ECLI:CZ:NS:2011:6.TZ.77.2011.1
sp. zn. 6 Tz 77/2011-22
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2011 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. B. , proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. 3. 2011, č. j. 2 KZT 162/2011-7, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. 3. 2011, č. j. 2 KZT 162/2011-7, byl v neprospěch obviněného M. B. p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. a v §148 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Napadené usnesení se zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Policie ČR, KŘP Pardubického kraje, ÚO-OOK v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 1. 2011, č. j. KRPE-9712-24/TČ-2010-171171, bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného M. B. pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že
dne 2. 8. 2010 v L., využivši mentální slabosti a tísně poškozeného M. K., bytem O., L., v rozporu s původní ústní dohodou, nesměřující k trvalému převodu nemovitostí poškozeného, mu za blíže nezjištěných okolností pod slibem úhrady jeho dluhů nechal podepsat kupní smlouvu, aniž byl poškozený seznámen s jejím obsahem, kterou na sebe převedl nemovitosti ve vlastnictví poškozeného, a to st. parcelu č., obytné budovy čp. na st. parcele č. a pozemky p. č. - trvalý travní porost, p. č. - zahrada, p. č. - zahrada a parc. č. trvalý travní porost, vše zapsané na LV vedeném pro obec L. a katastrální území O. na K. ú. pro P. kraj, K. p.racovišti Ústí nad Orlicí, za kupní cenu 900.000,- Kč, kterou poškozenému do dnešního dne ani částečně neuhradil, kupní smlouvu dne 3. 8. 2010 vložil do katastru nemovitostí a poškozenému Martinu Kalousovi tak způsobil škodu ve výši 1.840.000,- Kč.
Proti tomuto usnesení obviněný M. B. podal dne 31. 1. 2011 prostřednictvím advokáta JUDr. R. M. stížnost, která byla usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. 3. 2011, č. j. 2 KZT 162/2011-7, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta, neboť byla podána osobou neoprávněnou.
Vůči naposledy citovanému usnesení ministr spravedlnosti podal podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. B. . Současně připomněl znění §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. b), §33 odst. 1, 5 a §41 odst. 2 tr. ř., přičemž vytkl, že se těmito ustanoveními státní zástupce důsledně neřídil.
Ministr spravedlnosti v podrobnostech poukázal na úkony trestního řízení, které stížností pro porušení zákona napadenému usnesení předcházely včetně úkonů policejního orgánu, jež byly učiněny podle §158 odst. 3 tr. ř. Připomněl, že v rámci stížnostního řízení byl advokát JUDr. R. M. přípisem státního zástupce ze dne 11. 3. 2011, č. j. 2 KZT 162/2011-4, požádán o sdělení, na podkladě jaké plné moci obviněného M. B. v souvislosti s jeho trestním stíháním zastupuje, neboť spolu se stížností a spisovým materiálem státní zástupce příslušnou plnou moc neobdržel. Na toto reagoval jmenovaný advokát sdělením ze dne 15. 3. 2011, že plná moc k zastupování obviněného již byla do spisu založena, přičemž zároveň opětovně předložil plnou moc, kterou mu obviněný k zastupování dne 15. 9. 2010 udělil.
Podle ministra spravedlnosti z uvedených skutečností vyplývá, že obviněný podepsal plnou moc advokátovi JUDr. R. M., ze které z hlediska v té době již probíhajícího trestního řízení plynulo, že tento advokát byl zmocněn k obhajování, resp. k zastupování (posléze) obviněného M. B. ve všech jeho právních věcech, tj. k vykonávání veškerých úkonů, k přijímání doručovaných písemností, podávání návrhů a žádostí, k podávání prostředků nebo námitek a vzdávání se jich, a to i v rozsahu práv a povinností podle trestního řádu. Z obsahu plné moci, jež byla policejnímu orgánu doručena dne 21. 9. 2010, tedy rozhodně nevyplývalo, že by zmocnění advokáta bylo omezeno jen na některé úkony či dokonce jediný úkon probíhajícího trestního řízení; vše nasvědčovalo tomu, že zmocnění bylo neomezené, myšlené pro řízení jako celek. Ministr spravedlnosti zdůraznil, že ze spisového materiálu je zřejmé, že takto byla plná moc chápána i policejním orgánem, dozorovým státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí a nepochybně i samotným obviněným, který tuto skutečnost potvrdil při svém výslechu dne 8. 2. 2011, a konečně též zmocněným advokátem JUDr. R. M., který s tímto vědomím sám či v zastoupení substitutem nebo advokátním koncipientem podával opravné prostředky a účastnil se výslechu obviněného a celé řady svědků.
Právní závěr státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, který rozhodoval o stížnosti obviněného, že plná moc opravňovala advokáta JUDr. R. M. pouze k účasti při podání vysvětlení M. B. podle §158 odst. 4 tr. ř., proto nelze považovat za správný. Ministr spravedlnosti upozornil, že státní zástupce se sice s ohledem na své pochybnosti o rozsahu či vůbec o existenci zastoupení obrátil písemně na jmenovaného advokáta, avšak z jeho přípisu vyplynulo pouze to, že ve spisovém materiálu, který mu byl pro účely stížnostního řízení předložen, nebyla obsažena žádná plná moc, která by opravňovala advokáta k zastupování obviněného. JUDr. R. M. se proto důvodně domníval, že zasláním plné moci ze dne 15. 9. 2010 bude spatřovaný nedostatek odstraněn. Pakliže státní zástupce tuto plnou moc neshledal dostatečnou pro zastupování obviněného i v přípravném řízení, měl opětovně advokáta a obviněného o této skutečnosti vyrozumět, aby mohli na to příslušným způsobem reagovat, zejména za situace, kdy jim takové pochybnosti nebyly v přípravném řízení ostatními orgány činnými v trestním řízení žádným způsobem prezentovány. V tomto směru ministr spravedlnosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 272/05. Pokud se tak nestalo a státní zástupce bez dalšího vyhodnotil plnou moc ze dne 15. 9. 2010 jako nepostačující k zastupování obviněného a zamítl stížnost pouze z formálních důvodů, aniž by se zabýval věcnou stránkou usnesení o zahájení trestního stíhání, porušil v neprospěch obviněného zákon. Vadu nelze odstranit řádným opravným prostředkem ani autoremedurou.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl:
- podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. 3. 2011, č. j. 2 KZT 162/2011-7, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. a §148 odst. 1 písm. b) tr. ř., a to v neprospěch obviněného M. B. ,
- podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil stejně jako veškerá další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
- podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, aby stížnost obviněného znovu projednal a rozhodl o ní.
U veřejného zasedání, které Nejvyšší soud konal o stížnosti pro porušení zákona, se obhájkyně obviněného (substituce za JUDr. R. M.) ztotožnila s názorem ministra spravedlnosti včetně toho, jak by mělo být o mimořádném opravném prostředku rozhodnuto.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost toho výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon porušen byl.
Z ustanovení §33 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že obviněný má mimo jiné právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. Může žádat, aby byl vyslýchán za účasti svého obhájce a aby se obhájce účastnil i jiných úkonů přípravného řízení (§165 tr. ř.). Podle §33 odst. 5 tr. ř. platí, že všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny vždy obviněného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění .
Podle §41 odst. 2 věty první tr. ř. platí, že obhájce je oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky, nahlížet do spisů (§65 tr. ř.) a zúčastnit se podle ustanovení tohoto zákona vyšetřovacích úkonů.
Z ustanovení §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. plyne, že při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán
a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a b) řízení předcházející napadenému usnesení .
Ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zakotvuje, že nadřízený orgán zamítne stížnost byla-li podána opožděně, osobou neoprávněnou, osobou, která se jí výslovně vzdala nebo která znovu podala stížnost, kterou již před tím výslovně vzala zpět .
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové důsledně podle výše citovaných ustanovení trestního řádu, jak ostatně důvodně vytýká i ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona.
Záznamem Policie ČR, KŘP Pardubického kraje, ÚO-OO v Ústí nad Orlicí ze dne 1. 9. 2010, č. j. KRPE-9712-3/TČ-2010-171118, byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, z jehož spáchání byl podezřelý M. B. .
Ze spisového materiálu Policie ČR, KŘP Pardubického kraje, ÚO-OOK v Ústí nad Orlicí, č. j. KRPE-9712-110/TČ-2010-171171, který byl původně zaslán dne 1. 6. 2011 Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, Nejvyšší soud zjistil, že na č. l. 18 se nachází Úřední záznam o podaném vysvětlení podle §158 odst. 5 tr. ř. ze dne 21. 9. 2010, které podal jako osoba podávající vysvětlení M. B.. Na č. l. 17 se nachází kopie plné moci, kterou jmenovaný dne 15. 9. 2010 udělil advokátu JUDr. R. M., AK L., nám. J. M. M.. Plná moc opravňovala tohoto advokáta, aby jej „obhajoval, resp. ve všech právních věcech zastupoval, aby vykonával veškeré úkony, přijímal doručované písemnosti, podával návrhy a žádosti, uzavíral smíry a narovnání, uznával uplatněné nároky, vzdával se nároků, podával prostředky nebo námitky a vzdával se jich, vymáhal nároky, plnění nároků přijímal, jejich plnění potvrzoval, to vše i tehdy, když je podle právních předpisů zapotřebí zvláštní plné moci“ . Tuto plnou moc M. B. udělil „...i v rozsahu práv a povinností podle trestního řádu, občanského soudního řádu a zákoníku práce“ . Udělenou plnou mocí vzal zároveň na vědomí, že zmocněný advokát je oprávněn si ustanovit za sebe zástupce, a pokud jich ustanoví více, aby každý z nich jednal samostatně. Z obsahu úředního záznamu o podaném vysvětlení na č. l. 19 předmětného spisového materiálu vyplývá, že podání vysvětlení M. B. byl dne 21. 9. 2010 přítomen v zastoupení jím zvoleného advokáta JUDr. R. M. jako substitut advokát Mgr. P. O. (viz substituční plná moc ze dne 21. 9. 2010).
Po provedeném řízení podle §158 odst. 3 tr. ř. (tzv. prověřování) bylo podle pokynu dozorového státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí ze dne 20. 1. 2011, č. j. 2 ZN 1818/2010-28, zahájeno usnesením Policie ČR, KŘP Pardubického kraje, ÚO-OOK v Ústí nad Orlicí (dále jen „policejní orgán“) ze dne 28. 1. 2011, č. j. KRPE-9712-24/TČ-2010-171171, podle §160 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání obviněného M. B. pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Lze podotknout, že na str. 4 usnesení je v rámci poučení policejním orgánem uvedeno: „Podle §36 odst. 3 tr. ř. obviněného upozorňuji, že musí mít obhájce již nyní v přípravném řízení. Protože předložil policejnímu orgánu dne 21. 9. 2010 plnou moc ze dne 15. 9. 2010, udělenou zmocněnému advokátovi JUDr. R. M. z Advokátní kanceláře L., je považováno, že obhájce v této trestní věci má již zvoleného. Zmocněného advokáta poučuji, že v případě, že by nadále nevykonával obhajobu obviněného, aby o tomto neprodleně vyrozuměl policejní orgán“. Z přiložených doručenek vyplývá, že usnesení bylo obviněnému a obhájci shodně doručeno dne 31. 1. 2011.
Následně, a to podáním ze dne 31. 1. 2011, byla policejnímu orgánu dne 1. 2. 2011 doručena stížnost, kterou obviněný podal prostřednictvím obhájce JUDr. R. M. proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne 3. 2. 2011 policejní orgán stížnost předložil Okresnímu státnímu zastupitelství v Ústí nad Orlicí, které ji dne 23. 2. 2011, č. j. 1 ZT 33/2011-11, ve smyslu znění §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. postoupilo k rozhodnutí Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové.
Dne 8. 2. 2011 proběhl výslech obviněného M. B. , jehož se účastnil za jeho obhájce JUDr. R. M., a to na základě pověření ze dne 7. 2. 2011 advokátní koncipient Mgr. V. N.. V jeho průběhu obviněný mimo jiné konstatoval, že proti tomu, co je v usnesení policejního orgánu ze dne 28. 1. 2011 uvedeno, podal písemnou stížnost, a že s obviněním ze spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku nesouhlasí. Ze spisu rovněž vyplývá, že v dalším řízení byli na základě zmocnění nebo pověření advokáta JUDr. R. M. dalším vyšetřovacím úkonům konaným v období od 16. 2. 2011 do 12. 3. 2011, přítomni advokát Mgr. P. O. (v rámci substituce) či advokátní koncipient Mgr. V. N. (na základě pověření), a to výslechům svědků M. K., F. D., B. K., B. K., Z. K., M. K. a F. Š..
Ze spisového materiálu je tudíž zřejmé, že orgány činné v přípravném řízení s JUDr. R. M. jako obhájcem jednaly, pochybnosti o tom, že je obhájcem obviněného M. B. nebyly vysloveny. Na základě udělené plné moci se jmenovaný obhájce aktivně osobně nebo prostřednictvím advokáta Mgr. P. O. či advokátního koncipienta Mgr. V. N. účastnil úkonů přípravného řízení.
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové přípisem ze dne 11. 3. 2011, č. j. 2 KZT 162/2011-4, požádal obhájce JUDr. R. M. o sdělení, na podkladě jaké plné moci obviněného M. B. v souvislosti s jeho trestním stíháním zastupuje, neboť spolu se stížností a spisovým materiálem příslušnou plnou moc neobdržel. Současně požádal o zaslání kopie předmětné plné moci spolu s vyjádřením obhájce. Jmenovaný obhájce v podání ze dne 14. 3. 2011, které bylo Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové doručeno faxem téhož dne a následujícího dne i poštou, konstatoval, že plnou moc k zastupování obviněného do spisu předkládali; k výzvě znovu předložil též plnou moc, jež mu obviněný k zastupování udělil dne 15. 9. 2010.
Jak již bylo řečeno, usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. 3. 2011, č. j. 2 KZT 162/2011-7, byla podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněného, kterou podal proti usnesení o zahájení trestního stíhání. V odůvodnění rozhodnutí státní zástupce mimo jiné konstatoval : „Pokud jde o advokáta JUDr. R. M., pak z předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že mu M. B. dne 15. 9. 2010 udělil plnou moc k právnímu zastoupení ve věci zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ke škodě M. K.. Vzhledem ke skutečnosti, že policejní orgán Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Územního odboru, oddělení obecné kriminality v Ústí nad Orlicí, rozhodl o zahájení trestního stíhání jeho osoby až dne 28. 1. 2011, je zřejmé, že plnou moc výše zmíněnému advokátovi udělil v průběhu prověřování podezření ze spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Prověřování konal policejní orgán podle §158 odst. 3 tr. řádu a M. B. měl právo podle §158 odst. 4 tr. řádu na právní pomoc advokáta, pokud by měl podat před policejním orgánem k věci vysvětlení (viz §158 odst. 3 tr. ř.). Při právní pomoci advokáta osobě podávající vysvětlení jsou však ze zákona oprávnění advokáta výrazně užší, než oprávnění obhájce v rámci trestního stíhání. Právo zvolit si obhájce však podle zákona vzniká až specifickou právní skutečností, kterou je v tomto případě vydání rozhodnutí o zahájení trestního stíhání konkrétní osoby jako obviněného.“ Dále státní zástupce připomněl, že mu právní zástupce obviněného v odpovědi sdělil, že „…plnou moc k zastupování obviněného jsme do spisu předkládali. K výzvě Krajského státního zastupitelství proto předkládáme znovu plnou moc, kterou nám obviněný udělil dne 15. 9. 2010 k jeho zastupování.“ V návaznosti na to státní zástupce uvedl: „…je tedy zcela zřejmé, že M. B. advokátovi JUDr. R. M. poté, co převzal usnesení o zahájení trestního stíhání své osoby, dosud žádnou plnou moc k jeho obhajování neudělil. Posledně zmíněný advokát za této situace nemá práva ani povinnosti, předvídané zákonodárcem v §41 tr. řádu, tedy ani podávat za obviněného opravné prostředky. Napadené usnesení obsahuje nesprávné poučení obviněného ohledně jeho práva zvolit si obhájce, JUDr. R. M. tak správně nemělo být ani ze strany policejního orgánu zasláno, stalo se tak zřejmě nedopatřením. Státnímu zástupci OSZ v Ústí nad Orlicí bude proto uloženo, aby u policejního orgánu zabezpečil nápravu zjištěné situace. Protože tedy advokát JUDr. R. M. podal stížnost, aniž by mu k obhajobě udělil plnou moc M. B. v procesním postavení obviněného, stížnost podal jako osoba neoprávněná.“
S názorem státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, který vedl k nesprávnému rozhodnutí o podané stížnosti, nelze souhlasit.
Z výše připomenutých skutečností vyplývá, že M. B. , který byl následně trestně stíhán jako obviněný, si již dne 15. 9. 2010 zvolil právním zástupcem advokáta JUDr. R. M. tím, že mu udělil plnou moc. Je evidentní, že se jednalo o všeobecnou (generální) plnou moc, která též následně zmocňovala tohoto advokáta jako obhájce ke všem právním úkonům pro celé trestní řízení. V této souvislosti lze poukázat i na nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 272/05, ministrem spravedlnosti rovněž zmiňovaný v mimořádném opravném prostředku, který řešil obdobnou problematiku.
I podle Nejvyššího soudu byl obviněný M. B. v trestním řízení zastoupen obhájcem JUDr. R. M., o čemž policejní orgán či dozorující státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí oprávněně neměli pochybnosti.
Ze všeho, co bylo shora konstatováno, je zjevné, že došlo k pochybení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, když podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl stížnost obviněného, kterou podal prostřednictvím obhájce JUDr. R. M. proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání své osoby, neboť dospěl k nesprávnému závěru, že opravný prostředek byl podán osobou neoprávněnou.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. 3. 2011, č. j. 2 KZT 162/2011-7, byl v neprospěch obviněného M. B. porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. a v §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. Dále podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil. Zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Závěrem lze pro úplnost připomenout, že ve smyslu ustanovení §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci Nejvyšší soud vyslovil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k