ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1539.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1539/2010-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. září 2011 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně, které podala v neprospěch obviněného R. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 3 To 56/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 9/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 46 T 9/2009, byl obviněný R. K. (dále jen „obviněný) uznán vinným pod bodem 1) výroku o vině proviněním pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 8. 2006, pod body 2) – 3) pokračujícím trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 (alinea druhá), odst. 3 tr. zák., ve znění účinném do 30. 8. 2006, a pod bodem 4) trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 alinea první a druhá, odst. 3 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2009.
Za provinění pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 tr. zák. a za sbíhající se trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., kterým byl obviněný uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 92 T 80/2007, byl obviněnému uložen podle §242 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. za použití §32 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a §54 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 20.000,- Kč. Dále byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let. Současně byl tímto rozsudkem zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 92 T 80/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému dále uložil za trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 alinea první a druhá, odst. 3 tr. zák. (bod 4. výroku rozsudku) podle §242 odst. 3 tr. zák. za použití §32 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání čtyř roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení sexuologické ambulantní formou.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání jednak státní zástupce v neprospěch obviněného proti výrokům o vině a trestu, jednak obviněný a také jeho matka Z. T. a družka K. K. v jeho prospěch, a to proti všem výrokům rozsudku.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 3 To 56/2010, podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek z podnětu všech podaných odvolání, a to ve výroku, jímž byl obviněný R. K. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 tr. zák. (v bodech 2/, 3/ výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) a pro trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 alinea první a druhá, odst. 3 tr. zák., jakož i ve výroku o uložených trestech.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného R. K. uznal vinným pod body ad 2) – 3) rozsudku pokračujícím trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 alinea druhá tr. zák., pod bodem ad 4) trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 alinea první a druhá tr. zák. Za tyto trestné činy a za provinění pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. (ad 1/), ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nezměněn, za trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. (ad 2/ a 3/) a za sbíhající se trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 92 T 80/2007, uložil obviněnému podle §242 odst. 1 tr. zák., za použití §35 odst. 2 tr. zák., souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §39a odst. 3 tr. zák. jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a §54 odst. 1 tr. zák. mu uložil peněžitý trest ve výměře 20.000,- Kč. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let. Současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 92 T 80/2007, který nabyl právní moci dne 3. 8. 2007, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. (ad 4/), obviněnému uložil podle §242 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání čtyř roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti tomuto rozsudku podala včas dovolání nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného R. K. z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Uvedla, že Vrchní soud v Olomouci nesprávně změnil rozsudek soudu prvního stupně, když nepodřadil jednání obviněného popsaná v bodech 2) – 3) a 4) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pod kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 3 tr. zák., ale pouze pod jeho základní skutkovou podstatu s tím, že nebyl naplněn znak způsobení těžké újmy na zdraví. S odkazem na výklad pojmu těžká újma na zdraví je podle nejvyšší státní zástupkyně zřejmé, že tento znak byl naplněn, protože poškozená M. K. trpí delší dobu trvající vážnou trvalou duševní poruchou, která jí zjevně působí citelnou újmu v obvyklém životě, a to v partnerském životě, v docházce do školy, v komunikaci s vrstevníky apod., což odpovídá těžké újmě na zdraví podle §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák., přičemž se u poškozené rozvinula jako následek jednání obviněného. Nejvyšší státní zástupkyně je proto přesvědčena, že pokud jednání obviněného popsané pod body 2) – 3) rozsudku odvolacího soudu nebylo kvalifikováno jako pokračující trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 tr. zák. a jednání pod bodem 4) téhož rozsudku jako trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 alinea první a druhá, odst. 3 tr. zák., došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K podmínce uvedené v §88 odst. 1 tr. zák. uvedla, že posuzované skutky nevybočují z rámce běžně se vyskytujících případů, a nelze proto dovodit nižší společenskou nebezpečnost nedosahující hranice nutné pro jejich posouzení v kvalifikované skutkové podstatě příslušného trestného činu podle §242 odst. 1, 3 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínek §265p odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 3 To 56/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupkyně dále vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí, než je předpokládáno v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Obviněný se k dovolání nejvyšší státní zástupkyně nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak, jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který soud zjistil, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že přizval k podání doplňujících vyjádření znalce, a to MUDr. Jitku Adamovou, která zpracovala znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví dětské psychologie a Mgr. Zdeňka Kolaříka, z odvětví klinická psychologie dětí a dospělých. Z obsahu znaleckých posudků i z obsahu údajů, které uvedli v odvolacím řízení, vzal za prokázáno, že poškozená M. K. trpí poruchou duševního zdraví nejen v důsledku dlouhodobého jednání obviněného, jehož se na ní dopouštěl řadu let, ale i v souvislosti s dalšími faktory, jimiž byly nepodnětné, nedostatečně citlivé a chápající výchovné prostředí v rodině, nedůsledné vyřešení jejího pohlavního zneužívání obviněným zjištěné již v roce 2006, kdy nebyla zajištěna dostatečná ochrana poškozené i kontakt s odborníky. Další faktory shledal v existenci lhostejných postojů k tomuto problému ze strany rodiny poškozené, ve zhoršení jejího duševního stavu v souvislosti s provedenými úkony trestního řízení i v rizikovém promiskuitním přístupu poškozené k sexuálním vztahům, jejichž důsledkem bylo její nechtěné těhotenství a interrupce. Podle zjištění soudu došlo u poškozené nejméně od roku 2003 k rozvoji a následnému prohloubení depresivní poruchy, spojené s poruchami v chování, se zhoršováním prospěchu, s psychosomatickými potížemi, a to prekolapsovými stavy, které se projevovaly bolestmi břicha a hlavy, a vyžadovaly psychofarmakologickou péči, která probíhala ještě v době odvolacího řízení, byť bylo zvažováno o jejím ukončení. U poškozené dále došlo k narušení osobnostního vývoje, které s projevovalo ztíženou sociální adaptací, nedůvěrou k lidem, komplikovanými vztahy s vrstevníky, pocity ztráty životního smyslu a snížením sebehodnocení. Zejména u ní byla zjištěna traumatická sexualizace, která se u ní projevila předčasným zahájením sexuálního života již od jejích 13-ti let a dalším promiskuitním chováním s trvalými následky na její psychice. Znalci v rámci odvolacího řízení pak vysvětlili, že uvedené následky na duševním zdraví poškozené mají různý charakter a předpoklad trvání a ovlivňování jejího dalšího psychického vývoje. Popis duševních potíží nezletilé, obsažený ve výroku napadeného rozsudku, je shlukem všech jejích psychických symptomů rozdílného charakteru z hlediska jejich léčitelnosti a těch, které mají trvalé následky. Za takové znalci označili pouze traumatickou sexualizaci, která se u poškozené projevila v předčasném zahájení sexuálního života a promiskuitním chováním, přičemž znalci zdůraznili, že k zahájené psychiatrické léčbě těchto potíží jsou významné omezující a lhostejné postoje vlastní rodiny, která má tendenci poškozenou ostrakizovat (vylučovat).
Odvolací soud dospěl k závěru, že byly prokázány popisované zdravotní následky na duševním stavu poškozené, způsobené převážnou měrou jednáním obviněného. Podrobně se poté zabýval tím, zda tyto následky splňují zákonné podmínky pro jejich posouzení jako těžké újmy na zdraví podle §89 odst. 7 tr. zák. Při tomto hodnocení se odvolací soud zabýval jak samotným konkrétním obsahem zdravotních potíží, které poškozená utrpěla, tak jejich intenzitou a současně i skutečností, že se na takovém následku podílely i další faktory, a to ve srovnání s jinými následky trestných činů, které jsou v trestněprávní praxi hodnoceny jako vážné poruchy na zdraví, trvající delší dobu. Sami znalci vážnost zdravotní poruchy poškozené, pro obtížnost řešení takové otázky, nedokázali jednoznačně stanovit (č. l. 370 spisu). Duševní stav poškozené totiž v budoucnu bude procházet dalším vývojem, na němž se může opět podílet řada dalších skutečností. Odvolací soud traumatickou sexualizaci poškozené, s projevovaným předčasným zahájením sexuálního života a následným promiskuitním chováním, spojenou s poruchami osobnosti, které se u poškozené projevovaly způsobem popsaným ve výroku rozhodnutí, neshledal v takové intenzitě následků, které by odpovídaly výše vymezeným zákonným znakům pojmu těžké újmy na zdraví.
Vrchní soud v Olomouci uzavřel, že následky trestného jednání obviněného na duševní zdraví poškozené nemají trvalý charakter ve vztahu ke všem zmíněným procesům. Porušení osobnosti poškozené a rozvoj traumatické sexualizace, která se u ní projevuje zvýšeným promiskuitním chováním, nepovažoval za natolik závažnou poruchu duševního zdraví poškozené M. K., aby odůvodnila použití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužívání za podmínek §88 odst. 1 tr. zák. Dovolací soud shledal právní posouzení skutků v části napadené dovoláním správným.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nad rámec rozhodnutí o dovolání pokládá Nejvyšší soud za potřebné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne 7. 12. 2010 s dovoláním, které za nejvyšší státní zástupkyni podal její náměstek. Senát, jemuž připadlo rozhodnout o dovolání, zastával právní názor, že takové dovolání je dovoláním podaným neoprávněnou osobou a že je namístě odmítnout ho podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tuto otázku nebyl mezi senáty Nejvyššího soudu jednotný názor, což v jiné trestní věci vedlo k tomu, že tato otázka byla předložena velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu (§20 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., zákon o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů). V usnesení ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 15 Tdo 354/2011, vyslovil velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu právní názor, podle kterého dovolání, které za nejvyššího státního zástupce podá jeho náměstek, se považuje za dovolání nejvyššího státního zástupce. Senát vyčkával na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, nadále se řídil jeho právním názorem a o dovolání meritorně rozhodl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. 7 Tdo 424/2011).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek