ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.3117.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 3117/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce P. T., zastoupeného JUDr. Miroslavou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem v Příbrami II, Kpt. Olesinského 39, proti žalované H. P., zastoupené JUDr. Josefem Liškou, advokátem se sídlem v Příbrami I, Pražská 141, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 C 211/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze, ze dne 27. března 2012, č.j. 21 Co 43/2012-209, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Miroslavy Štěpánkové, advokátky se sídlem v Příbrami II, Kpt. Olesinského 39.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti v záhlaví citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. srpna 2011, č.j. 9 C 211/2010-169, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o. s. ř. Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nevymezila-li dovolatelka v dovolání hmotněprávní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tedy i přípustnost dovolání, přičemž z obsahu dovolání vyplývá (§41 odst. 2 o. s. ř.), že dovolatelka uplatnila jen dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř., k nimž nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (§237 odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne.
Za otázku zásadního právního významu nelze považovat otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci, v rozporu s dobrými mravy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.3.2001, sp. zn. 26 Cdo 931/2000, uveřejněné v časopise Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu/C.H.BECK pod číslem RNs C 308, svazek 3, ročník 2001).
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [viz. ustanovení §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.] a náhrady hotových výdajů podle ust. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč, vše navýšeno o 20 % DPH (tj. o částku 1.060,- Kč) podle §137 odst. 3 a §47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. prosince 2012
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu