ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.3752.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 3752/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně městské části Praha 1 , se sídlem v Praze 1, Vodičkova 18, zastoupené Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Maiselova 15, proti žalované Palatajkov spol. s r.o. , se sídlem v Praze 1, Pštrossova 35/1508, identifikační číslo osoby 61249831, o vyklizení nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 79/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2010, č. j. 23 Co 454/2009-61, takto:
I. Dovolání se odmítá .
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám Mgr. Ivana Chytila, advokáta se sídlem v Praze 1, Maiselova 15, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 3. 2. 2010, č. j. 23 Co 454/2009-61, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 18. 6. 2009, č. j. 15 C 79/2009-22, jímž byla žalovaná zavázána vyklidit a předat vyklizený dvorní objekt a pozemek specifikovaný ve výroku (dále též jen „předmětná nemovitost“) do patnácti dnů od právní moci rozsudku a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.” (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen).
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a §241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení dovolatelka napadla.
Otázka, zda prostory, jež jsou předmětem nájmu, lze považovat za nebytové, je-li jejich součástí mj. i byt, a zda výpověď z nájmu těchto prostor musí obsahovat také náležitosti stanovené v §710, 711 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 10. 2011 (dále též jen „obč. zák.“), s níž dovolatelka spojuje zásadní právní význam napadeného rozsudku, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.
Předně dovolatelka zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem (§663, §671 odst. 1, §126 odst. 1 obč. zák.) prostřednictvím námitek skutkových. Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/1997, uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 46, a usnesení ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 2196/2001, a ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1881/2003). Otázka, co bylo předmětem smlouvy o nájmu ze dne 12. 10. 2006, je proto otázkou skutkovou. Dovolatelka tak uplatňuje (posouzeno podle obsahu dovolání - §41 odst. 2 o. s. ř.) dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jež nelze v případě dovolání, jehož přípustnost je zvažována podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., úspěšně uplatnit.
Výklad ustanovení §663 a §685 obč. zák. se v soudní praxi dovolacího soudu ustálil a rozsudek odvolacího soudu se od ní neodchýlil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2431/2009, a ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 33 Odo 854/2006). V řízení bylo zjištěno (skutkový závěr soudů nižších stupňů nelze zpochybnit – viz výklad výše), že žalobkyně přenechala žalované do nájmu předmětné nemovitosti jako celek, jejich součástí byly mj. nebytové prostory i byt (což ostatně dovolatelka nezpochybňuje). V soudní praxi není pochyb (a to i proto, že ustanovení §685 a 686 obč. zák. jiný výklad ani nepřipouští) o tom, že předmětem právního vztahu nájmu bytu (viz §118 odst. 2 obč. zák.) upraveného v ustanoveních §685 a násl. obč. zák. je jen byt (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2000, sp. zn. 26 Cdo 1616/1998, uveřejněného pod č. 53/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Předmětem smlouvy o nájmu z 12. 10. 2006 však nebyl byt, ale nemovitost jako celek (a není významné, zda její součástí byl kromě dalších prostor i byt), a již z tohoto důvodu nelze hovořit o smlouvě o nájmu bytu ve smyslu ustanovení §685 a násl. obč. zák. a vzniku „chráněného“ nájmu bytu. Proto ani výpověď z nájmu předmětných nemovitostí nemusela mít náležitosti stanovené v §710, 711 odst. 3 obč. zák.
Přípustnost dovolání tedy nelze z pohledu uplatněných dovolacích námitek dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovanou, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před účinností vyhlášky 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a náhrady ve výši 360,- Kč za 20% daň z přidané hodnoty, kterou je povinen odvést z přiznané odměny a náhrad (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 17. května 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu