ECLI:CZ:NS:2011:5.TDO.870.2011.1
sp. zn. 5 Tdo 870/2011-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2011 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněných Ing. T. K. a J. Z. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 5 To 181/2010, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 3 T 355/2004, takto:
Z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněných Ing. T. K. a J. Z. se podle §265k odst. 1 tr. řádu v celém rozsahu zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 5 To 181/2010, jakož i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 22. 3. 2010, sp. zn. 3 T 355/2004.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Okresnímu soudu v Chomutově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 22. 3. 2010, sp. zn. 3 T 355/2004, bylo podle §223 odst. 1 a §231 odst. 1 tr. řádu zastaveno trestní stíhání obviněných Ing. T. K. a J. Z. z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť podle názoru soudu bylo promlčeno trestní stíhání obviněných pro skutky v něm popsané a kvalifikované jako trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen ve zkratce „tr. zák.“), spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (skutek pod bodem 1.), trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. (skutek pod bodem 2.), trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. (skutek pod bodem 3.), trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. (skutek pod bodem 4.) a pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 a §250 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (skutek pod bodem 5.).
Proti tomuto usnesení podala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem v neprospěch obou obviněných stížnost. Z podnětu této stížnosti rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 5 To 181/2010, tak, že podle §149 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. řádu zrušil napadené usnesení ohledně skutků uvedených pod body 2., 3. a 5. ve výroku usnesení soudu prvního stupně. Okresnímu soudu v Chomutově pak bylo přikázáno, aby věc ve zrušené části znovu projednal a rozhodl.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podala nejvyšší státní zástupkyně dne 15. 9. 2010 dovolání, které opřela o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. f), g) a l) tr. řádu. Nejvyšší státní zástupkyně zejména nesouhlasí s názorem soudů nižších stupňů, podle kterého je nutno posuzovat plynutí promlčecí doby a její přerušení zpětně i s ohledem na nyní platnou právní úpravu vyplývající z ustanovení §34 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“). Takový postup není podle jejího názoru v souladu se zákonem. Za nesprávný považuje nejvyšší státní zástupkyně i postup krajského soudu, pokud použil na celé období běhu promlčecí doby původní i nynější právní úpravu bez ohledu na jejich účinnost. V souvislosti s tímto postupem krajského soudu dovolatelka odkázala na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že pokud dojde v průběhu trestního stíhání ke zmírnění právní kvalifikace již stíhaného činu, pak tato okolnost, i když se vzhledem k ustanovení §67 odst. 1 tr. zák. promítne do kratší promlčecí doby, je podle §16 odst. 1 tr. zák. významná jen pro konec této kratší promlčecí doby, jejíž počátek vyplývá z ustanovení §67 odst. 4 tr. zák. Změnou trestního zákona se totiž zpětně neruší účinky úkonů, které byly učiněny podle dřívější právní úpravy a způsobily přerušení promlčecí doby.
Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 a 2 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 5 To 181/2010, i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 22. 3. 2010, sp. zn. 3 T 355/2004, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená usnesení, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu. Současně dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Chomutově věc k novému projednání a rozhodnutí.
Obvinění Ing. T. K. a J. Z. se vyjádřili k dovolání nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím svých obhájkyň. Obviněný Ing. T. K. tak učinil dne 3. 11. 2010, přičemž navrhl zamítnout dovolání nejvyšší státní zástupkyně jako nedůvodné. Obviněný J. Z. podal své vyjádření dne 2. 11. 2010 a uvedl v něm, že nesouhlasí s argumenty dovolání, proto ho rovněž navrhl zamítnout jako nedůvodné podle §265j tr. řádu. Oba obvinění přitom ve svých vyjádřeních souhlasili s projednáním dovolání nejvyšší státní zástupkyně v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupkyně podala dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. a) tr. řádu], učinila tak včas a na správném místě (§265e tr. řádu), její dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. c) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 a 4 tr. řádu z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 5 To 181/2010, jakož i řízení předcházející tomuto rozhodnutí, a to v rozsahu odpovídajícím uplatněným dovolacím námitkám. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je důvodné.
Pokud jde o dovolací důvody, nejvyšší státní zástupkyně opírá jejich existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. f), g) a l) tr. řádu, tedy že bylo rozhodnuto mimo jiné o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu pak spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
K tomu Nejvyšší soud připomíná, že podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. se promlčecí doba trestního stíhání přerušovala jak sdělením obvinění, tak všemi úkony směřujícími k trestnímu stíhání pachatele (obviněného) následujícími po sdělení obvinění. I když podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010 všechny uvedené úkony již nepřerušují promlčecí dobu trestní odpovědnosti, byť směřují k trestnímu stíhání pachatele, neznamená to, že se tím odstraňuje účinek úkonů, které podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 přerušovaly promlčecí dobu trestního stíhání, jak se mylně domnívá Krajský soud v Ústí nad Labem v napadeném usnesení. Účinek všech úkonů, jimiž už byla dříve přerušena promlčecí doba, zůstává nedotčen novým trestním zákoníkem. Význam účinnosti trestního zákoníku je jen v tom, že se podle něj určí délka promlčecí doby a že pokud promlčecí doba běží i po dni 1. 1. 2010, jsou z hlediska jejího přerušení rozhodné pouze ty úkony, kterým trestní zákoník přiznává tento účinek podle §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Trestní zákoník však neanuluje přerušení promlčecí doby, pokud běžela před 1. 1. 2009 a byla přerušena úkony, kterým tento účinek přiznával trestní zákon účinný do 31. 12. 2009. Nejvyšší soud již opakovaně vyslovil stejný právní názor např. v usnesení ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 8 Tdo 797/2010, a v usnesení ze dne 13. 10. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1074/2010, a nemá důvodu se od něj odchylovat. Uvedený názor vychází ze zásady, že změnou trestního zákona, tj. nabytím účinnosti nového trestního zákoníku, se zpětně neruší účinky úkonů, které byly učiněny podle dřívější právní úpravy a způsobily přerušení promlčecí doby (k tomu viz rozhodnutí pod č. 59/2009 Sb. rozh. tr.).
Jak je přitom patrné ze spisových podkladů (viz č. l. 2796 a verte trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 3 T 355/2004), tento soud předvolal strany trestního řízení k hlavnímu líčení, resp. vyrozuměl oprávněné osoby o konání hlavního líčení. Z tzv. dodejek zde zařazených vyplývá, že právní účinky zmíněného úkonu nastaly nejdříve dne 27. 12. 2007, neboť v tento den jmenovaný soud doručil vyrozumění o konání hlavního líčení ve věci obviněných Ing. T. K. a J. Z. Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem. Přitom jde o úkon, který je třeba považovat za úkon směřující k trestnímu stíhání pachatele ve smyslu §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. Uvedeným úkonem se totiž vytvořily podmínky pro meritorní rozhodnutí ve věci a jeho uskutečnění bezprostředně směřovalo k trestnímu stíhání obviněných jako pachatelů trestných činů kladených jim za vinu. Vzhledem k tomu, že skutky obsažené pod body 1. a 4. ve výroku usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 22. 3. 2010, sp. zn. 3 T 355/2004, posuzovala obžaloba jako trestné činy poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a) tr. zák. a zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., činila zde promlčecí doba podle §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. 3 roky, takže v posuzované věci nemohlo dojít ke dni rozhodování soudu prvního stupně k promlčení trestního stíhání (resp. nyní k promlčení trestní odpovědnosti). Trestní odpovědnost obou obviněných se přitom nepromlčela ani s ohledem na promlčecí dobu podle §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, neboť horní hranice trestních sazeb označených trestných činů, od kterých se odvíjí délka promlčecí doby, se oproti dřívější právní úpravě obsažené v §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. nezměnily. Proto nemohla nastat ani situace, že by se změna právní úpravy promítla za použití ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 1 tr. zákoníku do kratší promlčecí doby, jejíž počátek zásadně vyplývá z ustanovení §67 odst. 4 tr. zák. (přiměřeně viz shora citované rozhodnutí uveřejněné pod č. 59/2009 Sb. rozh. tr.).
Z předloženého trestního spisu dále vyplývá, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem podal obžalobu na obviněné Ing. T. K. a J. Z. dne 30. 12. 2004, přičemž na podkladě spisu Nejvyšší soud nezjistil ani takové okolnosti, které by zakládaly důvod k promlčení trestního stíhání (resp. trestní odpovědnosti) obviněných před podáním obžaloby. Trestné činy, které jsou předmětem obžaloby, totiž měli obvinění spáchat v letech 1997 až 1999, ke sdělení obvinění ohledně těchto činů obviněným (nyní se jedná o usnesení o zahájení trestního stíhání) došlo ve dnech 10. 9. 1998, 10. 2. 1999 a 4. 5. 2000 (viz č. l. 201 až 207 trestního spisu) a po tomto procesním úkonu byly provedeny i další úkony směřující k trestnímu stíhání obviněných jako pachatelů žalovaných trestných činů (např. výslechy obou obviněných) ve smyslu §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. Nejvyšší soud tedy neakceptoval názor Krajského soudu v Ústí nad Labem vyjádřený na str. 6 napadeného usnesení, totiž že běh promlčecí doby nebyl přerušen žádným z úkonů taxativně vyjmenovaných v §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Soud druhého stupně v otázce promlčení trestního stíhání, resp. promlčení trestní odpovědnosti, pochybil, pokud nevzal v úvahu již nastalé účinky úkonů provedených po sdělení obvinění a směřující k trestnímu stíhání obviněných jako pachatelů stíhaných trestných činů. Proto ohledně skutků popsaných pod body 1. a 4. ve výroku shora citovaného usnesení Okresního soudu v Chomutově nemohlo dojít k promlčení trestního stíhání (resp. trestní odpovědnosti) obviněných, jak správně namítla nejvyšší státní zástupkyně v podaném dovolání.
Nejvyšší soud se ovšem neztotožnil ani s argumenty Krajského soudu v Ústí nad Labem, na kterých založil své závěry v otázce promlčení trestního stíhání (resp. promlčení trestní odpovědnosti) obviněných Ing. T. K. a J. Z. ohledně skutků popsaných pod body 2., 3. a 5. ve výroku usnesení soudu prvního stupně a posouzených jako trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. (skutek pod bodem 2.), trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. (skutek pod bodem 3.) a pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (skutek pod bodem 5.). Při hodnocení uvedené otázky soud druhého stupně totiž vycházel jen ze srovnání trestních sazeb a druhů trestů stanovených za spáchání zmíněných trestných činů (viz s. 5 jeho usnesení), aniž by vzal v úvahu účinky již provedených procesních úkonů, které vyvolaly přerušení běhu promlčecí doby ve smyslu §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. a jež zůstaly zachované i poté, co nabyl účinnosti nový trestní zákoník, jak bylo shora vyloženo. Taková argumentace Krajského soudu v Ústí nad Labem je tedy nesprávná a nerespektuje ani dosavadní judikaturu k posuzované otázce. Po ověření stavu řízení ke dni vydání tohoto usnesení proto Nejvyšší soud postupoval podle §265k odst. 1 tr. řádu a zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem v celém rozsahu, tj. i ohledně těch skutků, o kterých rozhodl tento soud zrušujícím výrokem a následným přikázáním věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Na podkladě všech uvedených skutečností Nejvyšší soud v posuzované věci shledal dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. řádu, o které nejvyšší státní zástupkyně opřela své dovolání, protože bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí, a zároveň napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, pokud jde o otázku běhu a přerušení promlčecí doby. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu zde ovšem nepřichází v úvahu, neboť jmenovaný soud druhého nezamítl ani neodmítl podanou stížnost státní zástupkyně.
Jelikož Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil ke stížnosti státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem jen část napadeného usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 22. 3. 2010, sp. zn. 3 T 355/2004, kterým bylo podle §231 odst. 1 a §223 odst. 2 tr. řádu z důvodů uvedených v §11 odst. 1 písm. b) tr. řádu zastaveno trestní stíhání obviněných Ing. T. K. a J. Z. pro skutky kvalifikované jako trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a) tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (skutek pod bodem 1.), trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák. (skutek pod bodem 2.), trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. (skutek pod bodem 3.), trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. (skutek pod bodem 4.) a pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (skutek pod bodem 5.), ačkoli měl správně zrušit napadené usnesení i ohledně skutků obsažených pod body 1. a 4. výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, byly naplněny uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. řádu. Vzhledem k uvedenému závěru a k tomu, že soud druhého stupně založil napadené usnesení na nesprávné argumentaci i ohledně skutků popsaných pod body 2., 3. a 5. ve výroku usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyšší státní zástupkyně v tomto směru opodstatněným. Proto podle §265k odst. 1 tr. řádu v celém rozsahu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 5 To 181/2010, jakož i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 22. 3. 2010, sp. zn. 3 T 355/2004. Podle §265k odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu potom Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Chomutově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Chomutově jako soud prvního stupně tak v uvedeném rozsahu opětovně projedná trestní věc obviněných Ing. T. K. a J. Z. a odstraní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Přitom především náležitě posoudí otázku promlčení trestního stíhání, resp. promlčení trestní odpovědnosti, z hlediska časové působnosti trestních zákonů v souladu s dosavadní judikaturou a s tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu a své závěry poté přesvědčivě vyjádří v nově učiněném rozhodnutí.
Podle §265s odst. 1 tr. řádu je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí.
Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání nejvyšší státní zástupkyně nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, bylo rozhodnuto o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 8 2011
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y