ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.1762.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 1762/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně WebVALC spol. s r. o. , se sídlem v Brně, Ponava, Sportovní 581/4a, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26237954, za účasti GTS Czech s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Žižkov, Přemyslovská 2845/43, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 28492170, o nahrazení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 21 C 154/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. listopadu 2010, č. j. 18 Co 203/2009-212, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 11. května 2009, č. j. 21 C 154/2008-151, kterým byla zamítnuta žaloba na nahrazení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 5. března 2004, č. j. 175718/2003-6371, ve spojení s odvolacím rozhodnutím předsedy Českého telekomunikačního úřadu ze dne 17. září 2004, č. j. 13551/2004-603, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. července 2009, dále též jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušené odvolacím soudem, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá v napadeném potvrzujícím výroku ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Dovolatelka žádnou právní otázku, jež by činila napadené rozhodnutí odvolacího soudu zásadně významným po právní stránce, neformuluje a takovou otázku nelze dovodit ani z uplatněných dovolacích důvodů.
Vytýká-li dovolatelka - poukazujíc na ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. – napadenému rozhodnutí odvolacího soudu vady v odůvodnění, představující podle jejího mínění zásah do jejích ústavně garantovaných práv na spravedlivý proces a soudní ochranu, pak patrně přehlédla, že k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), na který výslovně odkazuje, se při posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřihlíží, jak je v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. července 2009 výslovně uvedeno. O situaci, kdy je námitka procesní vady odrazem střetu o výklad normy procesního práva a je jí tudíž uplatněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., se tu nejedná; dovolatelka v rámci námitky procesní vady žádnou otázku zásadního procesně právního významu nevymezila (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10, in www.usoud.cz , stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována).
Namítá-li ostatně dovolatelka, že odvolací soud se „potřebně“ argumentačně nevypořádal s jejími námitkami o tzv. „smluvní pojistce“ a o povinnosti ve smlouvě odkázat na obchodní podmínky řádně individualizované ve smyslu ustanovení §273 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), lze její výhrady podle jejich obsahu posoudit spíše jako zpochybnění úplnosti a tudíž správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, jímž je uplatněn dovolací důvod stanovený §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (sama dovolatelka spatřuje naplnění obou jí označených dovolacích důvodů v týchž skutečnostech). K závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí však nelze dospět ani prostřednictvím takto pojaté námitky. Rozhodnutí odvolacího soudu neřeší takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně nebo při jejímž posouzení by dovolací soud měl důvod odklonit se od své dosavadní judikatury, a není tu ani jiná skutečnost, jež by - v intencích ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. - zakládala jeho zásadní význam po právní stránce. Dovolatelkou kritizovaný závěr o platnosti předmětné smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb je založen na posouzení individuálních okolností konkrétního případu, jež nemá význam pro rozhodovací činnost soudů vůbec, a myšlenkovému postupu, jímž odvolací soud k tomuto závěru dospěl, nelze ničeho vytknout.
Byť odvolací soud tzv. „smluvní pojistku“ výslovně nezmínil, s námitkou neplatnosti smlouvy založenou na tvrzeném antidatování jednoho z jejích dvou vyhotovení se řádně vypořádal. Argumentace dovolatelky, že předmětná smlouva obsahuje „smluvní pojistku“ spočívající ve sjednané nutnosti existence dvou zcela stejných vyhotovení smlouvy (jako předpokladu platnosti smlouvy), nemá oporu ve skutkovém stavu zjištěném soudy nižších stupňů; ten v dovolacím řízení, v němž může být dovolání přípustné toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nepodléhá dovolacímu přezkumu a Nejvyšší soud je jím vázán. Lze jen na okraj poznamenat, že samotný text smlouvy závěr o sjednání takové „smluvní pojistky“ učinit neumožňuje.
Stejně tak nelze ničeho vytknout úvahám, na nichž odvolací soud založil dovolatelkou zpochybňované právní posouzení v otázce, zda část obsahu předmětné smlouvy byla v souladu s ustanovením §273 odst. 1 obch. zák. určena odkazem na aktuální obchodní podmínky dovolatelčina smluvního partnera. Vytýká-li pak dovolatelka odvolacímu soudu, že „absenci obchodních podmínek v obligatorně písemném smluvním vztahu mezi stranami nahrazuje subjektivním hlediskem - důvodným předpokladem vědomosti žalobkyně o znění aktuálních všeobecných podmínek“, pak ani tato výtka neotevírá otázku zásadního právního významu. Dovolatelka pomíjí, že odvolací soud založil své právní závěry o splnění předpokladů stanovených v hypotéze ustanovení §273 odst. 1 obch. zák. na skutkovém zjištění, v tomto dovolacím řízení nezpochybnitelném, že dovolatelce byly v době podpisu předmětné smlouvy příslušné obchodní podmínky právního předchůdce zúčastněné osoby (poskytovatele služby) v tehdy účinném znění známy, a že úvahu o důvodném předpokladu vědomosti žalobkyně jako podnikatele v oboru o znění těchto obchodních podmínek uvedl toliko jako argument, o nějž by bylo možno se opřít, kdyby nebylo k dispozici uvedené skutkové zjištění (srov. uvozující výraz „Odhlédnuto od předcházejících skutečností …“). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, in www.nsoud.cz ).
V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §245 ve spojení s §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; žalované, která by měla na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2011
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu