ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.4347.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 4347/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce DOMOV 94 , bytové družstvo, se sídlem v Brně, nám. SNP 29, identifikační číslo osoby 60734981, proti žalovanému Ing. F. Š., zastoupenému JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekařská 21, o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 63 C 127/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. června 2011, č. j. 19 Co 272/2010-53, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Brně (odvolací soud) ze dne 15. 6. 2011, č. j. 19 Co 272/2010-53, kterým potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně (soud prvního stupně) ze dne 8. 4. 2010, č. j. 63 C 127/2005-35, jímž uložil žalovanému vyklidit bytovou jednotku č. 1136/3, skládající se ze 2 pokojů, kuchyně, koupelny, WC a balkonu, která se nachází ve II. podlaží obytného domu na ulici nám. SNP č.p. 1136, č. or. 28 v Brně (dále jen „byt“ nebo „předmětná bytová jednotka“) a předat ji vyklizenou žalobci ve lhůtě do šedesáti dnů po zajištění přístřeší a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“ (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, do té doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud (s výjimkou určitých vad řízení) vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení dovolatel napadl.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není jím naopak důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (že je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), ani podle §241a odst. 3 o. s. ř. (jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu).
Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel, který otázku zásadního právního významu neformuloval, vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil platnost rozhodnutí ze dne 4. 12. 2007, kterým byl vyloučen z družstva, za významnou pro právní posouzení věci považoval zejména skutečnost, že byl „faktickým“ vlastníkem předmětné bytové jednotky, neboť žalobce již v roce 2000 vyzval, aby předmětnou bytovou jednotku převedl do jeho vlastnictví a že se soud v souladu se zásadou, že není možné ve stejné věci rozhodnout dvakrát, neměl rozhodnutím ze dne 4. 12. 2007 „zabývat“, neboť v době jeho vydání byl stále veden u soudu spor o platnost předcházejícího rozhodnutí o jeho vyloučení z družstva.
Podle ustálené judikatury (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2259/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2001, pod číslem 61, usnesení téhož soudu ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2270/2009, a ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. 26 Cdo 640/2010) v řízení o vyklizení družstevního bytu nepřísluší soudu přezkoumávat, zda bylo vyloučení z družstva platné; přihlíží pouze k tomu, zda vyloučený člen využil svého oprávnění podat proti rozhodnutí představenstva (včasné) odvolání.
V řízení bylo prokázáno (je-li zvažována přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nelze zjištěný skutkový stav úspěšně zpochybnit), že smlouva o převodu vlastnictví k bytu uzavřena nebyla, že v katastru nemovitostí je jako vlastník předmětné bytové jednotky zapsán žalobce, který dne 12. 5. 2003 vyloučil dovolatele z bytového družstva, že usnesení náhradní mimořádné členské schůze ze dne 14. 10. 2003, kterým bylo odvolání žalovaného proti tomuto vyloučení zamítnuto, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2009, č. j. 9 Cm 74/2004-179, prohlášeno za neplatné a že dne 4. 12. 2007 představenstvo žalobce rozhodlo o dalším vyloučení žalovaného z družstva, rozhodnutí bylo žalovanému doručeno dne 6. 12. 2007 a dovolatel se proti němu neodvolal.
Závěr odvolacího soudu (i soudu prvního stupně), že nepodal-li dovolatel proti rozhodnutí představenstva ze dne 4. 12. 2007, kterým byl vyloučen z družstva, žádný včasný opravný prostředek, nemůže platnost tohoto vyloučení řešit v řízení o vyklizení bytu ani jako předběžnou otázku, je tak výrazem standardní rozhodovací praxe.
Pro právní posouzení věci (vyklizení družstevního bytu po vyloučení člena bytového družstva), je nepodstatné, zda družstvo porušilo povinnost převést dovolatelem užívaný družstevní byt do jeho vlastnictví (jak tvrdí dovolatel).
Zásadně právně významná nemůže být ani otázka, zda dovolatel mohl za situace, kdy probíhalo u soudu řízení o platnost předcházejícího rozhodnutí členské schůze o vyloučení dovolatele z družstva, podat proti rozhodnutí o vyloučení z družstva ze dne 4. 12. 2007 odvolání k členské schůzi (§231 odst. 3, 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2000). Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1942/2011, dospěl k závěru, že obecný princip vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 08. 01. 1998, sp. zn. 1 Odon 60/97, uveřejněném pod č. 64/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož skutečnost, že platnost usnesení valné hromady je přezkoumávána soudem proto, že byla zpochybněna zákonnost svolání valné hromady, nebrání tomu, aby jiná, řádně svolaná valná hromada přijala obsahově shodné usnesení, se uplatní i v případě přezkumu platnosti usnesení členské schůze družstva. Obdobně tyto závěry platí i pro rozhodnutí členské schůze družstva o vyloučení člena.
Vyloučením z bytového družstva (rozhodnutí ze dne 6. 12. 2007, proti němuž nebyl podán opravný prostředek) dovolateli zaniklo jeho členství v družstvu a skončil mu tak nájem k předmětnému bytu (§231 odst. 4, 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, §714 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obč. zák.“).
Přípustnost dovolání proto nelze dovodit ani z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání tedy směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. prosince 2012
JUDr. Pavlína Brzobohatá, v. r.
předsedkyně senátu