ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.860.2011.1
sp. zn. 7 Tdo 860/2011 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 3. srpna 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. P. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 7 To 343/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 25/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 24 T 25/2006, byl obviněný M. P. uznán vinným ad 1) – 4) pokračujícím trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona. Za to byl podle §148 odst. 3 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku. Podle §58 odst. 1 a §60 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let za současného vyslovení dohledu. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného P. R.
Odvolání obviněných proti rozhodnutí prvoinstančního soudu Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 7 To 343/2010, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný M. P. prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a ve věci je třeba zasáhnout také do skutkového základu napadeného rozhodnutí kvůli existenci zásadního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Ke skutku ad 1) obviněný uvádí, že soud opřel svá skutková zjištění zejména o výpověď svědka H. W. B., která byla provedena před zahájením trestního stíhání, přičemž tomuto nebyl přítomen on ani jeho obhájce. Opětovný výslech nebyl proveden z důvodů úmrtí svědka, a proto k tomuto důkazu nemělo být přihlíženo. Ke skutku ad 2), 3) namítá, že nebylo prokázáno, že by služby neexistovaly. V rámci těchto skutků je postihován za období, kdy bylo zjevné, že firma TECOB, s.r.o., byla plátcem DPH, a proto je skutek popsán zjevně v rozporu s provedeným dokazováním. Podle něj neměl být pro dané skutky vůbec trestně stíhán, když se jedná toliko o správní pochybení. Byla u něj zcela pominuta subjektivní stránka jeho jednání, protože nevěděl, že firma TECOB, s. r. o., není plátcem DPH. Ke skutku ad 4) pak dovolatel uvádí, že z dokumentů je zřejmé, že svědek R. R. zboží převzal a to včetně dokumentace, tedy i faktury totožné s tou, která byla předložena finančnímu úřadu, a proto se nemohlo jednat o fiktivní fakturu. Zboží bylo kontrolováno celní správou a nebyl si v žádném případě vědom, že by zboží převzaté a později vyvezené mohlo mít jinou hodnotu.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc přikázal soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zastupitelství k dovolání uvedlo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
V dovolání obviněný uvádí pouze skutkové námitky, kterými nenamítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, nýbrž výhradně brojí proti hodnocení důkazů, provedení dokazování a učiněným skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Dovolatel provádí vlastní hodnocení důkazů a namítá, že jeho jednání jako i okolnosti jednotlivých skutků nebyly prokázány, čímž uvádí námitky výlučně zaměřené do oblasti dokazování. Těmito námitkami se domáhá změny skutkových zjištění, nabízí k posouzení vlastní verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle něj dojít i ke změně právního posouzení skutku. Tímto však zjevně vybočil z mezí uplatňovaného dovolacího důvodu a uvádí námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Této skutečnosti si je obviněný vědom, a proto rovněž namítá zásadní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy.
V řízení o dovolání lze do skutkových zjištění zasahovat jen ve výjimečných případech, kdy je zjevná existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením. Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i s čl. 1 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). Nejvyšší soud neshledal v daném případě namítaný extrémní rozpor mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku. Obviněný založil existenci extremního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy na námitkách, které byly podstatou celé jeho obhajoby a především byly téměř totožně uplatněny již v odvolacím řízení. Soud II. stupně přitom věnoval těmto námitkám náležitou pozornost a patřičně se s nimi vypořádal. Obviněný tímto zaměnil dovolání za další odvolání a dovolací soud nepovažuje za účelné zabývat se námitkami, s kterými se podrobně vypořádal již soud odvolací. Nejvyšší soud se plně ztotožňuje s jeho závěry k předmětným výhradám, a proto odkazuje na str. 5-7 odůvodnění jeho rozhodnutí. Extrémní rozpor, který představuje výjimečný zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů ze strany dovolacího soudu, nelze shledávat jen na základě toho, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když je mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními zjevný soulad a logická návaznost.
Dovolatel uplatnil rovněž námitku, že u něj absentovala subjektivní stránka trestného činu. I když se jedná o námitku obecně hmotně právní, obviněný ji založil na výše uvedených výhradách výlučně skutkové a nikoli hmotně právní povahy, které vybočovaly z mezí uplatněného dovolacího důvodu, a proto nebylo možno hodnotit ani tuto námitku jako odpovídající dovolacímu důvodu v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nad rámec Nejvyšší soud k námitce obviněného ke skutku ad 1), že soud opřel svá skutková zjištění o výpověď svědka H. W. B., která byla procesně nepoužitelná, uvádí, že k této námitce se vyjádřil již odvolací soud na str. 6, 7 odůvodnění rozhodnutí. Není zřejmé, z čeho obviněný usuzuje, že nalézací soud postavil svá skutková zjištění ke skutku ad 1) právě na této výpovědi. Jak již uvedl odvolací soud, soud I. stupně citoval ve svém rozhodnutí vyšetřovací zprávu Celního pátracího úřadu Berlín a nikoliv výpověď tohoto svědka.
Protože dovolání bylo založeno na námitkách, které neodpovídaly deklarovanému dovolacímu důvodu a Nejvyšší soud nezjistil ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor, bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš