ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.3702.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 3702/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Sdružení sportovních svazů České republiky , se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, U Pergamenky 1511/3, zastoupeného JUDr. Františkem Severinem, advokátem se sídlem v Brně, Elišky Machové 41, proti žalovaným: 1) Ing. J. Š. , zastoupenému JUDr. Alešem Vídeňským, advokátem se sídlem v Ostravě–Moravské Ostravě, Sokolská tř. 22, 2) J. V. , 3) Ing. P. V. , zastoupenému JUDr. Alešem Vídeňským, advokátem se sídlem v Ostravě–Moravské Ostravě, Sokolská tř. 22, 4) L. Ch. , 5) B. Ř. , zastoupenému JUDr. Alešem Vídeňským, advokátem se sídlem v Ostravě–Moravské Ostravě, Sokolská tř. 22, 6) J. D. , zastoupenému JUDr. Alešem Vídeňským, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sokolská tř. 22, 7) J. K. , a 8) B. P. , o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 18 C 13/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. března 2010, č.j. 8 Co 18/2010-400, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. března 2010, č.j. 8 Co 18/2010-400, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. října 2009, č.j. 18 C 13/2002-368, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 20. října 2010, č.j. 18 C 13/2002-368, zamítl návrh na povolení obnovy v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 18 C 13/2002 (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění potvrzujícího usnesení odvolací soud uvedl, že rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku, č.j. 40 C 234/2007-105, a rozsudek odvolacího soudu v téže věci č.j. 42 Co 97/2009-133 (která se navíc týká i jiného okruhu účastníků řízení než v původním řízení) žádným způsobem nemění skutkový stav věci v konkrétním původním řízení, o jehož obnovu se jedná, neboť to, čeho se žalobce dovolává odkazem na výše citovaná rozhodnutí, není otázkou skutkovou, ale právní. Žalobce totiž těmito rozhodnutími demonstruje odlišné právní posouzení hospodářské smlouvy č. 7/91 soudy, jakožto základu pro hodnocení předběžné otázky řešené jak v původním řízení, tak i v později zahájeném řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 40 C 234/2007. Závěr okresního soudu, že důvod pro povolení obnovy podle §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dán, je proto správný.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání [žalobce sice v dovolání rovněž uvádí, že „dovoláním napadá...i předcházející rozsudek (zjevně míněno usnesení) Okresního soudu Frýdek-Místek č.j. 18 C 13/2002-368 ze dne 20. 10. 2009...“ , avšak s přihlédnutím k dalšímu textu dovolání, jakož i k obsahu návrhového petitu, je zřejmé, že žalobce podaným dovoláním napadá pouze shora cit. usnesení odvolacího soudu, přičemž má za to, že by kromě jeho zrušení měl dovolací soud přistoupit i ke zrušení usnesení soudu prvního stupně]. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání žalobce uvedl, že se domnívá, že zohlednění nových rozhodnutí v původním řízení by mu mohlo s poměrně vysokou mírou pravděpodobnosti přivodit vynesení pro něj příznivého rozhodnutí. Obě napadená rozhodnutí podle jeho názoru nesplňují ani základní parametry rozhodnutí dle §157 odst. 2 o. s. ř. (v návaznosti na ust. §167 odst. 2 o. s. ř.). Z těchto důvodů žalobce navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání žalobce nevyjádřili.
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas (§240 odst. 1 o.s.ř.), osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.), se nejdříve zabýval otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §238 odst. 1 písm. a) a odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Protože v dovoláním napadeném rozhodnutí odvolací soud řešil právní otázku odchylně od níže citované judikatury Nejvyššího soudu, bylo dovolání žalobce shledáno přípustným a také (jak bude vyloženo níže) i důvodným.
Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a §211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci (§228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), nebo lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a §211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci (§228 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout také pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce 1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí obdobně pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a pravomocný rozsudek pro zmeškání (§228 odst. 2 o. s. ř.).
Ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. uvádí jako důvod obnovy řízení kromě skutečností a důkazů i rozhodnutí, které ten, kdo návrh podává, bez své viny nemohl použít v původním řízení, pokud pro něho mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Uvedená úprava přípustnosti obnovy řízení je odůvodněna potřebou vyjádřit ty případy, kdy důvodem obnovy je vydání rozhodnutí jiného orgánu a nikoliv skutečnosti z něho vyplývající. Zatímco k nově uplatněným skutečnostem, jež nastaly až po skončení původního řízení, při rozhodování o povolení obnovy řízení přihlížet nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2347/2003, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 8, ročník 2004, str. 293), důvodem pro povolení obnovy řízení může být i pozdější rozhodnutí jiného orgánu, vypovídá-li toto rozhodnutí o skutečnostech a důkazech, které byly předmětem původního řízení, zejména řeší-li předběžnou otázku, jejíž zodpovězení bylo rozhodující pro výsledek původního řízení (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyšší soudu ČSR z 8. 9. 1982, sp. zn. Cpj 67/82, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2, ročník 1983).
Nejvyšší soud ve své judikatuře konstantně zaujímá právní názor, že pro rozhodnutí o povolení obnovy řízení postačí, jeví-li se příznivější rozhodnutí ve věci pro navrhovatele obnovy pravděpodobným, nikoliv na jisto postavený (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2001, sp. zn. 20 Cdo 1419/2000, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz .). Takovým rozhodnutím přitom může být i kasační rozhodnutí, jímž se řízení nekončí a které zakládá pro dotčeného účastníka (z pohledu zrušeného meritorního rozhodnutí) novou procesní situaci s potencionalitou příznivějšího rozhodnutí ve věci (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2012, sp. zn. 30 Cdo 4508/2011, in www.nsoud.cz ).
Rozhodnutí soudu v původním řízení 18 C 13/2002 ve sporu o určení vlastnictví vycházelo ze závěru, že předmětný nemovitý majetek „byl již v té době ve vlastnictví AK Frýdlant [roz. Aeroklub FRÝDLANT n. O., občanské sdružení, identifikační číslo osoby: 45235279, sídlo: Frýdlant nad Ostravicí, Letiště, Lubno č.p. 191 (dále též „Aeroklub Frýdlant nad Ostravicí“)] a to na základě smlouvy č. 7/91. Je nepochybné, že tedy došlo k převodu sporných pozemků na Aeroklub Frýdlant a proto Sdružení technických sportů a činností ČSFR nemohlo na Sdružení technických sportů a činností převést na základě hospodářské smlouvy více práv, než kterými v době převodu disponovalo.“ V později zahájeném soudním sporu o určení vlastnictví k témuž pozemku vedeného u téhož soudu prvního stupně pod sp. zn. 40 C 234/2007, mezi žalobcem Aeroklubem Fýdlant nad Ostravicí a žalovanými 1) L. Ch., 2) J. D., 3) B. P., 4) B. Ř., 5) Ing. J. Š., 6) J. V., a 7) Ing. P. V., byla ovšem žaloba o určení vlastnictví zamítnuta se závěrem, že uvedený žalobce není vlastníkem předmětného pozemku. Stalo se tak prostřednictvím rozsudku soudu prvního stupně ze dne 25. listopadu 2008, č.j. 40 C 234/2007-105, který k odvolání žalobce byl potvrzen (jako věcně správné rozhodnutí) rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. září 2009, č.j. 42 Co 97/2009-133. Odvolací soud v odůvodnění (písemného vyhotovení) svého rozsudku mj. uvedl: „Odvolací soud...souhlasí se závěrem okresního soudu, že žalobce v řízení neprokázal svou aktivní legitimaci, tzn. že neprokázal, že na něj bylo převedeno vlastnictví k pozemkům dříve označeným parc. č. 463/2 a 462/6, které jsou nyní součástí parc. č. 343/13 v k. ú. L., na základě hospodářské smlouvy 7/91 ze dne 28. 4. 1971. Není-li ve smlouvě ani v přílohách »plocha letištní« označena tak, aby bylo možné dovodit, že se jedná o pozemky, o které se vede spor, nelze to dovodit ani výkladem. Podle obsahu smlouvy a jejich příloh totiž nelze ani dospět k závěru, že byl převáděn veškerý majetek nástupnické organizace Svazarmu, tj. Sdružení sportovních svazů ČR, na žalobce. Smlouva je v této části neurčitá a proto neplatná.“
S přihlédnutím ke shora vyloženému lze proto uzavřít, že posledně zmíněné rozhodnutí soudu prvního stupně ve spojení s potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu řešícím otázku vlastnictví Aeroklubu Fýdlant nad Ostravicí k předmětnému pozemku, jež byla jako předběžná otázka řešena soudy v předešlém původním řízení, o jehož obnovu žalobce v tomto řízení usiluje, vytvořila pro žalobce zjevně (novou) procesní situaci s potencionalitou možného příznivějšího rozhodnutí v jeho věci. Je tomu tak z toho důvodu, že soudy v původním řízení vycházely (aniž by se zabývaly platností předmětné hospodářské smlouvy č. 7/91) bez dalšího ze závěru, že podle označené hospodářské smlouvy vlastníkem uvedeného nemovitého majetku je Aeroklub Frýdlant nad Ostravicí, a proto jím nemůže být nynější žalobce; právě z toho důvodu, jak plyne z odůvodnění jejich rozhodnutí, soud prvního stupně předmětnou určovací žalobu žalobce Sdružení sportovních svazů České republiky zamítl a odvolací soud napadené prvoinstanční rozhodnutí (jako věcně správné) podle §219 o. s. ř. potvrdil, zatímco v již uvedeném občanském soudním řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 40 C 234/2007, bylo pravomocně rozhodnuto, že Aeroklub Frýdlant nad Ostravicí není vlastníkem uvedeného pozemku.
Jestliže tedy řešení uvedené předběžné otázky v původním řízení se závěrem o vlastnictví Aeroklubu Frýdlant nad Ostravicí bylo vytěsněno pozdějším soudním rozhodnutím o tom, že posledně zmíněný právní subjekt není vlastníkem uvedeného pozemku, resp. jestliže žaloba o určení vlastnictví označeného aeroklubu byla (pravomocně) zamítnuta, pak je zřejmé, že je třeba toto pozdější rozhodnutí reflektovat, a to v obnoveném soudním řízení, neboť řeší z pohledu původního řízení předběžnou otázku jinak a příznivěji pro žalobce v této věci, než ji řešil soud v původním řízení.
Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu tedy není správné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil; protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud ve smyslu §243b odst. 3 o. s. ř. zrušil v uvedeném rozsahu i toto rozhodnutí a vrátil je soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. dubna 2012
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu