ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.2147.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 2147/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobce Z. K. , zastoupeného JUDr. Vladimírem Rybářem, advokátem se sídlem Poděbradech, Fügnerova 651, adresa pro doručování: Kolín IV, Politických vězňů 27, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 272.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 162/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2010, č. j. 13 Co 442/2010-58, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky 272.750,- Kč s příslušenstvím, které se žalobce domáhal z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením vedeným u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 10 C 369/98, jehož předmětem bylo zaplacení ceny díla ve výši 494.910,- Kč.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 11. 2010, č. j. 13 Co 442/2010 - 58, změnil rozsudek soudu I. stupně ve věci samé tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 59.000,- Kč s úrokem z prodlení, ve zbývající části rozsudek soudu I. stupně potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu věci zjištěného soudem I. stupně, že posuzované řízení vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 10 C 369/98 bylo zahájeno žalobou ze dne 26. 11. 1997. Poté, co byl platební rozkaz k odporu žalovaných zrušen, byla ve věci v průběhu roku 1998 konána tři jednání, dne 28. 7. 1998 byl ustanoven znalec, který doručil posudek soudu dne 8. 2. 1999. Následně se konalo šest jednání a na posledním z nich byl dne 26. 11. 2001 vyhlášen rozsudek. K odvolání obou stran byl rozsudek soudu I. stupně rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2003 zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Po dalších čtyřech jednáních a připuštění změny žaloby byl dne 26. 7. 2004 vyhlášen rozsudek soudu I. stupně. I tento rozsudek byl napaden oběma stranami a částečně zrušen Krajským soudem v Praze rozsudkem ze dne 10. 3. 2005. Spis byl v březnu 2006 předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání žalovaných, které bylo usnesením ze dne 28. 5. 2008 odmítnuto (pozn. Nejvyššího soudu), a spis vrácen soudu I. stupně, který ve věci nařídil další čtyři jednání. Při posledním jednání dne 13. 7. 2009 vzal žalobce žalobu zpět, proto soud I. stupně usnesením ze dne 5. 8. 2009 řízení zastavil. Právní moc usnesení nastala dnem 25. 8. 2009. Celková délka řízení činila 11 let a 10 měsíců.
Žalobce uplatnil svůj nárok v rámci předběžného projednání věci u žalované, která konstatovala nesprávný úřední postup soudu a poskytla žalobci zadostiučinění v penězích ve výši 71.000,- Kč.
Odvolací soud uvedl, že doba 11 let a 10 měsíců je doba zřejmě nepřiměřená tomuto typu sporů. Tím, že se žalobce nedočkal konečného rozhodnutí ve lhůtě, kterou by bylo možno s přihlédnutím ke složitosti sporu očekávat, žalovaný porušil prostřednictvím soudních orgánů povinnost vyplývající z ustanovení §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a je tedy odpovědný za újmu, jež žalobci vznikla. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, zda částka, které se žalobci dostalo od žalované v rámci mimosoudního odškodnění, je přiměřená závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva i judikatury českých soudů vyšel odvolací soud z celkové doby řízení 11 let a 10 měsíců, za každý rok přiznal žalobci částku 15.000,- Kč, čímž dospěl k výsledné částce 162.500,- Kč. Tuto částku dále upravil s ohledem na kritéria §31a odst. 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. tak, že ji snížil o 20%, neboť šlo o složitou věc (bylo třeba vypracovat znalecký posudek), o dalších 20% z důvodu, že řízení probíhalo ve třech stupních soudní soustavy, a naopak připočetl 20% s ohledem na jednání poškozeného během řízení, který se na průtazích nijak nepodílel a k celkové délce řízení sám nepřispěl. V konečném důsledku tak základ nároku ve výši 162.500,- Kč snížil o 20 %, čímž dospěl k výsledné částce 130.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že žalobci částka 71.000,- Kč již byla žalovanou vyplacena, přiznal žalobci dalších 59.000,- Kč.
Rozsudek odvolacího soudu, v rozsahu jeho potvrzujícího výroku I., napadl žalobce dovoláním, jež považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř., z důvodu nesprávného právního posouzení věci, které má spočívat ve zhodnocení otázky výše zadostiučinění (v obecné rovině) a v použití kritérií pro snížení nebo zvýšení zadostiučinění co do složitosti řízení, porovnání místních podmínek v ČR s dalšími státy EU a počtu stupňů soudní soustavy, v nichž byla věc projednávána. Dovolatel se domnívá, že odvolací soud měl vycházet z vyšší částky než 15.000,- Kč ročně, neboť šlo o „mimořádně a extrémně nesprávný úřední postup“, ve kterém dovolatel spatřuje odepření soudní ochrany a porušení ústavně zaručených práv. Za takových okolností, kdy se žalobci nedostalo soudní ochrany jeho práva, uzavřel po 11 letech pro něho nepříliš výhodný soudní smír, protože věc bylo třeba ukončit (vzhledem k věku některých účastníků řízení hrozila jejich další obměna a další zvýšení jejich počtu). Žalobce dále nesouhlasí s odvolacím soudem v tom, že šlo o složitou věc, protože okolnost sama, že bylo třeba vypracovat znalecký posudek, nezakládá složitost věci, resp. řízení. Šlo o celkem běžný spor ze závazkového právního vztahu ze smlouvy o dílo o provedení stavebních prací, který je třeba rozhodovat do 3 let od zahájení řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu chybí bližší vysvětlení závěru, že šlo o složitou věc, proto v této části považuje žalobce napadený rozsudek za nepřezkoumatelný. Žalobce se dále domnívá, že místní podmínky či životní úroveň v ČR se již nijak výrazně neliší od průměru EU, proto není důvod nepřijmout kompromisní částku 1.250,- Eur za rok průtahů. Skutečnost, že řízení probíhalo ve třech stupních soudní soustavy, nelze přičítat k tíži žalobci, tuto okolnost nebyl schopen ovlivnit. Dovolatel navrhl zrušit napadené rozhodnutí a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném po 1. 7. 2009 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím ve smyslu §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Dovolání není přípustné, neboť dovolatelem vymezené právní otázky již byly v judikatorní praxi Nejvyššího soudu vyřešeny a dovolací soud neshledal důvod se od nich jakýmkoliv způsobem odchylovat.
Nejvyšší soud již ve svých předchozích rozhodnutích a zejména ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen Stanovisko, vyjádřil k tomu, jakým způsobem je třeba stanovit přiměřenou výši zadostiučinění (bod V. a VI. Stanoviska) a jakým způsobem je třeba přihlížet k jednotlivým kritériím uvedeným v §31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) - dále jen OdpŠk (bod IV. Stanoviska).
Nejvyšší soud, i s ohledem na výši zadostiučinění, jež je přiznávána Evropským soudem pro lidská práva, dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000,- Kč až 20.000,- Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1.250,- Kč až 1.667,- Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15.000,- Kč až 20.000,- Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7.500,- Kč až 10.000,- Kč).
Nejvyšší soud zároveň akceptuje, pokud jsou částky přiznávané na vnitrostátní úrovni nižší, než ke kterým by dospěl Evropský soud pro lidská práva, a to zejména s ohledem na výhody využití vnitrostátního prostředku nápravy, jež je pro účastníky bližší, dostupnější, řízení o něm je rychlejší a probíhá v jazyce poškozeného, tudíž lze snadněji dosáhnout nápravy utrpěné újmy, než kdyby se poškozený domáhal ochrany cestou stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1613/2009. Rozhodnutí v tomto usnesení citovaná jsou dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
Právní posouzení věci odvolacím soudem, který vyšel ze základní částky 15.000,- Kč za rok nepřiměřeně dlouhého řízení, je tudíž v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, a nepředstavuje otázku zásadního právního významu.
Dovolatel dále nesouhlasil s hodnocením kriteria §31a odst. 3 písm. b) OdpŠk odvolacím soudem, který uzavřel, že šlo o složitou věc. Dle dovolatele nešlo o složitou věc, neboť sama okolnost, že bylo třeba vypracovat znalecký posudek, nezakládá složitost řízení.
Jakým způsobem je třeba hodnotit kriterium složitosti řízení (§31a odst. 3 písm. b) OdpŠk) Nejvyšší soud vymezil pod bodem IV. písm. a) Stanoviska. Při hodnocení složitosti řízení lze zohlednit zejména složitost skutkovou (rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování a různorodost užitých důkazních prostředků – výslechy mnoha svědků, znalecké posudky, výslechy znalce apod.), složitost právního posouzení z hlediska aplikační i interpretační (závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti), a složitost procesní (procesní aktivita účastníků, četnost a srozumitelnost jejich podání a procesních návrhů, četnost opravných prostředků, výsledky řízení o těchto opravných prostředcích atd.). Ve vztahu k posouzení v kolika stupních soudní řízení probíhalo lze vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí.
Soud prvního stupně uvedl, že se jednalo o složitou věc, když ve věci byl vypracován znalecký posudek a dokazování bylo do té míry složité, že mělo vliv na celkovou délku řízení, přičemž není zanedbatelný ani fakt, že ve věci vystupovalo na straně žalované 10 účastníků. Odvolací soud k tomu doplnil, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Z odůvodnění tedy vyplývá, že se soudy zaměřili zejména na posouzení složitosti skutkové a procesní. S dovolatelem lze v zásadě souhlasit v tom, že odůvodnění složitosti řízení by obzvláště v případě, kdy je na základě tohoto kriteria snížena základní částka zadostiučinění až o 40%, mělo obsahovat podrobnější vysvětlení toho, v čem konkrétně složitost řízení spočívala, a proč se tedy jednalo o objektivní příčinu prodloužení řízení. Nicméně ani kusé odůvodnění složitosti řízení odvolacím soudem nezakládá v tomto případě nesprávné právní posouzení věci, neboť z obsahu spisu vyplývá, že řízení bylo do určité míry složité nejen po stránce skutkové, ale i po stránce právní. Předmětem původního řízení bylo zaplacení ceny díla zhotoveného žalobcem (zhotovení výtahové šachty v domě žalovaných), přičemž v průběhu řízení bylo třeba řešit otázku ceny díla, promlčení nároku uplatněného žalovanými k započtení a otázku absolutní neplatnosti smlouvy o dílo. Dovolací soud tedy neshledal, že by se odvolací soud od judikatorních závěrů Nejvyššího soudu vyjádřených ve Stanovisku odchýlil, a proto ani tato otázka nezakládá zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5, ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, neboť na straně žalované, které by jinak právo na náhradu nákladů dovolacího řízení přináleželo, žádné náklady dovolacího řízení neshledal.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2011
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu