ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.4396.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 4396/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné České pojišťovny a.s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 452 72 956, adresa pro doručování: Česká pojišťovna a.s., Region jižní Morava, agentura Břeclav, nám. T. G. Masaryka 10 A, Břeclav, proti povinným 1) Ing. J. K. , zastoupenému JUDr. Ing. Jiřím Malantou, advokátem se sídlem v Brně, Wurmova 16, a 2) Ing. D. P. , za účasti manželky prvního povinného M. K., pro 3.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 96 Nc 2915/2006, o dovolání prvního povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. března 2011, č. j. 20 Co 442/2010 - 128, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Brně shora označeným usnesením potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2010, č. j. 96 Nc 2915/2006 - 107, jímž zamítl návrh prvního povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 1. 6. 2006, č. j. 96 Nc 2915/2006 - 33, podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2005, sp. zn. 48 T 18/2001, pravomocného dne 7. 2. 2006, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 3.000.000,- Kč, pro náklady oprávněné a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny. Odvolací soud zjistil, že exekuční titul byl sice změněn rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 721/2006 ve výroku o trestu, nikoliv však ve výroku o náhradě škody. Odůvodnil-li tedy první povinný návrh na zastavení exekuce tím, že podal návrh na obnovu trestního řízení, o němž dosud nebylo rozhodnuto, nejedná se o žádný ze zákonných důvodů pro zastavení exekuce, neboť takový návrh nemá vliv na právní moc a vykonatelnost exekučního titulu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal první povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a uplatňuje důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., přičemž „napadá i výrok nalézacího soudu o náhradě škody“. Namítá, že Krajský soudu v Brně v odůvodnění rozsudku ze dne 4. 3. 2005, sp. zn. 48 T 18/2001, odkázal, pokud jde o povinnost k náhradě škody, na §228 odst. 1 tr. řádu, dovolací soud vycházel z §59 odst. 2 tohoto zákona, a to v tom smyslu, aby obžalovaní „podle svých sil nahradili škodu, kterou trestným činem způsobili“. Přes tento názor dovolacího soudu v trestním řízení setrvaly soudy obou stupňů i soudní exekutor na dovolatelově povinnosti k zaplacení celé částky bez jakéhokoliv zkoumání jeho schopnosti (jeho sil) pro splnění uložené povinnosti. V této souvislosti poukazuje na svoji nepříznivou sociální a finanční situaci, a žádá dovolací soud, aby zohlednil jeho nemožnost uloženou povinnost splnit, jelikož jeho majetek takovou hodnotu nemá, a pobírá jen starobní důchod. Navrhl, aby dovolací soud rozhodl tak, že „v dalším řízení o náhradě škody“ bude postupováno ve smyslu §59 odst. 2 trestního zákona, tj. s přihlédnutím k jeho reálným možnostem (silám) náhradu škody oprávněné zaplatit, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a „soudům nižších stupňů přikázáno“, aby v exekučním řízení respektovaly zásadu přiměřenosti sil povinného k náhradě škody, kterou trestným činem způsobil, a dále, aby povolil odklad „výkonu rozhodnutí o exekuci na jeho majetek do doby dokončení soudního řízení o vydání bezdůvodného obohacení, vedeného společností MORAVA BM, a.s. proti společnosti KOWA, s.r.o.“ (resp. toto řízení dovolatel teprve hodlá zahájit).
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 a dospěl k závěru, že dovolání podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné.
Dovolatel žádné otázky, jež by měly činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezil, a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde. Takovou zásadní právní otázkou nemohou být výhrady, jimiž první povinný zpochybňuje věcnou správnost exekučního titulu (výslovně napadá výrok nalézacího soudu o náhradě škody). Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud v exekučním řízení není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučních titulů (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nepříznivé majetkové poměry mohou být při splnění zákonem stanovených podmínek důvodem k odkladu exekuce, popř. k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (a §52 zákona č. 120/2001 Sb.), podle něhož výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů. Z tohoto důvodu ovšem první povinný návrh na zastavení exekuce u soudu prvního stupně nepodal a tvrzení o své nemajetnosti uplatnil až v dovolacím řízení - dovolací soud se tudíž touto námitkou taktéž nemohl zabývat.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., není dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor (§87 a násl. exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. února 2012
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu