ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.215.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 215/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. května 2011 dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 6 To 209/2010, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 135/2008, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 6 To 209/2010, v části, v níž byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 1 T 135/2008, též ve výroku o vině pod body I. A) 1) – 12), dále ve výroku, jímž bylo pod bodem A) 1) – 12) nově rozhodnuto o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, a ve výroku o trestu a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 1 T 135/2008, ve výroku o vině pod bodem I.) A) 1) – 12) a ve výroku o trestu .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Bruntále přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 1 T 135/2008, byl obviněný J. K. uznán vinným po body I.) A) 1) - 12), B) 1) - 10) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb. (nadále tr. zák.), dílem sám, dílem jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák., pod body II.) 1) - 3) přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. (dále tr. zákoníku) jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku a odsouzen podle §250 odst. 3, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které zaměřil proti výroku o vině i navazujícímu výroku o trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 6 To 209/2010, byl podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen a za podmínek ustanovení §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným pod body A) 1) – 12) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., pod body B) 1) – 10) a 1), 2), 3) trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvě léta. Podle §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na tři léta. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu živnostenského podnikání s předmětem podnikání obchodní činnost – koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej včetně zprostředkování a s předmětem podnikání zprostředkovatelské služby na dobu dvou let.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný trestných činů dopustil tím, že
A)
v době nejméně od června 2005 do ledna 2006 v B. ve své prodejně mobilních telefonů na N. jako obchodník, který byl na základě smlouvy o obchodním zastoupení se společnostmi Eurotel, s. r. o., nyní Telefónica 02 Czech Republic, a. s., a T-Mobile Czech Republic, a. s., oprávněn uzavírat za uvedené společnosti s klienty paušální smlouvy na telekomunikační služby, jejichž podmínkou bylo jednak odebrání cenově zvýhodněných mobilních telefonů včetně SIM karet, jednak placení pravidelných měsíčních paušálů, v podvodném úmyslu obohatit se na úkor uvedených společností uzavíral s klienty vesměs za úplatu smlouvy o odběru cenově zvýhodněných mobilních telefonů, avšak toto zboží klientům nepředal, ale po zaplacení aktivačních poplatků si je ponechal a následně prodával dalším zákazníkům za plnou cenu, přičemž si byl vědom, že poškozeným společnostem nebudou hrazeny ceny odebraných mobilních telefonů, ani sjednané měsíční paušály, a způsobil tak uvedeným společnostem škodu, sestávající z rozdílu mezi běžnou a zvýhodněnou cenou mobilních telefonů a z neuhrazených plateb, a takto: 1) dne 10. 6. 2005 uzavřel s L. Š. smlouvu o odběru dvou mobilních telefonů NOKIA 6230i v hodnotě po 9.499,- Kč za zvýhodněnou cenu po 3.499,- Kč a dvou SIM karet s paušálními tarify T500, přičemž mobilní telefony si ponechal a nezaplatil, přičemž L. Š. za podpis smlouvy vyplatil 600,- Kč, čímž způsobil společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., škodu ve výši 25.535,50 Kč,
2) dne 28. 6. 2005 uzavřel s D. B. smlouvu o odběru dvou mobilních telefonů NOKIA 6230i v hodnotě po 9.499,- Kč za zvýhodněnou cenu po 3.499,- Kč a dvou SIM karet s paušálními tarify T500, přičemž mobilní telefony si ponechal a nezaplatil, čímž způsobil společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., škodu ve výši 25.648,- Kč,
3) dne 4. 8. 2005 uzavřel s B. N. smlouvu o odběru dvou mobilních telefonů, a to NOKIA 6120 v hodnotě 3.299,- Kč za zvýhodněnou cenu 1,- Kč a Samsung E330 v hodnotě 5.199,- Kč za zvýhodněnou cenu 499,- Kč a dvou SIM karet s paušálními tarify T30 a T250, přičemž mobilní telefony si ponechal a nezaplatil, čímž způsobil společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., škodu ve výši 23.284,50 Kč,
4) ve dnech 26. 8. 2005 a 9. 9. 2005 uzavřel s D. Č. smlouvy o odběru dvou mobilních telefonů SONY Ericsson v hodnotě 9.499,- Kč za zvýhodněnou cenu 3.999,- Kč a v hodnotě 5.299,- Kč za zvýhodněnou cenu 1,- Kč a dvou SIM karet s paušálními tarify T250, přičemž D. Č. dal za podpis smluv 1.000,- Kč a mobilní telefony si ponechal a nezaplatil, čímž způsobil společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., škodu ve výši 22.104,- Kč,
5) dne 31. 8. 2005 uzavřel s L. C. smlouvu o odběru dvou mobilních telefonů Samsung E720 v hodnotě po 9.995,- Kč za zvýhodněnou cenu po 2.495,- Kč a dvou SIM karet s paušálními tarify Gold a Silver, přičemž L.C. za podpis smlouvy vyplatil 500,- Kč, mobilní telefony si ponechal a nezaplatil, čímž způsobil společnosti Telefónica 02 Czech Republic, a. s., škodu ve výši 27.131,- Kč,
6) dne 9. 9. 2005 uzavřel s E. H. smlouvu o odběru mobilního telefonu NOKIA 6230i v hodnotě 9.495,- Kč za zvýhodněnou cenu 1,- Kč a SIM karty s paušálním tarifem Platinum, přičemž mobilní telefon si ponechal a nezaplatil, čímž způsobil společnosti Telefónica 02 Czech Republic, a. s., škodu ve výši 19.817,- Kč,
7) dne 29. 9. 2005 uzavřel s P. Č. smlouvu o odběru mobilního telefonu NOKIA 6230i v hodnotě 9.499,- Kč za zvýhodněnou cenu 3.499,- Kč a SIM karty s paušálním tarifem T250, přičemž mobilní telefon si ponechal a nezaplatil, čímž způsobil společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., škodu ve výši 13.354,- Kč,
8) dne 12. 10. 2005 uzavřel s J. Č. smlouvu o odběru mobilního telefonu SONY Ericsson D750i v hodnotě 9.299,- Kč za zvýhodněnou cenu 2.999,- Kč a SIM karty s paušálním tarifem T250, přičemž J. Č. dal za podpis smlouvy 1.000,- Kč a mobilní telefon si ponechal a nezaplatil, čímž způsobil společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., škodu ve výši nejméně 1.666,- Kč,
9) dne 9. 12. 2005 uzavřel se S. J. smlouvu o odběru mobilního telefonu NOKIA 6230i v hodnotě 8.995,- Kč za zvýhodněnou cenu 1,- Kč a SIM karty s paušálním tarifem Eurotel Diamant, přičemž S. J. za podpis smlouvy dal 500,- Kč a mobilní telefon si ponechal a nezaplatil, čímž způsobil společnosti Telefónica 02 Czech Republic, a. s., škodu ve výši 18.898,50 Kč,
10) dne 21. 12. 2005 uzavřel s Ž. K. smlouvu o odběru mobilního telefonu Samsung Z300 v hodnotě 9.495,- Kč za zvýhodněnou cenu 495,- Kč a SIM karty s paušálním tarifem Eurotel Gold, Ž.K. dal za podpis smlouvy 500,- Kč a SIM kartu, zatímco mobilní telefon si ponechal a nezaplatil, čímž způsobil společnosti Telefónica 02 Czech Republic, a. s., škodu ve výši 14.507,- Kč,
11) dne 22. 12. 2005 uzavřel s P. K. smlouvu o odběru mobilního telefonu Samsung E530 v hodnotě 8.495,- Kč za zvýhodněnou cenu 1,- Kč a SIM karty s paušálním tarifem Eurotel Gold, za podpis smlouvy dal P. K. SIM kartu a 500,- Kč, přičemž mobilní telefon si ponechal a nezaplatil, čímž způsobil společnosti Telefónica 02 Czech Republic, a. s., škodu ve výši 12.851,- Kč,
12) dne 12. 1. 2006 uzavřel s R. G. smlouvu o odběru mobilního telefonu NOKIA 6230i v hodnotě 8.995,- Kč za zvýhodněnou cenu 995,- Kč a SIM karty s paušálním tarifem Eurotel Platinum, přičemž R. G. dal za podpis smlouvy SIM kartu a 500,- Kč, zatímco mobilní telefon si ponechal a nezaplatil, čímž způsobil společnosti Telefónica 02 Czech Republic, a. s., škodu ve výši 17.868,- Kč,
čímž způsobil celkovou škodu ve výši 222.164,50 Kč,
B)
v době nejméně od 12. 5. 2005 do 27. 12. 2005 v B. v prodejně na N. jako obchodník, který byl na základě mandátní smlouvy se společností Home Credit, a. s., oprávněn uzavírat za tuto společnost s klienty smlouvy o spotřebitelském úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru na nákup jím prodávaného zboží, v podvodném úmyslu obohatit se na úkor uvedené společnosti a vylákat finanční prostředky pod záminkou úvěrů uváděl do smluv nepravdivé údaje o zaměstnání klientů a fiktivní údaje o koupi zboží, přičemž zboží ve skutečnosti odebíráno nebylo, z vylákaného úvěru předal obviněný J. K. klientům vždy část hotovosti a zbytek si ponechal pro vlastní potřebu, přičemž on i klienti byli srozuměni s tím, že splátky úvěru nebudou řádně dle smluv hrazeny, čímž poškodí společnost Home Credit, a. s., B., a takto: 1) obviněný J. K. a M. H., o jejíž trestné činnosti bylo rozhodnuto samostatně,
uzavřeli tři smlouvy o úvěrech na nákup zboží, v nichž uvedli fiktivní údaje o zaměstnání a příjmu M. H., která byla bez zaměstnání a potřebovala peníze, a to:
a) dne 15. 6. 2005 smlouvu o úvěru ve výši 7.999,- Kč na fiktivní nákup mobilního telefonu, z této částky převzala M. H. 3.000,- Kč a zbytek si ponechal obviněný J. K., přičemž M.H. z 20 splátek zaplatila pouze 6, čímž společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda 5.119,- Kč,
b) dne 27. 9. 2005 smlouvu o úvěru ve výši 19.000,- Kč na fiktivní nákup PC sestavy, z této částky převzala M. H. 5.000,- Kč a zbytek si ponechal obviněný J. K., přičemž M. H. z 20 splátek uhradila pouze jednu, čímž společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda 17.860,- Kč,
c) dne 24. 10. 2005 smlouvu o úvěru ve výši 10.493,- Kč na fiktivní nákup PC sestavy, z této částky převzala M. H. 5.000,- Kč a zbytek si ponechal obviněný J. K., přičemž M. H. z 15 splátek žádnou neuhradila, čímž společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda 10.493,- Kč
2) obviněný J. K. společně P. H. a M. H., o jejichž trestní věci bylo rozhodnuto samostatně,
dne 27. 10. 2005 uzavřeli obviněný J. K. a P. H. smlouvu o úvěru ve výši 12.100,- Kč na fiktivní nákup osobního počítače - notebooku, v níž uvedli fiktivní údaje o zaměstnání a přijmu P. H., který byl bez zaměstnání a bez prostředků, z částky úvěru předal obviněný J. K. 2x po 4.000,- Kč M. H., který mezi nimi zprostředkoval kontakt, M. H. z toho předal P. H. 6.700,- Kč, zbytek úvěru si ponechal obviněný J. K., přičemž P.H. z 20 splátek uhradil jen 4, čímž společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda 9.196,- Kč, přičemž P. H., který byl zadlužen, takto postupoval na návod svého bratra M. H.,
3) obviněný J. K. společně M. H., o jehož trestní věci bylo rozhodnuto samostatně,
dne 14. 11. 2005 uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 16.950,- Kč na fiktivní nákup PC sestavy, v níž uvedli osobní data synovce M. H. a fiktivní údaje o zaměstnání a příjmu, z částky úvěru převzal M. H. 10.000,- Kč a zbytek úvěru si ponechal J. K., přičemž M. H. z 20 splátek následně uhradil pouze 11, čímž společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda 5.663,- Kč,
4) obviněný J. K. a D. Č., o jejíž trestní věci bylo rozhodnuto samostatně,
dne 23. 11. 2005 uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 14.993,- Kč na fiktivní nákup počítače, v níž uvedli fiktivní údaje o zaměstnání a příjmu D. Č., která ve skutečnosti pobírala jen sociální dávky, z částky úvěru převzala D. Č. 6.000,- Kč a zbytek si ponechal obviněný J. K., přičemž z 20 splátek nebyla uhrazena žádná, čímž společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda 14.993,- Kč,
5) obviněný J. K. a J. F., o jejíž trestní věci bylo rozhodnuto samostatně,
dne 25. 11. 2005 uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 13.490,- Kč na fiktivní nákup fotoaparátu, v níž uvedli nepravdivé údaje o zaměstnání a příjmu J. F., která pobírala pouze sociální dávky, z částky úvěru však J. F. oproti předchozí dohodě neobdržela nic, od obviněného J. K. ani od M. F., která mezi nimi kontakt zprostředkovala, přičemž z 20 splátek byly uhrazeny pouze dvě, čímž společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda 11.872,- Kč,
6) obviněný J. K. s Ž. P., o jejíž trestní věci bylo rozhodnuto samostatně,
dne 16. 11. 2005 uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 15.990,- Kč na fiktivní nákup PC sestavy, v níž uvedl fiktivní údaje o jejím zaměstnání a příjmu, z částky úvěru předal obviněný J. K. částku 4.000,- Kč M. F., která mezi nimi zprostředkovala kontakt, a ta vyplatila Ž. P. 2.000,- Kč, zbytek úvěru si ponechal obviněný J. K., přičemž z 20 splátek nebyla uhrazena žádná, čímž společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda 15.990,- Kč,
7) obviněný J. K. a I. B., o jejíž trestní věci bylo rozhodnuto samostatně,
dne 14. 12. 2005 zavřeli smlouvu o úvěru ve výši 11.900,- Kč na fiktivní nákup digitálního fotoaparátu, v níž uvedli nepravdivé údaje o zaměstnání a příjmu I. B., která ve skutečnosti pobírala pouze invalidní důchod, z částky úvěru předal obviněný J. K. I. B. 6.000,- Kč a zbytek do výše úvěru si ponechal, přičemž z 20 splátek nebyla uhrazena žádná, čímž společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda 11.900,- Kč,
8) obviněný J. K. a F. C., o jehož trestní věci bylo rozhodnuto samostatně,
dne 19. 12. 2005 uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 8.990,- Kč na fiktivní nákup mobilního telefonu, s uvedením nepravdivých údajů o zaměstnání a příjmu F. C., který byl ve skutečnosti učněm bez příjmu, z částky úvěru předal obviněný J. K. F. C. 5.000,- Kč a zbytek si ponechal, přičemž F. C. řádně nesplácel, splátky hradil nepravidelně a v nižších částkách a poté splácet přestal, přičemž společnosti Home Credit, a. s., dosud dluží 3.355,- Kč,
9) obviněný J. K. a O. G., o jejíž trestní věci bylo rozhodnuto samostatně,
dne 21. 12. 2005 uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 14.993,- Kč na fiktivní nákup PC sestavy, v níž uvedli nepravdivé údaje o zaměstnání a příjmu O. G., která ve skutečnosti pobírala pouze částečný invalidní důchod, z částky úvěru předal obviněný J. K. O. G. 2.000,- Kč a zbytek si ponechal, přičemž následně O. G. z 20 splátek uhradila pouze 6, čímž společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda 9.593,- Kč,
10) obviněný J. K. a L. C., o jejíž trestní věci bylo rozhodnuto samostatně,
dne 24. 8. 2005 uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 12.800,- Kč na fiktivní nákup počítače, v níž uvedli nepravdivé údaje o zaměstnání a příjmu L. C., která byla ve skutečnosti bez zaměstnání a bez příjmu, z částky úvěru obviněný J. K. nedal L. C. žádnou hotovost a peníze si ponechal, přičemž z 15 splátek bylo uhrazeno pouze 7, čímž společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda 6.633,- Kč,
v době nejméně od 12. 5. 2005 do 27. 12. 2005 v B. v prodejně na N. obviněný J. K. jako obchodník, který byl na základě mandátní smlouvy se společností Home Credit, a. s., oprávněn uzavírat za tuto společnost s klienty úvěrové smlouvy na nákup jím prodávaného zboží, ve snaze získat úvěr a prodat zboží společně s klienty záměrně uváděl do smluv nepravdivé údaje o zaměstnání a příjmu klientů, případně nepravdivé údaje o typu prodávaného zboží tak, aby k prodeji zboží došlo, neboť na základě pravdivých údajů by úvěry nebyly společností schváleny, s vědomím, že splátky na úvěry nebudou řádně dle smluv hrazeny, a takto: 1) obviněný J. K. a J. V., o jejíž trestní věci bylo rozhodnuto zvlášť,
dne 12. 5. 2005 sjednali úvěr ve výši 3.199,- Kč na nákup mobilního telefonu LG3300 se závazkem splatit úvěr ve 12 splátkách, přičemž obviněný J. K. vyplnil ve smlouvě nepravdivé údaje o výši příjmu a J. V. tento údaj stvrdila podpisem a následně po odběru zboží úvěr řádně nesplácela, čímž společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda 413,- Kč,
2) obviněný J. K. a D. S., o jehož trestní věci bylo rozhodnuto samostatně,
dne 27. 12. 2005 sjednali úvěr ve výši 12.000,- Kč na nákup digitálního fotoaparátu Canon se závazkem splatit úvěr ve 20 splátkách, přičemž obviněný J. K. vyplnil ve smlouvě nepravdivé údaje týkající se předmětu koupě a jeho ceny, neboť ve skutečnosti D. S. na tuto smlouvu zakoupil mobilní telefon značky SONY Ericsson, na který byla požadována vyšší akontace, kterou v době uzavření neměl, a následně po odběru zboží uhradil pouze 8 splátek, čímž společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda 6.240,- Kč,
3) obviněný J. K. a J. Š., o jehož trestní věci bylo rozhodnuto samostatně,
dne 27. 12. 2005 sjednali úvěr ve výši 7.199,- Kč na nákup mobilního telefonu SONY Ericsson 0750i a další úvěr ve výši 6.190,- Kč na nákup mobilního telefonu NOKIA 6230i se závazkem splatit oba úvěry ve 12 splátkách, přičemž obviněný J. K. vyplnil ve smlouvě nepravdivý údaj o výši příjmu a J. Š. tento údaj stvrdil podpisem a následně po odběru zboží uhradil na každý úvěr pouze 2 splátky, čímž společnosti Home Credit, a. s., vznikla škoda 10.889,- Kč,
čímž způsobil celkovou škodu ve výši 140.209,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Dovolání bylo podáno s odkazem na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel namítal, že skutky tak, jak jsou v napadeném rozsudku vymezeny, nenaplňují znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Skutková zjištění, na nichž napadený rozsudek spočívá, jsou podle něj zcela nedostatečná, po věcné stránce velmi neurčitá, rozporná a nepřezkoumatelná. Obviněný byl přesvědčen, že závěry soudů obou stupňů jsou obecné a paušální, bez vazby na konkrétní případy. Vytkl, že napadený rozsudek prakticky neobsahuje složku vlastních skutkových zjištění v potřebné míře konkrétnosti u jednotlivých dílčích útoků, a to ani s přihlédnutím k rozsudku soudu prvního stupně, obě rozhodnutí podle jeho mínění obsahují pouhou rekapitulaci obsahu svědeckých výpovědí, což nelze považovat za dostatečné. Přestože soudy rozhodovaly o celkem 25 dílčích skutcích, zcela rezignovaly na individuální posouzení okolností každého dílčího útoku, samotné posuzování důkazů vztahujících se k jednotlivým skutkům a samostatné naplnění znaků skutkové podstaty u jednotlivých dílčích skutků a k věci přistupovaly paušálně, čímž závěry vesměs posunuly do roviny pouhých domněnek postrádajících při absenci konkrétních argumentů přijatelný podklad. Skutková zjištění v rámci jednotlivých dílčích skutků nevystihují, co se v daném konkrétním případě stalo, ale jedná se pouze o obecné proklamace.
Po věcné stránce se pak soudy při provádění dokazování nedůvodně odmítly zabývat samotnou podstatou právních vztahů, v jejichž rámci mělo k projednávané údajné trestné činnosti dojít. Dovolatel poukazoval na složitost komplexu vícestranných právních vztahů a poukazoval na to, že kupř. ve věci telekomunikačních služeb s poskytnutím dotovaných telefonů jde o komplex vzájemných vztahů čtyř samostatných subjektů, a to operátora, obviněného jako prodejce, dodavatele telefonů a koncového zákazníka. Pokud jde o telefony, tyto vždy nakupoval předem, samostatně, vlastním jménem, za vlastní prostředky a za plné ceny od operátorem určeného dodavatele a následně je opět samostatně prodával zákazníkům, kteří mu za ně platili kupní cenu (tzv. dotovanou, sníženou). Obviněný pak realizoval celou transakci ve vztahu se všemi subjekty – operátorem, dodavatelem i zákazníkem. Finanční vypořádání bylo založeno na smluvním vztahu s operátorem a smluvním partnerem a realizováno bylo výhradně se smluvním partnerem T-Mobile, a. s., (společností SECTRON MOBIL, s. r. o.), a to dokonce i když v konkrétním případě žádný telefon nefiguroval. Od operátora T-Mobile, a. s., tak obviněný žádné prostředky nedostával. Vzhledem k relativní složitosti a účasti většího počtu subjektů nelze posoudit zejména škodu, obohacení, jejich výši ani příčinnou souvislost mezi rozhodnými znaky, která je podle dovolatele za dané situace nevyhodnotitelná.
Obviněný měl za to, že ve vztahu k trestnému činu podvodu pod bodem A) v napadeném rozsudku nelze nalézt skutková zjištění umožňující závěr, že majetek poškozených telefonních operátorů byl konkrétním způsobem dotčen, a to zvláště za situace, kdy dotované telefony byly majetkem obviněného. Popis skutku nevystihuje ani objektivní stránku tohoto trestného činu, neboť odvolací soud na žádném místě neuvedl, kdo měl být uveden v omyl, jakým konkrétním jednáním a v čem měl omyl spočívat. Stejně tak nelze nalézt skutkové zjištění podřaditelné pod znak škody, na žádném místě rozhodnutí se totiž vůbec o majetkové sféře poškozených nehovoří, nikde není popsáno, o co konkrétního přišli, či co jim neoprávněně ušlo. Pokud se v daném případě mělo jednat o ušlý zisk, bylo třeba nejprve vyhodnotit, zda poškození vůbec měli právní nárok na plnění. Odmítl závěr, že škoda je v projednávané věci tvořena „z rozdílu mezi běžnou cenou a zvýhodněnou cenou telefonu a z neuhrazených plateb“ a znovu zopakoval, že mobilní telefony byly prodávány z majetku obviněného a neprodávali je, a to ani zprostředkovaně, poškození. Telefony kupoval za plnou cenu od smluvního partnera. Podstata dotování telefonu pak spočívala v tom, že obviněný byl povinen prodávat zákazníkům telefony za sníženou cenu s tím, že tato jeho obchodní „újma“ byla následně kompenzována v rámci uzavřených smluvních vztahů. Kupní cena za telefon inkasovaná standardně od zákazníků zůstávala obviněnému jako prodávajícímu. Z toho dovozoval, že rozdíl mezi běžnou a zvýhodněnou cenou mobilních telefonů nemůže představovat škodu na straně poškozených. Napadenému rozsudku vytýkal také absolutní nepřezkoumatelnost tvrzených rozdílů cen, protože pro závěr o běžných cenách si soudy neopatřily v provedeném dokazování žádná skutková zjištění. Jde-li o poskytnutí telekomunikačních služeb ze strany operátorů, namítl, že nebylo ani zjišťováno, zda vůbec nějaké konkrétní služby byly zákazníkům poskytnuty. Jestliže je obvinění postaveno na konstrukci jakéhosi vylákání služeb s úmyslem nezaplatit, pak výše škody musí spočívat v ocenění konkrétních služeb. Při stanovení výše škody nelze bez dalšího vycházet ze smluvené či fakturované ceny, ale je nutno zásadně zjišťovat cenu, za niž se věc či jiná majetková hodnota (tedy i telekomunikační služba) v době a místě činu obvykle prodává. Dovolatel poukazoval na to, že škoda je v napadeném rozsudku koncipována jako nezaplacené paušály za služby až do ukončení smluv ze strany poškozených. V návaznosti na požadavek příčinné souvislosti je tak založeno významné zpochybnění rozsahu škody, jelikož při této konstrukci výše způsobené škody závisela na aktivitě samotných poškozených a jejich libovolném rozhodnutí, kdy smlouvy skončit. V rozsudku uvedené částky údajné škody jsou podle něj zcela nepřezkoumatelné.
Odvolací soud si podle mínění dovolatele rovněž neujasnil, kdo měl být vůbec jeho jednáním obohacen. Vzhledem k tomu, že prodával telefony ze svého majetku zákazníkům s tím, že „mobilní telefony si ponechal“, a při současném zjištění soudů, že zákazníci za telefony nezaplatili, není možno dovozovat žádné obohacení ve vztahu obviněný – zákazník. Z napadeného rozsudku po stránce skutkové rovněž nevyplývá, že by zákazníci od poškozených získali jakékoliv konkrétní plnění, které by bylo možno považovat za obohacení. Obviněný dále poukazoval na absenci příčinné souvislosti a tvrdil, že z rozsudku není patrno, co je onou majetkovou dispozicí, která vedla ke škodě, a kdo takovou dispozici provedl. V popisu skutku nelze nalézt jediné skutkové zjištění popisující jednání poškozených či jakoukoliv jejich majetkovou dispozici. Zpochybnil rovněž naplnění subjektivní stránky. Obecným východiskem konstrukce obvinění bylo v daném případě tvrzení, že obviněný věděl, že zákazníci poškozeným společnostem nebudou řádně hradit své závazky. V jednotlivých dílčích útocích však podle dovolatele skutková zjištění pro takový zobecňující závěr chybí.
Ve vztahu k dílčím útokům trestného činu úvěrového podvodu pod bodem B) dovolatel namítal, že napadený rozsudek neobsahuje žádné skutkové zjištění o konkrétních nepravdivých údajích v rámci jednotlivých útoků, aby mohly být přezkoumány a posouzeny. Pokud odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí používá formulaci „údaj o zaměstnání“, „údaj o příjmu“, lze na toto vyjádření nahlížet pouze jako na upřesnění věcné oblasti, která však nenaznačuje obsah údaje. Zpochybnil naplnění znaku subjektu, neboť se domníval, že pachatelem může být na straně věřitele pouze osoba, která uvádí druhé smluvní straně nepravdivé údaje, o což v posuzované věci nešlo. Nepřezkoumatelné se mu jevily i závěry o výši škody, když způsob, jakým soud k částkám škody dospěl, není z napadeného rozhodnutí zjistitelný. Namítl, že chybí-li skutková zjištění o konkrétním údaji a v čem spočívala jeho nepravdivost, nelze posoudit, zda škoda byla způsobena v příčinné souvislosti s těmito údaji. Ve vztahu k subjektivní stránce vytýkal, že v rozhodnutích je pouze uvedeno obecné východisko, že měl vědět, že zákazníci nebudou řádně hradit své závazky, bez uvedení konkrétních skutkových zjištění. Právní závěr o vědomostní složce zavinění obviněného v rozsahu znalosti budoucího chování každého jednotlivého zákazníka na základě stávajících skutkových zjištění podle dovolatele učinit nelze.
Obviněný dále tvrdil, že jako prodejce telefonů a elektroniky realizoval obchody ve značném objemu, jednalo se až o stovky obchodních případů s obratem v řádech milionů korun ročně. Z tohoto množství zcela bezproblémových obchodů bylo vybráno několik problematických případů neplatičů, které byly vytrženy z kontextu. V celkovém objemu zjištěný podíl problémových obchodů prokazatelně nepřekročil podíl, který je obvyklý u jiných obchodníků. Z existence daného množství problémových obchodů absolutně nelze usuzovat na to, že obviněný o nich musel nutně vědět, a proto se na nich podílel. V daném případě soudy svými rozhodnutími kriminalizovaly jeho podnikatelskou činnost, bezdůvodně na něho přenesly podnikatelská rizika dotčených společností z problémových obchodů a dokonce i trestní odpovědnost za jednání jednotlivých zákazníků. Z toho vyvozoval, že napadeným rozsudkem byla hrubým způsobem porušena zásada subsidiarity trestní represe a princip ultima ratio.
Závěrem shrnul, že správnému právnímu posouzení brání především nedostatečná skutková zjištění, což nelze nahradit pouhou rekapitulací obsahu důkazních prostředků. Obviněný žádal, aby dovolací soud uložil soudu prvního stupně věnovat se po stránce důkazní, skutkové i právní každému jednotlivému útoku tak, aby obviněný mohl ve vztahu ke každému z nich uplatnit své právo na obhajobu, což je při paušálním a obecném přístupu k věci vyloučeno. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále a aby soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nevyužil svého práva a k dovolání obviněného se věcně nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, pro nimž bylo podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je zčásti důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení dílčích skutků pod body A) napadeného rozsudku odvolacího soudu jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a pod body B) jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák.
K trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. pod bodem A)
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Škodou nikoli malou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 50.000,- Kč.
Objektivní stránku trestného činu podvodu představuje mimo jiné jednání pachatele, který uvádí jiného v omyl. Za omyl je považován rozpor mezi představou a skutečností a půjde o něj tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat; omyl se může týkat i skutečností, které mají teprve nastat, pachatel však musí o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k obohacení. Uvedením v omyl pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci, přičemž může jít o lest, ale i o pouhou nepravdivou informaci. Objektem trestného činu podvodu je cizí majetek a po subjektivní stránce se vyžaduje zavinění úmyslné, které musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky trestného činu, tj. jednání, následek i příčinný vztah mezi jednáním a následkem. Podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák.], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [úmysl eventuální podle §4 písm. b) tr. zák.].
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný dílem sám, dílem společným jednáním ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil takovým činem škodu nikoli malou.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně však ani ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů neobsahuje konkrétní skutková zjištění, která by přesvědčivě naplňovala všechny zákonné znaky tohoto trestného činu. Nejvyšší soud nemohl ignorovat především ty výhrady obviněného, které byly zaměřeny k postupu soudů při objasnění otázky škody a stanovení její výše.
Podstata jednání obviněného spočívala v tom, že jako obchodník, který byl na základě smlouvy o obchodním zastoupení se společnostmi Eurotel, s. r. o., nyní Telefónica 02 Czech Republic, a. s., a T-Mobile Czech Republic, a. s., oprávněn uzavírat za uvedené společnosti s klienty paušální smlouvy na telekomunikační služby, jejichž podmínkou bylo jednak odebrání cenově zvýhodněných mobilních telefonů včetně SIM karet, jednak placení pravidelných měsíčních paušálů, v podvodném úmyslu obohatit se na úkor uvedených společností uzavíral s klienty vesměs za úplatu smlouvy o odběru cenově zvýhodněných mobilních telefonů, avšak toto zboží klientům nepředal, ale po zaplacení aktivačních poplatků si je ponechal a následně prodával dalším zákazníkům za plnou cenu, přičemž si byl vědom, že poškozeným společnostem nebudou hrazeny ceny odebraných mobilních telefonů, ani sjednané měsíční paušály, a způsobil tak uvedeným společnostem škodu, sestávající z rozdílu mezi běžnou a zvýhodněnou cenou mobilních telefonů a z neuhrazených plateb, přičemž v celkem 12 případech uvedených pod body A) 1) – 12) napadeného rozsudku způsobil škodu v celkové výši nejméně 222.164,50 Kč.
Soudy obou stupňů ohledně objektivní stránky vycházely ze svědeckých výpovědí zákazníků a listinných důkazů, zejména objednávek telekomunikačních služeb a návrhů účastnických smluv pro společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., a (nyní) Telefónica 02 Czech Republic, a. s. Na podkladě těchto důkazů dospěly k závěru, že obviněný uzavíral za jmenované obchodní společnosti jako zprostředkovatel s klienty paušální smlouvy na telekomunikační služby, jejichž součástí bylo odebrání cenově zvýhodněných mobilních telefonů včetně SIM karet a placení paušálních tarifů. Za uzavření těchto smluv dával klientům menší finanční částky většinou v rozmezí 500,- až 1000,- Kč. Po uzavření smluv však telefony klientům nepředal, fiktivně prodané telefony si ponechal, popř. je prodal dalším osobám, které si zaplatily aktivaci SIM karty, a jež byla používána až do doby, než byla služba zablokována, nebo je prodal bez SIM karty jako nové.
Soudy obou stupňů zjistily, že klienti vyjmenovaní pod bodem A) napadeného rozsudku odvolacího soudu neměli zájem o zakoupení mobilních telefonů, ale chtěli toliko získat finanční prostředky, přičemž o této možnosti se většinou dozvěděli od D. B. a M. F., kteří také zájemce do prodejny za obviněným dovedli či je tam poslali. Obviněný tak zcela záměrně uzavíral smlouvy na telekomunikační služby, o nichž věděl, že nebudou uhrazeny, neboť kupující pocházející ze sociálně slabého prostředí, účastnické smlouvy podepisovali za příslib finanční odměny za poskytnutí osobních údajů nutných pro uzavření účastnických smluv, aniž by jejich cílem bylo získání mobilních telefonů nebo zájem o využívání telefonních služeb (strana 15 rozsudku soudu prvního stupně, strana 9 rozsudku odvolacího soudu).
Z jednotlivých svědeckých výpovědí rekapitulovaných soudem prvního stupně i obsahu listin předložených poškozenými obchodními společnostmi je patrná podobnost až shodnost rozhodných okolností, za nichž došlo k uzavření účastnických smluv a následnému předání menší finanční částky jako odměny za podpis účastnické smlouvy, o níž obviněný věděl, že závazky z ní nebudou hrazeny. Obviněný zcela vědomě uváděl oba operátory v omyl, přičemž nepravdivým údajem byl především pouze předstíraný zájem o poskytnutí telekomunikačních služeb a s tím spojeného získání dotovaného telefonu a nepravdivě projevená vůle zákazníků za tuto službu platit, když tito byli v celé transakci vedeni vždy jen vidinou získaní drobné odměny za poskytnutí osobních údajů a podpisu na účastnické smlouvě.
Nejvyšší soud nemá vzhledem k obsahu svědeckých výpovědí a listinných důkazů pochybnosti o tom, že taková činnost obviněného představuje podvodné jednání jako jeden ze znaků objektivní stránky podvodu podle §250 tr. zák. a že se tohoto jednání obviněný dopustil úmyslně, neboť ke škodě majetku společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., a Telefónica 02 Czech Republic, a. s., uzavíral jako nepřímý zástupce účastnické smlouvy, ač věděl, že závazky z nich vyplývající nebudou plněny a čerpané služby nebudou hrazeny. Byli to právě oba operátoři, kdo byli jednáním obviněného uvedeni v omyl, tito provedli majetkovou dispozici, když v důsledku nepravdivých informací zákazníků a obviněného poskytli telekomunikační služby.
Obviněný nesouhlasil ani s postupem soudů při stanovení výše způsobené škody, jejich závěry označil za nepřezkoumatelné, omezily-li se v rozsudcích na neurčitou formulaci, že škoda způsobená označeným společnostem měla sestávat „z rozdílu mezi běžnou cenou a zvýhodněnou cenou mobilního telefonu a z neuhrazených plateb“. Namítal, že soudy nereflektovaly, že zatímco ve vztahu k telekomunikačním službám uzavíral se zákazníky smlouvy jako zástupce poškozených společností, ve vztahu k prodeji zboží, tedy mobilních telefonů, jednal samostatně, vlastním jménem a prodával je z vlastního majetku. Mobilní telefony musel dříve sám za plnou cenu zakoupit a zaplatit za ně, a to nikoliv od operátora, ale od tzv. smluvního partnera určeného poškozenými. Podstata „dotace“ spočívala podle něj v tom, že byl povinen zákazníkům poškozených za plnou cenu zakoupené mobilní telefony prodávat za sníženou, netržní cenu s tím, že mu tato obchodní újma byla následně kompenzována v rámci uzavřených smluvních vztahů. Z toho vyvozoval, že rozdíl mezi běžnou a zvýhodněnou cenou mobilních telefonů nemůže představovat škodu na straně poškozených jako znak skutkové podstaty trestného činu, protože zde neexistuje přímá souvislost. Nesouhlasil ani se způsobem, jakým se soudy vypořádaly se škodou vzniklou v souvislosti s poskytováním telekomunikačních služeb. Tvrdil, že škoda je v podstatné části koncipována jako nezaplacené měsíční paušály za služby do ukončení smluv ze strany poškozených, nebylo náležitě zjištěno, zda vůbec a jaké telekomunikační služby měly být poskytnuty.
Nejvyšší soud shledal tyto námitky obviněného zpochybňující výši způsobené škody zčásti opodstatněnými.
Podle §89 odst. 12 tr. zák. se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav. Ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. je koncipováno tak, že vyjadřuje celkem tři kritéria pro stanovení výše škody. Těmito kritérii jsou: cena, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo účelně vynaložené náklady na uvedení v předešlý stav. Vzájemný vztah těchto kritérií je takový, že primárním hlediskem je hledisko ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, a že teprve v případě, kdy výši škody není možné zjistit podle tohoto hlediska, je použitelné některé z dalších dvou hledisek, to znamená hledisko účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo hledisko účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav (k tomu srov. č. 39/2002 Sb. rozh. tr.). Pokud je neoprávněným telefonováním, které má znaky trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., způsobena škoda, je třeba při stanovení její výše vycházet z ceny, za jakou se tato služba v době a místě činu poskytuje (podle telefonního sazebníku). Ustanovení §89 odst. 12 věty první tr. zák. se zde použije analogicky.(srov. č. 44/1999 Sb. rozh. tr.).
K otázce způsobené škody a způsobu jejího stanovení soud prvního stupně konstatoval, že obviněný svým jednáním způsobil škodu operátorovi T-Mobile Czech Republic, a. s., a Eurotel nyní Telefónica O2 Czech Republic, a. s., a to jednak tím, že dotovaný telefonní přístroj prodal za prodejní cenu jako nedotovaný, a jednak umožnil, aby bylo použito SIM karet po jejich aktivaci až do jejich zablokování operátorem, aniž by došlo k úhradě poskytnutých služeb. Obviněný tak podle nalézacího soudu poškodil oba operátory o částku přesahující 500.000,- Kč (strana 15 rozsudku).
Odvolací soud poté, co na pokladě znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem Ostravská znalecká, a. s., upravil výši škody u skutku týkajícího se J. Č. pod bodem A) 8), mimo jiné konstatoval, že obviněný si mobilní telefony, které byly předmětem smluv, ponechal a při aktivaci služeb si byl vědom toho, že služby nebudou hrazeny osobami, které podepsaly příslušné smlouvy, čímž poškozeným společnostem prostřednictvím svědků způsobil škodu nejméně ve výši 222.164,50. Kč (strany 9, 10 rozsudku). V tzv. skutkové větě výroku o vině k otázce stanovení škody ve shodě se soudem prvního stupně uvedl, že „…obviněný si byl vědom, že poškozeným společnostem nebudou hrazeny ceny odebraných mobilních telefonů, ani sjednané měsíční paušály, a způsobil tak uvedeným společnostem škodu sestávající z rozdílu mezi běžnou cenou a zvýhodněnou cenou mobilních telefonů a z neuhrazených plateb...“
Takový závěr je však vzhledem k provedeným důkazům a učiněným skutkovým zjištěním nejasný a přinejmenším předčasný. Z výroku ani odůvodnění obou rozhodnutí přesvědčivě nevyplývá, jakými úvahami se soudy při stanovení výše škody řídily.
Soudy obou stupňů zřejmě vycházely toliko z vyúčtování služeb a vyčíslení škody oběma operátory, jimi předložené listinné důkazy byly v rámci hlavního líčení podle §213 tr. ř. čteny (viz. č. l. 1256). Z obsahu rozhodnutí však není patrno, jak tyto důkazy hodnotily. Soudy rezignovaly na objasnění otázky, od koho obviněný telefony kupoval, zda mobilní telefony byly jeho majetkem, zda a jakým způsobem byly vypořádávány obchody mezi operátory a firmou obviněného J. K.-B., případně třetími subjekty.
Nejvyšší soud v podstatě sdílí obecná východiska soudů při stanovení výše škody; správně je škoda způsobená podvodným jednáním spatřována jednak v rozdílu mezi běžnou a zvýhodněnou cenou mobilních telefonů, jednak v ceně hovorného, popř. dalších telekomunikačních služeb poskytnutých operátory (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. 11 Tdo 1104/2007). Soudům však nutno vytknout, že z popisu skutku zřetelně jasně neplyne, co skutečně představuje škodu v rámci tzv. „neuhrazených plateb“ a ani z odůvodnění rozhodnutí nelze jednoznačně vyčíst, že neuhrazené platby nepředstavují úhradu sjednaných měsíčních paušálů, jak dovozuje mylně obviněný.
Vedle tohoto nedostatku nelze nevidět, že v popisu jednotlivých dílčích skutků chybí konkretizace výše škody způsobené právě v důsledku neuhrazených plateb za poskytnuté telekomunikační služby. V tomto ohledu je výtka obviněného opodstatněná, jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu je v důsledku toho nepřezkoumatelný, nelze se spokojit pouze s celkovým vyčíslením škody na částku 222.164,50 Kč. K odstranění tohoto nedostatku není nezbytně nutné uvádět jednotlivé položky z vyúčtování předložených operátory, postačí alespoň rámcově odkázat na typ poskytovaných telekomunikačních služeb a uvést finanční částku představující jejich cenu.
Jakkoliv ani dovolací soud nezpochybňuje, že škodou způsobenou podvodným jednáním obviněného označeným operátorům je i rozdíl mezi běžnou a zvýhodněnou cenou mobilního telefonu, a to za předpokladu, že tento rozdíl jimi byl skutečně zaplacen, s ohledem na stávající důkazní situaci a zjištění soudů nelze se s obhajobou obviněného beze zbytku vypořádat a označit ji za bezpředmětnou.
Z obsahu spisu vyplývá existence právních vztahů mezi společností T-Mobile Czech Republic, a. s, společností SECTRON MOBIL, s. r. o., a J. K. jako nepřímým partnerem. Na č. l. 927, 928 je založeno Potvrzení ke smlouvě o obchodním zastoupení a Rámcové smlouvě o koupi zboží a poskytování služeb. Z tohoto potvrzení je patrno toliko prohlášení, že práva a povinnosti nepřímého partnera mají vyplývat ze smluvního vztahu mezi společností T-Mobile Czech Republic, a. s, a společností SECTRON MOBIL, s. r. o. Ve vztahu ke společnosti Telefónica O2 Czech republic, a. s., je na č. l. 936 až 940 založena smlouva o obchodním zastoupení uzavřená společností EuroTel Praha, spol. s r.o., a společností TIPA, spol. s r. o., Na č. l. 942 se sice nachází smlouva o zprostředkování mezi společností TIPA, spol. s r.o., a firmou J. K. – B., která je však datována 1. 8. 2006 a tudíž není pro posouzení vzájemných vztahů mezi jednotlivými smluvními partnery relevantní.
V dalším řízení se jeví nezbytným zaměřit pozornost na objasnění vzájemných vztahů mezi obviněným, operátory T-Mobile Czech Republic, a. s, Telefónica O2 Czech republic, a. s., a tzv. smluvními partnery, jak o nich hovoří obviněný v textu dovolání, na otázku vzájemného finančního vypořádání souvisejícího s nákupem a prodejem mobilních telefonů. K odstranění pochybností, na něž upozorňuje obviněný, je nezbytné vyžádat si vyjádření poškozených společností a dalších participujících smluvních partnerů, případně vyslechnout informované zástupce poškozených společností i smluvních partnerů jako svědky.
Na Okresním soudu v Bruntále proto bude, aby v naznačeném rozsahu doplnil dokazování, ozřejmil povahu právních vztahů mezi operátory, smluvními partnery a firmou obviněného J. K. – B., objasnil systém úhrad za odebrané telefony a poté aby svoji pozornost soustředil ke stanovení výše způsobené škody. Nezbytné také bude, aby v již naznačeném směru konkretizoval skutková zjištění co do výše způsobené škody u každého z dílčích skutků a v návaznosti na právní posouzení skutku aby neopomněl odůvodnit konkrétní formu úmyslného zavinění.
K trestnému činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. pod bodem B)
Trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. se dopustí, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, způsobí-li takovým činem škodu nikoli malou. Škodou nikoli malou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu pod bodem B) se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. spočívající v tom, že obviněný při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a takovým činem způsobil škodu nikoli malou.
Objektivní stránku trestného činu úvěrového podvodu představuje zvláštní způsob podvodného jednání pachatele, který uvádí při sjednávání úvěrové smlouvy nepravdivé údaje. Za nepravdivé údaje se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření úvěrové smlouvy. Objektem trestného činu úvěrového podvodu je cizí majetek (zejména to budou finanční prostředky) a po subjektivní stránce se vyžaduje zavinění úmyslné, které musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky trestného činu, tj. jednání, následek i příčinný vztah mezi jednáním a následkem.
Skutková část výroku o vině napadeného rozsudku soudu druhého stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů v obou zde uvedených případech obsahuje konkrétní skutková zjištění, která všechny zákonné znaky tohoto trestného činu naplňují. Je evidentní, že soudy obou stupňů věnovaly náležitou pozornost zjištěním, o něž opřely svůj závěr o uvedení nepravdivých údajů týkajících se příjmů a zaměstnání žadatelů o úvěr, resp. o druhu kupovaného zboží, o existenci úmyslného zavinění, a námitky obviněného zpochybňující subjekt, objektivní a subjektivní stránku trestného činu nemohou obstát. Jen pro úplnost dovolací soud poznamenává, že obviněný neuplatnil výhradu vůči povaze uzavíraných smluv coby smluv úvěrových, a proto též tato otázka nebyla předmětem přezkumu dovolacího soudu.
Dovolatel namítal, že v daném případě nebyly naplněny znaky subjektu, neboť při uzavírání úvěrových smluv vystupoval na smluvní straně věřitele, nikoliv dlužníka, a aby byl pachatelem na smluvní straně věřitele, musel by nepravdivý údaj uvádět druhé smluvní straně. S touto námitkou souhlasit nelze.
Pachatelem trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. spáchaného uvedením nepravdivých údajů při sjednávání úvěrové smlouvy může být především kterýkoliv z účastníků úvěrové smlouvy, typicky věřitel či dlužník nebo fyzická osoba jednající za dlužníka nebo za věřitele coby právnické osoby. Může jím však být i jiná osoba, která se bezprostředně, ale i zprostředkovaně podílí na sjednávání úvěrové smlouvy a v souvislosti s tím uvede nepravdivé údaje, jelikož sjednávání úvěrové smlouvy nelze chápat jen jako vlastní uzavření úvěrové smlouvy, neboť za její sjednávání je třeba považovat i jednání, které uzavření takové smlouvy předchází, v jehož rámci si strany úvěrové smlouvy poskytují určité informace a na základě nich vyjadřují svá stanoviska. Pachatelem tedy může být i osoba, která má vědomost o nepravdivosti údajů uváděných při sjednávání úvěrové smlouvy a přesto dopustí, aby tyto nepravdivé údaje sloužily jako podklad pro rozhodnutí poskytnout úvěr věřiteli, který tak byl uveden v omyl o skutečném stavu. Právě takovou osobou byl obviněný, který se aktivně podílel na sjednávání podmínek relevantních pro uzavření úvěrových smluv, jelikož byl na základě mandátní smlouvy s poškozenou společností Home Credit, a. s., oprávněn uzavírat za tuto společnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, o revolvingovém úvěru a též úvěrové smlouvy, přičemž bez jeho podvodného jednání realizovaného v součinnosti s dlužníky úvěrových smluv by k uvedení v omyl společnosti Home Credit, a. s., a ani následku v podobě způsobené škody nedošlo (k tomu srov. přiměřeně rozhodnutí č. 36/2009, 37/2010 Sb. rozh. tr.).
Obviněný dále namítal, že pokud odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí používá formulaci „údaj o zaměstnání“, „údaj o příjmu“, lze na toto vyjádření nahlížet pouze jako na upřesnění věcné oblasti, k níž údaj směřuje, čímž ale není ani naznačen obsah údaje, který jako jediný může být pro posouzení pravdivosti nebo nepravdivosti podstatný. Zpochybňoval rovněž naplnění subjektivní stránky uvedeného trestného činu a poukazoval na to, že soudy učinily paušální závěr, že měl vědět, že zákazníci nebudou řádně hradit své závazky, bez uvedení konkrétních skutkových zjištění. Právní závěr o vědomostní složce zavinění obviněného v rozsahu znalosti budoucího chování každého jednotlivého zákazníka na základě stávajících skutkových zjištění podle dovolatele učinit nelze. Ani tyto výtky obviněného nejsou opodstatněné.
Ve vztahu k dílčím skutkům pod bodem B) 1) až 10) v první části popsaného skutku soudy obou stupňů ohledně nepravdivých údajů obsažených v úvěrových smlouvách shodně vycházely z obsahu jednotlivých smluv, které obviněný podepsal s M. H., P. H., M. H., D. Č., J. F., Ž. P. I. B., F. C., O. G., L. C., a na podkladě těchto důkazů uzavřely, že obviněný jako obchodník, který byl na základě mandátní smlouvy se společností Home Credit, a. s., oprávněn uzavírat za tuto společnost s klienty smlouvy o spotřebitelském úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru na nákup jím prodávaného zboží, uváděl do smluv nepravdivé údaje o zaměstnání klientů a fiktivní údaje o koupi zboží, přičemž zboží ve skutečnosti odebíráno nebylo, z vylákaného úvěru předal obviněný J. K. klientům vždy část hotovosti a zbytek si ponechal pro vlastní potřebu, přičemž on i klienti byli srozuměni s tím, že splátky úvěru nebudou řádně dle smluv hrazeny.
Odvolací soud rovněž připomněl obsah úvěrových smluv i okolnosti jejich uzavření, o nichž ve svých výpovědích hovořili slyšení svědci. Tito přicházeli za obviněným do prodejny s tím, že na základě uvedení fiktivních údajů při uzavření smlouvy jim obviněný poskytne nějaké finanční prostředky, když se obecně po B. říkalo, že obviněný je oprávněn poskytovat půjčky. Svědci v zásadě uváděli, že přišli do prodejny, podepsali nějaké smlouvy, které vyplňoval obviněný, zboží nepřevzali a dostali od obviněného určité finanční prostředky. Z výpovědi svědků P. H. či Ž. P. se kupř. podává, že obviněný vyplňoval úvěrové smlouvy i v jejich nepřítomnosti, nemohl proto znát, kde jsou žadatelé zaměstnáni a jaké jsou jejich výdělkové poměry. Svědci ostatně uváděli, že se jich na to obviněný ani neptal a teprve zpětně po přečtení smlouvy zjišťovali, jaké údaje týkající se zaměstnání a výdělku obviněný do úvěrových smluv uvedl. Na pokladě svědeckých výpovědí a úvěrových smluv dospěl odvolací soud k závěru, že obviněný uzavíral smlouvy s osobami, které potřebovaly finanční prostředky, nešlo jim o úvěr na zakoupení zboží, které obviněný prodával. Za podpis požadovaly menší finanční prostředky, neboť byly ve finanční tísni, jelikož šlo vesměs o osoby ze sociálně a finančně slabých vrstev.
Vzhledem k tomu je zcela přiléhavý závěr odvolacího soudu, že obviněný úmyslně a vědomě uzavíral se svědky smlouvy, do jejichž obsahu vědomě uváděl nepravdivé a zfalšované údaje ohledně zaměstnání a výdělku účastníků smluv, předmětem smluv byly věci, které klienti nepřevzali, a že za takové situace, si obviněný musel být vědom i toho, že svědci – zákazníci, kteří byli nemajetní, žádné zboží nezískali, nebudou hradit splátky úvěrů (strany 11, 12 napadeného rozsudku). Závěr, že jednal v úmyslu přímém podle §písm. a) tr. zák. je tak zcela opodstatněný.
K dílčím útokům pod bodem B) 1) až 3) ve druhé části je třeba uvést, že v těchto případech - na rozdíl od bodů B) 1) – 10) - došlo k odebrání zboží, avšak ve smlouvách o úvěrech byly uvedeny údaje, o jejichž nepravdivosti obviněný věděl. Podstata jeho jednání spočívala v tom, že jako obchodník, který byl na základě mandátní smlouvy se společností Home Credit, a. s., oprávněn uzavírat za tuto společnost s klienty úvěrové smlouvy na nákup jím prodávaného zboží, ve snaze získat úvěr a prodat zboží, společně s klienty záměrně uváděl do smluv nepravdivé údaje o zaměstnání a příjmu klientů (J. V., J. Š.), případně nepravdivé údaje o typu prodávaného zboží (D. S.), tak, aby k prodeji zboží došlo, neboť na základě pravdivých údajů by úvěry nebyly společností schváleny, s vědomím, že splátky na úvěry nebudou řádně dle smluv hrazeny.
V případě J. V. byla nepravdivým údajem informace, že žadatelčin čistý měsíční příjem činí 12.000,- Kč, když skutečností bylo, že tato sdělovala obviněnému příjem 10.000,- Kč, resp. 8.000,- Kč. Obviněný, který věděl, že tato částka nemusí pro poskytnutí úvěru stačit, do smlouvy uvedl, že příjem žadatelky byl vyšší. Nepravdivým údajem v úvěrové smlouvě D. S. byl předmět koupě, když obviněnému byl ve skutečnosti prodán mobilní telefon, ačkoliv podle úvěrové smlouvy se mělo jednat o digitální fotoaparát. Obviněný proto musel vědět, že ve smlouvě jím uvedený údaj o prodávaném zboží není pravdivý. V případě úvěrových smluv, které uzavřel obviněný s J. Š., uvedl obviněný nepravdivé údaje týkající se příjmu J. Š., který mu žádnou konkrétní výši příjmu nesdělil s tím, že je osobou samostatně výdělečně činnou a údaj o příjmu doplní, až jej zjistí z daňového přiznání, což se však nikdy nestalo. Přesto je ve smlouvě, kterou vyplnil obviněný, uvedena částka 18.000,- Kč jako čistý měsíční příjem žadatele. I tyto dílčí skutky naplňují skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., neboť i v těchto případech měl obviněný vědomost, popř. byl minimálně srozuměn s tím, že údaje v úvěrových smlouvách pravdivé nejsou, z čehož plyne, že jednal nejméně v úmyslu nepřímém podle §4 písm. b) tr. zák.
Za nepřezkoumatelné dovolatel označil i závěry o výši škody. Vytýkal, že způsob, jakým soudy k jednotlivým částkám představujícím škodu dospěly, není z napadeného rozhodnutí zjistitelný. Ani s touto výtkou nelze souhlasit.
Odvolací soud ve skutkové větě vyjádřil způsobenou škodu u jednotlivých dílčích skutků jako rozdíl mezi peněžní částkou představující výši čerpaného úvěru a peněžní částkou představující zaplacené splátky. Celkovou škodu ve výši 140.209,- Kč pak tvoří součet všech peněžních částek poskytnutých z titulu sjednaných úvěrů snížený o uhrazené splátky.
Obviněný poukazoval také na porušení zásady trestního práva jako prostředku ultima ratio, když v daném případě soudy svými rozhodnutími kriminalizovaly podnikatelskou činnosti obviněného, bezdůvodně na něho přenesly podnikatelská rizika dotčených společností z problémových obchodů i trestní odpovědnost za jednání jednotlivých zákazníků.
V daných souvislostech je třeba s odkazem na judikaturu Ústavního soudu jakož i obecných soudů k uplatnění principu ultima ratio zdůraznit, že trestněprávní kvalifikaci určitého jednání, které má ve své podstatě soukromoprávní základ, jako trestného činu je třeba považovat za krajní právní prostředek, který má význam především celospolečenský, tj. z hlediska ochrany základních společenských hodnot. Z uznávaného principu právního státu, jímž je chápání trestní represe jako prostředku ultima ratio vyplývá, že ochrana závazkových vztahů má být v prvé řadě uplatňována prostředky občanského (popř. obchodního práva) a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení občanskoprávních vztahů naplňuje znaky konkrétní skutkové podstaty trestného činu a svou intenzitou dosahuje předpokládaného stupně společenské nebezpečnosti, je namístě uplatňovat trestní odpovědnost. Trestní postih má místo pouze tam, kde jiné prostředky ochrany práv fyzických a právnických osob jsou vyčerpány nebo jsou neúčinné či nevhodné. V právním státě je zásadně nepřípustné, aby prostředky trestní represe sloužily k uspokojování subjektivních práv soukromoprávní povahy, nejsou-li vedle toho splněny všechny předpoklady vzniku trestněprávní odpovědnosti, resp. nejsou-li tyto předpoklady zcela nezpochybnitelně zjištěny. Právní řád, byť vnitřně diferencovaný, tvoří jednotu a jako s takovým je třeba s ním zacházet při aplikaci jednotlivých ustanovení a institutů, a proto, pokud jde o naplnění objektivních i subjektivních znaků trestného činu, při promítnutí principu trestněprávní represe jako posledního prostředku - „ultima ratio“ - nemůže být ignorována občanskoprávní stránka věci (srov. k tomu také nálezy Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 4/04, II. ÚS 372/03, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 897/2005 atd.).
O takovou situaci ale přece v případě skutku obviněného nešlo. Činy obviněného J. K. evidentně vykazují znaky kriminálního jednání a úmyslných trestných činů. Jejich podstata byla založena na opakovaném úmyslném protiprávním jednání, které zásadním způsobem vybočilo z rámce civilních vztahů mezi obviněným jako zprostředkovatelem obchodu a společností Home credit, a. s., poskytující spotřebitelské úvěry. Účelem a smyslem uzavíraných spotřebitelských úvěrů nebyla snaha obviněného získat pro poškozenou společnost zákazníka, který chce financovat nákup zboží cestou spotřebitelského úvěru a za tuto službu zaplatit, ale páchání trestného činu. Mimo okruh relevantních otázek se v daných souvislostech ocitly argumenty obviněného, že si orgány činné v trestním řízení vybraly z velkého množství spotřebitelských úvěrů jeho prostřednictvím uzavřených jen ty problémové, u nichž zákazníci neplnili smluvní podmínky, poněvadž je zjevné, že jejich prostřednictvím se toliko snažil obecně relativizovat a bagatelizovat význam své trestné činnosti a naznačoval, že se vlastně žádné trestné činnosti nedopustil. Taková námitka však svou povahou odpovídá námitkám skutkovým, které však nemohou být přezkoumávány v rámci dovolacího řízení.
Odvolací soud proto nepochybil, pokud na podkladě uvedených skutkových zjištění dospěl k závěru, že se obviněný dopustil jednání, které naplňuje všechny znaky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. Nejvyšší soud shledal námitky dovolatele vůči právnímu posouzení jeho jednání pod bodem B) rozsudku odvolacího soudu jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. zjevně neopodstatněnými.
Protože právní posouzení skutku je z důvodů, jež byly shora vyloženy, nesprávné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jen ohledně dílčích skutků uvedených v bodě A) 1) – 12) rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil v části, v níž byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 1 T 135/2008, též ve výroku o vině pod body I. A) 1) – 12), dále ve výroku, jímž bylo pod bodem A) 1) – 12) nově rozhodnuto o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, a ve výroku o trestu a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 1 T 135/2008, ve výroku o vině pod bodem I.) A) 1) – 12) a ve výroku o trestu. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Bruntále přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl; při novém rozhodování je soud prvního stupně vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Pro úplnost dovolací soud dodává, že jeho rozhodnutím zůstal nedotčen výrok o vině trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. a nově je třeba rozhodnout v rozsahu odpovídajícím výroku o vině pod bodem A) 1) – 12) výroku o vině odvolacího soudu, což odpovídá dílčím skutkům pod body I. A) 1) – 12) rozsudku soudu prvního stupně, a taktéž o trestu za celý komplex trestné činnosti. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla v označených částech zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. května 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková