ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.22.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 22/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Davida Havlíka v právní věci žalobce RESPALDO, občanského sdružení se sídlem v Chýnově, Mlýnská č. 261, IČO 26646480, zastoupeného Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech č. 21, proti žalovaným 1) JUDr. M. U. a 2) M. U. , oběma zastoupeným Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží č. 39/51, o určení, že na nemovitosti nevázne věcné břemeno, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanými proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. dubna 2008 č.j. 17 Co 155/2006-162, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 27/2008, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. července 2011 č.j. 1 Co 112/2011-80, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.760,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Smejkala, advokáta se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech č. 21.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 15.12.2005 č.j. 12 C 361/2004-125 vyhověl žalobě, kterou se žalobce (jeho právní předchůdce Ing. Z. H., CSc.) domáhal určení, že "na domě č.p. stojícím na staveb. parcele parc. č. k.ú. Střelice u Jevišovic, obec Střelice, nevázne věcné břemeno spočívající v právu spoluužívání vchodu, chodby a schodiště domu č.p. ve prospěch vlastníků domu č.p. stojícího na staveb. pozemku parc.č.st. , k.ú. Střelice u Jevišovic, obec Střelice", a rozhodl, že žalovaní jsou povinni "nahradit žalobci náklady tohoto řízení" ve výši 21.404,- Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Smejkala. Dospěl k závěru, že uvedené věcné břemeno je v kupní smlouvě ze dne 6.9.1995, kterou manželé V. Ž. a J. Ž., zastoupení na základě plné moci žalovaným 1), prodali manželům Ing. V. V. a Mgr. E. V. "dům č.p. se stavební parcelou parc.č. " a jejímiž dalšími účastníky byli jako oprávnění z věcného břemene žalovaní, "formulováno neurčitě", neboť není zřejmé, zda se jedná o zřízení věcného břemene ve prospěch žalovaných nebo "ve prospěch nemovitosti - domu č.p. ", a "není přesně dán ani rozsah tohoto věcného břemene". Neplatnost ujednání o věcném břemenu soud prvního stupně shledal též v tom, že V. Ž. žalovaného 1) "nezplnomocnil k zřízení věcného břemene". Soud prvního stupně nepřisvědčil tvrzení žalovaných o vydržení věcného břemene, neboť provedeným dokazováním zjistil, že věcné břemeno nebylo vykonáváno.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14.4.2008 č.j. 17 Co 155/2006-162 potvrdil rozsudek okresního soudu a uložil žalovaným povinnost "nahradit společně a nerozdílně žalobci náklady odvolacího řízení v částce 16.737,- Kč" k rukám advokáta Mgr. Petra Smejkala. Shledal správným závěr okresního soudu o tom, že na předmětné nemovitosti nevázne věcné břemeno, neboť právo odpovídající věcnému břemenu nevzniklo na základě kupní smlouvy ze dne 6.9.1995, v jejímž čl. IV. "je pouze deklarován stav vydržení", a "ani nebylo nabyto žalovanými výkonem tohoto práva, tj. vydržením", protože "absentuje zákonem stanovená doba deseti let" i "dobrá víra žalovaných". Shodně s okresním soudem pokládal odvolací soud za nadbytečné doplnění dokazování výslechy svědků V. V. a Ing. J. S., navržené žalovanými "za účelem zkoumání stavebně - technického stavu nemovitostí a obsahu zmocnění žalovaného 1)".
Dovolání podané žalovanými proti tomuto rozsudku krajského soudu Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 15.9.2010 č.j. 22 Cdo 4821/2008-182 odmítl. Ústavní soud České republiky usnesením ze dne 14.4.2011 sp. zn. III. ÚS 3629/10 odmítl ústavní stížnost žalovaných proti uvedenému usnesení Nejvyššího soudu České republiky, rozsudku krajského soudu a rozsudku okresního soudu.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14.4.2008 č.j. 17 Co 155/2006-162 podali žalovaní žalobu pro zmatečnost. Namítali v ní, že postupem krajského a okresního soudu došlo ke "znemožnění realizace procesních práv žalovaných", neboť okresní soud porušil zásadu ústnosti řízení "ve spojení se zásadou projednací" tím, že "přihlédl k výpovědím obsaženým ve spise sp. zn. 18 C 416/2003" a že "zamítl provedení důkazů" výslechem svědků a stavební dokumentací, to vše "navíc za situace, kdy výpovědi uvedené v rozsudku prvoinstančního soudu jsou ve vzájemném rozporu". Postupem soudů byla podle názoru žalovaných porušena zásada rovnosti stran, neboť "soud přihlédl pouze k výpovědím svědků svědčících v neprospěch žalovaných" a "odmítl provést důkazy, které by mohly jejich tvrzení vyvrátit". Žalovaní dále namítali nepřezkoumatelnost rozhodnutí okresního soudu, který "opřel svá skutková tvrzení a o ně opřené právní závěry o výpovědi, které jsou v předmětném rozsudku ve vzájemném rozporu". Namítali též porušení ustanovení §118a odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť soudy obou stupňů "nevyzvaly účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností v zákonem předvídané situaci".
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18.2.2011 č.j. 51 C 27/2008-51 zamítl žalobu pro zmatečnost a rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně "nahradit žalobci na nákladech řízení" 15.061,- Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Smejkala. Dospěl k závěru, že žalovaným nebyla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. Za takovou zmatečnost nelze podle názoru soudu prvního stupně považovat neprovedení důkazu navrhovaného účastníkem řízení, neboť "nejde o právo účastníka (procesní nárok) na to, aby jím navržený důkaz byl soudem proveden"; o tom, "které z navržených důkazů provede a které ne", rozhoduje soud. Za nesprávný postup soudu v průběhu řízení nelze podle soudu prvního stupně považovat ani to, že "soudy opřely svá skutková zjištění o důkazy, jež jsou obsahově rozporné". Vadu řízení soud prvního stupně neshledal rovněž v tom, že by soudy neposkytly účastníkům poučení podle ustanovení §118a odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť poučovací povinnost soud plní výhradně při jednání. Jestliže se žalovaní (ani jejich zástupkyně) jednání okresního soudu konaných ve dnech 27.10.2005 a 12.12.2005, stejně jako jednání krajského soudu konaného dne 14.4.2008, nezúčastnili (v případě jednání okresního soudu zástupkyně žalovaných souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti a k jednání krajského soudu se bez omluvy nedostavila), znemožnili tím, aby jim bylo poskytnuto poučení podle ustanovení §118a odst. 1 a 2 o.s.ř.
K odvolání žalovaných Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20.7.2011 č.j. 1 Co 112/2011-80 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.133,- Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Smejkala. Shledal správným závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby pro zmatečnost, když k odnětí možnosti jednat před soudem, kterým je "takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává", v případě žalovaných nedošlo. Vady v postupu soudu při samotném rozhodování namítané žalovanými nejsou podle názoru odvolacího soudu zmatečností ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř., nýbrž dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Okolnost, že žalovaní se - jak zjistil z obsahu spisu - jednání krajského soudu konaného dne 14.4.2008 ve skutečnosti zúčastnili (jednání se nezúčastnila jejich zástupkyně a žalovaní souhlasili s jednáním v její nepřítomnosti), nepovažoval odvolací soud za významnou, neboť "nevznikla situace, za níž by soud musel splnit svou poučovací povinnost podle §118a odst. 1 a odst. 2 o.s.ř.".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Opětovně namítali, že v řízení před krajským a okresním soudem došlo k "porušení zásady ústnosti soudního jednání ve spojení se zásadou projednací", neboť okresní soud "přihlédl k výpovědím obsaženým ve spise vedeném pod sp. zn. 18 C 416/2003" a že "zamítl provedení důkazů navrhovaných žalovanými", a k "neodůvodněnému zvýhodnění jedné z procesních stran" tím, že "soudy přihlédly pouze k výpovědím svědků svědčících v neprospěch žalovaných a odmítly provést důkazy, které by naopak svědčily tvrzení žalovaných". Dovolatelé znovu namítali porušení ustanovení §118a odst. 1 a 2 o.s.ř. spočívající v tom, že "soudy obou instancí nevyzvaly účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností v zákonem předvídané situaci". Dovolatelé uvedli, že vady řízení namítané v žalobě považují "za vady procesní vedoucí ke zmatečnosti celého soudního řízení" a že "se jednalo o nesprávný postup v řízení, nikoliv pouze při rozhodování soudu". Žalovaní dovozují přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhují, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaných jako zjevně bezdůvodné odmítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a v §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm.b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalovaní dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaných proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Podle ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem se ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizovat procesní práva, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.); o vadu ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv jen při rozhodování (srov. například usnesení bývalého Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.8.1992 sp. zn. 2 Cdo 19/92, uveřejněné pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1993, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.6.1996 sp. zn. 2 Cdon 539/96, uveřejněné pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.4.1997 sp. zn. 2 Cdon 1420/96, uveřejněné pod č. 1 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).
V posuzovaném případě - jak vyplývá ze zjištění soudů - bylo žalovaným umožněno účastnit se všech jednání, která se konala u okresního a krajského soudu, ale žalovaní (ani jejich zástupkyně) této možnosti ve většině případů nevyužili a k jednáním, k nimž byli řádně předvoláni, se nedostavili. Žalovaní rovněž měli možnost v řízení o věci samé navrhovat důkazy; v tom, že soudy některé jimi navržené důkazy neprovedly, nelze spatřovat jejich nesprávný postup, kterým by žalovaným byla odňata možnost jednat před soudem, neboť podle ustanovení §120 odst. 1 věty druhé o.s.ř. soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (srov. například usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22.11.1993 sp. zn. 2 Cdo 61/93, uveřejněné pod č. 24 v Bulletinu Vrchního soudu v Praze, sešit 2/1994, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.6.2000 sp. zn. 26 Cdo 1304/2000). Zmatečností není ani to, že okresní soud učinil část svých skutkových zjištění z listin obsažených ve spise vedeném u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 C 416/2003 (včetně protokolu o výpovědi účastníka řízení V. Ž.), neboť podle ustanovení §125 o.s.ř. za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.7.2001 sp. zn. 22 Cdo 2547/98).
Nesprávný postup, kterým by žalovaným byla odňata možnost jednat před soudem, nelze rovněž spatřovat v jimi namítaném nesprávném hodnocení provedených důkazů soudy v jejich rozhodnutích o věci samé, a to již proto, že "postupem soudu v průběhu řízení" ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. je činnost, která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit (srov. již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.6.1996 sp. zn. 2 Cdon 539/96, uveřejněné pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998). Za zmatečnost spočívající v odnětí možnosti účastníku řízení jednat před soudem tak, jak byla tato vada vymezena v ustálené judikatuře soudů, nelze považovat ani nedostatek poučení účastníka soudem podle ustanovení §118a odst. 1 a 2 o.s.ř. o tom, že má doplnit vylíčení rozhodných skutečností, nehledě k tomu, že v řízení o žalobě pro zmatečnost nevyšly najevo (a žalovanými ani nebyly tvrzeny) okolnosti, ze kterých by na porušení poučovací povinnosti soudu stanovené v ustanovení §118a odst. 1 a 2 o.s.ř. bylo možné usuzovat.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu ze shora uvedených východisek, vyjadřujících ustálenou judikaturu soudů, vychází, nemůže mít po právní stránce zásadní význam. Z toho vyplývá, že dovolání žalovaných proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Protože dovolání žalovaných směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 2.000,- Kč (srov. §10 odst. 2 a 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb. a Čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 2.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce advokát Mgr. Petr Smejkal osvědčil, že Advokátní kancelář Kříženecký & partneři, v. o. s., ve které vykonává advokacii, je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 460,- Kč. Protože dovolání žalovaných bylo odmítnuto, dovolací soud jim podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobci náklady v celkové výši 2.760,- Kč nahradili. Žalovaní jsou povinni přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu