ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.2095.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 2095/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně FAVEX, s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Slezská 128, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 49 97 23 67, proti žalovaným 1) METALL GROUP, a. s. , se sídlem ve Zlíně, Lorencova 9, PSČ 761 80, identifikační číslo osoby 25 51 73 41 a 2) Ing. J. K. zastoupenému Mgr. Adamem Bezděkem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 142/2009, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. února 2011, č. j. 7 Cmo 11/2010-183, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 15. února 2011, č. j. 7 Cmo 11/2010-183, potvrdil ve vztahu ke druhému žalovanému rozsudek ze dne 24. září 2009, č. j. 3 Cm 142/2009-54, jímž Krajský soud v Brně ponechal ve vztahu k oběma žalovaným v plném rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 26. února 2009, č. j. 3 Sm 492/2008-13, jímž uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili původní žalobkyni FAVEX TRADE, s. r. o. částku 9,725.262,87 Kč s 6% úrokem od 11. prosince 2008 do zaplacení, směnečnou odměnu 32.093,- Kč a náklady řízení. Současně rozhodl, že o odvolání první žalované a o nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí, a to s odůvodněním, že usnesením ze dne 11. prosince 2009, č. j. KSBR 32 INS 1737/2009-B-31, Krajský soud v Brně prohlásil konkurs na majetek první žalované, v důsledku čehož bylo řízení ve vztahu k první žalované přerušeno.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. §47, §76 odst. 3 a §77 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“) a na ustanovení §213 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že směnka, o jejíž úhradě bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem (dále jen „sporná směnka“), vystavená v Buchlovicích a obsahující údaj „splatno u banky: HVB Bank“, bez „jakéhokoliv místního údaje“, jakož i bez platebního místa výslovně určeného, je platná.
Dále po doplnění dokazování výslechem znalce Ing. Miloše Švandy, zaměstnance Kriminalistického ústavu Praha, přitakal závěru soudu prvního stupně ohledně pravosti podpisu druhého žalovaného a zdůraznil, že „ani vyčlenění podpisu druhého žalovaného na směnce v pozici výstavce“ (rozuměj jménem první žalované) by ničeho nezměnilo na závěru znaleckého posudku, že podpis směnečného rukojmího na směnce je pravým podpisem druhého žalovaného. Jakkoli odvolací soud připustil, že soud prvního stupně pochybil, projednal-li věc dne 24. září 2009 bez přítomnosti druhého žalovaného, který svou neúčast u jednání omluvil pracovní neschopností a požádal o jeho odročení, zjednal nápravu tím, že sám umožnil druhému žalovanému vykonat procesní práva, z nichž byl postupem soudu prvního stupně vyloučen – zopakoval důkaz znaleckým posudkem vypracovaným Kriminalistickým ústavem v Praze a umožnil druhému žalovanému, aby se k tomuto důkazu vyjádřil.
Konečně se ztotožnil se soudem prvního stupně i co do posouzení námitky nesprávné výše směnečné sumy jako námitky nekonkrétní a neprojednatelné, ze které není zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán. Vzhledem k neprojednatelnosti „této svojí povahou jinak kauzální námitky“ se již nezabýval otázkou, zda druhému žalovanému zmíněná námitka příslušela.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje v řešení otázky, zda „způsobuje neplatnost směnky domicilované u banky to, že v platebním místě určeném ze zákona jako místo vystavení směnky, se tato banka nikdy jako umístěnec nenacházela, a to ani v době jejího vystavení, tedy neměla zde žádnou pobočku ani provozovnu a směnku tak nebylo možno předložit k placení a platit“.
Je-li za místo platební požadováno místo vystavení (Buchlovice) a směnka současně obsahuje údaj domicilu „splatno u HVB Bank, č. ú.: 52284009/2700“ – pokračuje dovolatel – byla by směnka platná za předpokladu, že se v Buchlovicích nachází nebo alespoň nacházela pobočka HVB Bank, u které by bylo možno směnečný peníz zaplatit. „Problém však nastává v případě, kdy v Buchlovicích žádná pobočka HVB Bank není, ani nebyla. Domicil pak nekoresponduje s místem platebním a dochází k rozporu zapříčiňujícímu neplatnost směnky“. Vycházel-li odvolací soud z toho, že uvedení místního údaje u domicilu může být v rozporu s platebním místem určeným podle čl. I. §76 odst. 3 směnečného zákona, chybně posoudil (i) platnost směnky.
K řešení otázky platnosti směnky ve vazbě na platební místo a domicil přitom dovolatel odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 2352/2008, ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 1645/2005, ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 3964/2007 a ze dne 29. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 2804/2008.
Konečně dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal s námitkou (ne)existence dohody o vyplnění blankosměnky mezi původní žalobkyní a druhým žalovaným, maje za to, že bylo povinností původní žalobkyně, aby prokázala obsah dohody, která jí umožňovala vyplnit do směnky směnečnou sumu 9,725.262,87 Kč. Současně akcentuje, že byl odmítnut jeho důkazní návrh na vypracování revizního znaleckého posudku, a upozorňuje i na (nesprávný) postup soudu prvního stupně, který věc projednal přes včasnou a důvodnou omluvu jeho nepřítomnosti.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V průběhu dovolacího řízení byla původní žalobkyně (FAVEX TRADE, s. r. o.) ke dni 30. září 2011 vymazána z obchodního rejstříku z důvodu zrušení bez likvidace fúzí sloučením se společností FAVEX s. r. o. Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 2095/2011, rozhodl, že v dovolacím řízení bude pokračovat jako se žalobkyní se společností FAVEX, s. r. o. (§107 odst. 1 a 3 o. s. ř.).
Dovolání druhého žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že závěr odvolacího soudu ohledně platnosti směnky (posuzováno kriteriem určitosti platebního místa) je v souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. rozsudek ze dne 28. června 2006, sp. zn. 29 Odo 1645/2005, rozsudek ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3922/2008, rozsudek ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 2352/2008 a rozsudek ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 3964/2007), když není pochyb o tom, že na směnce výslovně údaj platebního místa uveden není, pročež v intencích ustanovení čl. I. §76 odst. 3 směnečného zákona platí, že místo vystavení směnky je místem platebním. Z údaje domicilu „splatno u HVB Bank“ přitom na platební místo zcela zjevně usuzovat nelze, když neobsahuje žádný místopisný údaj. Závěr, podle něhož na platnost směnky (a povinnost zaplatit směnku) nemůže mít vliv ani to, že k datu její splatnosti v rámci vymezeného platebního místa provozovna osoby, u níž má být placeno, neexistuje (byla v mezidobí zrušena), se pak plně prosadí i v případě, kdy v rámci vymezeného platebního místa (v poměrech dané věci místa vystavení sporné směnky) provozovna umístěnce neexistovala ani k datu vystavení sporné směnky.
Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z hlediska posouzení otázky (ne)určitosti námitky nesprávného vyplnění směnečné sumy, když z ustanovení §175 odst. 1 a 3 o. s. ř. jednoznačně vyplývá, že správnost směnečného platebního rozkazu lze prověřit jen z pohledu včasných a odůvodněných námitek, přičemž akceptace názoru dovolatele, podle něhož je dostatečně určitá námitka nesprávné výše směnečné sumy i bez konkretizace částky, o kterou by měla být nižší (resp. částky, jež dle názoru směnečného dlužníka je odpovídající), by vedla k neřešitelné situaci, když by nebylo seznatelné, v jakém rozsahu je takovou námitkou směnečný platební rozkaz napadán, nicméně by o důvodnosti takové námitky muselo být věcně rozhodováno (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 630/2007).
Zásadně právně významným Nejvyšší soud neshledává rozhodnutí odvolacího soudu ani z hlediska námitek, jimiž dovolatel soudům nižších stupňů vytýká, že neprovedly jím navržený důkaz revizním znaleckým posudkem, resp. že soud prvního stupně věc projednal v jeho nepřítomnosti, když z obsahu spisu i odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu jednoznačně vyplývá, že vada, kterou řízení zatížil soud prvního stupně, byla zhojena v odvolacím řízení [a tudíž nepřicházelo v úvahu vydání kasačního rozhodnutí – viz §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.], a odvolací soud v souladu s ustanovením §120 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, které z navrhovaných důkazů provede a odůvodnil i to, z jakého důvodu neprovedl žalovaným navrhovaný důkaz revizním znaleckým posudkem.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, jelikož – jak je zřejmé z rozhodnutí odvolacího soudu – o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným nerozhodoval ani odvolací soud a rozhodnutí dovolacího soudu tak není rozhodnutím, jímž se řízení mezi těmito účastníky končí. V této souvislosti Nejvyšší soud pouze dodává, že odvolacímu soudu nic nebránilo, aby o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a druhým žalovaným rozhodl, když první a druhý žalovaný jsou samostatnými společníky v řízení (§91 odst. 1 o. s. ř.) a případné přerušení řízení ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou překážkou pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a druhým žalovaným nebylo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. dubna 2012
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu