ECLI:CZ:NS:2011:4.TDO.587.2011.1
sp. zn. 4 Tdo 587/2011-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. května 2011 o dovolání obviněné M. H. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 10 To 492/2010, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 32 T 35/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. H.
odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 32 T 35/2009, byla obviněná M. H. uznána vinnou trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákona) ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, kterého se dopustila tím, že
společně s obviněným R. H. dne 10. 12. 2005 v 09:35 hod. v k.o. Ž., okres P.-v. v úmyslu vylákat pojistné plnění po předchozí společné domluvě uvedli při sepisování protokolu o dopravní nehodě č.j. ORPY-3186/DN-HK-2005 nepravdivé údaje spočívající v tvrzení, že na silnici II. třídy č. 113 v km 13 v ulici L. došlo k dopravní nehodě motorových vozidel zn. BMW M3, řidiče a vlastníka R. H. a vozidla Škoda Octavia, řidičky a majitelky M. H., ačkoli dopravní nehodu ve skutečnosti předstírali a věděli, že k poškození vozidel došlo již dříve na jiném místě a jiným způsobem, přičemž uvedené nepravdivé údaje následně využili při oznámení pojistné události u Kooperativy pojišťovny, a.s. se sídlem T., P., která vyplatila pojistné v celkové výši 529.532,- Kč, když vyplatila pojistné plnění ve výši 369.020,- Kč R. H. z titulu pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zn. Škoda Octavia, a pojistné plnění ve výši 160.512,- Kč M. H. z titulu pojistné smlouvy o havarijním pojištění.
Za tento trestný čin byla obviněná M. H. odsouzena podle §250a odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona jí byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu třiceti měsíců.
Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená Kooperativa pojišťovna, a.s., odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Včas podané odvolání obviněné bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 10 To 492/2010, podle §256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné.
Prostřednictvím svého obhájce podala obviněná M. H. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 10 To 492/2010, ve lhůtě stanovené podle §265e tr. řádu dovolání, ve kterém napadla usnesení o zamítnutí jejího řádného opravného prostředku s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vznesla obviněná výhrady vůči postupu soudu druhého stupně spočívající v tom, že tento soud zamítl návrh na provedení dalšího důkazu – znaleckého posudku z oboru doprava – a současně i návrh na výslech znalce, který posudek zpracoval. Obdobné námitky obviněná vznesla i vůči soudu prvního stupně, který neakceptoval návrh obhajoby, aby byl vyslechnut zpracovatel posudku společnosti Dekra, když závěry tohoto posudku byly v rozporu se závěry znalce Ing. Vlasáka, s tím, že soud nechal vypracovat jiný znalecký posudek, z jehož závěrů vyplynulo, že některé indicie nasvědčovaly tomu, že se jednalo o fingovanou nehodu. Soudům obou stupňů dovolatelka rovněž vytkla nedostatečné odůvodnění rozhodnutí jež by vysvětlilo, proč nebylo návrhům obhajoby na doplnění dokazování vyhověno. Nevyhověním návrhům obhajoby na doplnění dokazování bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.
Obviněná dále v odůvodnění svého dovolání uvedla některé skutkové okolnosti, které dle jejího názoru nebyly soudy správně vyhodnoceny. Je si sice vědoma toho, že zákonná úprava dovolání staví na striktně vymezených dovolacích důvodech, má však za to, že pokud dojde v rozhodování soudu k porušení základních práv a svobod, je povinností soudů právům a svobodám poskytovat ochranu.
V petitu svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou, uložen jí trest a soudem druhého stupně byl zamítnut její řádný opravný prostředek. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opřela, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatelka s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice tvrdí, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku, avšak v celém obsahu jejího mimořádného opravného prostředku chybí jakákoli námitka hmotně právní povahy a dovolání je celé konstruováno na námitce údajného nedostatečného rozsahu dokazování (nevyhovění návrhům obhajoby na doplnění dokazování o další posudek a výslech znalce) a s tím související námitce proti hodnocení provedených důkazů. Dovolání tedy směřuje výlučně do oblasti skutkových zjištění soudu. Znamená to, že dovolatelka nezaložila svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamovala, nýbrž výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhala přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud nezjistil ani extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně v posuzované trestní věci založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. V procesu dokazování se neomezil pouze na hodnocení jednoho znaleckého posudku, ale vzal v úvahu rovněž i revizní znalecký posudek se závěrem, že v procesu dokazování byly dostatečně vyvráceny závěry znaleckého posudku společnosti DEKRA automobil, a. s. Již soud prvního stupně měl dostatečně spolehlivě zjištěn skutkový stav, tak aby o něm nemohly být důvodné pochybnosti. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu věci rovněž dospěl k závěru, že nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tyto důkazy v souladu se zákonnými požadavky také řádně vyhodnotil. Odvolací soud se rovněž zákonným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obviněné, a to včetně námitek proti údajnému nedostatečnému rozsahu dokazování, které byly zopakovány v dovolání. Odvolací soud také způsobem konformním se zákonem vysvětlil, proč námitkám obviněné v tomto směru nepřiznal právní relevanci. Z tohoto pohledu je také námitka obviněné, že v odůvodnění rozhodnutí nebylo dostatečně vysvětleno, proč nebylo návrhům obhajoby vyhověno, nepřípadná a neopodstatněná.
Nejvyšší soud konstatuje, že nevyhovění návrhům obhajoby na další dokazování není porušením práva dovolatelky na spravedlivý proces. Uvedený právní institut neznamená akceptování bezbřehých procesních návrhů obviněného, ale respektování základních zásad uvedených v ustanovení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Obviněnému toto ustanovení přiznává široká obhajovací práva, avšak na druhé straně neupírá, naopak přiznává soudu možnost a právo stanovit, že dosavadně provedené důkazy skýtají podklad pro úvahu a závěr, že dosud provedenými důkazy byl zjištěn skutkový stav natolik jednoznačně, že umožňuje bez pochybností vyslovit výrok o vině konkrétním trestným činem. Opačný výklad by totiž znamenal, že soud by byl pouze procesním mediátorem stran bez možnosti vyslovení kategorického závěru o stavu dokazování a jeho výsledku, který se naopak od něj očekává.
Závěrem Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněné M. H. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. května 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á