ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.567.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 567/2011-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. září 2011 v neveřejném zasedání dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného R. W. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 9 To 614/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 3 T 104/2010, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 9 To 614/2010.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 13. 10. 2010, sp. zn. 3 T 104/2010, byl obviněný R. W. (dále jen: „obviněný“) uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §196 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. K odvolání obviněného Krajský soud v Praze podle §258 odst. 1 písm. e), d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku a za tento přečin jej odsoudil podle §196 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok a výkon trestu mu podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu tří roků.
Podkladem odsuzujícího rozsudku se stalo zjištění, že obviněný v době od září 2009 minimálně do dubna 2010, vyjma měsíců ledna a února 2010, kdy uhradil částku 3.200 Kč, v místě svého trvalého bydliště ani nikde jinde úmyslně neplnil svou vyživovací povinnost ke svým dvěma dcerám T. W. , ve výši 1.600 Kč měsíčně a K. W. , ve výši 2.100 Kč měsíčně, přičemž vyživovací povinnost vůči dceři K. W. trvala do prosince 2009, kdy tyto vyživovací povinnosti byly stanoveny rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2008, sp. zn. 23 Co 13/2008, který změnil rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 5. 10. 2007, sp. zn. 5 P 121/2005, a byly splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilých G. K. , a za takto stanovené období dluží na výživném minimálně 18.000 Kč.
Odvolací soud se neztotožnil s posouzením skutku soudem prvního stupně jako přečinu zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, pokud jde o použití přísnější kvalifikace podle odst. 3 písm. b) citovaného ustanovení tr. zákoníku, která je založena na předchozím odsouzení za trestný čin zanedbání povinné výživy. Uvedl, že soud prvního stupně postupoval správně, jestliže na jednání obviněného, které bylo spácháno zčásti (do 31. 12. 2009) za účinnosti trestního zákona z roku 1961 a zčásti (od 1. 1. 2010) za účinnosti nového trestního zákoníku, aplikoval ustanovení nového trestního zákoníku, neboť trvání protiprávního stavu bylo ukončeno až za účinnosti nového trestního zákoníku a jednání spočívající ve vyhýbání se plnění vyživovací povinnosti bylo trestné i podle trestního zákona. Poukázal na to, že teprve od účinnosti nového trestního zákoníku je kvalifikačním znakem, a to dokonce podmiňujícím použití přísnější trestní sazby, předchozí odsouzení pachatele pro takový trestný čin.
Dále uvedl, že není pochyb o tom, že u obviněného je podmínka předchozího odsouzení splněna, ovšem jednání obviněného, které bylo trestné podle přísnější trestní sazby, trvalo pouze od 1. 1. 2010 do měsíce dubna 2010, a to ještě vyjma měsíců ledna a února 2010, kdy výživné zaplatil, což je kratší doba než doba čtyř měsíců, která je uvedena v základní skutkové podstatě přečinu zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku jako podmínka trestnosti vyhýbání se vyživovací povinnosti. Dle názoru odvolacího soudu nelze proto na jednání obviněného použít přísnější kvalifikaci podle §196 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ale pouze kvalifikaci podle §196 odst. 1 tr. zákoníku.
Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. nejvyšší státní zástupce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které má obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje v tom, že skutek měl být správně posouzen jako přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, tedy včetně zohlednění recidivy jako okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Poukázal na to, že odvolací soud se ztotožnil pouze s tím, že soud aplikoval na předmětný trvající trestný čin, který byl zčásti spáchán za účinnosti trestného zákona z roku 1961 a zčásti za účinnosti nového trestního zákoníku z r. 2009, ustanovení nového trestního zákoníku, protože trvání protiprávního stavu bylo ukončeno až za účinnosti nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Poukázal na to, že odvolací soud ve svých úvahách dostatečně nezohlednil charakter trvajícího trestného činu a zvláštnosti, které z něj vyplývají při právním posouzení skutku. Podle názoru nejvyššího státního zástupce se v trestní věci obviněného neřeší problém konkurence dvou právních úprav z hlediska kritérií příznivosti pro pachatele, ale problém, podle které právní úpravy se posoudí trvající trestný čin, který byl ukončen za účinnosti nové právní úpravy, která je pro obviněného méně příznivá. Podle nejvyššího státního zástupce mělo být jednání obviněného správně posouzeno jako přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, 2 tr. zrušil za podmínky §265p odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 9 To 614/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále aby postupoval podle 265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že dovolání je důvodné.
Po přezkoumání přisvědčil všem argumentům uvedeným v dovolání. Podle §2 odst. 2 tr. zákoníku platí, že jestliže se zákon změní během páchání činu, užije se zákona, který je účinný při dokončení jednání, kterým byl čin spáchán. Doba páchání trestného činu je v napadeném rozsudku odvolacího soudu vymezena tak, že obviněný úmyslně neplnil svou zákonnou povinnost ke svým dvěma nezletilým dcerám od září 2009 do dubna 2010, kromě měsíců ledna a února 2010, kdy na výživném zaplatil částku 3.200 Kč, přičemž jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Benešově ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 1 T 200/2009, pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců za současného vyslovení dohledu.
Krajský soud pochybil, jestliže rozdělil dobu páchání trestného činu na dobu od září 2009 do 31. 12. 2009 a na dobu jeho páchání za účinnosti nového trestního zákoníku, tj. od 1. 1. 2010 do dubna 2010, kromě měsíců ledna a února 2010, a dovodil, že není splněna podmínka uvedená v §196 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný však páchal trestnou činnost od září 2009 do dubna 2010, kdy došlo k dokončení jednání, jímž byl čin spáchán. Odvolací soud na správně zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval jen ustanovení §196 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoliv při správném použití zákona přichází v úvahu posouzení skutku jako přečinu zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 9 To 614/2010, podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Při novém projednání a rozhodnutí je tento soud podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto usnesení.
Nad rámec rozhodnutí o dovolání pokládá Nejvyšší soud za potřebné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne 28. 3. 2011 s dovoláním, které za nejvyššího státního zástupce podal jeho náměstek. Senát, jemuž připadlo rozhodnout o dovolání, zastával právní názor, že takové dovolání je dovoláním podaným neoprávněnou osobou a že je namístě odmítnout ho podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tuto otázku nebyl mezi senáty Nejvyššího soudu jednotný názor, což v jiné trestní věci vedlo k tomu, že tato otázka byla předložena velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu (§20 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., zákon o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů). V usnesení ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 15 Tdo 354/2011, vyslovil velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu právní názor, podle kterého dovolání, které za nejvyššího státního zástupce podá jeho náměstek, se považuje za dovolání nejvyššího státního zástupce. Senát vyčkával na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, nadále se řídil jeho právním názorem a o dovolání meritorně rozhodl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. 7 Tdo 424/2011).
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek