ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.858.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 858/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. července 2011 dovolání, které podal obviněný M. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 7 To 110/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 212/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 3 T 212/2010, byl obviněný M. K. uznán vinným, že
ačkoliv již byl opakovaně odsouzen pro trestný čin krádeže, a to rozsudkem Městského soudu v Brně, sp. zn. 95 T 137/2008 ze dne 15. 5. 2009, s právní mocí téhož dne, mu byl uložen souhrnný trest za trestný čin krádeže dle ust. §247 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. z. č. 140/1961 Sb. s účinností do 31. 12. 2009 k rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 10. 2008, č. j. 91 T 150/2008-59, ve výměře 12 měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou, který vykonal ke dni 27. 4. 2010, a dále byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně, sp. zn. 92 T 118/2009 ze dne 18. 3. 2010, s právní mocí k 23. 6. 2010, mj. pro trestný čin krádeže dle ust. §247 odst. 1 písm. a) tr. zákona č. 140/1961 Sb. s účinností do 31. 12. 2009 k trestu odnětí svobody ve výměře 5 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou,
dne 22. 12. 2010, v době kolem 18.30 hod. v B., v samoobslužné prodejně potravin Albert na ulici K., na prodejní ploše, se zmocnil tří kusů balení Pikaa v celkové hodnotě 47,70,- Kč, a to tak, že je vzal z prodejního regálu a následně je uschoval pod oděv a s takto uschovaným zbožím prošel pokladní zónou, aniž by za zboží zaplatil, přičemž za pokladnou byl zadržen ostrahou prodejny, zboží vydal, a toto bylo bez poškození vráceno zpět na prodejnu a společnosti Ahold Czech Republic, a. s., tak způsobil škodu ve výši 47,70,- Kč.
Takto zjištěné jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a obviněného odsoudil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře osmi měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
Proti konstatovanému rozsudku obviněný M. K. podal odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 7 To 110/2011, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu obviněný M.K. napadl prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný namítl, že skutek, jímž byl uznán vinným, neměl být posouzen jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, ale ani jako žádný jiný trestný čin. Nesprávné právní posouzení též shledal ve skutečnosti, že byl odsouzen, aniž bylo jednoznačně prokázáno naplnění zákonných znaků jak základní, tak i kvalifikované skutkové podstaty tohoto přečinu. V této souvislosti vytkl, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy, a to výslech svědka M. K. – pracovníka ostrahy a také kamerový záznam, čímž bylo podstatně zkráceno jeho právo na obhajobu. Soudy obou stupňů tudíž neměly dostatek důkazů o jeho vině a nebylo postupováno v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř.
Dále obviněný odkázal na své výhrady, které uvedl v odvolání proti rozsudku prvostupňového soudu, neboť se v podstatě shodují s jeho námitkami proti usnesení Krajského soudu v Brně s tím, aby byly považovány za součást jeho dovolání. Opětovně vyjádřil přesvědčení, že jeho jednání nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, a že nebylo jednoznačně a nepochybně prokázáno, že by se uvedeného skutku dopustil.
S poukazem na výše uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 7 To 110/2011, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2011, č. j. 3 T 212/2010-53, a jeho osobu zprostil obžaloby, eventuálně, aby zrušil napadené usnesení a přikázal věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby dovolací soud zrušil všechna rozhodnutí obsahově navazující, která zrušením napadeného resp. napadených rozhodnutí pozbyla svého podkladu. Též vyslovil souhlas, aby dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném podání ze dne 14. 6. 2011, č. j. 1 NZO 534/2011-8, konstatoval, že se Nejvyšší státní zastupitelství nebude k dovolání obviněného věcně vyjadřovat. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného M. K. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný M. K. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený dovolací důvod obsahově nenaplňují. Obviněný sice opakovaně tvrdí, že skutek, jímž byl uznán vinným, neměl být posouzen jako přečin krádeže a ani jako žádný jiný trestný čin, avšak v tomto směru své námitky nijak nekonkretizuje. Naproti tomu namítá, že nebyly provedeny jím navržené důkazy, čímž mu mělo být zkráceno právo na obhajobu. Vytýká, že nebylo postupováno v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř., že soudy neměly dostatek důkazů o jeho vině, a tudíž nebylo jednoznačně a nepochybně prokázáno, že se předmětného skutku dopustil. Nutno zdůraznit, že vznesené námitky, které jsou v dovolání (i v odvolání, na které je odkazováno) uvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vadu ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, pokud skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy nebo nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení či jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. O takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejedná.
Z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného M. K. a proč nevyhověl jeho návrhům na provedení dalších důkazů. Se skutkovými závěry se ztotožnil Krajský soud v Brně (viz argumentace na str. 2 napadeného usnesení).
Nad rámec podaného dovolání Nejvyšší soud považuje za vhodné stručně poukázat na ve věci učiněná skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry.
Přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), c), d), e) tr. zákoníku spáchá ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a
a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou,
b) čin spáchá vloupáním,
c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí,
d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo
e) čin spáchá na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob .
Téhož trestného činu podle §205 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán .
Nejvyšší soud konstatuje, že skutek, jímž byl obviněný M. K. rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 3 T 212/2010, uznán vinným (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení), vykazuje všechny zákonné znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, a byl za čin spočívající v tom, že si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou a čin spáchal vloupáním, v posledních třech letech odsouzen a potrestán. Nutno poznamenat, že podle skutkové podstaty předmětného přečinu lze postihnout recidivujícího pachatele bez ohledu na posuzovaným skutkem způsobenou výši škody. Jelikož obviněný chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit zájem chráněný takovým zákonem, kterým je především vlastnictví věci, tak čin spáchal v úmyslu přímém ve smyslu znění §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Je potřebné připomenout, že trestní odpovědnost pachatele a trestně právní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (§12 odst. 2 tr. zákoníku). V posuzované trestní věci sice byla jednáním obviněného M. K. způsobena velmi nízká škoda, avšak nutno vzít v úvahu, že z hlediska páchání trestného činu krádeže jde o opakovaně recidivujícího pachatele, což dokládá mimo jiné i skutečnost, že v posledních třech letech byl za takový trestný čin dokonce dvakrát odsouzen, a to k nepodmíněným trestům odnětí svobody, přičemž v případě prvého z těchto odsouzení trest i vykonal. Proto v jeho činu jde
o případ společensky škodlivý, kdy je třeba uplatňovat trestní odpovědnost pachatele a trestně právní důsledky s ní spojené, neboť nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
Z hlediska rozhodnutí Nejvyššího soudu je podstatné, že obviněný M. K. svými námitkami obsahově nenaplnil žádný dovolací důvod. Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného M. K., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. července 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k