ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.707.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 707/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2011 dovolání, které podal obviněný L. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 5 To 464/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 110/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2010, sp. zn. 5 T 110/2010, byl obviněný L. H. uznán vinným:
- zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku,
- zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku,
- přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku,
a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení sexuologické ve formě ústavní.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené S. V., škodu ve výši 2.500,- Kč.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání jednak obviněný L. H., jednak v neprospěch obviněného státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 5 To 464/2010, byl podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného zrušen. Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově rozhodl a obviněného L. H. uznal vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového zjištění, jak je ve výroku uvedeno. Za tyto trestné činy obviněného odsoudil podle §185 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení sexuologické ve formě ústavní.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené S. V., škodu ve výši 2.500,- Kč.
Podle §256 tr. ř. bylo odvolání státního zástupce zamítnuto.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (všechny výroky) napadl obviněný L. H. prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný připomněl, jak bylo v soudním řízení rozhodnuto. Konstatoval, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily provedené důkazy, nedostatečně zjistily skutkový stav
a jeho jednání nesprávně právně kvalifikovaly. Rovněž popřel, že by chtěl poškozené B. E. a S. V. znásilnit. Za rozhodující označil posouzení své příčetnosti v době spáchání obou skutků. V tomto směru vyslovil nesouhlas se závěry znaleckých posudků z oboru psychologie a psychiatrie, podle nichž netrpí duševní chorobou. Konstatoval, že trpí duševní chorobou, v jejímž důsledku není za svoje jednání trestně odpovědný, přičemž nejméně v důsledku sexuální deviace je zmenšeně příčetný a nebyl schopen své jednání ovládat. Namítl, že znalkyně z oboru psychiatrie a sexuologie MUDr. Sejbalová nedostatečně zpracovala znalecký posudek, nepřihlédla k tomu, že sám byl v minulosti objektem sexuálního zneužívání a k této okolnosti se ve znaleckém posudku vůbec nevyjádřila. Za této situace vytkl, že nebylo vyhověno jeho návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku z oboru psychiatrie k novému posouzení jeho duševního stavu a trestní odpovědnosti. Odvolací soud svým rozhodnutím pouze napravil nesprávnou právní kvalifikaci, aniž se dostatečně zabýval subjektivní stránkou jeho jednání.
S poukazem na výše uvedené skutečnosti obviněný označil za nesprávný výrok o vině, ale i trestu, který shledal nepřiměřeně přísný. Pokud jde o výrok o ochranném léčení, tak podle jeho mínění mělo mu být uloženo – kromě sexuologického léčení – i léčení psychiatrické.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl, popř. podle §265 l odst. 1, 3 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Před rozhodnutím Nejvyšší soud obdržel sdělení státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 28. 4. 2011, č. j. 1 NZO 380/2011-12, že se Nejvyšší státní zastupitelství nebude k dovolání obviněného L. H. věcně vyjadřovat. Současně vyslovila souhlas, aby za podmínek ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, a to
i ve smyslu znění §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného L. H. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný L. H. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený dovolací důvod obsahově nenaplňují. Obviněný popírá, že by chtěl poškozené ženy znásilnit. Namítá, že trpí duševní chorobou, která způsobuje, že není za svoje jednání trestně odpovědný. V dovolání blíže rozvádí svůj nesouhlas se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie a vytýká, že nebylo vyhověno jeho návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku. Svými námitkami obviněný primárně zpochybňuje správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) dovozuje vady ve smyslu znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. Pod uplatněný důvod dovolání nelze podřadit ani výhradu obviněného, že se odvolací soud dostatečně nezabýval subjektivní stránkou jeho jednání, neboť tato výtka směřuje toliko do odůvodnění rozhodnutí.
Z podrobného odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně, a to v návaznosti na příslušnou část odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně, plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného L. H. a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Rovněž na str. 4 tohoto rozhodnutí uvedl, proč nevyhověl návrhu obviněného na doplnění dokazování. Současně je dána zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé.
V posuzované trestní věci je pro Nejvyšší soud rozhodující zjištění, podle něhož obviněný L. H. spáchal skutky tak, jak jsou popsány ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Brně a rozvedeny v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tyto skutky byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výtky směřují výlučně do skutkových zjištění, na jejichž podkladě soud druhého stupně učinil právní závěr, že svým jednáním obviněný naplnil všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku.
Žádný důvod dovolání nenaplňuje ani výhrada obviněného L. H. ohledně výroku o trestu a tvrzení, že mu mělo být uloženo – kromě sexuologického léčení – i léčení psychiatrické.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (který obviněný ani neuplatnil), tedy jen tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným . Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 a §39 tr. zákoníku
a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud poznamenává, že obviněnému L. H. nebyl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští a ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestné činy, jimiž byl uznán vinným. Současně považuje za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice . … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
V dovolání lze namítat, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení [§265b odst. 1 písm. j) tr. ř.]. Nelze však vytýkat, že ochranné opatření mělo být uloženo, jak je obviněným tvrzeno ohledně psychiatrického léčení.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného L.H., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k