ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.635.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 635/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. května 2011 o dovolání obviněného V. A., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 11 To 445/2010, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 59/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. A. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 5 T 59/2009, byl obviněný V. A. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §223 tr. zákona č. 140/1961 Sb. (nadále tr. zák.) a odsouzen podle §223 tr. zák., §53 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 20.000,- Kč. Podle §53 odst. 4 tr. zák. bylo stanoveno, že peněžitý trest může být zaplacen v 10 pravidelných měsíčních splátkách po 2.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedeného trestného činu dopustil tím, že dne 17. 6. 2009 v 19.15 hodin na silnici v km č. 29,54 v katastru obce H. K., jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Mercedes E 280, jedoucí ve směru od P., při přejíždění z levého jízdního pruhu do pravého a zpět porušil ustanovení §4 písm. a), b), c), §17 odst. 1 a §18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, když nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a situaci v silničním provozu, nesprávně předjížděl nedovolenou rychlostí vozidla jedoucí v levém jízdním pruhu, v důsledku čehož nezvládl řízení, jeho vozidlo dostalo smyk, stalo se neovladatelným a přední částí narazilo do zadní pravé části v levém jízdním pruhu jedoucího osobního motorového vozidla tov. zn. VW Polo, jehož řidička B. B. utrpěla v důsledku nehodového děje podvrtnutí krční páteře s dobou neschopnosti v trvání 4 týdnů a její spolujezdkyně V. Š. podvrtnutí krční páteře s dobou léčení 7 dnů.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové. Obviněný brojil proti výrokům o vině i trestu, státní zástupce namítal, že soud prvního stupně nerozhodl o nároku poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR ve výši 5.686,- Kč, která svůj nárok řádně a včas uplatnila. Z podnětu odvolání státního zástupce byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 11 To 445/2010, podle §259 odst. 2 tr. ř. věc vrácena okresnímu soudu s příkazem, aby rozhodl o chybějícím výroku stran náhrady škody poškozené VZP ČR Krajská pobočka pro K.k., H., H.K.
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. 11. 2010, č. j. 5 T 59/2009-198, byl rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 2 T 59/2009, doplněn o výrok o náhradě škody, kterým byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Krajská pobočka pro K. k., H., H.K., škodu ve výši 5.686,- Kč.
I tento rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním coby logický důsledek již předtím podaného odvolání, jež směřovalo proti výroku o vině. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 11 To 445/2010, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti posledně označenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání a odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Tvrdil, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného při veřejném zasedání.
Uvedl, že převzal vyrozumění o konání veřejného zasedání nařízeného na 28. 1. 2011 dne 13. 1. 2011. Protože v době konání veřejného zasedání se zdržoval v N., kde žije část jeho rodiny, omluvil svoji neúčast při tomto zasedání a současně požádal o odročení veřejného zasedání, aby se jej mohl účastnit. Krajský soud v Hradci Králové jeho žádosti nevyhověl a odvolání bez jeho účasti ve veřejném zasedání projednal. Dovolatel se proto domníval, že byl zkrácen na svém právu na obhajobu, jež je zaručenou Listinou základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku České republiky, přičemž současně byl porušen i trestní řád v ustanovení §2 odst. 4, 5. Obviněný v této souvislosti též poznamenal, že od počátku popíral zavinění dopravní nehody a za viníka dopravní nehody označoval B. B., která mu svým způsobem jízdy vytvořila překážku, a proto připisoval projednání svého odvolání u odvolacího soudu zásadní význam. Chtěl se veřejného zasedání osobně účastnit, což mu ale bylo postupem Krajského soudu v Hradci Králové znemožněno. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství nevyužila svého práva a k dovolání obviněného se věcně nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z hlediska obsahu dovolání je s poukazem na uvedený dovolací důvod významná otázka, zda bylo možno dne 28. 1. 2011 konat veřejné zasedání o odvolání obviněného v jeho nepřítomnosti.
Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení §263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Z dikce §263 odst. 4 tr. ř. se podává, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává. O takovou situaci v posuzované věci nešlo, proto bylo možné veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného konat.
Obecně však také platí, že konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného lze jen tehdy, byl-li k němu včas předvolán nebo o něm vyrozuměn (§233 odst. 2 tr. ř.), nebude-li tento postup odvolacího soudu v kolizi s právem na spravedlivý proces, což znamená, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti.
Přítomnost obviněného u veřejného zasedání může být nezbytná tehdy, jestliže soud rozhodl obviněného k veřejnému zasedání předvolat a dal jasně najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat. O to se ale v posuzovaném případě rovněž nejednalo.
Z obsahu spisu vyplývá, že obviněný byl k veřejnému zasedání stanovenému na den 28. 1. 2011 vyrozumíván vz. č. 7a tr. ř. a tuto zásilku osobně převzal dne 13. 1. 2011 (č. l. 201). Z uvedeného je zřejmé, že obviněný byl o konání veřejného zasedání včas a řádně vyrozuměn, což ostatně ani nezpochybňoval. Obviněný dne 14. 1. 2011 prostřednictvím obhájce doručil Krajskému soudu v Hradci Králové podání, jehož obsahem bylo sdělení, že bude v době plánovaného veřejného zasedání z rodinných důvodů v N. a protože se chce osobně zúčastnit odvolacího řízení, požádal o odročení jednání na termín po 18. 2. 2011 (č. l. 203). Z úředního záznamu na č. l. 203 se dále podává, že předseda senátu odvolacího soudu dne 21. 1. 2011 telefonicky sdělil obhájci obviněného JUDr. Jiřímu Slezákovi, že s ohledem na charakter žádosti nebude krajský soud veřejné zasedání odročovat. Žádná další omluva nebyla obviněným, a to ani prostřednictvím obhájce, soudu doručena.
K veřejnému zasedání konanému dne 28. 1. 2011 v 9.00 hodin se obviněný nedostavil. Dostavila se Mgr. Lenka Navrátilová, které obhájce obviněného JUDr. Jiří Slezák udělil substituční plnou moc pro jeho zastupování. Tato se již k důvodům nepřítomnosti obviněného nevyjadřovala. Odvolací soud usnesením rozhodl tak, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného (viz protokol o veřejném zasedání č. l. 206).
Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žádosti obviněného nevyhověl, neboť danou omluvu nepovažoval za dostatečnou. Přitom přihlédl k nekonkrétnosti uváděného důvodu, k dostatečné lhůtě, kterou měl obviněný od vyrozumění o veřejném zasedání do jeho konání, takže měl dostatek času zařídit si event. potřebné rodinné záležitosti. Krajský soud v Hradci Králové v této souvislosti dále uvedl, že nehodlal ve věci provádět další dokazování, práva obviněného hájil před odvolacím soudem zvolený obhájce. Za takové situace nepovažoval účast obviněného u veřejného zasedání za potřebnou, a proto je realizoval v nepřítomnosti obviněného.
Rozhodnutí odvolacího soudu o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného je přesvědčivé a správné. Obviněný se k veřejnému zasedání konanému dne 28. 1. 2011 v 9.00 hodin nedostavil a svou nepřítomnost řádně neomluvil, když důvody žádosti pro odročení veřejného zasedání, které obviněný sděloval ve svém podání za dne 13. 1. 2011, nebylo možno považovat za vážné a tedy i akceptovatelné. Odvolacím soudem přijaty nebyly, o čemž byl obhájce obviněného informován týden před konáním veřejného zasedání. Žádná další omluva, kterou by bylo možno považovat za řádnou, nebyla soudu doručena. Pobyt v zahraničí „z rodinných důvodů“ sám o sobě skutečně nelze za daných okolností označit za dostatečně konkrétní a vážný důvod a nelze jej vnímat jako řádnou omluvu nepřítomnosti ve veřejném zasedání soudu, kterou je třeba akceptovat. Podstatné rovněž je, že odvolací soud ve veřejném zasedání, jemuž byl přítomen obhájce obviněného (třebaže na základě substituční plné moci), neprováděl žádné úkony, při nichž by byla přítomnost obviněného podle zákona nezbytná nebo o nichž by musel být předem vyrozuměn. Lze tedy konstatovat, že odvolací soud zcela v souladu s podmínkami stanovenými trestním řádem konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného.
Nejvyšší soud se zabýval nepřítomností obviněného ve veřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2011 i z toho hlediska, zda nedošlo k porušení ústavně garantovaného práva na projednání věci v jeho přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod (dále Listiny) a dále jeho práv zajištěných čl. 6 odst. 1, 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále Úmluva). Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je totiž i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Tuto dikci nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, má mít v rámci práva na soudní a jinou ochranu možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. Musí mu být reálně umožněno, aby se jednání mohl účastnit, vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 238/2000, II. ÚS 145/02 aj.).
S takovým výkladem čl. 38 odst. 2 Listiny není v rozporu, že v konkrétních ustanoveních trestního řádu, který zmíněné ústavní právo obviněného blíže rozvádí, jsou odlišně stanoveny podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení a za nichž může být provedeno veřejné zasedání. Zatímco hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózní nejsou, poněvadž ve veřejném zasedání se rozhodují různorodé otázky, které mají z hlediska dopadu na obviněného rozdílný význam. Dlužno ovšem dodat, že veřejné zasedání konané o odvolání obviněného se svojí povahou i významem blíží hlavnímu líčení. Důležité proto je, aby konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu.
Tento předpoklad byl v posuzované věci naplněn a postup odvolacího soudu nebyl nekorektní. Obviněný svoji neúčast řádně neomluvil, důvody, které uváděl, soud nepřijal, o čemž byl jeho obhájce, jehož prostřednictvím se také omlouval, týden před konáním veřejného zasedání informován. Postup odvolacího soudu, který neakceptoval řádně neodůvodněný požadavek o odročení veřejného zasedání a rozhodl o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, tedy nepředstavuje nepřijatelný zásah do zmíněného práva obviněného; soud k němu měl zákonný podklad a soudní řízení jako celek nepozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu. V této souvislosti je potřebné uvést, že obviněný ke skutku, jež mu byl kladen za vinu, zevrubně vypovídal v hlavním líčení a bylo mu umožněno, aby se vyjádřil ke všem prováděným důkazům. Dovolací soud dospěl k závěru, že konkrétní okolnosti dovolovaly učinit závěr, že věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. května 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková