ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1419.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1419/2010-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 30. března 2011 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného L. M. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2010, sp. zn. 12 To 37/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 18/2007, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2010, sp. zn. 12 To 37/2010, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 43 T 18/2007.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 43 T 18/2007, byl obviněný L. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, který spáchal tím, že v období od 26. 10. 2000 do 24. 11. 2000 v Praze 3, Roháčova 1148/63, v sídle společnosti OB Leasing, a. s. (dále jen: „OB Leasing, a. s.“), a jinde, opakovaně vystupoval ve vztahu k dalším subjektům jako jednatel společnosti 3L Trading, s. r. o., se sídlem ulice Míru 3 v Třinci (dále jen: „3L Trading, s. r. o.“), ačkoliv byl již dne 26. 10. 2000 (správně má být dne 25. 10. 2000) rozhodnutím jediného společníka odvolán z funkce jednatele, využil časového zpoždění zápisu tohoto stavu v obchodním rejstříku, takže pokračoval v jednání se zástupci společnosti OB Leasing, a. s., o tzv. zpětném leasingu strojů pro dřevovýrobu, když v rámci těchto jednání předložil jako doklad o vlastnictví strojů společnosti 3L Trading, s. r. o., kupní smlouvu o jejich koupi od Moravskoslezských dřevařských závodů Šumperk, a. s., jejíž součástí byl seznam strojů, který v době jednání již neodpovídal skutečnému stavu a obsahoval i strojní zařízení v držení Moravských dřevařských závodů Revitex, s. r. o., z titulu kupní smlouvy ze dne 4. 7. 2000, přesto uváděl celkovou hodnotu strojů 12.200.000,- Kč s tím, že přejdou do vlastnictví společnosti OB Leasing, a. s., podpisem kupní smlouvy dne 16. 11. 2000 a poté na základě leasingové smlouvy č. … vystavil po vzájemném zápočtu pohledávek dne 24. 11. 2000 fakturu společnosti OB Leasing, a. s., na zaplacení částky 6.965.537,- Kč společnosti 3L Trading, s. r. o., na účet č. … vedený u ČSOB, a. s., pobočka Frýdek-Místek, kam bylo požadované plnění skutečně poukázáno, přičemž se jednalo o jeho účet, nikoli o účet společnosti 3L Trading, s. r. o., čímž způsobil společnosti OB Leasing, a. s., škodu ve výši nejméně 6.965.537,-Kč. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku, za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let.
Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2010, sp. zn. 12 To 37/2010, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že skutek, který je popsán v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, není trestným činem. Obviněný namítl, že odvolací soud akceptoval skutková zjištění i právní závěry soudu prvního stupně, která byla zcela převzata z předchozích odsuzujících rozhodnutí zrušených dovolacím soudem. Především poukázal na to, že odvolací soud zcela pominul právní názor obsažený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 7 Tdo 276/2007. Podle názoru obviněného z popsaného skutku nevyplývá, že škoda vznikla společnosti OB Leasing, a. s. Jestliže tato společnost nabyla vlastnictví ke strojům, potom zaplacením kupní ceny, ať již na účet společnosti 3L Trading, s. r. o., nebo na účet obviněného jí nemohla vzniknout škoda. Obviněný poukázal na to, že Nejvyšší soud ve svém kasačním usnesení podrobně vyložil, jakými hledisky mají být vedeny úvahy o nabytí vlastnictví podle obchodního zákoníku, zejména vzhledem k ustanovení §446 obch. zákoníku. Městský soud v Praze ani Vrchní soud v Praze se neodchýlily od svých právních názorů obsažených v předcházejících rozhodnutích, které byly dovolacím soudem označeny za nesprávné.
Vzhledem k nesprávnému právnímu posouzení skutku obviněný navrhl, aby napadená rozhodnutí Vrchního soudu v Praze i Městského soudu v Praze byla zrušena.
K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tak, že soud prvního stupně v podstatě splnil pokyny dovolacího soudu k doplnění, resp. opakování některých důkazů, avšak nezabýval se právní otázkou vlastnictví k předmětným strojům. V tomto směru neučinil žádné závěry ani odvolací soud. Bez ohledu na právní názor Nejvyššího soudu setrvaly oba soudy na svém dřívějším právním názoru, podle něhož otázka vlastnického práva ke strojům je v podstatě irelevantní. V odůvodnění svého rozhodnutí při tom nalézací soud uvedl některé okolnosti, které nevylučují nabytí vlastnického práva ke strojům společností OB Leasing, a. s. Konstatoval, že většina strojů (nikoli všechny) je v dispozici Moravských dřevařských závodů Revitex, s. r. o., které ji získaly kupní smlouvou ze dne 4. 7. 2000 od společnosti 3L Trading, s. r. o. (str. 8 rozsudku). Současně ovšem zmínil celkem shodné výpovědi obviněného L. M. a svědka J. H., někdejšího zástupce společnosti Revitex, s. r. o. (str. 3 – 4, 6 rozsudku soudu prvního stupně), podle nichž obviněný jménem společnosti 3L Trading, s. r. o., odstoupil od kupní smlouvy. Pokud by došlo platně k tomuto odstoupení od smlouvy a ještě před dalším prodejem strojů společnosti OB Leasing, a. s., dne 16. 11. 2010, pak by k tomuto datu společnost 3L Trading, s. r. o., byla vlastníkem strojů a pro posouzení věci by již pozbývalo význam ustanovení §446 obch. zákoníku, které upravuje podmínky nabytí vlastnického práva koupí věci od nevlastníka. Ani těmito otázkami se soudy nijak nezabývaly.
Státní zástupce dodal, že je nepochybné, že si obviněný počínal nekalým způsobem a že z hlediska společnosti OB Leasing, a. s., bylo ekonomickým účelem celé transakce získání finančních prostředků na podkladě zpětného leasingu, nikoli samotné získání vlastnického práva ke strojům. Jestliže tato společnost nabyla vlastnického práva ke strojům, jejichž tržní cena odpovídala alespoň zaplacené kupní ceně 6.965.537,- Kč, pak jí zaplacením kupní ceny nevznikla škoda v právním slova smyslu a tato společnost nemohla být subjektem poškozeným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., resp. zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Připomněl, že vznik škody jinému subjektu, a to společnosti 3L Trading, s. r. o., není zmíněna ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Státní zástupce uzavřel, že v důsledku okolnosti, že soudy obou stupňů neřešily jako předběžnou otázku podle §9 odst. 1 tr. ř. otázku vlastnictví předmětných strojů, nelze na podkladě učiněných skutkových zjištění učinit spolehlivý závěr o tom, že vznikla škoda společnosti OB Leasing, a. s., která je jedním z obligatorních znaků trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., resp. §209 tr. zákoníku.
Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2010, sp. zn. 12 To 37/2010, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. a souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a shledal, že dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 7 Tdo 276/2007-I., bylo podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušeno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 12 To 75/2006, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2006, sp. zn. 43 T 22/2005, podle §265k odst. 2 tr. ř. byla zrušena i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Přitom uvedl, že povinností soudu prvního stupně je zejména zabývat se postupnými změnami vlastnických vztahů ke strojům pro dřevovýrobu a zjistit, komu byla podvodným jednáním obviněného způsobena škoda velkého rozsahu, která je zákonným znakem trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. Soudu prvního stupně uložil, aby vyslechl obviněného k tomu, jaké důvody vedly společnost 3L Trading, s. r. o., jejímž byl jednatelem, aby v poměrně krátkých časových intervalech činila opakovaně majetkové převody téhož majetku, přestože podle zápisu v obchodním rejstříku byla předmětem činnosti společnosti mimo jiné také koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a též k tomu, jaká byla ekonomická situace společnosti 3L Trading, s. r. o., před tím, než se stal jejím jednatelem a dále v průběhu jeho krátkého působení v této funkci až do 25. 10. 2000 kdy obviněný jako jediný společník podle §132 odst. 1 obch. zák. v působnosti valné hromady společnosti rozhodl sám o svém odvolání z funkce jednatele společnosti. Dokazování měl tento soud zaměřit také na zjištění, jakým způsobem a kdy společnost 3L Trading, s. r. o., zaplatila kupní cenu za stroje pro dřevovýrobu prodávající společnosti Moravskoslezské dřevařské závody, a. s., a zda stroje pro dřevovýrobu společnosti 3L Trading, s. r. o., fakticky převzala či nikoliv.
Nejvyšší soud přikázal soudu prvního stupně, aby znovu provedl důkaz všemi kupními smlouvami, které obviněný uzavřel jako jednatel společnosti 3L Trading, s. r. o., a které předcházely kupní smlouvě ze dne 16. 11. 2000, a dostupnými důkazy zjistit, v jaké ekonomické situaci se společnost 3L Trading, s. r. o., nacházela před tím, než se obviněný stal jejím jednatelem, v průběhu výkonu funkce jejího jednatele společnosti a ke dni 25. 10. 2000. Soudu uložil provést také důkaz přílohami ke kupní smlouvě uzavřené dne 4. 5. 2000 mezi společností Moravskoslezské dřevařské závody Šumperk, a. s., a společností 3L Trading, s. r. o., a ke kupní smlouvě uzavřené krátce na to dne 4. 7. 2000 mezi společností 3L Trading, s. r. o., a společností Moravské dřevařské závody Revitex, s. r. o. Zjištění, zda jde o koupi a prodej týchž strojů pro dřevovýrobu a zda rozsah prodávaného zboží je totožný v obou smlouvách či nikoliv, je významný z hlediska další kupní smlouvy ze dne 16. 11. 2000, která byla následně uzavřena mezi společností 3L Trading, s. r. o., a společností OB Leasing, a. s. Povinností soudu prvního stupně bylo zjistit, zda tato smlouva byla platně uzavřena či nikoliv. Přitom měl vzít zřetel k usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 112/01, které bylo publikováno pod č. 30/2001 Sb. nálezů a usnesení Ústavního soudu. Na obsah tohoto nálezu se odvolává též rozhodnutí pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 75/04, kterým však nebylo rozhodnuto v meritu věci o návrzích Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Břeclavi na zrušení ustanovení §446 obch. zákoníku.
Nejvyšší soud zdůraznil, že obchodní zákoník nepřevzal zásadu římského práva, z níž vychází platný občanský zákoník, podle které nikdo nemůže na jiného převést více práv, než má sám (nemo plus iuris ad alium transferre potest, quam ipse habet). Ve vztazích upravených obchodním zákoníkem naopak platí, že nabytí vlastnického práva od nevlastníka je zákonem připuštěno, protože podle názoru zákonodárce převážil zájem na právní jistotě obchodníka, který nabyl zboží od jiného obchodníka. Předpokladem nabytí vlastnického práva kupujícím je jen jeho dobrá víra, která se zásadně předpokládá. Ústavní soud České republiky se ve zmíněném usnesení vyjádřil k aplikaci §446 obch. zákoníku – k dobré víře kupujícího a k jejímu prokazování takto: „Ustanovení §446 obchodního zákoníku významným způsobem zasahuje do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek a upřednostňuje před ním dobrou víru a jistotu účastníků obchodněprávních vztahů. Lze je proto aplikovat pouze za přísného respektování ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť představuje zákonnou mez jednoho z nejdůležitějších základních práv, a je tedy při jeho aplikaci nezbytné striktně vyloučit jakékoli jeho zneužití k jiným účelům, než pro které bylo stanoveno. Z tohoto důvodu je obzvláště nutné velmi přísně posuzovat otázku dobré víry nabyvatele, zvláště v případech, kdy dochází k aplikaci ustanovení obchodního zákoníku na základě dohody smluvních stran podle jeho §262. Proto je vždy nutné, aby v situacích, kdy existují o dobré víře sebemenší pochybnosti, kupující prokázal, že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající je skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětné věci a že tedy byl v této souvislosti skutečně v dobré víře. Důkazní břemeno týkající se dobré víry kupujícího nese v těchto případech vždy on sám. Nerespektování těchto zásad obecnými soudy při aplikaci ustanovení §446 obchodního zákoníku by v konkrétních případech totiž mohlo vést k ochraně jeho zneužívání k jiným účelům, než pro které bylo vytvořeno a tedy k protiústavnosti takto vzniklých rozhodnutí.“ Přestože toto rozhodnutí bylo vydáno v občanskoprávní věci, není pochyb, že jeho závěry lze vztáhnout i na trestní věci, nehledě k tomu, že vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou podle jeho nálezu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. III. ÚS 561/04, závazná pro všechny orgány a osoby.
Závěrem uvedl, že pokud soud prvního stupně po doplnění dokazování zjistí, že předmětná smlouva ze dne 16. 11. 2000 byla platně uzavřena, učiní závěr o tom, komu vznikla škoda velkého rozsahu. Zváží, zda poškozeným je společnost 3L Trading, s. r. o., které nebyla v důsledku jednání obviněného zaplacena společností OB Leasing, a. s., kupní cena či zda je poškozeným jiný subjekt v případě, že by společnost OB Leasing, a. s., v dobré víře a za podmínek ustanovení §446 obch. zákoníku nabyla vlastnické právo ke strojům pro dřevovýrobu. Vezme přitom zřetel na to, že odpovědnost toho, kdo prodal neoprávněně cizí věc, vůči dosavadnímu vlastníkovi věci, nemůže být dotčena. Soud prvního stupně samozřejmě na základě učiněných skutkových zjištění upraví tzv. skutkovou i právní větu rozsudku.
Současně poukázal na to, že podle §265s odst. 1 tr. ř. je Městský soud v Praze při novém projednání a rozhodnutí věci je vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Právním názorem vysloveným v rozhodnutí Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího je v téže věci vázán nejen ten orgán činný v trestním řízení, jemuž byla věc dovolacím soudem přikázána k novému projednání a rozhodnutí, nýbrž i sám dovolací soud, tj. kterýkoliv další senát dovolacího soudu (bez ohledu na to, zda v mezidobí došlo či nedošlo ke změně v jeho složení), pokud se tato věc znovu stane předmětem řízení o dovolání srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia ze dne 11. 4. 2004, sp. zn. 15 Tdo 44/2004.
Nejvyšší soud po přezkoumání věci obviněného zjistil, že soudy obou stupňů se důsledně neřídily právním názorem vysloveným ve výše uvedeném rozhodnutí dovolacího soudu. Ani po doplnění dokazování neobjasnily otázku, zda a komu vznikla škoda zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Odvolací soud dospěl k závěru, že skutek popsaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně se stal a že jej spáchal obviněný. V odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že lze tedy souhlasit se závěrem, že škoda byla způsobena společnosti OB Leasing, a. s., a to ve výši nejméně 6.965.537,- Kč. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 7 Tdo 276/2007, podrobně vyložil otázky, na něž mělo být zaměřeno doplnění dokazování a připomenul ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. o vázanosti pokyny a právním názorem Nejvyššího soudu. Soud prvního stupně však v odůvodnění rozsudku zmínil, že poškozenou společností je společnost OB Leasing. a. s., avšak v rozporu s uloženým pokynem dovolacího soudu, ale i ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. neuvedl, jak k tomuto závěru dospěl a jak se vypořádal s obhajobou obviněného, pokud jde o způsobení škody trestným činem. Stejně postupoval odvolací soud, jehož stručné konstatování uvedené shora, které se opírá o závěry soudu prvního stupně, nelze považovat za přesvědčivé, zejména když obviněný v odvolání především namítal, že se soud prvního stupně nezabýval výší škody a subjektem, kterému vznikla škoda. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný v dovolání důvodně namítl, že za této situace rozhodnutí napadené dovolání spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a je proto naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto napadená rozhodnutí zrušil, zrušil i rozhodnutí na ně obsahově navazující a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud důrazně upozorňuje, že při novém projednání věci je podle §265s odst. 1 tr. ř. Městský soud v Praze vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí. Soud prvního stupně přistoupí k projednání a rozhodnutí věci s největším urychlením, neboť průtahy v řízení jsou v rozporu s právem obviněného na spravedlivý proces.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek