ECLI:CZ:NS:2012:26.ND.25.2012.1
sp. zn. 26 Nd 25/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně ALTEA EUROPE spol. s r.o. , se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, U Lužického Semináře 114/46, IČ: 27659577, zastoupené JUDr. Martinem Soukupem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 16, proti žalovaným 1/ Demont Servis s. r. o. , se sídlem v Brně, Starobrněnská 3, IČ: 25507613, zastoupené JUDr. Martinem Šmerdou, advokátem se sídlem v Brně, Vránova 39, a 2/ unimatic europe s. r. o. , se sídlem v Praze 8 – Kobylisích, Kyselova 1185/2, IČ: 28501411, o zaplacení částky 33.311,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 108 EC 186/2011, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 108 EC 186/2011 se nepřikazuje k projednání Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 předložil Nejvyššímu soudu České republiky spis sp. zn. 108 EC 186/2011 s návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Brně (§12 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“). Návrh odůvodnil tvrzením, že v dané věci jde o účelový postup žalobkyně spočívající v tom, že žalobu podala u soudu místně příslušného podle sídla druhé žalované, které je totožné s jejím sídlem, přičemž je majitelkou 100 % obchodního podílu druhé žalované a je ve vztahu k ní společností ovládající. V obdobných řízeních vedených stejnou žalobkyní dochází pravidelně k tomu, že druhá žalovaná (ovládaná žalobkyní) vždy nejprve přistoupí k závazku, posléze však – pokud řízení dospějí do fáze nařízení jednání, vezme žalobkyně žalobu zpět pouze ve vztahu k druhé žalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně a ani druhá žalovaná v dříve zahájených řízeních nikdy nevysvětlily, jaký byl hospodářský důvod přistoupení k závazku, a že druhá žalovaná přistoupila k desítkám závazků, které však ani zčásti neuhradila, dospěl Obvodní soud pro Prahu 8 k názoru, že přistoupení k závazkům nemělo ve skutečnosti za cíl jejich splnění, nýbrž vedení řízení u soudu místně příslušného podle sídla druhé žalované a tedy současně i žalobkyně. Podle jeho názoru bylo jediným cílem přistoupení k závazku obejití ustanovení článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ustanovení §84 a §85 odst. 3 o. s. ř. Současně shledal i další důvody pro přikázání věci Městskému soudu v Brně, a to „akcesoritu právního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) k právnímu vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1), kdy právě posouzení tohoto právního vztahu je klíčové pro rozhodnutí o žalobě a k tomuto právnímu vztahu také bude nutno provést podstatnou část dokazování“ .
S ohledem na to, že žalobkyně se ve stanovené lhůtě k návrhu na přikázání věci nevyjádřila, lze mít ve smyslu §101 odst. 4 o. s. ř. za to, že proti němu neměla námitek. První žalovaná s návrhem souhlasila. Zdůraznila, že neexistuje žádný vztah mezi ní a druhou žalovanou, a tudíž ani žádný relevantní důvod pro přistoupení druhé žalované k jejímu údajnému závazku. Dodala, že procesní vztah obou žalovaných není „nerozlučným spojenectvím“ . Uvedla, že „tandem žalobce/žalovaný 2, je využíván žalobcem masivně“ a že žalobkyně se „takovýmito simulovanými právními úkony snaží minimálně o obcházení zákona co do úpravy místní příslušnosti“ . Druhá žalovaná s delegací nesouhlasila, neboť změna místní příslušnosti soudu by byla v neprospěch nejen jí, nýbrž i žalobkyně, tj. dvou ze tří účastnic řízení. Podotkla, že k přistoupení k závazku není potřeba souhlasu dalšího dlužníka a že spekulace o tom, že žalobkyně je s ní propojena, je v souvislosti s místní příslušností irelevantní. Dodala, že jediným kritériem vhodnosti z hlediska soudu je ve skutečnosti vzdálenost mezi sídlem Obvodního soudu pro Prahu 8 a sídlem první žalované a že vzdálenost mezi sídlem soudu a sídlem účastníka není zákonným kritériem místní příslušnosti. Dále uvedla, že tímto nesprávným postupem soudu dochází k zásahu do jejího práva na zákonného soudce. Za irelevantní považovala rovněž spekulaci Obvodního soudu pro Prahu 8 o tom, z jakých důvodů je konkrétní subjekt žalován. Konstatovala, že Obvodní soud pro Prahu 8 není oprávněn zkoumat věcné podklady předložené žalobkyní v tom smyslu, že v dané fázi řízení je obsahově bez dalšího posoudí jako neplatné (např. pro rozpor se zákonem).
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Městskému soudu v Brně projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla tomuto soudu přikázána.
Předpoklady přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o. s. ř.) mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, procesní situaci, eventuelně na okolnostech jiných; rozhodnými jsou především ty, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu však lze přistoupit jen výjimečně, ze závažných důvodů, neboť představuje výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, uveřejněné pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu účastníků řízení, je v zákoně upraveno jejich právo vyjádřit se k důvodu delegace a k tomu, kterému soudu má být věc delegována (§12 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); rozhodnutím o delegaci totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z nich projevil zásadně nepříznivě.
V posuzovaném případě z dostupného spisového materiálu nikterak nevyplývá, že by přikázání věci Městskému soudu v Brně pozitivně ovlivnilo rychlost a hospodárnost řízení. Důvody, kterými byl návrh odůvodněn, jsou sice srozumitelné z hlediska možného účelového postupu účastníků řízení, avšak z hlediska rozhodnutí o přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu jsou nedostatečné. To, jak v předkládací zprávě popsal situaci Obvodní soud pro Prahu 8, je nepřípustné, neboť v této fázi řízení nemůže soud hodnotit právní kroky účastníků jako protiprávní a již vůbec ne jako důvody pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, ke kterému – jak vyplývá z výše citovaných ustanovení zákona – by mělo docházet jen zcela výjimečně a z jiných důvodů, než pro které byla věc Nejvyššímu soudu předložena. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že přikázání věci Městskému soudu v Brně by bylo jen těžko odůvodnitelné z pohledu požadavku rychlosti a hospodárnosti řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. 4 Nd 226/2011).
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Městskému soudu v Brně nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2012
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu