ECLI:CZ:NS:2011:4.TDO.166.2011.1
sp. zn. 4 Tdo 166/2011-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 28. dubna 2011 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. Ř., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2010 sp. zn. 4 To 270/2010, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 71/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. Ř. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. Ř. byl rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. 5. 2010 sp. zn. 3 T 71/2009 uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, jehož se dopustil tím, že v době od 14. 4. 2008 do 21. 11. 2008 v H. v pobočce společnosti Auto Kelly a. s. na ulici B., jako vedoucí této pobočky ke škodě svého zaměstnavatele společnosti Auto Kelly a. s., se sídlem v P., ulice K Č. d.:
- postupně v přesně nezjištěných dnech a nezjištěných částkách odnesl a pro svou potřebu užil 314 054,- Kč, které mu předávali obvykle na konci prodejní doby pobočky každodenně jeho podřízení, plnící tím svou pracovní povinnost, nebo které sám při prodeji utržil, když obviněný byl povinen podle své pracovní smlouvy vkládat v hotovosti peníze utržené na pobočce každodenně na účet společnosti Auto Kelly a. s. vedený Komerční bankou, tato povinnost byla později ústně změněna na vkládání hotovosti z tržeb dvakrát týdně
- z částky 20 000,- Kč, která mu byla za zaměstnavatele předána A. V. dne 13. 5. 2008 pro placení provozních nákladů pobočky Auto Kelly H., si odnesl a pro svou potřebu užil 11 000,- Kč
- ode dne 11. 9. 2008 do 21. 11. 2008 si ponechal a pro svou potřebu užil částku 30 000,- Kč, kterou mu dne 11. 9. 2008 předal jeho podřízený P. N., kterou měl obviněný podle své pracovní povinnosti vložit na účet společnosti Auto Kelly a. s. vedený Komerční bankou.
Za to byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 11. 2008 č.j. 3 T 230/2008-55, jenž mu byl doručen dne 10. 1. 2009 a nabyl právní moci dne 20. 1. 2009.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená spol. Auto Kelly a. s. se sídlem P., K Č. d., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti uvedenému rozsudku podal odvolání obviněný i poškozený a o věci rozhodoval Krajský soud v Brně. Ten rozsudkem ze dne 27. 7. 2010 sp. zn. 4 To 270/2010 podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání poškozeného napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o povinnosti obviněného nahradit poškozené spol. Auto Kelly a. s. se sídlem P., K Č. d., škodu ve výši 355 054,- Kč. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2010 sp. zn. 4 To 270/2010 podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný rozvedl, že skutková zjištění nejsou učiněna po právu, když si podle nich měl obviněný přisvojit částku 314 054,- Kč a dále částku 11 000,- Kč i částku 30 000,- Kč a tyto použít pro svoji potřebu. Tato skutková zjištění se nezakládají na pravdě a nemohou vést k naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.
Obviněný P. Ř. v žádném případě nepřevzal finanční prostředky od zákazníků ani zaměstnanců, a to zejména z důvodu, že v době od 14. 11. do 21. 11. 2008 byl prokazatelně práce neschopen. Tyto finanční prostředky přebíraly jiné osoby, které se mohly trestného činu zpronevěry dopustit. Jak bylo zjištěno, tržby z prodeje věcí v prodejně Auto Kelly, a. s. na ulici B. přebíraly jiné osoby, které je následně odváděly na účet společnosti. Rozdíl v přijatých a odvedených tržbách vznikl v době od 14. do 21. 11. 2008, přičemž v této době nebyl obviněný na pobočce provozovny Auto Kelly, a. s. přítomen, a tudíž nemohl zpronevěřit finanční prostředky, které mu byly svěřeny. Těmito skutečnostmi pak nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, kterého se měl dopustit obviněný Ř.
Na základě výše uvedených právních skutečností je zde podle obviněného dán důvod dovolání, neboť rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, kdy proti obviněnému bylo vzneseno obvinění pro trestný čin zpronevěry, kterého se měl dopustit zejména v období své práce neschopnosti.
Obviněný má zato, že popis skutku v odsuzujícím rozsudku neobsahuje skutkové okolnosti vyjadřující naplnění zákonného znaku trestného činu zpronevěry, kterého se měl dopustit. Proti takovému rozhodnutí pak lze podat dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Protože obviněný v uvedeném dovolání namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, navrhl, aby Nejvyšší soud vydal rozsudek rušící rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2010 sp. zn. 4 To 270/2010 i rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 5. 5. 2010 sp. zn. 3 T 71/2009.
Nejvyšší státní zástupce využil svého práva a k věci se vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle státního zástupce dovolatel v rámci své argumentace namítl výlučně nesprávnost skutkových zjištění učiněných soudy činnými dříve ve věci, když tvrdil, že se obviněný nedopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Takové námitky se ovšem zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Nelze rovněž přehlédnout, že shodnou obhajobu obviněný uplatnil již v průběhu řízení, zejména v rámci odvolání, a soudy dříve činné ve věci se s ní dostatečným způsobem vypořádaly.
Proto státní zástupce shledal podané dovolání jako podané z jiného důvodu, než jaký je uveden v ustanovení §265b tr. ř. a navrhl je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu státní zástupce rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2010 sp. zn. 4 To 270/2010 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí dále posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou obsahové správnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu ( srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03 ). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl dovolatel odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. ( tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem ).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí však dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité ( určitá ) ustanovení trestního zákona a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Proto se nelze spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. ( Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Nejvyšší soud po prostudování dovolání obviněného shledal, že obviněný sice podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítl nesprávnost právního posouzení skutku, ale fakticky napadl výhradně soudy učiněná skutková zjištění s tím, že soudy nedostatečně zjistily skutkový stav, když neučinily skutková zjištění po právu, protože obviněný se předmětného jednání nedopustil a ani se ho dopustit nemohl, neboť byl v kritické době v pracovní neschopnosti a v práci se téměř nevyskytoval. Konkrétně dovolatel napadá závěr soudů zejména v tom, že obviněný použil svěřené finanční prostředky ve svůj prospěch, když se tohoto jednání dopustily jiné osoby.
Lze tudíž uzavřít, že obviněný v dovolání uplatnil svoji verzi průběhu skutkového děje. Obviněný tak ve skutečnosti v dovolání neuplatnil jedinou námitku vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. ke skutkovému stavu zjištěnému nalézacím soudem a z charakteru jeho námitek je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu, a teprve na základě toho poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku. Dovolatel tedy vůči rozhodnutí odvolacího soudu fakticky namítá pouze nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž údajně došlo v důsledku neobjektivního vyhodnocení provedených důkazů. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat.
Na základě obsahu spisu je pro úplnost třeba zdůraznit, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy přitom své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů.
Z obsahu spisu je zřejmé, že se nalézací soud ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádal se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jeho adresu. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění předmětných rozhodnutí soudů nižších stupňů. Lze tedy uzavřít, že se v tomto případě nejedná o situaci, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 ).
D ovolací námitky tak, jak byly koncipovány a uplatněny obviněným, nejsou z výše uvedených důvodů podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Dovolatel totiž na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak konkrétně uplatnil pouze námitky, které tento dovolací důvod svým obsahem nenaplňují. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 28. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c