ECLI:CZ:NS:2012:11.TDO.191.2012.1
sp. zn. 11 Tdo 191/2012-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. února 2012 o dovolání obviněného MUDr. J. R. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. června 2011, sp. zn. 9 To 91/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 2 T 128/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného MUDr. J. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. listopadu 2010, sp. zn. 2 T 128/2009, byl obviněný MUDr. J. R. (dále též jen obviněný) uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti tří měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dohledem a trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání čtyř roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že dne 28. 1. 2009 kolem 21.40 hod. v katastru obce B., okr. Sokolov při řízení osobního automobilu tov. zn. BMW X5, RZ … po silnici I/6 ve směru od obce Ch. k obci S., v úseku km 138,453 průjezd táhlé pravotočivé zatáčky rychlostí nejméně 121 km/hod nezvládl, přejel do protisměru, kde ve vzdálenosti nejméně 0,3 metru od středu dvojité podélné čáry souvislé při rychlosti nejméně 105 km/hod levým předním rohem automobilu narazil do levého předního blatníku a levého předního kola protijedoucího osobního automobilu tov. zn. Renault Clio, RZ: … řízeného V. J., a následně rychlostí nejméně 85 km/hod levým předním rohem automobilu nejméně 1,8 metru v protisměru se čelně střetl s protijedoucím osobním automobilem tov. zn. Volvo 940 TD, RZ: … řízeným M. V.; obžalovaný porušil ustanovení §4 písm. a), b), c), §11 odst. 1, §18 odst. 1, 3 zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu a došlo tak ke zranění řidičky automobilu Renault V. J., která utrpěla zlomeninu IV. a V. zánártní kosti vlevo s omezením v obvyklém způsobu života přiloženou sádrovou fixací, bolestivostí dolní končetiny a s tím spojeným léčením do 5. 4. 2009, její spolujezdkyně L. G., utrpěla pohmoždění levého kolenního kloubu s vyšetřením bez dalšího léčení, řidič automobilu Volvo M. V., a jeho spolujezdkyně L. S., utrpěli smrtelná zranění, kterým na místě podlehli.
K odvolání obviněného MUDr. J. R. rozhodl Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem ze dne 2. června 2011, sp. zn. 9 To 91/2011 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. výše citovaný rozsudek Okresního soudu v Sokolově zrušil pouze ve výroku o trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců, pro jehož výkon obviněného zařadil do věznice s dohledem.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný MUDr. J. R. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že tento dovolací důvod spatřuje v extrémním rozporu ve věci soudy učiněných skutkových zjištění a provedených důkazů. Příčinu tohoto rozporu spatřuje dovolatel v tom, že soudy při posuzování průběhu nehodového děje a příčin posuzované dopravní nehody nesprávně vycházely ze závěrů toho znaleckého posudku, který byl pro obviněného nejméně příznivý. Ve věci byly přitom zpracovány dva znalecké posudky ústavů- posudek Ústavu soudního inženýrství v Brně a posudek znaleckého ústavu DEKRA Automobil, a. s., na jejichž podkladě bylo možno učinit naprosto odlišné závěry o případné vině obviněného. Odvolací soud přesto bez dalšího zvolil jako správné méně příznivé závěry pro obviněného vyplývající z posudku Ústavu soudního inženýrství v Brně. Podklady, z nichž mohli znalci při zpracování posudků vycházet, byly podle dovolatele nedostatečné, neboť nehodový děj bylo možno jen obtížně rekonstruovat. Na místě nehody byl sice pořízen náčrtek jejího možného průběhu, tento však jednak nebyl po většinu doby trestního řízení k dispozici, jednak jej po jeho zajištění ani jeden ze zpracovatelů posudků nepovažoval za významný. Znalecký posudek Ústavu soudního inženýrství v Brně, z něhož soudy při posouzení viny obviněného nakonec vyšly, soudy nejenže hodnotily jako logičtější, ač takové hodnocení lze ve vztahu k v podstatě fyzikálnímu posouzení nehodového děje akceptovat jen stěží, ale navíc opomenuly zjevnou zaujatost jeho zpracovatelů, kteří v průběhu řízení urážlivě slovně napadli zpracovatele druhého ústavního posudku – znalecký ústav DEKRA Automobil, a. s. a výsledky jejich znaleckého zkoumání. Proto závěry znaleckého posudku Ústavu soudního inženýrství v Brně zjevně nemohou být objektivní. Skutková zjištění soudů tak podle dovolatele zůstala neúplná a rozporná, avšak odvolací soud v tomto směru neprovedl žádné další dokazování, kterým by tyto nejasnosti odstranil, když odmítl opatřit další znalecký posudek. Jestliže však odvolací soud tato zjištění za úplná považoval, pak je jeho postup v rozporu se zásadou in dubio pro reo a zásadou presumpce neviny, jak je ve svých nálezech chápe i Ústavní soud (nález ze dne 26. listopadu 2009, sp. zn. III. ÚS 2042/08, nález pod sp. zn. III. ÚS 224/04). Obviněný při existenci důvodných pochybností o jeho vině měl být zproštěn obžaloby a pokud se tak nestalo, tak rozhodnutí odvolacího soudu vykazuje právní vady ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Dovolatel v závěru navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, zatímco zpochybnění správnosti skutkových zjištění pod tento (ale ani pod žádný jiný) dovolací důvod zahrnout nelze. Námitky skutkové tak nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Obviněný též s vědomím výše uvedených závěrů v nahlížení na existenci dovolacího důvodu předpokládaného ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že tento dovolací důvod spatřuje v extrémním rozporu ve věci soudy učiněných skutkových zjištění a provedených důkazů. Příčinu tvrzeného rozporu spatřuje ve způsobu hodnocení provedených důkazů, když soudy nesprávně vycházely ze závěrů jen jednoho ze znaleckých posudků, existující rozpory v otázce příčin posuzované dopravní nehody neodstranily opatřením dalšího znaleckého posudku a v důsledku toho vyslovením viny obviněného porušily ústavně garantovanou zásadu presumpce neviny a princip in dubio pro reo. Jejich postup tak údajně vybočuje i z dovolatelem uváděné rozhodovací praxe Ústavního soudu.
Nejvyšší soud nijak nezpochybňuje, že v ústavněprávní rovině se výše popsané závěry k hodnocení skutkových námitek v dovolacím řízení, nemusí uplatnit bezvýhradně. Je tomu tak v případech zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04 a jiné; dále též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1145/2006).
Z pohledu ústavněprávního lze podle ustálené judikatury Ústavního soudu vymezit zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu.
Jako první okruh případů jde o tzv. opomenuté důkazy. Jde jednak o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž takový návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Jednak jde o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další).
Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen (v kontrapozici k předchozímu "opomenut") z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další).
Konečně třetí okruh vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
Ovšem Ústavní soud v těchto souvislostech vždy zdůrazňuje, že i on je v daném ohledu povolán v řízení o ústavní stížnosti korigovat pouze nejextrémnější excesy (sp. zn. III. ÚS 177/04, IV. ÚS 570/03 a další). Zde je nutno ovšem připomenout, že rovina přezkumu vymezená zákonnou úpravou dovolání coby mimořádného opravného prostředku a rovina ústavněprávní nejsou již z povahy věci rovinami totožnými. Upozorňuje-li Ústavní soud, že on je v daném ohledu povolán korigovat pouze případy nejextrémnější, platí tento závěr i pro dovolací soud, neboť ten by se přezkoumáním skutkových námitek v širším rozsahu ocitl mimo meze jeho zákonem (taxativně uvedenými dovolacími důvody) vymezené pravomoci.
Jestliže dovolatel uplatnil polemiku s hodnocením důkazů provedeným ze strany obou nižších soudů (viz výše rozvedený obsah dovolání), tak pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady (viz třetí okruh vad důkazního řízení) dovolací soud v projednávané věci neshledal.
Je zjevné, že jak soud prvního stupně, tak odvolací soud postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a učinily skutková zjištění, která lze bezvýhradně akceptovat. Nelze přehlédnout, že odvolací soud adekvátně reagoval na nové skutečnosti a důkazní prostředky uplatněné obviněným v odvolacím řízení, sám poměrně obsáhle doplnil dokazování a s obhajobou obviněného se ve všech ohledech pečlivě vypořádal. Náležitě též reagoval na zjištění ohledně nepatřičného počínání jednoho ze zpracovatelů znaleckého posudku Ústavu soudního inženýrství v Brně (dále též jen ÚSI) vůči znaleckému ústavu Dekra Automobil a. s., a to v souvislosti s námitkou zaujatosti posudku vypracovaného ÚSI. Nejvyšší soud na podkladě spisu rozhodně nemohl učinit závěr, že by ze strany odvolacího soudu se v posuzované věci jednalo o svévolné, rozporuplné, nelogické či nepřezkoumatelné hodnotící úvahy, které by odporovaly základním principům hodnocení důkazů. Odvolací soud (a před ním též soud prvního stupně) podrobně rozvedl, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se řídil při hodnocení vzájemně si odporujících důkazů. V tomto směru nemalou pozornost věnoval posouzení jednotlivých znaleckých posudků, především závěrů posudků obou ústavů (USI a Dekra Automobil a. s.). Pokud závěr ohledně příčin předmětné dopravní nehody založil především na znaleckém zkoumání USI a v tomto směru nepřisvědčil znaleckému posudku zpracovanému ústavem Dekra Automobil a. s., tak tomuto nelze ničeho vytknout. Odvolací soud velice podrobně odůvodnil tento svůj postup (srov. str. 4 až 9 napadeného rozsudku), poukázal i na další důkazy, které korespondovaly se závěry znaleckého posudku USI – v neposlední řadě i na posudek znalce z oboru dopravy Ing. Petra Ptáčka, Ph. D. Ostatně i obviněným předložený znalecký posudek znalce z oboru dopravy Ing. Antonína Žaluda připouští, že obviněný přejel se svým vozidlem do protisměru, kde se střetl s protijedoucím automobilem řízeným poškozenou V. J.. Rozhodnutí obou soudů jsou tomto ohledu podrobně, pečlivě, logicky a racionálně odůvodněna, přičemž hodnotící úvahy soudů nevykazují nějaký jednostranný přístup k možnému průběhu nehodového děje, takže v podrobnostech lze na jejich zdůvodnění odkázat. Za této situace odvolací soud zcela důvodně zamítl návrh na provádění dalšího dokazování, neboť i podle názoru Nejvyššího soudu si vytvořil dostatečné předpoklady pro své rozhodnutí.
S ohledem na výše uvedené závěry Nejvyšší soud proto shledal, že dovolání obviněného MUDr. J. R. bylo podáno z jiných, než zákonných důvodů, a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. února 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík