ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.1411.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 1411/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobců a) Ing. C. N. , b) L. N. , obou zastoupených Mgr. Pavlem Hubálkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod Višňovkou 1661, proti žalovanému Farma Křenov s.r.o. , se sídlem v Dubé, Křenov č. p. 8, identifikační číslo osoby 27264190, zastoupené Mgr. Tomášem Voldánem, advokátem se sídlem v Praze 1, Haštalská 27, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12C 229/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2010, č. j. 25Co 332/2010-136, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2010, č. j. 25Co 332/2010-136, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 5. 2010, č. j. 12C 229/2008-107, se ruší a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 28. 5. 2010, č. j. 12C 229/2008-107, rozhodl, že se z exekuce vedené oprávněnou Farma Křenov, s. r. o. identifikační číslo osoby 272664190, proti povinné Global Capital, s. r. o., identifikační číslo osoby 25839900, u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 33Nc 957/2008, je vyloučena společná pohledávka žalobců z účtu povinné u peněžního ústavu Česká spořitelna a.s., číslo účtu 0024573399/0800 ve výši 253 400,- Kč, která byla postižena exekučním příkazem soudního exekutora Mgr. J. N., Exekutorský úřad Praha – východ, v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 054 Ex 510/08, a že žalobcům nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Obvodní soud uzavřel, že žalobci jsou ve věci aktivně legitimováni a dovodil, že v dané věci existují dvě pohledávky. Exekucí je postižena pohledávka povinného (tj. Global Capital, s. r. o.) vůči bankovnímu ústavu na vyplacení zůstatku na bankovním účtu (první pohledávka), ke které žalobcům nesvědčí vlastnické právo. Druhou pohledávkou je pohledávka žalobců na vydání bezdůvodného obohacení vůči povinnému ve výši 253 400,-Kč spočívající v zaslání uvedené částky žalobci povinnému bez právního důvodu (na základě omylu žalobců), a to na účet, jenž byl v rámci exekuce na majetek povinného „zablokován“ exekutorem. Žalovaná částka tak vystupuje ve dvou právních vztazích – 1. právo povinného na výplatu této částky z účtu povinného vedeného u banky, kdy toto právo exekucí přechází na oprávněného, 2. právo žalobců vůči povinnému na vrácení uvedené částky jako bezdůvodného obohacení. Uvedl dále, že smyslem vylučovací žaloby, kdy §267 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), hovoří o majetku obecně, je předejít tomu, aby byl v exekuci zpeněžen majetek, který povinnému nepatří a předejít tak i tzv. žalobě z lepšího práva, jež je svého druhu žalobou na vydání bezdůvodného obohacení. Pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 35 Odo 801/2002, obvodní soud se neztotožnil s tím, že by nemohlo dojít, pokud by již došlo k výplatě finančních prostředků oprávněnému v rámci exekuce, k bezdůvodnému obohacení, které by žalobci mohli po výplatě prostředků chtít po oprávněném. Proto nemá reálné opodstatnění, aby žalobci nemohli uvedenému stavu předejít podáním vylučovací žaloby.
Krajský soud napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že finanční částka byla na účet povinného připsána bez právního důvodu, žalobci tak mají k majetku povinného, k jeho pohledávce, jež je předmětem exekuce přikázáním pohledávky, takový vztah, který nepřipouští, aby byla nařízena exekuce přikázáním této pohledávky v rozsahu platby provedené žalobcem a aby takový majetek byl zdrojem uspokojení oprávněného. Ke shora citovanému rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 35 Odo 801/2002 uvedl, že v této věci se nejedná o vyplacení finančních prostředků jako ve věci projednávané Nejvyšším soudem, ale o vyloučení pohledávky žalobců postižené v exekuci, jde tedy o jinou situaci.
Žalovaný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uvedl, že odvolací soud rozhodl v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu a to s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 35 Odo 801/2002. Toto rozhodnutí řeší otázku aktivní a pasivní legitimace i v řízení o vyloučení pohledávky z účtu. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spojuje s otázkami, zda „Přísluší osobě, jež poslala, byť omylem, na účet povinné v exekuci, právo vylučující postižení pohledávky povinné (za bankou z titulu vedení účtu) z exekuce?“ a „Svědčí takové osobě vůči oprávněnému v exekuci tzv. lepší právo?“. Tím, že soud upřednostnil potenciální (dosud nepřisouzený) nárok, jež snad mohl vyústit v (možná úspěšnou – možná neúspěšnou) žalobu z lepšího práva žalobců (kterým snad měl být nárok na vydání bezdůvodného obohacení za povinným), v řízení proti žalované o vyloučení věci z exekuce, došlo k porušení práv žalovaného na spravedlivý proces a byla porušena jeho práva. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz článek II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.)
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§236 odst. 1, §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, o. s. ř.). Ten je dán tím, že napadené rozhodnutí je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Dovolatel takovéto vady nevymezuje a ani z obsahu spisu je zjistit nelze.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle §267 odst. 1 o. s ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.
V uvedeném ustanovení je upravena tzv. excindační (vylučovací) žaloba. Jejím smyslem je poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku, jenž byl postižen nařízením výkonu rozhodnutí, taková práva, která nepřipouštějí, aby nařízený výkon také byl proveden a aby se tedy nařízením výkonu rozhodnutí postižený majetek stal zdrojem pro uspokojení oprávněného, dalšího oprávněného nebo jiného věřitele povinného (srov. Drápal, L., Bureš, J., a kol. Občanský soudní řád II ., Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 2219 s.). Aktivně věcně legitimována k podání žaloby je třetí osoba (osoba rozdílná od oprávněného a povinného), jejíž věc, právo nebo jiná majetková hodnota byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí, ačkoliv k ní má takové právo (hmotněprávní vztah), které výkon rozhodnutí nepřipouští.
V této věci, vycházeje ze skutkové stavu zjištěného soudy nižších stupňů, v exekučním řízení vedeném oprávněnou Farma Křenov, s. r. o. identifikační číslo osoby 272664190, proti povinné Global Capital, s. r. o., identifikační číslo osoby 25839900, u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 33 Nc 957/2008, soudní exekutor Mgr. J. N., Exekutorský úřad Praha – východ, v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 054 Ex 510/08, exekučním příkazem postihl z účtu povinné u peněžního ústavu Česká spořitelna a.s., číslo účtu 0024573399/0800 částka ve výši 253 400,- Kč, o které žalobci tvrdí, že ji omylem na tento účet poukázali, ačkoliv správně měla být zaslána zprostředkovateli koupě nemovitosti, když žalobci byli kupujícími, a to společnosti Ypsilon reality, s. r. o., neboť v kupní smlouvě došlo k administrativnímu pochybení a uvedení chybného čísla účtu. Z uvedeného pak vyplývá, že došlo k převodu majetkové hodnoty peněz z účtu žalobců na účet osoby v exekuci povinné.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2501/2004, uvedl, že „V rozsudku ze dne 14. dubna 2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99, uveřejněném pod číslem 4/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud rozebral postavení majitele účtu u peněžního ústavu při nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z tohoto účtu a uzavřel, že „…účet zřizuje peněžní ústav pro jeho majitele zpravidla na základě smlouvy o běžném účtu (srov. §708 až 715 obchodního zákoníku /zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů/). Obchodní zákoník používá v ustanoveních §708 a násl. termín „majitel účtu“ i když účet sám o sobě nemá majetkovou hodnotu a peněžní prostředky na něm uložené jsou v majetku peněžního ústavu. Za majitele účtu je třeba z pohledu ustanovení obchodního zákoníku o běžném a vkladovém účtu považovat osobu, pro kterou peněžní ústav zřídil na základě smlouvy účet. Na základě smlouvy o běžném nebo vkladovém účtu je peněžní ústav povinen přijmout na účet peněžité vklady učiněné majitelem účtu nebo platby uskutečněné v jeho prospěch bez zřetele k tomu, kdo je majitelem peněžních prostředků, které se tímto způsobem na účet ukládají. Oprávnění (nároky) majitele účtu spočívající – obecně vzato – v tom, aby jemu nebo jím určeným osobám byly na jeho žádost nebo písemný příkaz, popřípadě při splnění sjednaných podmínek, vyplaceny peněžní prostředky z účtu nebo zůstatek účtu, představuje „pohledávku z účtu u peněžního ústavu“, kterou lze postihnout výkonem rozhodnutí podle §303 až 311 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu se týká pohledávky, kterou má majitel účtu na základě smlouvy o účtu vůči peněžnímu ústavu, vyplývá z výše uvedeného mj. to, že je zcela nerozhodné, čí byly peněžní prostředky, které byly na účet uloženy. Předmětem výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu není – jak uvedeno výše – věc (a ani jiný majetek), ale nárok majitele účtu na výplatu peněžních prostředků z účtu (pohledávka z účtu)“. Uvedené závěry byly přijaty i na základě rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 35 Odo 801/2002, uveřejněném pod číslem 50/2006 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Zde dovolací soud poznamenává, že jsou použitelné i pro tuto právní věc, i když se nejedná o vydání (vyplacení) finančních prostředků, ale o vyloučení pohledávky z exekuce. Podstata je však shodná, jak je uvedeno níže.
V rozsudku ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 48/2009, Nejvyšší soud dovodil, že „Již ze samotné povahy institutu přikázání pohledávky z (běžného) účtu u peněžního ústavu (§303 až §311 o. s. ř.) je nepochybné, že plní-li banka dle exekučního příkazu, vždy plní „ze svého“ (a nikoli za použití peněžních prostředků majitele účtu) a to na úhradu dluhu majitele účtu (nikoli svého dluhu) s tím, že v rozsahu realizovaného plnění (limitovaného výší částky vymáhané exekučním příkazem) zaniká pohledávka majitele (běžného) účtu za bankou. V takovém případě vždy banka plní a oprávněný plnění přijímá s vědomím, že jde (maximálně však do výše pohledávky z titulu smlouvy o běžném účtu) o plnění na dluh třetí osoby (majitele běžného účtu – povinného dle exekučního příkazu).“
V této věci lze proto dovodit, že okamžikem připsání finanční částky na účet v exekuci osoby povinné, ztratili žalobci k této finanční hodnotě jakékoliv majetkové právo, protože hodnota těchto peněz se stala majetkem banky, nemohou se proto postupem podle §267 odst. 1 o. s. ř. domáhat úspěšně jejího vyloučení z probíhající exekuce. Pokud odvolací soud vycházel z právních závěrů jiných, není jeho rozhodnutí správné.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním hodnocení věci, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil v uvedeném rozsahu i jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. l část věty první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení předchozího, tedy i dovolacího (§243d odst. l věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu