ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.446.2011.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2011 dovolání, které podal obviněný M. N. , proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 42 To 305/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 318/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 1 T 318/2009, byl obviněný M. N. uznán vinným trestnými činy:
- krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. [v bodech I., II. výroku],
- poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. [v bodech I., II. výroku],
- porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák. [v bodě II. a) výroku],
a to vše na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.
Za uvedené trestné činy a za sbíhající se trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. 3. 2009, č. j. 1 T 214/2008-140, byl obviněný M. N. odsouzen podle §238 odst. 3 tr. zák. s použitím §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zároveň zrušen výrok o trestu týkající se obviněného M. N. z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. 3. 2009, č. j. 1 T 214/2008-140, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (poznámka: ve výroku o vině a trestu byl aplikován trestní zákon – zákon č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009).
Podle §228 odst. 1, §229 odst. 1, 3 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.
Dále byl obviněný M. N. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky popsané pod body 1) a 2) výroku rozsudku a kvalifikované jako dílčí útoky pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 tr. zák.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněných R. K., R. P. a J. Š.
Proti konstatovanému rozsudku podali obvinění M. N., R. P. a R. K. odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 42 To 305/2010, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný M. N. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Podle jeho názoru bylo zamítnuto jeho odvolání, přestože rozsudek soudu prvního stupně spočíval pod body I. b) a II. a) výroku na nesprávném právním posouzení skutku, tj. v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. obviněný ke skutku pod bodem I. b) výroku rozsudku okresního soudu konstatoval, že ke zjištění skutkového stavu byly v soudním řízení provedeny důkazy výpověďmi jeho osoby a svědka V. H. Upozornil, že u hlavního líčení svou účast na skutku popřel, když změnu ve výpovědi oproti přípravnému řízení vysvětlil tím, že tehdy byl ze strany vyšetřovatelů činěn nátlak, aby se doznal i ke skutkům, které nespáchal. Dodal, že svědek V. H. před soudem vypověděl, že spolu s kolegou přistihli při krádeži dvě osoby, které se jim nepodařilo zadržet, ani se k nim přiblížit, aby je poznali. Právní posouzení skutkového stavu jako trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. obviněný označil ze nesprávné, neboť z provedeného dokazování nelze vyvodit, že by se skutku dopustil. Připomněl, že mezi pojmové znaky trestného činu mimo jiné patří i subjekt trestného činu. Podotkl, že i v případě, pokud by se v obžalobě popsaný skutek stal (k čemuž směřuje pouze výpověď svědka V. H.), tak soud jej nesprávně označil za pachatele skutku - tj. za subjekt trestného činu.
Ohledně skutku pod bodem II. a) rozsudečného výroku rozhodnutí soudu prvního stupně obviněný uvedl, že ke zjištění skutkového stavu byly provedeny důkazy výpověďmi jeho osoby a poškozeného P. P. V hlavním líčení vypověděl, že se skutku dopustil sám, bez spoluúčasti dalších osob a odcizil pouze věci, které vyjmenoval v přípravném řízení (viz protokol ze dne 19. 5. 2010). Změnu své výpovědi oproti přípravnému řízení vysvětlil tím, že ze strany vyšetřovatelů byl na něho činěn nátlak s cílem „vtáhnout“ do spáchání skutku další vytipované osoby. Připomněl, že poškozený P. P. vypověděl, že jeden člověk by nebyl schopen odcizené věci unést. Podle obviněného nelze z provedeného dokazování vyvodit, že by se skutku dopustil ve spoluúčasti dalších osob a že by z rekreační chalupy odcizil jakékoliv jiné věci, než o kterých vypověděl v přípravném řízení. Z těchto důvodů označil za nesprávné právní posouzení skutkového stavu, v němž soud shledal trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák. Připomněl vymezení pojmu účastenství v trestním zákoně a upozornil, že z dokazování nevyplynula žádná skutečnost, která by přímo či nepřímo naznačovala, že by předmětný skutek spáchal společně se dvěma osobami. Z dokazování také nevyplynulo, že by z rekreační chalupy odcizil jakoukoliv elektroniku. Žádná z jím odcizených věcí nebyla takové hmotnosti, aby ji nemohl naložit do automobilu či na přívěs. Soud v rozporu se skutkovým stavem plynoucím z provedeného dokazování vzal za prokázané naplnění skutkové podstaty porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák.
Pokud jde o důvod dovolání podle 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. obviněný namítl, že argumentaci odůvodnění výroku o vině spácháním výše napadených skutků v rozsudku prvostupňového soudu převzal odvolací soud, který na ní neshledal žádných vad. Nad rámec odůvodnění rozsudku okresního soudu krajský soud uvedl: „...podle protokolu o prověrce na místě, který je založen na č. l. 446 - 450 spisu, a dále dle fotodokumentace k tomuto protokolu o prověrce na místě, která je založena na č. l. 451 - 460 spisu, obžalovaný M. N. ukázal jednotlivá místa trestné činnosti ... , podrobně popsal jednání své i jednání spoluobžalovaného R. P. u skutků pod body I a) - e) výroku rozsudku.“ Obviněný poznamenal, že k tomuto důkazu se jeho obhájce vyjádřil u hlavního líčení dne 30. 6. 2010, kdy konstatoval: „Protokol o prověrce na místě s fotodokumentací pod č. l. 446 - 460 spisu s ohledem na nepřítomnost nezúčastněné osoby nelze považovat za řádný a u soudu proveditelný důkaz“ . Pokud ze spisu vyplývá, že předmětný protokol nebyl podepsán nezúčastněnou osobou (což plyne i z výpovědí vyšetřovatelů Z. N. a Ing. V. D.) a úkonu prověrky na místě nebyla nezúčastněná osoba přítomna, když zajištění její přítomnosti nic nebránilo, tak došlo k porušení ustanovení §104e ve spojení s §104c odst. 3 tr. ř. Proto argumentace odvolacího soudu tímto důkazem je irelevantní.
Podle obviněného je dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dán i ve vztahu k usnesení krajského soudu, který stejně jako okresní soud nesprávně právně posoudil odvoláním napadené skutky. Rovněž namítl, že postupem soudů obou stupňů byla porušena jeho práva na spravedlivý proces a na „presumpci neviny“ podle čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a soudy jednaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Současně v podrobnostech poukázal na několik rozhodnutí Ústavního soudu, která se této problematiky týkají.
Z popsaných důvodů obviněný v podání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. l tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 42 To 305/2010, i rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 6. 2010, č. j. 1 T 318/2009-862, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. vrátil věc prvostupňovému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném podání ze dne 4. 3. 2011, č. j. 1 NZO 186/2011-12, uvedl, že Nejvyšší státní zastupitelství se nebude k dovolání věcně vyjadřovat. Současně vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného M. N. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l ) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného M. N. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný M. N. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný namítá, že jeho vina v případě skutku pod bodem I. b) výroku rozsudku Okresního soudu v Jihlavě nebyla prokázána, neboť změnu své výpovědi u hlavního líčení oproti přípravnému řízení, kdy spáchání trestné činnosti doznal, hodnověrně vysvětlil. Pokud jde o skutek pod bodem II. a) rozsudečného výroku rozhodnutí prvostupňového soudu, tak konstatuje, že jeho spáchání doznal, avšak u hlavního líčení, a to na rozdíl od výpovědi v přípravném řízení, popřel, že by se na činu s ním účastnily jiné osoby. I zde uvádí, že změnu ve výpovědi hodnověrně vysvětlil. V případě obou skutků tvrdí, že ze strany vyšetřovatelů byl na něj činěn nátlak, aby vypověděl určitým způsobem. Podle jeho mínění nebylo prokázáno, že by z rekreační chalupy odcizil i elektroniku. Rovněž poukazuje na to, že protokol o prověrce na místě s fotodokumentací je zatížen vadou spočívající v tom, že úkonu nebyla přítomna nezúčastněná osoba. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V dovolání obviněný nenamítá, že skutky pod body I. b) a II. a) výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu, které napadl dovoláním, byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním a teprve následně – prostřednictvím jejich změny – se domáhá příznivějšího právního posouzení.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného M. N., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k