadbytečné kvůli takovéto věci vracet spis státnímu zastupitelství, přičemž tím, že soud toto obviněné umožnil (odstraněním vady) se do role veřejné žaloby zjevně nestavěl, pouze využil možnosti, kterou mu poskytuje trestní řád a daná skutečnost nemá vliv na nezávislost soudu. Pokud by tedy obsahem dovolání byly pouze výše uvedené námitky, nezbylo vy Nejvyšším soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Pod deklarovaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je právně relevantně uplatněna ta námitka týkající se absence subjektivní stránky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., současně se však jedná o námitku zjevně neopodstatněnou.
Podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. se trestného činu krádeže dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a způsobí takovýmto činem škodu nikoli malou.
Přisvojení si cizí věci ve smyslu §247 tr. zák. je naplněno neoprávněným odběrem elektrické energie, jelikož tato je v souladu s ustanovením §89 odst. 13 tr. zák. považována za věc, neboť tou se dle tohoto ustanovení rozumí i ovladatelná přírodní síla (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 487/2004 ze dne 5. 5. 2004, uveřejněno na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). V posuzované věci z hlediska předmětného skutku je zřejmé, že za daného stavu, kdy byla dovolatelka faktickou nájemkyní nemovitosti, účastnila se nelegálního pěstování konopí, umožnila za účelem utajení této trestné činnosti nepovolený odběr elektrické energie, musela si být vědoma toho, že tento odběr energie není v souladu se zákonem a distributorovi elektřiny vznikne tímto jejím jednáním škoda. Je pravdou, že „umožnit“ a „přisvojit“ si nejsou jazykově totožné pojmy, nicméně s ohledem na specifický charakter ovladatelné přírodní síly jako věci ve smyslu trestního zákona je takto formulovaná skutková věta přiléhavá, když vystihuje formu jednání dovolatelky, kterým se dopustila jí přisuzovaného trestného činu.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který dovolatelka ve svém podání také uplatnila je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádné opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Ač v úvodu svého podání tento dovolací důvod deklarovala, a to v jeho první alternativě, v dovolání potom k tomu dovolacímu důvodu žádné námitky neuvedla. Z výše popsané povahy tohoto dovolacího důvodu je zřejmé, že pokud jej dovolatelka hodlala uplatnit (jak vyvodila státní zástupkyně) ve vztahu k usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 389/2009 ze dne 19. 1. 2010 (č. l. 731), kterým byl podle §258 odst. 1 písm. c), d) tr. ř. zrušen napadený rozsudek, v celém rozsahu, u obviněné P. T. T. v odsuzující části a u všech obžalovaných ve zprošťující části a věc byla vrácena soudu prvního stupně, pak je namístě uvést, že takovéto rozhodnutí, kterým nebylo pravomocně rozhodnuto o vině a trestu obviněných není rozhodnutím vy smyslu §265a odst. 1 tr. ř. a není proti němu dovolání (žádný další opravný prostředek) přípustný, o čemž také takové rozhodnutí obsahuje příslušné poučení. Pokud tento dovolací důvod mínila dovolatelka uplatnit ve vztahu k nyní napadeném rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 218/2010 ze dne 22. června 2010, nelze než konstatovat, že zvolený dovolací důvod míří na případy, kdy byl rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, k čemuž však v dané věci nedošlo, když Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem a původní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 změnil ve vztahu k obžalované ve výroku o trestu. Daný dovolací důvod tak v ani jednom z těchto případů nelze uplatnit v žádné jeho alternativě. Jako obiter dictum k námitce dovolatelky, že došlo k porušení ustanovení §263 odst. 7 tr. ř., dovolací soud uvádí, že k takovémuto porušení dle jeho názoru nedošlo. Podle tohoto ustanovení z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl. Z již řečeného tedy vyplývá, že odvolací soud je vázán hodnocením důkazů soudem prvního stupně, pouze v rámci změny nebo doplnění skutkových zjištění, s tím, že ani tato návaznost není úplná, neboť se neuplatní tam, kde odvolací soud provede důkazy před soudem prvního stupně dosud neprovedené, a tam, kde odvolací soud znovu provede důkazy předtím již provedené v hlavním líčení soudem prvního stupně. Nic však nebrání odvolacímu soudu zrušit rozhodnutí soudu prvního stupně a v odůvodnění svého rozhodnutí rozvést, proč nejsou dosud provedená skutková zjištění úplná, v čem je třeba je doplnit, popř. k jakým důkazům je ještě třeba přihlédnout. Ke způsobu potvrzení důkazů však nesmí nalézacímu soudu udělovat závazné pokyny. Lze jednoznačně souhlasit s názorem státní zástupkyně, že nic nebrání tomu, aby znovu ve věci jednající soud prvního stupně zaujal po vrácení věci podle §259 odst. 1 tr. ř. jiné stanovisko k otázce viny obviněného oproti svému předchozímu rozhodnutí.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání P. T. T. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
D. P. T ve svém dovolání namítl, že jeho jednání tak, jak je popsáno ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, nevykazuje znaky jemu přisuzovaného trestného činu (zločinu) nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trest. zák. Tuto námitku lze právně relevantně uplatnit pod deklarovaným dovolacím důvodem, pod kterým však nelze uplatnit námitky, jejichž prostřednictvím dovolatel předkládá dovolacímu soudu vlastní verzi (pro něj příznivější) skutkového děje, než ke které dospěly po řádně vedeném dokazování obecné soudy a hodnotí (jednotlivé) ve věci provedené důkazy jiným způsobem, než učinily obecné soudy a pokud by byly obsahem dovolání pouze tyto námitky, nezbylo by Nejvyššímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trest. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 2 písm. c) trest. zák. se dopustí ten, kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1 ve značném rozsahu.
Dovolatel tedy namítl, že i kdyby věděl, že se v předmětném domě pěstují rostliny konopí, případně pro jejich pěstování zajistil komponenty, nejednalo by se o jemu přisuzovaný zločin.
V dané věci je třeba poukázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, podle které pokud pachatel pěstuje rostliny konopí jen proto, aby je následně mohl sklidit a zpracovat do stavu způsobilého ke spotřebě či získání psychotropní látky THC, tj. pro výrobu omamné látky, k čemuž ovšem nedojde v důsledku zásahu orgánů činných v trestním řízení, je vyloučeno posoudit takové jednání jako „přechovávání“ omamné látky pro sebe podle §187a TZ (ve znění účinném do 31. 12. 2009). Za splnění dalších zákonných podmínek může být uvedený skutek totiž posouzen jako pokus trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 k §187 TZ (ve znění účinném do 31. 12. 2009). Z pohledu naplnění zákonných znaků trestného činu podle §187 TZ (ve znění účinném do 31. 12. 2009) pak není významné, zda rostlina byla určena k výrobě jen pro pěstitele rostliny konopí či i pro jiného (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 204/2010 ze dne 4. března 2010). Samotné pěstování rostliny konopí (rod Cannabis), kterou zvláštní zákon považuje za omamnou látku ve smyslu §195 odst. 1 tr. zák., nelze zároveň ztotožňovat s pojmem „výroba“ omamné nebo psychotropní látky podle §187 tr. zák. O výrobu (resp. některou její fázi) by mohlo jít jedině v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC). Protože zákon požaduje, aby pachatel takovou látku vyrobil, bylo by možno případy, kdy pěstování rostliny konopí sice směřovalo k uskutečnění výroby, avšak z určitých důvodů k ní nedošlo, podle okolností posoudit jako pokus (§8 odst. 1 tr. zák.), eventuálně přípravu (§7 odst. 1 tr. zák.) trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák. ( viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006). Tato rozhodnutí Nejvyššího soudu lze analogicky vztáhnout i k nyní posuzované věci, i když v současné době je platným a účinným nový trestní zákoník, kde je tento trestný čin (označený jako zločin) upraven v jeho §283. To však nic nemění na tom, že pěstování rostliny konopí určené k sušení a následnému prodeji nenaplňuje znaky dokonaného (označeného) trestného činu.
Proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání podaného D. P. T (které je takto uplatněno právně relevantně stran námitky o absenci objektivní stránky předmětného zločinu a je z tohoto pohledu současně i důvodné) zrušil rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 218/2010 ze dne 22. června 2010, a to v části týkající se skutku v němž bylo rozhodnuto o vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trest. zák. obviněného D. P. T a z důvodu uvedeného v §261 tr. ř. i v odsuzující části týkající se obviněného L. L. (přestože v jeho případě podal odvolání státní zástupce pouze do výroku o trestu, tak bude namístě aplikovat ustanovení §254 odst. 3 tr. ř. příp. ustanovení §261 tr. ř.) a obviněné P. T. T. ohledně skutku popsaného bod bodem ad 1) citovaného rozsudku soudu prvního stupně. Řízení se tak vrací před odvolací soud, kdy se tento bude muset znovu zabývat právní kvalifikací jednání obviněných, a to s přihlédnutím ke zmíněné (ustálené) judikatuře Nejvyššího soudu, případně doplnit dokazování o skutková zjištění, týkající se již případné výroby omamných a psychotropních látek a jedů či jejich prodeje, a zkoumat, zda tak došlo k dokonání označeného zločinu či pokusu nebo přípravě k němu. Stejně tak se bude muset zabývat otázkou, zda jednání všech obviněných naplňuje samostatně znaky jim přisuzovaného trestného činu, nebo zda jednali jako spolupachatelé ve smyslu §23 trest. zák. a ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Citované rozhodnutí Krajského soudu v Praze bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněných, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že popsané vady obsažené v napadeném (citovaném) rozhodnutí nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud ověřil, že v den konání neveřejného zasedání se žádný z obviněných nenachází ve výkonu trestu, nerozhodoval v této věci o vazbě ani o žádosti o odklad trestu obviněné P. T. T., protože zrušením napadeného (citovaného) rozsudku Městského soudu v Praze přestal být uložený trest vykonatelným.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka