ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.3803.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 3803/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného J. K. , proti České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, Územní pracoviště Brno, Orlí č. 27, pro 400 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 45/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2010, č. j. 20Co 341/2009-109, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2010, č. j. 20Co 341/2009-109, a usnesení soudní exekutorky JUDr. Aleny Blažkové, Ph.D., Exekutorský úřad Brno – město, ze dne 24. 2. 2009, č. j. 006 Ex 2/02-465, se ruší a věc se vrací soudní exekutorce k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Soudní exekutorka JUDr. Alena Blažková, Ph.D. usnesením ze dne 24. 2. 2009, č. j. 006 Ex 2/02-465, rozhodla, že na místo dosavadního povinného L. R. bude pokračováno podle §107 odst. 2 o. s. ř. s novým povinným Stát Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, územní pracoviště Brno, se sídlem Orlí 27, Brno.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudní exekutorky potvrdil s tím, že v exekučním řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 45/2002 na místo dosavadního povinného: L. R., zemřelý dne 15. 2. 2005, bude pokračováno s Českou republikou – Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Brno, Orlí 27. Uvedl, že ještě před smrtí povinného L. R. vydala soudní exekutorka usnesení o příklepu, podle nichž se vydražiteli nemovitostí povinného stali Z. R. (usnesení o příklepu ze dne 7. 4. 2003), J. K. (usnesení o příklepu ze dne 19. 8. 2004) a P. V. (usnesení o příklepu ze dne 19. 8. 2004), přičemž nejvyšší podání byla doplacena nejpozději ke dni 12. 10. 2004. Ke dni úmrtí tak původní povinný nebyl vlastníkem ani spoluvlastníkem žádné z nemovitostí a předmětem rozvrhového jednání je vydražená částka 1 111 000,- Kč. Z odůvodnění Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2009, č. j. 18 Co 351/2008-240 (na č. l. 90), vyplývá, že všichni dědici ze zákona dědictví po zůstaviteli odmítli, k uzavření dohody státu s věřiteli o přenechání předluženého dědictví na úhradu dluhů podle §175e zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), nedošlo a stát navrhl likvidaci dědictví. O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 17. 9. 2007, č. j. 60 D 130/2006-189, a toto usnesení (o likvidaci dědictví) nabylo právní moci dne 29. 11. 2007. Podle odvolacího soudu lze rozhodnout podle §107 odst. 1 o. s. ř. bez ohledu na to, že dosud v dědickém řízení nebylo pravomocným usnesením potvrzeno, že dědictví připadá státu podle §462 občanského zákoníku, neboť pro exekuční řízení není nezbytné, aby pravomocné usnesení soudu o dědictví ve vztahu k dědici deklarovalo rozsah majetku, který tento dědic po zůstaviteli nabyl děděním. Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových svědčí dědické právo (nárok na dědictví), které má sice majetkovou povahu, ale není právem, které by mohlo být předmětem převodu, a to s ohledem na §44 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Namísto původního povinného se pak stává účastníkem rozvrhového řízení podle §338zb odst. 2 o. s. ř.
Povinná v dovolání, jehož přípustnost opírá o §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a §237 odst. 3 o. s. ř., namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Zásadní právní význam přisuzuje otázce, „zda je možné, aby soudní exekutor event. i soud v exekučním řízení rozhodl o procesním nástupnictví státu na straně povinného za situace, kdy v dědickém řízení byla pravomocně nařízena likvidace dědictví, tj. za situace, kdy zůstavitel (v exekučním řízení povinný) nemá právního nástupce“. Uvedla, že soudní exekutorka vycházela z rozhodnutí Okresního soudu v Blansku ze dne 12. 9. 2008, sp. zn. 60D 130/2006, kterým bylo řízení o dědictví zastaveno. Toto rozhodnutí bylo následně zrušeno rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2009, č. j. 18Co 351/2008-240, takže rozhodnutí soudní exekutorky o procesním nástupnictví je v rozporu s §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. Navíc Okresní soud v Blansku rozhodl o zastavení řízení (dne 12. 9. 2008) až poté, co tentýž soud rozhodl v dědickém řízení po původním povinném tak, že usnesením ze dne 17. 9. 2007 nařídil likvidaci dědictví zůstavitele. Za takové situace nemá zůstavitel právního nástupce, přičemž státu může připadnout pouze majetek, který se nepodařilo zpeněžit podle §175u o. s. ř., ale nikoliv z titulu dědického práva státu, jak dovozuje odvolací soud. Namítá rovněž, že odvolací soud posuzoval otázku procesního nástupnictví v rozporu s dosavadní rozhodovací činností vyšších soudů (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2817/2004, 21 Cdo 441/2007, 20 Cdo 1741/2007). Za nepřijatelný proto považuje závěr odvolacího soudu, že v daném případě se jedná již jen o rozvrhové řízení. Podle názoru dovolatelky je třeba uzavřít, že povinný zemřel bez právního nástupce, a proto je třeba exekuční řízení zastavit a výtěžek z prodeje nemovitostí projednat v rámci likvidace dědictví. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání - přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. – je důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu posouzení předpokladů pro rozhodnutí o procesním nástupnictví povinné fyzické osoby (§107 odst. 1, 2 o. s. ř.).
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno, že původní povinný L. R. zemřel 15. 2. 2005, tedy poté, co exekucí postižené nemovitosti byly vydraženy a byla doplacena nejvyšší podání.
Podle ustanovení §107 o. s. ř., jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1/). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde (odstavec 2/).
Ustanovení §107 o. s. ř., které upravuje procesní nástupnictví při ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení, je použitelné i v exekučním řízení (ve výkonu rozhodnutí - srov. §254 odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 441/2007, uveřejněném pod číslem 15/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zaujal názor, že ztratí-li po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba, která nezanechala žádné dědice , jejíž dědici jsou nezpůsobilí dědit nebo jejíž dědictví nenabude (nemůže nabýt) z jiných důvodů žádný dědic, soud rozhodne (§107 o. s. ř.) o tom, že v řízení bude na jejím místě pokračováno se státem jen tehdy, bylo-li pravomocným usnesením o dědictví potvrzeno, že dědictví připadlo státu podle ustanovení §462 obč. zák. Je tomu tak proto, že dědické řízení může být skončeno také schválením dohody o přenechání dědictví zůstavitelovým věřitelům k úhradě dluhů, je-li dědictví předluženo, nebo že soud může nařídit likvidaci dědictví, je-li dědictví předluženo nebo navrhne-li to stát, kterému má dědictví připadnout podle ustanovení §462 obč. zák., jestliže není možné uhradit peněžitý dluh zůstavitele zcela nebo zčásti penězi z dědictví a věřitel odmítl přijmout na úhradu své pohledávky věc z dědictví, i když dědictví není předluženo. Za tím účelem právě může soud v řízení o dědictví rozhodnout podle §107 o. s. ř. o tom, že v řízení bude pokračováno se státem, aby ten mohl uzavřít dohodu o přenechání předluženého dědictví věřitelům či navrhnout likvidaci dědictví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3233/2008, uveřejněné pod číslem 96/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V souzené věci, jak vyplývá z rozhodnutí odvolacího soudu, však dosud v řízení o dědictví takové rozhodnutí vydáno nebylo.
Z uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu, podle něhož lze o procesním nástupnictví rozhodnout, aniž by bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o tom, že dědictví připadlo státu, neboť je třeba provést již jen rozvrhové řízení, není správný (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1053/2006, usnesení ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3126/2006, usnesení ze dne 20. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1741/2007, usnesení ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3621/2010).
Protože odvolací soud (a ani soudní exekutorka) z výše uvedeného názoru nevycházel, není jeho rozhodnutí správné. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu – stejně jako rozhodnutí soudní exekutorky – zrušil a věc vrátil soudní exekutorce k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu