ECLI:CZ:NS:2011:4.TDO.317.2011.1
sp. zn. 4 Tdo 317/2011-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. května 2011 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného L. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 6 To 191/2010, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 2 T 73/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný L. P. byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 26. 1. 2010 sp. zn. 2 T 73/2009 uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. č. 140/1961 Sb., jehož se dopustil tím, že dne 4. 2. 2009 v době od 12.30 hod. do 12.55 hod. řídil osobní automobil zn. Opel Omega, se kterým jel po silnici I/27 z obce H. na obec P., kde u budovy lesního závodu odbočil vpravo a pokračoval po komunikaci až do obce H. H., kdy se následně opět vrátil do obce P., kde vozidlo odstavil za budovou České pošty, kdy se na výzvu policejního orgánu při provedené kontrole dobrovolně podrobil dechové zkoušce na zjištění alkoholu provedené přístrojem Dräger, kterou byla zjištěna hodnota 1,89 promile alkoholu v dechu, k odběru krve pak došlo téhož dne, v té době měl v krvi 1,71 g/kg, podle závěru znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, činila hladina alkoholu v jeho krvi v době od 12.30 hod. do 12.55 hod. uvedeného dne 2,19 až 2,42 g/kg.
Za to byl obviněný odsouzen podle §201 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 16 měsíců. Podle §73 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců.
Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání a ve věci pak rozhodoval Krajský soud v Plzni. Ten rozsudkem ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 6 To 191/2010 podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněnému uložil podle §201 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu 16 měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek beze změny.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 6 To 191/2010 podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání a to z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že v řízení nebylo v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. prokázáno, že se obviněný dopustil skutku vymezeného v podané obžalobě a ve výrokové části rozsudku okresního soudu. Základním předpokladem pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §201 odst. 1 tr. zák. je výkon takové činnosti, tedy řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu. Obviněný nepopírá, že užil alkoholické nápoje, ale namítá, že v řízení nebylo prokázáno, že by v rozhodné době řídil motorové vozidlo. Rozhodnutí soudů je založeno pouze na výpovědích svědků R. a M., přičemž jejich věrohodnost byla vyvrácena ostatními důkazy.
V další části dovolání pak dovolatel konstruuje vlastní skutkový děj, který se podle jeho názoru odehrál, přičemž současně zpochybňuje hodnocení provedených důkazů, jak je učinily soudy nižších stupňů. Podle jeho názoru soudy své skutkové závěry dotvářely na základě svých domněnek a úvah, nikoli na základě zjištěného skutkového stavu. Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací se ve skutečnosti rozpory mezi provedenými důkazy nezabývaly.
Pokud odvolací soud poukazoval na to, že obviněný na podporu svého tvrzení nenavrhl výslech žádných svědků, došlo k porušení zásady presumpce jeho neviny, neboť nebylo jeho povinností se vyvinit, ale bylo povinností orgánů činných v trestním řízení mu prokázat jeho vinu. Odvolací soud se též nezabýval námitkami ohledně rozporů v provedených důkazech vznesených v podaném odvolání.
V závěru podaného dovolání bylo proto navrženo, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce využil svého práva a k věci se vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle státního zástupce dovolatel v rámci své argumentace brojí výlučně proti hodnocení provedených důkazů a tím i proti správnosti skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů. Učiněnými skutkovými zjištěními je ale dovolací soud vázán. Vznesené námitky se tak míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiného důvodu, než jaký je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu státní zástupce podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 6 To 191/2010 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí zároveň posoudit, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se tudíž dále zabýval otázkou obsahové správnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu ( srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03 ). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu předchozího trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl obviněný odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch jiným dovolatelem v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. ( tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem ).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité ( určitá ) ustanovení trestního zákona a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Proto se nelze spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. ( Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu dovolání obviněného shledal, že obviněný sice podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítl nesprávnost právního posouzení skutku, ale fakticky napadl výhradně hodnocení důkazů, jak je provedly soudy nižších stupňů, resp. jimi učiněná skutková zjištění s tím, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav, jelikož obviněný se předmětného jednání nedopustil, neboť předmětné motorové vozidlo neřídil.
Lze tudíž uzavřít, že obviněný v dovolání uplatnil svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž neuplatnil jedinou námitku vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem a z charakteru jeho námitek je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu, a teprve na základě toho poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku. Dovolatel tedy vůči rozhodnutí odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně fakticky namítá pouze nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž údajně došlo v důsledku neobjektivního vyhodnocení provedených důkazů. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat.
Na základě obsahu spisu je pro úplnost třeba zdůraznit, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy přitom své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů.
Z obsahu spisu je zřejmé, že se nalézací soud ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádal se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí, přičemž odvolací soud pak reagoval na důkazní i skutkové námitky obviněného uplatněné v podaném odvolání. Nejvyšší soud v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám vůči jejich postupu a vysloveným závěrům. V podrobnostech Nejvyšší soud proto odkazuje na odůvodnění předmětných rozhodnutí soudů nižších stupňů.
Lze tedy uzavřít, že se v tomto případě nejedná o situaci, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 ).
Závěrem lze tudíž prohlásit, že dovolací námitky tak, jak byly koncipovány a uplatněny obviněným, nejsou z výše uvedených důvodů podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Dovolatel sice deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení trestního řádu, avšak konkrétně uplatnil pouze námitky, které tento dovolací důvod svým obsahem nenaplňují. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 24. května 2011
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c