ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1146.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 1146/2011 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2011 dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch i v neprospěch obviněného M. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. 6 To 166/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 331/2008, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. 6 To 166/2010, v bodě I. rozsudečného výroku zrušuje . Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. 3. 2009, sp. zn. 3 T 331/2008, byli obvinění M S., P. M., V. P. a M. M. uznáni vinnými, že
1) obvinění M. S. , P. M. a M. M. společně
v úmyslu získat peníze, po předchozí domluvě M. S. a P. M., z podnětu M. S. , a poté, co P. M. s plánem oslovil servírku M. M. a tato souhlasila, v nočních hodinách z 25. 1. 2008 na 26. 1. 2008 v K., okres B., v herně B. na ulici R., M. M. umožnila M. S. přístup k výhernímu automatu P. G., u tohoto M. S. k tomu uzpůsobeným klíčem otevřel horní prosklenou část, poté v automatu vyměnil programovou kartu, čímž změnil nastavení softwaru výherního automatu tak, aby tento násobil výhry, a poté si od M. M. nechal P. M. vyplatit výhru v částce 20.000,- Kč, kterou si následně rozdělili, čímž způsobili společnosti A. G. P., a. s., U. B., škodu ve výši 20.000,- Kč,
2) obvinění M. S. , P. M. a V. P. společně
v úmyslu získat peníze, po předchozí domluvě M. S. a P. M., z podnětu M. S. , a poté, co P. M. s plánem oslovil servírku V. P. a tato souhlasila, v nočních hodinách z 13. 5. 2008 na 14. 5. 2008 v K., okres B., v herně B. na ulici A., V. P. umožnila M. S. přístup k výhernímu automatu T. G., u tohoto M. S. k tomu uzpůsobeným klíčem otevřel horní prosklenou část, poté v automatu vyměnil programovou kartu, čímž změnil nastavení softwaru výherního automatu tak, aby tento násobil výhry, a poté si od V. P. nechal vyplatit výhru v částce 24.900,- Kč, kterou si následně rozdělili, čímž způsobili škodu společnosti A. G. P., a. s., U. B..
Takto zjištěnými skutky podle soudu prvního stupně spáchali:
- obvinění M. S. a P. M. trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. [v bodech 1) a 2) výroku],
- obviněná M. M. trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatelka podle §9 odst. 2 tr. zák. [v bodě 1) výroku],
- obviněná V. P. trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatelka podle §9 odst. 2 tr. zák. [v bodě 2) výroku].
Za uvedený trestný čin byl obviněný M. S. odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Rovněž bylo rozhodnuto o trestech obviněných P. M., M. M. a V. P..
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným M. S. , P. M. a M. M. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozenému A. G. P., a. s., na náhradě škody částku 20.000,- Kč, a dále obviněným M. S. , P. M. a V. P. stejnému poškozenému společně a nerozdílně částku 24.900,- Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený A. G. P., a. s., se zbytkem svého uplatněného nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vůči tomuto rozsudku podali odvolání obvinění M. S. , P. M. , obhájce obviněné M. M. a v neprospěch obviněných M. S. a P. M. státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. 6 To 166/2010, bylo rozhodnuto:
I. Z podnětu odvolání obviněného M. S. byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ohledně tohoto obviněného zrušen v napadeném rozsudku výrok o trestu. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud jmenovaného obviněného nově odsoudil podle §250 odst. 2, §45 odst. 1 a §45a odst. 1, 2 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Ve výrocích o vině a náhradě škody ohledně tohoto obviněného zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II. Z podnětu odvolání obviněného P. M. a obhájce obviněné M. M. byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. ohledně obviněných zrušen v celém rozsahu. Dále za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. bylo v případě těchto obviněných nově rozhodnuto o vině, trestu i náhradě škody (str. 2 až 4 rozsudku).
III. Odvolání státního zástupce bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Nejvyšší státní zástupkyně (dále též i „dovolatelka“) podala proti bodu I. citovaného rozsudku odvolacího soudu dovolání, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného M. S. . Mimořádný opravný prostředek opřela o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Podle jejího názoru spočívá v napadené části rozsudek na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení a obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Současně připomněla, jak ve věci rozhodly soudy obou stupňů.
Dovolatelka uvedla, že Okresní soud v Bruntále rozhodoval dne 16. 3. 2009 o trestném činu, který byl spáchán za účinnosti trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb.). Od 1. 1. 2010 je ovšem v účinnosti trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.) a Krajský soud v Ostravě, jenž rozhodoval dne 11. 5. 2010 jako soud odvolací, se proto zabýval tím, zda trestnost jednání obviněného bude posuzovat podle zákona účinného v době spáchání činu, anebo podle nové právní úpravy, která se použije vždy, jestliže je to pro pachatele příznivější (čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, §2 odst. 1 věta za středníkem trestního zákoníku). Připomněla, že krajský soud v odůvodnění rozhodnutí při porovnání skutkových podstat trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku stručně a obecně konstatoval, že trestní zákoník účinný v době rozhodování odvolacího soudu není pro obviněného příznivější. Zmínil, že kvalifikovanou skutkovou podstatou podle odstavce 2 je skutečnost, že pachatel byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán a podle odstavce 3 okolnost, že činem způsobil větší škodu, tj. vyšší než 50.000,- Kč.
Podle dovolatelky měl z naznačeného a nepříliš přehledného odůvodnění krajský soud patrně za to (s ohledem na výši škody, kterou obviněný svým jednáním způsobil, jež činila 44.900,- Kč), že předmětný skutek lze podle nové právní úpravy posoudit jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Protože zde stanovený trest (odnětí svobody na 6 měsíců až tři léta) však není pro obviněného výhodnější než trest stanovený v §250 odst. 1, 2 tr. zák. (odnětí svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitý trest), tak s ohledem na §2 odst. 1 tr. zákoníku odvolací soud právní kvalifikaci vyslovenou soudem prvního stupně nezrušil či nezměnil, a dále se zabýval jen výrokem o trestu. V této souvislosti dovolatelka namítla, že znak kvalifikované skutkové podstaty podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jenž spočívá ve speciální recidivě, nebyl součástí skutku vymezeného v obžalobě a popsaného v rozsudku soudu prvního stupně. Upozornila, že okresní soud se speciální recidivou obviněného zaobíral toliko v souvislosti s výrokem o trestu, stran kterého byl rozsudek odvolacím soudem zrušen. Následně krajský soud k problematice speciální recidivy obviněného ničeho nedoplnil (v tomto smyslu obviněný nijak svoji obhajobu neuplatňoval), když výrok o vině ani nebyl v jeho neprospěch odvoláním státního zástupce napaden. Dovolatelka vytkla, že Krajský soud pochybil, když shledal možnost právního posouzení jednání obviněného podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Učiněná skutková zjištění, jak byla v nezrušeném výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně popsána, totiž takový závěr neumožňovala. Ve smyslu aktuální právní úpravy mohlo být jednání obviněného, a to s ohledem na výši způsobené škody, kvalifikováno jen jako přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, což by byl závěr pro něho příznivější (§2 odst. 1 tr. zákoníku), jenž měl být ve věci aplikován.
Odvolací soud rovněž dospěl k závěru, že vzhledem k osobě obviněného a okolnostem trestné činnosti lze účelu trestu a jeho nápravy dosáhnout ještě trestem mírnějším – trestem obecně prospěšných prací. Proto zrušil výrok o trestu a obviněnému uložil trest obecně prospěšných prací podle trestního zákona, a to ve výměře 400 hodin. I s tímto postupem dovolatelka vyslovila nesouhlas. Poznamenala, že podle §3 tr. zákoníku lze pachateli uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje. Zmíněným ustanovením je prolomena obecná zásada stanovená v §2 odst. 1 tr. zákoníku, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době jeho spáchání nebo, je-li to pro pachatele příznivější, podle pozdějšího zákona. Ve smyslu ustanovení §63 tr. zákoníku lze trest obecně prospěšných prací uložit ve výměře od 50 do 300 hodin. Při splnění podmínek §2 odst. 1 tr. zákoníku soud může ukládat trest i podle dřívějšího zákona, ale výběr je omezen novou právní úpravou. Dovolatelka upozornila, že z ustanovení §3 tr. zákoníku plyne, že při aplikaci dřívějšího souhrnu trestněprávních norem za podmínek §2 odst. 1 tr. zákoníku nelze uložit trest přesahující konečnou horní hranici sazby, kterou připouští pro příslušný druh trestu zákon účinný v době, kdy se o trestu rozhoduje. Zdůraznila, že za účinnosti nového trestního zákoníku nelze uložit trest obecně prospěšných prací nad 300 hodin (viz. Šámal P. a kol. Trestní zákoník I., komentář, první vydání, Praha: C. H. Beck 2009, str. 53). Namítla, že odvolací soud nepostupoval podle §3 tr. zákoníku a tím, že obviněnému uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, vybočil z mezí zákonné trestní sazby stanovené v §63 tr. zákoníku.
Závěrem dovolání nejvyšší státní zástupkyně shrnula, že odvolací soud porušil výše naznačeným způsobem ustanovení §209 odst. 1, 2, §2 odst. 1 a §3 odst. 1 tr. zákoníku, čímž se dopustil nesprávného právního posouzení skutku a jiného nesprávného hmotně právního posouzení [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] a zároveň uložil trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným [§265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném s ohledem na ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl:
- podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. 6 To 166/2010, v bodu I., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
- podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rovněž vyslovila souhlas [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí.
Obviněný M. S. se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
h) obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva
(např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
V mimořádném opravném prostředku nejvyšší státní zástupkyně v podrobnostech vytýká, že Krajský soud v Ostravě předmětný skutek nesprávně právně posoudil, a že obviněnému uložil trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tyto námitky uplatněné dovolací důvody obsahově naplňují. Protože Nejvyšší soud neshledal některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozsudku, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, přičemž dospěl k následujícím závěrům.
Podle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod platí, že trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.
Ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. (zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů), který byl účinný do 31. 12. 2009, i ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb.), jenž je účinný od 1. 1. 2010, zcela shodně zakotvují, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.
Podle judikatury Ústavního soudu, jež se týká časové působnosti trestního zákona, je rozhodujícím kritériem pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího zákona by bylo pro pachatele příznivější, celkový výsledek z hlediska trestnosti, jehož by bylo při aplikaci toho či onoho zákona dosaženo, s přihlédnutím ke všem právně rozhodným okolnostem případu. Použití nového práva je tedy pro pachatele příznivější tehdy, jestliže jeho ustanovení posuzovaná jako celek skýtají výsledek příznivější než právo dřívější (srov. rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 158/2000, sp. zn. III. ÚS 444/01 a sp. zn. IV. ÚS 525/01).
Taktéž je potřebné poukázat i na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010 (publikováno pod č. 1/2011 Sb. rozh. tr.), v němž se konstatuje: „Pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího trestního zákona by bylo pro pachatele příznivější, je rozhodující celkový výsledek z hlediska trestnosti posuzovaného
činu, jehož by bylo dosaženo při aplikaci zákona účinného v době spáchání činu a zákona pozdějšího. Jestliže okolnosti vztahující se ke spáchání činu a k osobě pachatele jsou stejně významné podle nové i dřívější trestně právní úpravy, pak pro závěr, který z posuzovaných trestních zákonů je ve smyslu ustanovení §2 odst. 1 část věty za středníkem trestního zákoníku, resp. §16 odst. 1 část věty za středníkem tr. zák. pro pachatele příznivější, je rozhodující srovnání trestních sazeb uvedených v posuzovaných zákonech a trestů, které lze na jejich základě uložit (srov. rozhodnutí pod č. 11/1991 Sb. rozh. tr.).
Trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. spáchal ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou.
Podle §89 odst. 11 tr. zák. platilo, že škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč .
Z ustanovení §89 odst. 18 vyplývalo, že uvést někoho v omyl či využít něčího omylu lze i provedením zásahu do programového vybavení počítače nebo provedením jiné operace na počítači, zásahu do elektronického nebo jiného technického zařízení, včetně zásahu do předmětů sloužících k ovládání takového zařízení vybavených mikročipem, magnetickým, optickým nebo jiným speciálním záznamem, anebo využitím takové operace či takového zásahu provedeného jiným .
Podle názoru Nejvyššího soudu byl skutek, jak je popsán pod body 1), 2) výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Bruntále, správně posouzen jako trestný čin, jímž byl obviněný M. S. pravomocně uznán vinným.
Přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Týž přečin podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku spáchá ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán a způsobil takovým činem větší škodu.
Ustanovení §120 tr. zákoníku zakotvuje, že uvést někoho v omyl či využít něčího omylu lze i provedením zásahu do počítačových informací nebo dat, zásahu do programového vybavení počítače nebo provedením jiné operace na počítači, zásahu do elektronického nebo jiného technického zařízení, včetně zásahu do předmětů sloužících k ovládání takového zařízení, anebo využitím takové operace či takového zásahu provedeného jiným.
Předmětný skutek vykazuje všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jak bylo rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. 3. 2009, sp. zn.3 T 331/2008, jednání obviněného M. S. právně kvalifikováno. Toto konstatování je namístě, neboť společným jednáním s více osobami (tj. ve smyslu znění §9 odst. 2 tr. zák.) ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že někoho uvedl v omyl (zásahem do programového vybavení výherního automatu společnost A. G. P., a. s., U. B.) a způsobil tak na cizím majetku (jmenované společnosti) škodu nikoli malou (celkem 44.900,- Kč). Obviněný spáchal trestný čin úmyslně [§4 písm. a) tr.zák.], neboť chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný tímto zákonem. Jeho jednání je nebezpečné pro společnost, jak na naplnění tohoto materiálního znaku soud prvního stupně oprávněně poukázal na str. 8 rozsudku; nutno dodat, že je naplněn i požadavek plynoucí z ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. Jelikož Krajský soud v Ostravě rozhodoval o odvolání obviněného až dne 11. 5. 2010, bylo potřebné, a to vzhledem na ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku (§16 odst. 1 tr. zák.), posoudit, zda nový trestní zákoník je či není pro něho příznivější. V této souvislosti na str. 7 odůvodnění rozsudku sice konstatoval: „Z porovnání skutkových podstat trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku vyplývá, že trestní zákon účinný v době rozhodování krajského soudu není pro obžalovaného M. S. příznivější…“ , avšak v podstatě tvrzenou právní kvalifikací podle trestního zákoníku – kromě připomenutí ustanovení §209 odst. 2, 3 tr. zákoníku – se blíže nezabýval. Zde považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že ve smyslu znění §138 tr. zákoníku se větší škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč, přičemž takováto výše škody nebyla jednáním obviněného způsobena (celková škoda činila toliko 44.900,- Kč). Z tohoto důvodu není správná úvaha o naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §209 odst. 3 tr. zákoníku. Dále skutek [jednání pod body 1) a 2) rozsudečného výroku v rozhodnutí soudu prvního stupně] neobsahuje skutečnost, že za trestný čin podvodu byl obviněný v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Takovéto zjištění však již prvostupňový soud učinil, jak je zřejmé z argumentace na str. 9 rozsudku (v části týkající se hodnocení osoby obviněného a ukládaného trestu). Současně okresní soud neměl důvod – v roce 2009, tj. za účinnosti trestního zákona – tuto skutečnost uvést i v tzv. skutkové větě rozhodnutí. Proto při aplikaci trestního zákoníku by bylo možno jednání obviněného posoudit jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a to i s ohledem na ustanovení §120 tr. zákoníku. Zákon č. 40/2009 Sb., tj. posuzovaný jako celek, však neskýtá pro jeho osobu příznivější výsledek než dřívější trestní zákon – zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů. Toto je zřejmé i z trestů, které lze podle §250 odst. 2 tr. zák. (odnětí svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitý trest) a podle §209 odst. 2 tr. zákoníku (odnětí svobody na šest měsíců až tři léta) uložit.
Nejvyšší soud ale shledal vadu ve výroku o trestu, jenž byl obviněnému M. S. uložen.
Podle §45a odst. 1 věty první tr. zák. platilo, že trest obecně prospěšných prací, může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin. Z ustanovení §63 odst. 1 tr. zákoníku plyne, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 300 hodin . Podle §3 odst. 1 tr. zákoníku platí, že pachateli lze uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje .
Obviněný M. S. byl stíhán pro trestný čin spáchaný ještě před nabytím účinnosti nového trestního zákoníku, přičemž rozsudkem odvolacího soudu bylo u jeho osoby rozhodnuto o trestu za účinnosti nového trestního zákoníku. I v případě, že použití trestního zákona, který byl účinný do 31. 12. 2009, odpovídalo požadavku ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku (§16 odst. 1 tr. zák.), nebylo možné podle §250 odst. 2, §45 odst. 1 a §45a odst. 1, 2 tr. zák. obviněnému uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, tj. přesahující horní hranici sazby, kterou pro příslušný druh trestu připouští zákon účinný v době, kdy se o trestu rozhoduje, což vyplývá z citovaného ustanovení §3 odst. 1 tr. zákoníku. Postup odvolacího soudu byl v rozporu s ustanoveními §3 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku, neboť uložený trest přesáhl o 100 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákoníkem pro trest obecně prospěšných prací. Za účinnosti trestního zákoníku není možné uložit trest obecně prospěšných prací nad 300 hodin (viz. Šámal P. a kol. Trestní zákoník I., komentář, první vydání, Praha: C. H. Beck 2009, str. 53). Ostatně Nejvyšší soud již vícekrát vyslovil shodný právní názor (např. v rozsudcích ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 4 Tz 61/2010, ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 4 Tz 86/2010, a ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. 6 Tz 52/2011).
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud shledal, že nejvyšší státní zástupkyně podala mimořádný opravný prostředek zčásti důvodně. V této souvislosti je nutno uvést, že dovolání bylo sice podáno i v neprospěch obviněného M. S. , avšak v tomto směru nebyly napadenému rozhodnutí vytknuty žádné nedostatky, což samozřejmě platí i pro výše konstatovanou zjištěnou vadu, jež se týká uloženého trestu. Nejvyšší soud tedy podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. 6 To 166/2010, a to v bodě I. rozsudečného výroku. Současně také zrušil další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Úkolem odvolacího soudu bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, věc projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit o odvoláních zákonu odpovídající rozhodnutí. Jelikož Nejvyšší soud zrušil příslušný napadený výrok z rozsudku odvolacího soudu toliko k té části dovolání, která byla podána ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Zároveň lze ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. odkázat na právní názory, které v tomto usnesení vyslovil. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k