ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.390.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 390/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2011 o dovolání obviněného V. T. T., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 9 To 265/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 39/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. T. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 5. 2010, sp. zn. 21 T 39/2010, byl obviněný V. T. T. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění tam popsaných dopustil tím, že společně s obviněnými T. H. C., D. B. N., V.C. N., T. V. L. a L. H. T. od přesně nezjištěné doby, nejméně od prosince 2009 do 7. 1. 2010 v P., Š. v areálu bývalého zemědělského statku, v prostorách pronajatých od firmy Deltago International, s. r. o., se starali pravidelným zaléváním, hnojením, vytápěním a osvitem o rostliny konopí, které zde byly umístěny, a to konkrétně o 251 ks rostlin o výšce 50-60 cm s průměrným obsahem delta-9-tetrahydrocannabinolu 12,6 %, což představuje 1 392,3 g této látky, o 465 ks rostlin o výšce 50-60 cm s průměrným obsahem delta-9-tetrahydrocannabinolu 13,4 %, což představuje 2 844,7 g této látky, o 120 ks rostlin o výšce 50-60 cm s průměrným obsahem delta-9-tetrahydrocannabinolu 2,2 %, což představuje 59,5 g této látky, o 96 ks rostlin o výšce 50-60 cm s průměrným obsahem delta-9-tetrahydrocannabinolu 2,1 %, což představuje 69,3 g této látky, o 358 ks rostlin o výšce 50-60 cm s průměrným obsahem delta-9-tetrahydrocannabinolu 2,1 %, což představuje 168,3 g této látky, o 208 ks rostlin o výšce 50-60 cm s průměrným obsahem delta-9-tetrahydrocannabinolu 4,3 %, což představuje 332,6 g této látky a dále o 1430 ks sazenic této rostliny o výšce 10-15 cm, ve kterých byla prokázána přítomnost látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, a to za účelem výroby marihuany usušením těchto rostlin, přičemž k tomuto způsobu starání se o rostliny konopí byli vybaveni nádobami s hnojivem, vzduchotechnikou s 61 ks větráků, osvětlením s 518 ks tlumivek a 139 ks plastových pytlů o objemu 50 l se zeminou, dále zde přechovávali za účelem distribuce pro jiného již usušené rostliny či rostlinnou drť, konkrétně 1094,6 g sušené rostlinné drtě marihuany s průměrným obsahem 1,3 % delta-9-tetrahydrocannabinolu, 591,2 g sušené rostlinné drtě marihuany s průměrným obsahem 9,8 % delta-9-tetrahydrocannabinolu, 1378,2 g sušené rostlinné drtě marihuany s průměrným obsahem 3,0 % delta-9-tetrahydrocannabinolu, 1810,4 g sušené rostlinné drtě marihuany s průměrným obsahem 15,5 % delta-9-tetrahydrocannabinolu a 140 ks usušených rostlin konopí s průměrným obsahem 15,7 % delta-9-tetrahydrocannabinolu, což představuje celkem 684,5 g delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž k této práci byli obvinění najati dosud neztotožněnou osobou, když konopí je uvedeno v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., jako omamná látka zařazená do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, jejíž hlavní psychoaktivní složkou je delta-9-tetrahydrocannabinol, který je uveden v příloze č. 4 k zákonu č. 167/1998 Sb. jako psychotropní látka, zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách.
Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění z České republiky na dobu neurčitou. Dále bylo podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uloženo ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, a věci, na něž se vztahuje, byly v rozsudku konkretizovány.
Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu shora uvedených spoluobviněných.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 9 To 265/2010, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání, která proti citovanému rozsudku obvodního soudu podali všichni jmenovaní obvinění, včetně obviněného V. T. T.
Obviněný V. T. T. podal prostřednictvím obhájkyně Mgr. Jany Tempírové proti označenému usnesení odvolacího soudu z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. dovolání. V jeho obsahu předeslal, že při posuzování předmětné věci došlo k závažným pochybením a vadám, které, i když mají procesní a skutkovou podstatu, jsou natolik podstatné, že rozhodnutí nemůže obstát. Uvedené nedostatky obviněný spatřuje v tom, že nelze jednoznačně a nepochybně dovodit, že by právě obviněný spáchal skutek, který je mu kladen za vinu nebo že se na něm podílel. Byť byl obviněný na místě zadržen, nelze z toho činit závěry o tom, co na místě dělal v období předcházejícím jeho zadržení. Odvolacímu soudu vytkl, že argumenty, o něž své rozhodnutí o jeho vině opřel, nejsou dostatečné a přesvědčivé, neboť nepopsal, jakým způsobem se na páchání skutku podílel. Vycházel jen z úvahy, že jeho činnost, ať byla jakákoli, směřovala k pěstování konopí za účelem výroby marihuany. Je tak zřejmé, že tento soud nespecifikoval, v čem jednání dovolatele spočívalo, čímž vina obviněného nebyla prokázána. Vyskytují-li se o ní pochybnosti, měla být použita zásada in dubio pro reo. Takto však odvolací soud nepostupoval. Vznesl též námitku proti právní kvalifikaci a vyjádřil nesouhlas s právním posouzením skutku podle kvalifikačního znaku §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, že čin spáchal ve „značném rozsahu“. Zákon uvedený pojem nedefinuje a není možné ho vymezit jen srovnáním pojmu „množství větší než malé“ a pomocí obecných úvah o počtu rostlin, které byly pěstovány. Dovolatel dále vytkl, že skutková zjištění se z podstatné části zakládají na důkazech získaných a provedených nezákonným způsobem, čímž má především na mysli prohlídku nebytových prostor provedenou dne 7. 1. 2010 podle §83c tr. ř., při níž policie vstoupila do objektu, kde přebýval, a to z důvodů, že věc nesnesla odkladu, avšak nebyla respektována ústavní ochrana základních práv a svobod jednotlivce. Bez předchozího souhlasu státního zástupce byli na místě zadrženi všichni spoluobvinění, ač podle §83c odst. 3 tr. ř. po vstupu do objektu nesmí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které slouží k odstranění naléhavého nebezpečí nebo k předvedení osoby. Pokud po vstupu do objektu policejní orgán zjistil, že objekt sloužil obviněným i jen k přechodnému bydlení, měl prohlídku vykonat pouze jako prohlídku domovní, tedy jen na základě příkazu vydaného soudcem. Dovolatel upozornil na nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 3/2009, jímž byla zrušena část ustanovení §83a odst. 1 tr. ř., a nález sp. zn. II. ÚS 1414/07, ze dne 15. 7. 2010 s tím, že soudy se nerespektovaly ústavněprávní aspekty dané věci a použily závěry z důkazů získaných při prohlídce předmětných prostor, přestože tato prohlídka byla provedena bez příkazu soudce. Předmětné důkazy jsou absolutně neúčinné a nepoužitelné.
Obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 9 To 265/2010, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na citované rozhodnutí obsahově navazující a dále aby podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl a zprostil obviněného obžaloby, popř. aby po zrušení napadeného rozhodnutí přikázal městskému soudu nové projednání a rozhodnutí věci.
K dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který zdůraznil zákonem vymezené podmínky pro dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nad jeho rámec konstatoval, že soudy činné ve věci důsledně vyhodnotily všechny provedené důkazy, včetně výpovědi obviněných, znaleckých posudků a protokolu o ohledání místa činu. Ve smyslu §83c odst. 1 tr. ř. bylo ohledání provedeno po ústním souhlasu státní zástupkyně. K odkazu na nález Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 3/2009, uvedl, že jeho účinky se odvíjejí ex nunc, což vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 31/2010. Z popisu skutku je zřejmé, že všichni spoluobvinění se společně starali o rostliny konopí, a to zejména zaléváním, hnojením, osvitem a dopustili se tak společného jednání vedeného společným úmyslem, a je nevýznamné, kdo ze spoluobviněných kterou činnost vykonával, ale je rozhodující, že tak činili všichni společně. Ze všech rostlin bylo možné využít 5548,2 g delta-9-tetrahydrocannabinolu, což je množství které 3699x přesahuje množství této látky považované za větší než malé, resp. 739,8x přesahuje limit většího rozsahu podle §187 odst. 2 písm. a) trestního zákona č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších změn. Pěstování rostlin bylo realizováno výrobním způsobem, za zjevně trvalé péče více osob, kdy bylo pěstováno velké množství rostlin za využití hnojiv a dalších prostředků a technologií podporujících růst konopí. Námitky obviněného tak nepovažoval v žádném směru za důvodné a podané dovolání navrhl odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.), když shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), posuzoval, zda uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. lze považovat za důvody dovolání v těchto ustanoveních vymezené.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, z čehož plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní.
Z tohoto zákonného vymezení je zřejmé, že předmětem přezkumu mohou být jen otázky dotýkající se právního posouzení věci. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud je tak zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03). Zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z obsahu podaného dovolání je tak patrné, že obviněný vymezený dovolací důvod nenaplnil výhradami směřujícími proti tomu, že soudy řádně jeho vinu skutkově neobjasnily, že nebylo prokázáno, že čin spáchal, a proti procesnímu postupu při prováděné prohlídce nebytových prostor. Tyto výhrady nemají právní povahu, nemohou být proto podřazeny pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených §265b tr. ř.
Nejvyšší soud však nad rámec podaného dovolání, se zřetelem na nevýslovně v dovolání uvedený extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci považuje za vhodné uvést, že ten může být průlomem do uvedených zásad vymezujících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jen tehdy, dojde-li ke zjištění, že právní závěry obecného soudu jsou v mimořádném nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005). O takový případ jde jen za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, nebo kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2010 sp. zn. III. ÚS 1800/2010).
Aby byly zcela vyloučeny v dovolání naznačené pochybnosti, Nejvyšší soud pro úplnost zmiňuje, že v projednávané věci bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání všech obviněných včetně dovolatele usnesením ze dne 8. 1. 2010. Z jeho obsahu vyplynulo, že dne 7. 1. 2010 pracovníci Redistribuce, a. s., požádali policii o asistenci ke vstupu do objektu v H. P., neboť pracovníci společnosti měli zaevidováno, že do objektu proudí elektrický proud ve velmi vysokých hodnotách, a s ohledem na to, že se mohlo jednat o technickou závadu, která by mohla způsobit ohrožení majetku nebo ohrozit životy nebo zdraví osob. Na základě této skutečnosti bylo ve smyslu §83c tr. ř. rozhodnuto vstoupit do obydlí, jiných prostor a na pozemek, neboť věc nesnesla odkladu a vstup byl nezbytný pro ochranu života a zdraví osob (č. l. 2 – 5). Následně po tomto neodkladném vstupu byly podle §76 odst. 1 tr. ř. na místě zadrženy osoby podezřelé. Tento úkon byl proveden bez předchozího souhlasu státního zástupce, neboť věc nesnesla odkladu a za daných okolností, bez zmaření nebylo možné dosáhnout zadržení osob na místě se nacházejících (č. l. 150 a násl.). Podle §113 tr. ř. bylo místo činu též ohledáno (č. l. 368).
Tento postup byl v souladu s ustanovením §83c odst. 1, 3 tr. ř., podle něhož policejní orgán může vstoupit do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob nebo pro ochranu jiných práv a svobod, nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku, přičemž po vstupu na místa shora uvedená nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které slouží k odstranění naléhavého nebezpečí nebo k předvedení osoby. Jde o postup, který je konán za situace, kdy příkaz k prohlídce nebytových prostor pozemků není možno obstarat, přesto je ve veřejném zájmu do takových prostor vstoupit.
V daném případě tak došlo k situaci, která byla vyvolána naléhavostí nezbytnou pro odvrácení závažného nebezpečí spočívajícího v nelegálním pěstování velkého množství drog. Právě na rychlosti a okamžitosti takového zásahu spočívala úspěšnost celé akce, a to jak k zajištění osob zde přebývajících, tak i zajištění veškerého zařízení tak, aby nedošlo k jejich zašantročení. Z okolností prokázaných v projednávané věci tak vyplynulo, že nelze pochybovat o tom, že byla splněna podmínka naléhavého nebezpečí, která je předpokladem pro možnost použití postupu podle §83c odst. 1 tr. ř., neboť šlo o situaci bezprostředně a závažným způsobem ohrožující veřejnou bezpečnost a pořádek a její provedení nesneslo odkladu.
Pokud jde o další postup, který byl po vstupu policejního orgánu do předmětného objektu proveden, byly konány jen takové úkony, které sloužily k odstranění naléhavého nebezpečí a vedly k zajištění a následnému předvedení osob.
Nejvyšší soud tak neshledal žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že uvedený zákrok a na jeho podkladě činěné další úkony byly provedeny v rozporu se zákonem vymezenými podmínkami.
Z uvedeného je tak zřejmé, že v daném případě se nejednalo o prohlídku jiných prostor a pozemků podle §83a tr. ř. K námitce obviněného, že nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 3/09, došlo ke zrušení §83a odst. 1 části věty první za čárkou a věty tr. ř., že bylo možno příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků vydat policejním orgánem za předchozího souhlasu státního zástupce, je tato námitka neopodstatněná, neboť se týká postupu, který nebyl v dané věci realizován. I přesto je však vhodné zmínit, že bylo plénem Ústavního soudu přijato stanovisko ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 31/10, podle nějž je nutné nahlížet na intertemporální účinky nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 (č. 219/2010 Sb.) tak, že se odvíjejí ex nunc, tj. teprve ode dne, v němž byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů, neboť tento nález výslovně nestanovil jinak (§58 odst. 1 in fine zákona o Ústavním soudu). Nosné důvody tohoto nálezu lze uplatnit pouze pro futuro (do budoucna), nikoli pro situace, kdy provedení prohlídky jiných prostor a pozemků nařídil (před publikací nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 ve Sbírce zákonů) v souladu s tehdy platným a účinným zněním §83a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, státní zástupce nebo se souhlasem státního zástupce policejní orgán. Proto v těchto případech pouhý nedostatek souhlasu soudce s provedením prohlídky jiných prostor a pozemků nezakládá porušení ústavním pořádkem zaručených základních práv a svobod.
Je tedy patrné, že předmětná rozhodnutí Ústavního soudu neřeší situaci v případě postupu podle §83c tr. ř., a navíc byl vstup do předmětného objektu učiněn po předchozím ústním souhlasu státního zástupce již dne 7. 1. 2010, tedy dříve, než byl i obviněným zmíněný nález sp. zn. Pl. ÚS 3/09, vyhlášen ve Sbírce zákonů 8. 7. 2010, a proto ani byť jen okrajově se jeho důsledky nemohou v projednávané věci promítnout.
Pokud obviněný v dovolání namítal, že nebyla dostatečně objasněna jeho osobní účast na pěstování a přechovávání drog, je nutné též zmínit, že se jedná spíše o rozsah skutkového prokázání jeho činu, což by pod označený dovolací důvod nebylo možné podřadit, avšak se zřetelem na to, že závěry ohledně této skutečnosti souvisejí i s hmotně právní otázkou spolupachatelství, od níž se vina obviněného V. T. T. odvíjí, je vhodné zmínit, že o spolupachatelství jde podle §23 tr. zákoníku tehdy, byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, a v takovém případě odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama. Čin každého ze spolupachatelů se posuzuje tak, jako by ho spáchal sám, a přičítá se mu tak celý rozsah spáchaného činu včetně celého následku, resp. účinku.
Spolupachatelství předpokládá spáchání trestného činu společným jednáním a úmysl k tomu směřující. O společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo i jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. rozhodnutí č. 36/1973 a č. 15/1967 Sb. rozh. tr.). K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje tvořícího ve svém celku trestné jednání (viz např. rozhodnutí č. 18/1994 Sb. rozh. tr.). U spolupachatelství se vyžaduje společný úmysl zahrnující jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle, přičemž není vyžadována výslovná dohoda spolupachatelů.
Z výsledků provedeného dokazování vyplynulo, že všichni obvinění společně přebývali v objektu, kde byla instalována pěstírna rostliny konopí obsahující delta-9-tetrahydrocannabinol, a to ve velmi velkém počtu rostlin v různé etapě jejich vývoje. Do prostor tohoto objektu za uvedeným účelem byly instalovány všechny potřebné věci a nástroje k tomu, aby růst těchto rostlin byl co nejrychlejší, a pro rostliny byly vytvořeny podmínky, aby zdárně prospívaly. Rozsah, v jakém byly předmětné prostory zařízeny, včetně veškerého vybavení, a to i s přihlédnutím k velkému množství rostlin, svědčí o tom, že celá realizace plánu pěstování konopí vyžadovala přiměřený počet osob, které se trvale na jejich pěstění a následném sušení podílely. Přítomnost šesti obviněných v uvedeném objektu tak dostatečně postačovala k tomu, aby tato pěstírna mohla být úspěšně provozována a ve svém konečném důsledku i následná výroba drog a jejich distribuce jinam, realizována. Rovněž je potřeba zdůraznit, že v objektu nebyla provozována žádná jiná činnost, která by přítomnost všech šesti osob vysvětlovala. Pro stručnost lze v této souvislosti poukázat i na další logické, věcné a na výsledcích provedeného dokazování postavené argumenty soudu druhého stupně, který na straně 8 a 9 odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně vyložil i to, že přestože někteří obvinění ve věci odmítli vypovídat, z výpovědi T. V. L. a z dalších důkazů bylo prokázáno, že i obviněný V. T. T. společně s ostatními vyráběl a nakládal s omamnými látkami. Odvolací soud tak navázal na úvahy soudu prvního stupně, který se této otázce věnoval na straně 11-16, takže oba soudy vysvětlily, že v objektu zajištěné rostliny byly ve stavu, který nasvědčoval průběžné péči, když obvinění se společně podíleli různými úkony na zajištění této realizace, čemuž odpovídaly všechny předměty na místě nalezené, a zdůraznily i to (viz výpověď T. H. C.), že na místě se nikdo jiný kromě obviněných nezdržoval a nikdo jiný od něj neměl klíče. Jestliže tedy rostliny prospívaly tak, jak byly zajištěny, nebylo možné, aby ti, kdož v tomto objektu byli zadrženi, nevykonávali úkony spojené s tím, že mohly být takto pěstovány a současně se zřetelem na prostorové i další parametry nebylo možné, aby některý z přítomných o této činnosti nevěděl nebo se do ní v určité části nezapojoval.
Jestliže soudy učinily závěr, že se všichni přítomní podíleli společně na pěstování konopí, přičemž tak činili v souladu s technologickými postupy, kdy se o ně společně starali, zalévali, především hnojili a zajišťovali dostatečné osvícení, a to ve značném rozsahu, s ohledem na množství, v jakém rostliny pěstovali, jde o závěry, které jsou logické, mají podklad v provedeném dokazování a není z nich zřejmá jakákoliv libovůle nebo nedůslednost založená na liknavosti nebo neznalosti. Proto závěr, že obviněný V. T. T. byl jedním ze spolupachatelů tohoto činu, byl jak prokázán, tak i v napadených rozhodnutí dostatečně objasněn. Učiněným skutkovým závěrům pak odpovídá i závěr právní o tom, že obviněný se na činu podílel v souladu s ustanovením §23 tr. zákoníku jako spolupachatel.
Námitkou z oboru hmotného práva je jednoznačně výhrada dovolatele proti závěru o značném rozsahu podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
K tomu Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li tento čin ve značném rozsahu.
Znak „většího rozsahu“ není v trestním zákoníku konkrétně, tj. kvantifikačně stanoven, neboť to ani není s ohledem na různost drog, jejich odlišnou koncentraci a kvalitu i okolnosti, za nichž jsou realizovány, fakticky možné. Je proto nutné jej dovozovat podle soudní praxe (srov. např. rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 6 Tdo 620/2003, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2004, sv. 25, č. T-608 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2005, seš. 15 č. T-787), která stanovila, že podle výsledků provedeného dokazování je možné na „větší rozsah“ usuzovat ne toliko z množství drogy, ale též z výše peněžní částky, kterou za prodávanou drogu obviněný utržil, z kvality prodávané drogy i z délky doby, po kterou pachatel drogu prodával, případně bylo možné vycházet i z dalších obdobných okolností, za nichž byl čin spáchán. Tento postup je rozdílný od dřívější úpravy v ustanovení §187 tr. zák. č. 140/1961 Sb. i s ohledem na to, že trestný čin podle §283 tr. zákoníku dopadá na všechny omamné a psychotropní látky, které se od sebe liší co do povahy a účinků. Pro tyto látky nelze stanovit společnou hranici či výši rozsahů ve smyslu §283 odst. 2 písm. d), odst. 3 tr. zákoníku (větší rozsah), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (značný rozsah), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (velký rozsah), ale je nutné každý z těchto rozsahů vymezovat individuálně. Toto rozlišení se bude odvíjet od množství těchto látek, které se odvozují od množství většího než malého, jež je pro jednotlivé omamné a psychotropní látky určeno nařízením vlády č. 467/2009 Sb. (k tomu dále v podrobnostech blíže srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, jež bylo schváleno dne 24. 2. 2011, sp. zn. Et 4/2010, trestním kolegiem Nejvyššího soudu).
Podle Přílohy 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, se u marihuany - konopí - za množství větší než malé považuje více než 15 gramů sušiny, a pro delta-9-tetrahydrocannabinol 1,5 g nejmenšího účinného množství, jež musí být obsaženo ve směsi, dosahující svou hmotností "množství větší než malé" této drogy.
Podle skutkových zjištění v projednávané věci se podává, že obviněný společně s ostatními na místě jednak pěstoval celkem 1498 ks rostlin, tedy velké množství těchto rostlin s obsahem nejméně 4866,7 g delta-9-tetrahydrocannabinolu, dále 1430 ks sazenic těchto rostlin a rovněž přechovávali usušenou rostlinnou drť v množství 4874,4 gramů s různým průměrným obsahem delta-9-tetrahydrocannabinolu (od 3,0 % po 15,5 %). Srovnáním těchto množství je tak zřejmé, že stonásobně převyšuje množství stanovené jako větší než malé. Přitom se kromě této okolnosti rovněž jednalo o rozsáhlou a velmi dobře organizačně zajištěnou činnost, která byla realizována větší skupinou osob (mimo obviněné jsou do této skupiny zahrnuti i neznámí organizátoři či distributoři, bez nichž by celá činnost obviněných postrádala smysl). Na základě souhrnu všech zjištěných skutečností je tak zcela opodstatněné učinit závěr, že obvinění společně naplnili kvalifikační znak většího rozsahu ve smyslu §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Na základě všech výše rozvedených úvah, závěrů a právních názorů Nejvyšší soud shledal, že výhrady obviněného proti použité právní kvalifikaci nejsou důvodné, neboť soudy obou stupňů nepochybily, pokud čin obviněného V. T. T. posoudily jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se dopustil ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku s ostatními výše uvedenými spoluobviněnými.
Pokud obviněný v dovolání označil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., je nutné uvést, že o něj je možno dovolání opřít, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 v písm. a) až k) tr. ř.
S ohledem na skutečnost, že odvolací soud k odvolání všech obviněných podle §254 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal, a též i s ohledem na obsah podaného dovolání je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně dovolání opřel i o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak je však shora rozvedeno, Nejvyšší soud z tohoto dovolacího důvodu dovolání neshledal naplněným, a proto nejsou splněny ani okolnosti vymezené zákonem pro dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že dovolání obviněného V. T. T., je zjevně neopodstatněné a Nejvyšší soud ho proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. dubna 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová