ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3340.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 3340/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně V. H. , zastoupené JUDr. Jiřím Zbořilem, advokátem se sídlem v Kroměříži, nám. Míru 3760, proti žalovanému F. H. , zastoupenému JUDr. Petrem Dutko, advokátem se sídlem v Přerově, Blahoslavova 7, o zaplacení 79.748,- Kč vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 6 C 46/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 7. dubna 2009, č. j. 69 Co 80/2009-274, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 7. dubna 2009, č. j. 69 Co 80/2009-274, v části, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 27. března 2003, č. j. 6 C 46/2000-177, ve vyhovujícím výroku tak, že se zamítá žaloba i co do 79.748,- Kč, a ve výrocích o nákladech řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení úroků z prodlení z částky 828.920,- Kč, kterou jí měl žalovaný uhradit podle rozhodnutí, jímž soud vypořádal jejich zaniklé bezpodílové spoluvlastnictví.
Okresní soud v Přerově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. března 2001, č. j. 6 C 46/2000-69, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 24. dubna 2001, č. j. 6 C 46/2000-74, a opravným usnesením ze dne 9. října 2001, č. j. 6 C 46/2000-87, zamítl žalobu o zaplacení 522.219,60 Kč a o zaplacení 15.860,90 Kč s 19% úrokem z prodlení ročně z částky 828.900,- Kč od 1. 12. 1999 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. prosince 2001, č. j. 42 Co 1002/2001-91, tato rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvnímu stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení z částky 828.920,- Kč není v rozporu s dobrými mravy.
Okresní soud v Přerově poté rozsudkem ze dne 23. ledna 2002, č. j. 6 C 46/2000-98, zamítl žalobu o 866.868,60 Kč a 19 % úrok z prodlení ročně z částky 828.920,- Kč od 1. 1. 2002 do zaplacení (výrok I.), řízení o zaplacení 7.894,50 Kč zastavil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výrok III. a IV.).
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. dubna 2002, č. j. 42 Co 240/2002-105, ve spojení s usnesením ze dne 10. června 2002, č. j. 42 Co 240/2002-121, byl tento rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I., III. a IV. zrušen a v tomto rozsahu byla věc znovu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud nepřisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalobkyně neposkytla žalovanému součinnost potřebnou ke splnění jeho dluhu, pakliže po majetkovém vypořádání zůstala bydlet v domě, který mu soud přikázal, a znemožnila tím žalovanému tento dům prodat za účelem získání finančních prostředků.
Okresní soud v Přerově poté rozsudkem ze dne 28. června 2002, č. j. 6 C 46/2000-122, ve znění opravného usnesení ze dne 31. července 2002, č. j. 6 C 46/2000-127, uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni 363.525,83 Kč s 19 % úrokem z prodlení z částky 828.920,- Kč od 29. 6. 2002 do zaplacení (výrok I.), žalobu o zaplacení dalších 503.342,77 Kč s 19 % úrokem z prodlení z částky 828.920,- Kč od 1. 1. 2002 do 28. 6. 2002 zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III. a IV.).
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. listopadu 2002, č. j. 42 Co 649/2002 150, ve znění opravného usnesení ze dne 27. listopadu 2002, č. j. 42 Co 649/2002-156, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 363.525,83 Kč, změnil jej v zamítavém výroku tak, že žalovaného uznal povinným do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni dalších 6.983,77 Kč s 19% úrokem z prodlení z částky 828.920,- Kč od 1. 1. 2002 do 13. 6. 2002. V části, jíž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 19 % úrok z prodlení z částky 828.920,- Kč od 29. 6. 2002 do zaplacení, v části, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 496.359,- Kč s 19 % úrokem z prodlení z částky 828.920,- Kč od 14. 6. 2002 do 28. 6. 2002, a v nákladových výrocích, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Proti výrokům, jimiž odvolací soud potvrdil a změnil rozsudek soudu prvního stupně, podal žalovaný dovolání. Pochybení odvolacího soudu spatřuje v tom, že neposoudil jednání žalobkyně jako neposkytnutí součinnosti potřebné ke splnění dluhu ve smyslu §522 obč. zák., ačkoli bylo prokázáno, že neměl jinou možnost, než zaplatit jí vyrovnávací podíl (tedy částku 828.920,- Kč) z výtěžku z prodeje domu, jenž mu byl v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů přikázán do výlučného vlastnictví. Připomíná, že žalobkyně zůstala v domě bydlet bez právního důvodu, odmítala jej vyklidit a přistoupit na jakékoli návrhy k „narovnání situace“. Navíc je přesvědčen, že výkon práva žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, neboť „vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak ve vztahu mezi účastníky, tak i na postavení některého z nich navenek“. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Rozsudkem ze dne 27. března 2003, č. j. 6 C 46/2000-177, Okresní soud v Přerově poté, kdy připustil změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření, uložil žalovanému povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni 376.170,17 Kč s 19 % úrokem z prodlení z částky 828.920,- Kč od 1. 2. 2003 do zaplacení, v části, jíž bylo požadováno zaplacení dalších 226.334,19 Kč žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Vycházel ze zjištění, že účastníci jsou bývalí manželé, jejichž bezpodílové spoluvlastnictví bylo vypořádáno rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 5. 5. 1995, č. j. 6 C 2/93-134, mimo jiné tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 828.900,- Kč. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 12. 7. 1995. Jelikož žalovaný stanovenou povinnost nesplnil, domáhá se žalobkyně v tomto řízení zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky. Žalovaný v rámci procesní obrany uplatnil vůči žalobkyni svoji pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, které žalobkyně na jeho úkor získala tím, že bez právního důvodu užívala jeho nemovitosti a neplatila za jejich užívání. K vydání bezdůvodného obohacení žalovaný žalobkyni vyzval písemně dne 12. 11. 1998 a bezdůvodné obohacení vyčíslil částkou 4.168,- Kč měsíčně. Námitka započtení pohledávky bezdůvodného obohacení vůči žalované pohledávce byla zástupkyni žalobkyně doručena 28. 4. 2000. Při jednání soudu prvního stupně dne 26. 6. 2002 vyčíslil žalovaný bezdůvodné obohacení za užívání svých nemovitostí od 1. 5. 1997 do 26. 6. 2002 částkou celkem 258.425,- Kč a uplatnil námitku započtení svých pohledávek z titulu bezdůvodného obohacení „až do vyklizení nemovitosti žalobkyní“ , včetně pohledávky z titulu úroků z prodlení. Soud prvního stupně neshledal nárok žalobkyně v rozporu s dobrými mravy a nepřisvědčil ani námitce žalovaného, že právo žalobkyně na zaplacení žalované částky je promlčeno. Pokud jde o kompenzační námitku, shledal způsobilými k započtení pouze splatné pohledávky žalovaného, tedy pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení do 26. 6. 2002 ve výši 181.169,- Kč a úroku z prodlení ve výši 38.694,73 , tedy do okamžiku, kdy byla žalovaným uplatněna poslední kompenzační námitka, neboť pohledávky za další období „až do vyklizení nemovitosti žalobkyní“ byly ke dni zápočtu nedospělé. „Za situace, kdy žaloba byla shledána oprávněnou do částky 596.033,90 Kč s 19 % úrokem z prodlení z částky 828.920 od 1. 2. 2003 do zaplacení a námitka započtení žalovaným byla shledána důvodnou do výše 219.863,73 Kč, zavázal soud žalovaného k zaplacení částky 376.170,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 19 % z částky 828.920 Kč od 1. 2. 2003, když do tohoto data byl nárok žalobkyně zohledněn a námitka započtení nároku žalovaného k do budoucna dospělým nárokům není možná. Pokud žalobkyně svou žalobou požadovala zaplacení částky 602.504,36 Kč s 19 % úrokem z prodlení ročně z částky 828.920,- Kč od 1. 2. 2003 do zaplacení, pak soud od částky 602.504,36 Kč odečetl přiznanou částku 376.170,17 Kč a zamítl takto žalobu pro částku 226.334,19 Kč, v jejíž výši byla žaloba shledána neoprávněnou.“
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 11. května 2005, č. j. 40 Co 829/2003-203, k odvolání žalovaného změnil rozsudek Okresního soudu Přerově ze dne 27. března 2003, č. j. 6 C 46/2000-177, ve vyhovujícím výroku tak, že žalobu o zaplacení 376.170,17 Kč s 19 % úrokem z prodlení z částky 828.920,- Kč od 1. 2. 2003 do zaplacení zamítl, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Nejvyšší soud České republiky (jako soud dovolací) rozsudkem ze dne 11. prosince 2008, č. j. 33 Cdo 1842/2008, 1843/2008-250, odmítl dovolání žalovaného proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. listopadu 2002, č. j. 42 Co 649/2002-150, ve znění opravného usnesení ze dne 27. listopadu 2002, č. j. 42 Co 649/2002-156, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 28. června 2002, č. j. 6 C 46/2000-122, ve znění opravného usnesení ze dne 31. července 2002, č. j. 6 C 46/2000-127, tak, že žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni vedle již přiznaných 363.525,83 Kč dalších 6.983,77 Kč s 19% úrokem z prodlení z částky 828.920,- Kč od 1. 1. 2002 do 13. 6. 2002 a zamítl jeho dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. listopadu 2002, č. j. 42 Co 649/2002-150, ve znění opravného usnesení ze dne 27. listopadu 2002, č. j. 42 Co 649/2002-156, kterým Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 28. června 2002, č. j. 6 C 46/2000-122, ve znění opravného usnesení ze dne 31. července 2002, č. j. 6 C 46/2000-127, ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 363.525,83 Kč. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. května 2005, č. j. 40 Co 829/2003-203, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 27. března 2003, č. j. 6 C 46/2000-177, ve vyhovujícím výroku tak, že se žaloba o zaplacení 376.170,17 Kč s 19 % úrokem z prodlení z částky 828.920,- Kč od 1. 2. 2003 do zaplacení zamítá a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 7. dubna 2009, č. j. 69 Co 80/2009-274, „změnil“ rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 27. března 2003, č. j. 6 C 46/2000-177, tak, že „žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 350.565,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a v rozsahu uložené povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 786.326,- Kč se žaloba zamítá“ ; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že soudní rozhodnutí o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků nabylo právní moci dne 28. 1. 1999, takže žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením částky 828.920,- Kč až dnem následujícím po uplynutí lhůty k jejímu plnění, tj. 2. 2. 1999 a úrok z prodlení z částky 828.920,- Kč, kterou byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit na vyrovnání hodnot podílů, činí 15 procent. Doplněním dokazování odvolací soud zjistil, že dluh žalovaného zanikl splněním, resp. vymožením částky 828.920,- Kč v rámci exekuce dne 29. 11. 2007. Po dobu prodlení (tj. od 2. 2. 1999 do 29. 11. 2007) vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na úroku z prodlení celkem 1,097.921,57 Kč, přičemž 441.274,- Kč z této částky bylo žalobkyni již pravomocně přisouzeno a co do 6.470,46 Kč byla žaloba již pravomocně zamítnuta. V době rozhodnutí soudu prvního stupně se stala splatnou pohledávka žalovaného za žalobkyní z titulu jejího bezdůvodného obohacení v celkové výši 181.169,- Kč (tj. nájemné 4.168,- Kč měsíčně od 13. 11. 1998 do 26. 6. 2002) a pohledávka žalovaného za žalobkyní z titulu „dospělých“ úroků z prodlení v celkové výši 38.694,- Kč. Žalovaný v řízení před soudem prvního stupně započetl svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení „až do doby vyklizení nemovitosti žalobkyní“ . Soud prvního stupně však započetl pouze splatnou pohledávku žalovaného za žalobkyní v částce 219.863,73 (tj. pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyně za dobu do 26. 6. 2002). Žalobkyně nemovitost vyklidila v únoru 2004 (tj. po rozhodnutí soudu prvního stupně) a v době rozhodování odvolacího soudu se stala (na základě výzvy k vydání bezdůvodného obohacení) splatnou – a tudíž způsobilou k započtení - i pohledávka žalovaného za žalobkyní z titulu jejího bezdůvodného obohacení za dobu od 27. 6. 2002 do 31. 1. 2004, která představuje částku 79.748,- Kč. Z částky 1,097.921,57 Kč představující nárok žalobkyně na úroky z prodlení z částky 828.920,- Kč za dobu od 2. 2. 1999 do 29. 11. 2007 odvolací soud odečetl pohledávku žalovaného za žalobkyní v celkové výši 299.611,73 Kč (219.863,73 Kč plus 79.748,- Kč), částku 441.174,- Kč (která byla žalobkyní již pravomocně přiznána) a částku 6.470,46 Kč (v tomto rozsahu byla žaloba již pravomocně zamítnuta) a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná co do 350.565,- Kč. Co do částky 786.326,- Kč žalobu zamítl. Konstatoval přitom, že žalobkyně učinila předmětem řízení částku 1,804.499,36 Kč, jíž vyčíslila 19 % úrok z prodlení z částky 828.920,- Kč za dobu od 1. 7. 1996 do 29. 11. 2007 (takto kapitalizovaný úrok činí správně 1,798.892,66 Kč). Částku 408.192,- Kč nelze žalobkyni přiznat proto, že představuje úrok z prodlení ve výši 19 % z částky 828.920,- Kč za dobu od 1. 7. 1996 do 1. 2. 1999, kdy žalovaný v prodlení nebyl. Částka 292.779,- Kč představuje rozdíl mezi žalobkyní požadovanou a soudem přiznanou výší úroku z prodlení z částky 828.920,- Kč za období od 2. 2. 1999 do 29. 11. 2007 (požadován byl 19 % úrok z prodlení a přiznán byl 15 % úrok z prodlení). Částka 79.748,- Kč představuje pohledávku žalovaného za žalobkyní „později splatnou“, která nebyla soudem prvního stupně započtena vůči pohledávce žalobkyně a částka 5.607,- Kč je rozdílem mezi 1,804.499,36 Kč a 1,798.892,66 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud totiž porušil zásadu uvedenou v ustanovení §216 odst. 1 o. s. ř. , že pro odvolací řízení neplatí ustanovení §92, 97 a 98 o. s. ř. a nelze v něm tudíž uplatnit - ani jako procesní obranu proti žalovanému nároku - námitku započtení, a akceptoval námitku žalovaného ze dne 31. 3. 2009, jíž tento započetl vůči žalované pohledávce své pohledávky z bezdůvodného obohacení za období od 27. 6. 2002 do 31. 1. 2004 v celkové výši 79.748,- Kč. Učinil tak s odůvodněním, že námitka byla uplatněna žalovaným již v řízení před soudem prvního stupně, je použitelná i do budoucna. Žalobkyně připomíná, že žalovaný při jednání soudu prvního stupně dne 26. 6. 2002 namítl k započtení svou pohledávku v celkové výši 224.031,- Kč; touto částkou vyčíslil bezdůvodné obohacení, které na jeho úkor získala užíváním nemovitosti v době od 13. 11. 1998 do 26. 6. 2002, včetně úroků z prodlení. V době, kdy námitku započtení před soudem prvního stupně uplatnil, žalovaný neměl vůči ní žádnou jinou pohledávku a nelze přisvědčit odvolacímu soudu, že v důsledku námitky započtení z 26. 6. 2002 lze v odvolacím řízení započíst rovněž pohledávku ve výši 79.748,- Kč, která vznikla z bezdůvodného obohacení v době od 27. 6. 2002 do vyklizení nemovitosti, tj. do února 2004. V případě, že by odvolací soud postupoval v souladu s §216 odst. 1 o. s .ř. a nepřipustil by námitku započtení pohledávky žalovaného ve výši 79.748,- Kč, musel by jí právem přiznat 430.313,- Kč a žalobu zamítnout „pokud jde o částku 706.313,- Kč. To by se pak projevilo i ve výroku o nákladech řízení. Z uvedeného důvodu navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej bod 12, čl. II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalobkyní) za splnění podmínek uvedených v §241 odst. 1 a 4 a §241a odst. 1 o. s. ř. a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Každé podání (tudíž i dovolání) je třeba hodnotit podle obsahu. Z obsahového vylíčení dovolacích námitek vyplývá, že žalobkyně brojí pouze proti té části rozsudku ze dne 7. dubna 2009, č. j. 69 Co 80/2009-274, jíž Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (odvolací soud) změnil rozsudek Okresního soudu v Přerově (soudu prvního stupně) ze dne 27. března 2003, č. j. 6 C 46/2000-177, ve vyhovujícím výroku tak, že se zamítá žaloba co do částky 79.748,- Kč. Proti výroku, jímž odvolací soud ve skutečnosti potvrdil rozsudek soudu prvního stupně přiznávající jí částku 350.565,- Kč, žalobkyně žádné výhrady v dovolání neuplatnila (dovolání proti tomuto výroku by ostatně nebylo ani subjektivně přípustné). Stejně tak nebyl v dovolání nikterak zpochybněn výrok, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovující části tak, že se zamítá žaloba co do 706.313,- Kč.
Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, vytýká žalobkyně odvolacímu soudu, že přihlédl ke kompenzační námitce žalovaného vznesené až při jednání odvolacího soudu.
Podle §216 odst. 1 o. s. ř. ustanovení §92, 97 a 98 pro odvolací řízení neplatí. Podle §98 o. s. ř. je vzájemným návrhem i projev žalovaného, jimž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.
Podle §580 zákona číslo 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „obč. zák.“) mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
Podle §581 odst. 2, věty druhé, obč. zák. proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná.
Z uvedeného vyplývá, že v odvolacím řízení nemůže žalovaný svou pohledávku vůči žalobci uplatnit k započtení. Jedním z předpokladů započtení je právní úkon směřující k započtení. K zániku závazku započtením nedochází automaticky, když se pohledávky setkaly, ale na základě jednostranného právního úkonu nebo dohody. Kompenzační projev však lze učinit až poté, kdy se pohledávky setkaly, tj. od okamžiku splatnosti později splatné pohledávky.
V posuzované věci uplatil žalovaný vůči žalobkyni při jednání soudu prvního stupně dne 26. 6. 2002 svoji pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, které na jeho úkor získala užíváním nemovitosti bez právního důvodu. Uváděl, že proti pohledávce žalobkyně započítává své nároky na vydání bezdůvodného obohacení „až do vyklizení nemovitosti žalobkyní“ ; bezdůvodné obohacení s příslušenstvím vyčíslil částkou 258.425,- Kč. Soud prvního stupně kompenzační námitce zčásti vyhověl a vůči žalobou uplatněné pohledávce žalobkyně započetl pohledávku žalovaného ve výši 181.162,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení, které žalobkyně na úkor žalovaného získala užíváním jeho nemovitosti do 26. 6. 2002, spolu s částkou 38.694,73 Kč představující úroky z prodlení započítávané pohledávky. Pohledávky žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení, které měla žalobkyně na úkor žalovaného získat užíváním jeho nemovitosti v budoucnu, resp. od 27. 6. 2002 „do vyklizení nemovitosti“, nebyly vůči žalobou uplatněné pohledávce započteny, neboť nebyly ke dni uplatnění kompenzační námitky dospělé (splatné). Aby mohly být pohledávky žalovaného, které se staly splatnými po 26. 6. 2002, započteny proti žalobou uplatněné pohledávce, musel žalovaný po splatnosti těchto svých pohledávek uplatnit další kompenzační námitku. Ani odvolací soud nemohl přistoupit k započtení pohledávek bez splnění jednoho ze zákonných předpokladů započtení, a to právního úkonu směřujícího k započtení splatných pohledávek. S odkazem na ustanovení §216 odst. 1 o. s. ř. však nemohl přihlédnout k úkonu započtení, který žalovaný učinil v průběhu odvolacího řízení. Lze proto přisvědčit žalobkyni, že odvolací soud pochybil, jestliže vůči žalobou uplatněné pohledávce započetl pohledávku žalovaného ve výši 79.748,- Kč představující bezdůvodné obohacení, které na úkor žalovaného získala užíváním jeho nemovitosti v době od 27. 6. 2002 do 31. 1. 2004, a v důsledku toho změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku tak, že se zamítá žaloba (nad rámec 706.313,- Kč) co do 79.748,- Kč.
Uvedeným postupem odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. tak byl žalobkyní uplatněn po právu. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu v části, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 27. března 2003, č. j. 6 C 46/2000-177, ve vyhovujícím výroku tak, že žaloba se zamítá (nad rámec 706.313,- Kč) i co do 79.748,- Kč, a ve výrocích o nákladech řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Námitkou, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, jestliže považoval námitku započtení uplatněnou žalovaným v řízení před soudem prvního stupně za použitelnou i profuturo, se dovolací soud s ohledem na důvody, které vedly k částečnému zrušení rozsudku odvolacího soudu, již nezabýval.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2011
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu