ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.3118.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 3118/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Telefónica Czech Republik, a.s. , se sídlem v Praze 4, Michle, Za Brumlovkou 266/2, identifikační číslo osoby 60193336, zastoupené JUDr. Janou Kubištovou., Csc, advokátkou se sídlem v Praze 7, Trojská 69/112, proti povinnému V. P., zastoupenému Mgr. Alešem Čápem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Divadelní 1604/8, o 11.795,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2Nc 6942/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2010, č. j. 12Co 60/2009-23, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2010, č. j. 12Co 60/2009-23, se v rozsahu, ve kterém bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 11. 2008, č. j. 2Nc 6942-2006-14, ve výroku I., a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 11. 2008, č. j. 2Nc 6942/2006-14, ve výroku I., ruší a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 12. 11. 2008, č. j. 2Nc 6942/2006-14, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 12. 2006, č. j. 2Nc 6942/2006-5, (výrok I.), a dále zamítl návrh povinného na odklad exekuce nařízené týmž usnesením (výrok II.).
Kajský soud výše uvedeným rozhodnutím usnesení okresního soudu potvrdil. Ve vztahu k výroku I. usnesení soudu prvého stupně shodně jako tento soud dospěl k závěru, že v této fázi exekuce nelze učinit závěr o tom, zda je návrh důvodný, a to pro jeho předčasné podání. Uvedl, že namítaná „nemajetnost“ vyplývá pouze ze samotných tvrzení povinného, že použití ustanovení §268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), přichází do úvahy pouze tehdy, kdy samotná zjištění soudu nebo soudního exekutora nasvědčují tomu, že poměry na straně povinného jsou skutečně takové, že nelze očekávat výtěžku, z něhož by bylo lze pokrýt náklady výkonu (exekuce). Povinný by se tedy mohl úspěšně domáhat zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) ve smyslu citovaného ustanovení o. s. ř. v situaci, pokud by již v této fázi řízení, kdy je soudem o podaném návrhu rozhodováno, bylo lze ze zjištění uskutečněných v rámci realizace výkonu (exekuce) učinit závěry o naplnění předpokladů zakotvených v §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
Povinný podal proti rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku I, dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §238a odst. 2, a namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Současně rozhodnutí obou stupňů považuje za nesprávná a je přesvědčen, že důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je dán. Uvádí, že „je nemajetný a tudíž nebude z čeho pohledávku oprávněného v budoucnu uspokojit. O tom svědčí i jeho zdravotní stav, který neskýtá reálné naděje na zlepšení.“ V dovolání dále popisuje svoji majetkovou situaci, kdy je odkázán pouze na invalidní důchod, z něhož musí hradit veškeré své náklady a výživné na nezletilou dceru. Proto lze důvodně očekávat, že exekuce nebude provedena. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného odmítl jako zjevně bezdůvodné a „rozhodnutí odvolacího soudu jako věcně správné potvrdil“.
Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz článek II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11), §237 odst. 3, §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř., neboť odvolací soud v projednávané věci posoudil otázku zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. v rozporu s dosavadní judikatorní praxí, a z téhož důvodu je dovolání i důvodné, jelikož napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Protože existence takových vad z obsahu spisu nevyplývá, je předmětem dovolacího přezkumu v souzené věci, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 3 o. s. ř.), závěr odvolacího soudu, že důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dán.
Podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů.
Podle §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „exekuční řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §55 odst. 2 exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 11. 2009, podá-li účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od doručení návrhu vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí, a aby se v případě, kdy nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v návrhu na zastavení, vyjádřili k návrhu a předložili listiny k prokázání svých tvrzení. Jestliže všichni účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve. Nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu. Podle odst. 3 tohoto ustanovení o zastavení exekuce rozhodne exekutor i bez návrhu, souhlasí-li se zastavením oprávněný. Nesouhlasí-li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční soud, který při rozhodování postupuje podle odstavce 4.
V exekučním řízení úkony směřující ke zjištění majetku povinného provádí pověřený exekutor. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. února 2009, sp. zn. 20 Cdo 4360/2008, uvedl, že v případě nedostačujícího majetku exekutor podá soudu podnět k zastavení exekuce a uvede v něm, jaké úkony ke zjištění majetku provedl a s jakým výsledkem, případně z čeho dovodil hodnotu zjištěného majetku. V usnesení ze dne 26. března 2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007, dále Nejvyšší soud zdůraznil, že pokud by povinný podal řádný návrh na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud by se jím zabývat musel, a že v takovém případě pak soud vyžádá od exekutora zprávu o tom, jaký majetek povinného zjistil, popřípadě jaká je jeho hodnota a jaké jsou náklady exekuce, a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Na základě vyjádření exekutora pak posoudí, zda důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je dán (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008), přičemž exekuci podle tohoto ustanovení lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není zjištěn žádný majetek, event. je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačující (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008). Shora uvedené se však vztahuje především na provádění exekuce prodejem movitých věcí, případně i nemovitostí nebo podniku. Ostatní způsoby provádění exekuce na peněžité plnění obsahují speciální ustanovení o ukončení jejich provádění v případě zjištěné bezvýslednosti (v případě srážek či jiných příjmů srov. §290, 299 o. s. ř.).
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dán, aniž si od soudního exekutora vyžádal zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce (v postoupení návrhu na zastavení exekuce ze dne 23. 10. 2010 na čl. 29 spisu soudní exekutor pouze sdělil, že oprávněný se zastavením exekuce nesouhlasí), a zohlednil tak specifické rysy exekučního řízení, je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž i nesprávné.
Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na výrok I. rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil v uvedeném rozsahu i jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. l, část věty první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení předchozího, tedy i dovolacího (§243d odst. l, věta druhá o. s. ř.), popřípadě bude o náhradě nákladů rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2012
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu