ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.4691.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 4691/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce nezletilého V. K. , zastoupeného opatrovníkem Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, se sídlem v Brně, Šilingrovo náměstí 3/4, proti žalovanému K. T. , IČO 12838624, zastoupenému Mgr. Markem Dejmkem, advokátem se sídlem v Plzni, Perlová 7, za účasti vedlejších účastníků na straně žalobce M.y K. a M. V. K. , zastoupených JUDr. Miloslavou Wipplingerovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pražská 45, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 8 C 153/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2010, č. j. 10 Co 94/2010-244, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2010, č. j. 10 Co 94/2010-244, a rozsudek Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 25. 3. 2009, č. j. 8 C 153/2006-196, se ve vyhovujícím výroku o věci samé a v závislých výrocích o nákladech řízení zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň – sever rozsudkem ze dne 25. 3. 2009, č. j. 8 C 153/2006-196, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 123.000,- Kč, žalobu co do částky 153.000,- Kč zamítl, zastavil řízení ohledně bolestného ve výši 40.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu. Rozhodl tak o nároku nezletilého žalobce na náhradu škody na zdraví (na bolestném a za ztížení společenského uplatnění) způsobené dne 2. 5. 2004, kdy utrpěl vážné zranění při návštěvě AIRPARKU ve Zruči, jehož provozovatelem je žalovaný. Soud po provedeném řízení vzal za prokázané, že nezletilý žalobce spolu se svými rodiči navštívil uvedeného dne areál leteckého parku se stálou výstavou letadel, tanků a vojenské techniky. Ve chvíli, kdy odběhl od rodičů ke kolotoči zhotovenému z čtyřlisté letecké vrtule, byl zasažen otáčivým listem vrtule do krku a utrpěl těžké zranění. I přes operační léčbu mu zůstalo těžké poškození levé poloviny hrtanu, má porušen hlas, podstatně omezenu průchodnost dýchacích cest při zátěži a trpí častějšími infekcemi dýchacích cest. Soud dovodil objektivní odpovědnost žalovaného jakožto vlastníka a provozovatele parku podle §421a odst. 1 obč. zák. za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze uvedeného kolotoče (čtyřlisté vrtule), při jehož činnosti došlo ke zranění. Dovodil, že i kolotoče sloužily k plnění závazku žalovaného poskytnout návštěvníkům za uhrazené vstupné prohlídku leteckých exponátů, s možností oddechu a zábavy pro děti. Protože žalobce, tehdy dvouletý, naběhl do dráhy otáčejícího se listu vrtule, soud zohlednil částečné zanedbání náležitého dohledu ze strany jeho rodičů a rozsah odpovědnosti žalovaného stanovil v rozsahu jedné poloviny. Námitku promlčení neshledal důvodnou. Podle znaleckého posudku MUDr. Pittera k ustálení zdravotního stavu nezletilého došlo do tří měsíců od úrazu, tj. 2. 8. 2004, žaloba na náhradu škody byla podána 23. 6. 2006, tedy před uplynutím dvouleté subjektivní promlčecí doby (§106 odst. 1 obč. zák.), dne 14. 12. 2007 byl nezletilému pravomocně ustanoven opatrovník, který uplatnil nárok na zvýšení odškodnění dne 11. 2. 2008, tedy včas (§113 obč. zák.). S ohledem na to, že k trvalému poškození zdraví žalobce došlo ve velmi útlém věku, a na omezení, jež jsou s dechovou nedostatečností nezletilého spojena, soud náhradu za ztížení společenského uplatnění zvýšil dle ust. §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. na trojnásobek základního ohodnocení a celkem přiznal 15.000,- na náhradě bolestného a 108.000 za ztížení společenského uplatnění. Ve zbytku žalobu zamítl.
K odvolání vedlejších účastníků na straně žalobce a žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 6. 5. 2010, č. j. 10 Co 94/2010-244, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném vyhovujícím a zamítavém výroku a ve výrocích o nákladech řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se plně s jeho právním posouzením odpovědnosti žalovaného podle §421a obč. zák. v rozsahu 50 % z důvodu spoluodpovědnosti jeho rodičů, kteří zanedbali náležitý dohled nad synem (§422 obč. zák.), neboť v okamžiku, kdy se nezletilý rozběhl mezi kolotoče, nebyl rodiči střežen a držen tak, aby si úraz nezpůsobil. Soud se ztotožnil i se závěrem o výši odškodnění a dovodil, že umístění tabulek s výstrahami mezi exponáty nezbavuje žalovaného objektivní odpovědnosti za provoz exponátů. Správnou shledal i úvahu soudu prvního stupně týkající se promlčení nároku, neboť žaloba byla podána 23. 6. 2006 sice s nesprávným označením žalující strany, což však bylo opraveno a nejednalo se o záměnu účastníků.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku, a proti závislým výrokům o nákladech řízení podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu podle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zásadní význam rozhodnutí spatřuje v tom, že v rozporu s hmotným právem byla řešena otázka jeho odpovědnosti za škodu a promlčení nároku. Namítá, že nenese odpovědnost podle §421a obč. zák., neboť příčina škody nespočívá v povaze exponátu, v jeho vlastnostech, vadách apod., ale v tom, že nezletilý žalobce při pobíhání bez kontroly rodičů do vystaveného, volně stojícího exponátu narazil. Nárok je proto třeba posoudit podle §420 obč. zák. a žalovaný je přesvědčen, že nenese žádný díl odpovědnosti na vzniku škody na zdraví nezletilého, který si škodu způsobil svojí nepozorností (§441 obč. zák.) při zanedbání náležitého dohledu ze strany jeho rodičů, kteří s ohledem na ustanovení §422 odst. 1 věta druhá obč. zák. výlučně odpovídají nezletilému za škodu. Dále namítá nesprávné posouzení počátku běhu promlčecí doby. Vzhledem k tomu, že dnem 16. 5. 2004 byl žalobce propuštěn z nemocnice a ukončil veškeré léčebné zákroky a procesy, měl být počátek promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu bolestného stanoven nejpozději k tomuto datu a promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu bolestného tak uplynula nejpozději 16. 5. 2006. Namítá, že nárok na náhradu škody byl uplatněn nikoliv podáním žaloby dne 23. 6. 2006, jak dovodily soudy obou stupňů, kdy žalobu svým jménem podala matka žalobce, ale až 24. 9. 2007, kdy žalobce zaslal soudu přípis, kterým opravil žalobu tak, že na místo původní žalobkyně je žalobcem sám, a do řízení tak vstoupil na místo původní žalobkyně – své matky. Poukazuje na to, že nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění byl původně uplatněn ve výši 100.000,- Kč a dovozuje, že žaloba byla rozšířena až po uplynutí promlčecí doby. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a vrátil věc soudu prvého stupně k novému rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení, ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. pro zásadní právní význam řešené otázky charakteru odpovědnosti žalovaného za škodu na zdraví žalobce.
Rozhodnutí odvolacího soudu shodně se soudem prvního stupně spočívá na právním názoru o objektivní odpovědnosti žalovaného podle §421a obč. zák., tedy na závěru, že škoda na zdraví nezletilého byla způsobena okolnostmi majícími původ v povaze kolotoče – čtyřlisté vrtule, když ke zranění došlo při jeho činnosti.
Podle §421a odst. 1 obč. zák. každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit.
Zákonnými předpoklady této odpovědnosti je vznik škody, jejíž příčina má původ v samotné povaze přístroje nebo jiné věci, jíž bylo při plnění závazku použito. Výkladem ustanovení §421a obč. zák. se dovolací soud opakovaně zabýval, přičemž podle ustálené judikatury se okolnostmi, jež mají původ v povaze věci ve smyslu uvedeného ustanovení, rozumí její vlastnosti a účinky, jimiž se věc projevuje a které byly příčinou vzniku škody. Nemusí jít o vadu či chybějící vlastnost, ale především o typické či charakteristické vlastnosti, jež konkrétní újmu vyvolaly. Předpokladem aplikace §421a obč. zák. je zjištění, že vyvolávajícím činitelem poškození zdraví byly vlastnosti věci použité k plnění závazku, které jsou způsobilé vyvolat určitý škodlivý následek a v daném případě jej také způsobily, přičemž mezi působením určitých vlastností věci použité ke svému účelu a škodlivým následkem musí existovat příčinná souvislost. Ten, kdo plní svůj závazek (poskytuje službu), odpovídá za nebezpečí či riziko způsobení škody, které je dáno povahou či vlastnostmi věci k tomu užité. Odpovědnost nastává, jestliže škodlivý následek byl způsoben vlivem okolností přímo vyplývajících z povahy použité věci a nebýt škodlivých účinků, jež sama věc způsobila, škoda (zde újma na zdraví) by nevznikla, tak jak vznikla (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2046/2007, uveřejněný pod číslem 30/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2543/2010, popř. ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3981/2009).
V dané věci není pochyb o tom, že letadlová vrtule uzpůsobená jako kolotoč, je jedním z exponátů v leteckém parku, jehož je žalovaný provozovatelem. Byla určena návštěvníkům k prohlídce a dětem ke svezení a při takovémto užití sloužila k plnění závazku provozovatele vůči návštěvníkům. V daném případě však k poškození zdraví nezletilého nedošlo při takovém jejím užití, a co je podstatnější, tato věc sama pouhým působením svých vlastností škodu nevyvolala. Na základě zjištěného skutkového stavu nelze proto odpovědnost žalovaného za škodu, jež byla žalobci v tomto areálu způsobena na zdraví, posuzovat podle ust. §421a obč. zák., neboť újma žalobce nebyla způsobena vlivem okolností vyplývajících ze samotné povahy uvedené věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2011, sp. zn. 25 Cdo 1117/2008).
V daném případě proto přichází v úvahu posouzení odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou provozní činností podle §420a obč. zák., neboť žalovaný je provozovatelem leteckého parku, v jehož areálu je vystaven exponát vrtule-kolotoč, jenž zranil žalobce, tato věc souvisí s předmětem jeho podnikatelské činnosti, a je tedy věcí použitou při provozní činnosti žalovaného ve smyslu §420a odst. 2 písm. a) obč. zák. Jde o objektivní odpovědnost bez ohledu na zavinění provozovatele a na porušení nějaké jeho povinnosti, předpokladem je, že věc použitá při provozní činností byla příčinou, popř. jednou z příčin vzniku škody. Podle §420a odst. 3 obč. zák. se odpovědnosti za škodu ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáže-li, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednání poškozeného.
Za skutkového stavu, jak byl v řízení zjištěn průběh úrazového děje, nelze než dovodit, že právní názor odvolacího soudu, jenž na danou věc aplikoval ust. §421a obč. zák., spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], a je tedy v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Je třeba připomenout, že z hlediska liberačního důvodu (§420a odst. 3 obč. zák.), jenž spočívá ve vlastním jednání poškozeného, stejně jako při posouzení tzv. spoluzavinění poškozeného (§441 obč. zák.) není pro rozsah odpovědnosti tzv. škůdce rozhodující pouze ta okolnost, zda za škodu nesou odpovědnost ještě další osoby, jak uvažoval odvolací soud, který z důvodu spoluodpovědnosti rodičů, kteří zanedbali náležitý dohled, stanovil podíl žalovaného na vzniku škody v rozsahu 50 %. Pro stanovení podílu tzv. škůdce a poškozeného na způsobení škody se totiž poškozenému přičítají veškeré okolnosti na jeho straně, jež vedly ke vzniku škody, a to i jednání samotného poškozeného, byť deliktně nezpůsobilého. Zavinění stejně jako protiprávnost jednání poškozeného nejsou podmínkou jeho podílu na vzniklé škodě, nýbrž podstatné je, co bylo zásadní příčinou, jež vedla k úrazu nezletilého v areálu, kde podmínkou vstupu dětí do areálu je doprovod dospělých a kde se nepředpokládá jejich volný pohyb.
Nad rámec řešení zásadně významné právní otázky je třeba uvést, že námitce dovolatele, že datem uplatnění nároku žalobce u soudu není den podání žaloby (23. 6. 2006), jak dovodily soudy obou stupňů, nýbrž až 24. 9. 2007, kdy namísto původní žalobkyně byl za žalobce označen nezletilý, nelze přisvědčit. Rozhodný je obsah žaloby podané 23. 6. 2006, v níž je matka nezletilého označena jako žalobkyně a zákonná zástupkyně nezletilého, avšak z popisu skutku je zřejmé, že je požadována náhrada za poškození zdraví jejího nezletilého syna a je navrženo vydání rozsudku, jímž by bylo uloženo žalovanému zaplatit nezletilému V. K. náhradu bolestného a za ztížení společenského uplatnění. Z obsahu žaloby je zřejmý rozpor mezi označením žalujícího subjektu na jedné straně a popisem skutku a žalobním petitem na straně druhé. Označením nezletilého jako žalobce byl rozpor v žalobě odstraněn, a nejde proto o záměnu účastníků ve smyslu §92 odst. 2 o. s. ř., nýbrž o dodatečné odstranění určité vady či nesprávnosti v podané žalobě, jejíž hmotněprávní a procesněprávní účinky tak působí od doby podání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1440/2001). Stanovení počátku běhu promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu bolestného pak závisí od zjištění, kdy je možno zdravotní stav poškozeného považovat za ustálený, což je otázka skutkových zjištění učiněných v řízení, a nikoliv otázka právního názoru.
O rozšíření žaloby platí, že běh promlčecí doby se staví dnem, kdy bylo právo uplatněno u soudu, a to v tom rozsahu, v jakém bylo uplatněno. Je-li uplatněna pouze část pohledávky, promlčecí doba se staví pouze ohledně této části, a je-li následně žaloba rozšířena, nemá takové rozšíření zpětné účinky. Ke stavení běhu promlčecí doby může dojít jen ohledně nároku v té výši, v jaké byl včas uplatněn. Dojde-li k rozšíření žaloby až po skončení běhu subjektivní promlčecí doby k uplatnění nároku, nelze nárok po vznesení námitky promlčení přiznat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2908/2008 ).
Ze shora uvedených důvodů dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vzhledem k tomu, že stejnou vadou, pro kterou byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, trpí i rozhodnutí soudu prvního stupně, byl i tento rozsudek v odpovídajícím rozsahu zrušen a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1 věta za středníkem a §226 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2012
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu