ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.4508.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 4508/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. J. B. , zastoupeného JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem se sídlem v Ostravě 1, Poštovní 2, proti žalovaným a) K. J. , b) A. P. , a c) J. P. , zastoupeným JUDr. Irenou Šebestovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, T. G. Masaryka 602, o návrhu na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 109 C 89/2008, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. srpna 2011, č.j. 8 Co 286/2011-296, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. srpna 2011, č.j. 8 Co 286/2011-296, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaní se domáhali obnovy řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 109 C 299/2004, s odůvodněním, že existují nové skutečnosti, které nemohli bez své viny použít v původním řízení, a tyto nové skutečnosti pro ně mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Za novou skutečnost žalovaní označili usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2007, sp. zn. 5 Tdo 851/2007, z něhož vyplývá, že na žalované je třeba pohlížet jako na osoby zcela nevinné; toto rozhodnutí tak mohlo žalovaným přivodit příznivější rozhodnutí v původním řízení ve věci sp. zn. 109 C 299/2004, neboť okresní soud v této věci byl vázán nejen rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 4. srpna 2006, sp. zn. 3 T 80/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. února 2007, sp. zn. 5 Tdo 21/2007, které ovšem bylo již shora zmíněným usnesením Nejvyššího soudu zrušeno. Žalovaní dále uvedli, že Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově ve svém rozhodnutí ze dne 31. května 2007, č.j. 109 C 299/2004-90, konstatoval, že přihlédl k rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 3 T 80/2005, kdy byl vázán výrokem o vině žalovaných, a že v trestním řízení naplnilo chování žalovaných 1) až 3) v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem a smlouvy o věcném břemenu skutkovou podstatu trestného činu poškozování věřitele a pomoci k tomuto trestnému činu.
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (dále již „soud prvního stupně“) (z hlediska formy rozhodnutí nesprávně – k tomu srov. §235e odst. 1 o. s. ř) rozsudkem ze dne 24. března 2011, č.j. 109 C 89/2008-278, zamítl návrh žalovaných na povolení obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 109 C 299/2004 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Uvedl, že důvodem obnovy řízení nemohou být skutečnosti, které nastaly až po skončení původního řízení, nýbrž jen skutečnosti, které byly dány před jeho skončením. Odmítl námitku žalobců, že soud měl rozhodnout o obnově řízení v době, kdy bylo vydáno shora cit. zrušující usnesení Nejvyššího soudu v předmětné trestní věci, a že k tomuto datu byl důvod k obnově dán, aniž bylo uvedené trestní řízení pravomocně skončeno. A to z toho důvodu, že uvedené (zrušující) trestní rozhodnutí Nejvyššího soudu nepředstavovalo rozhodnutí ve věci samé. Z odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku ovšem také vyplývá, že soud prvního stupně s ohledem na vydané rozhodnutí Nejvyššího soudu v popisované trestní věci řízení o povolení obnovy řízení přerušil a ve věci jednal až poté, co bylo pravomocně rozhodnuto v trestní věci (novým) rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. března 2009, č.j. 5 To 540/2007-453, který nabyl právní moci dne 7. března 2008, a jímž bylo rozhodnuto tak, že rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 4. srpna 2006, č.j. 3 T 80/2005-306, byl v celém rozsahu vůči A. P., J. P. a K. J. zrušen a tito obžalování byli nově uznáni vinnými pro blíže rozvedené jednání ze specifikovaných trestných činů (viz str. poslední odstavec na str. 3 a celá str. 4 odůvodnění usnesení soudu prvního stupně). V návaznosti na zmíněnou trestně právní odpovědnost jmenovaných osob pak uvedl, „že bylo nutno vycházet ze závěrů učiněných v trestním řízení, z pravomocného rozsudku v trestní věci, kterým bylo rozhodnuto, že byl spáchán trestný čin, že byly uzavřeny kupní smlouvy a smlouvy o třízení věcného břemene s úmyslem zkrátit uspokojení věřitelů a že k uzavření těchto smluv je trestným činem, že jednali v rozporu se zákonem a (že) veškeré tyto smlouvy jsou absolutně neplatné dle ustan. §39 o. z. Soud byl vázán výrokem trestního rozsudku, nikoliv již jeho odůvodněním.“
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. srpna 2011, č.j. 8 Co 286/2011-296, cit. rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, když přisvědčil závěru soudu prvního stupně. Uvedl, že shora označeným usnesením Nejvyššího soudu (v trestní věci), jímž bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. února 2007, sp. zn. 5 To 21/2007, a byla jím zrušena také rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, přičemž krajskému soudu bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, není rozhodnutím, které by jako důvod obnovy řízení předjímalo ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť jím nebylo rozhodnuto věcně. Uvedené rozhodnutí žádným způsobem skutkový stav věci v původním řízení, o jehož obnovu se jedná, nemění a nejedná se o rozhodnutí, které by mohlo pro žalované přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní (zastoupeni advokátkou) dovolání, jehož přípustnost dovozují z §238 odst. 1 písm. a) ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Žalovaní (dále již „dovolatelé“) po zopakování svých předchozích námitek mají za to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Namítají, že oba soudy neposoudily věc správně, pokud neaplikovaly §154 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Správně tedy měl odvolací soud přihlédnout k předmětnému zrušujícímu rozhodnutí Nejvyššího soudu v označené trestní věci a podanému návrhu dovolatelů vyhovět. Navrhli, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém písemném vyjádření k dovolání dovolatelů uvedl, že oba soudy dospěly ke správnému závěru, že předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu v trestní věci dovolatelů v žádném případě nelze interpretovat tak, že by šlo o rozhodnutí, které by mohlo pro dovolatele přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Navrhl, aby dovolání žalovaných bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas (§240 odst. 1 o. s. ř.), osobami k tomu oprávněnými a zastoupenými advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), se nejdříve zabýval otázkou přípustnosti podaného dovolání.
V dané věci připadala v úvahu přípustnost dovolání podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ovšem s tím, že podle §238 odst. 2 o. s. ř. platí ustanovení §237 o. s. ř. obdobně. Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže není, jako v dané věci, přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck pod pořadovým číslem C 5042).
Dovolatelé v dovolání vymezili jako relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem podle jejich názoru činí z napadeného usnesení ve smyslu §238 odst. 1 písm. a) ve vztahu k §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam, otázku, zda usnesení Nejvyšší soudu ze dne 20. září 2007, č.j. 5 Tod 851/2007, jímž došlo ke zrušení předchozího (shora již citovaného) trestního rozsudku vydaného Krajským soudem v Ostravě, z nějž soud prvního stupně vycházel v původním řízení ve věci sp. zn. 109 C 89/2008, při posuzování předběžné otázky platnosti předmětných smluv, naplňuje důvod pro povolení obnovy řízení ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení zcela jednoznačně uzavřel, že „Rozhodnutím co by důvodem obnovy řízení dle §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. míní zákon rozhodnutí o předběžných otázkách ve smyslu ust. §135 odst. 1 a odst. 2 o. s. ř. Jedná se tedy o situace, kdy příslušný orgán rozhodl odlišně o předběžné otázce, jestliže byl soud předchozím rozhodnutím vázán ve smyslu §135 odst. 1 o. s. ř. či z dřívějšího rozhodnutí vycházel dle §135 odst. 2 o. s. ř., anebo jestliže posoudil předběžnou otázku sám a poté bylo zjištěno, že příslušný orgán rozhodl o předběžné otázce jinak.“ Předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu ovšem „není rozhodnutím, které by jako důvod obnovy předjímalo ust. §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť jím nebylo rozhodnuto věcně. Uvedené usnesení žádným způsobem skutkový stav věci v původním řízení, o jehož obnovu se jedná, nemění a nejedná se o rozhodnutí, které by mohlo pro žalované přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.“
Protože odvolací soud uvedenou právní otázku napadeným rozhodnutím řeší (jak bude vyloženo níže) v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, je v této věci dovolání přípustné a je i důvodné.
Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a §211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci (§228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), nebo lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a §211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci (§228 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout také pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce 1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí obdobně pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a pravomocný rozsudek pro zmeškání (§228 odst. 2 o. s. ř.).
Ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. uvádí jako důvod obnovy řízení kromě skutečností a důkazů i rozhodnutí, které ten, kdo návrh podává, bez své viny nemohl použít v původním řízení, pokud pro něho mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Uvedená úprava přípustnosti obnovy řízení je odůvodněna potřebou vyjádřit ty případy, kdy důvodem obnovy je vydání rozhodnutí jiného orgánu a nikoliv skutečnosti z něho vyplývající. Zatímco k nově uplatněným skutečnostem, jež nastaly až po skončení původního řízení, při rozhodování o povolení obnovy řízení přihlížet nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2347/2003, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 8, ročník 2004, str. 293), důvodem pro povolení obnovy řízení může být i pozdější rozhodnutí jiného orgánu, vypovídá-li toto rozhodnutí o skutečnostech a důkazech, které byly předmětem původního řízení, zejména řeší-li předběžnou otázku, jejíž zodpovězení bylo rozhodující pro výsledek původního řízení (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyšší soudu ČSR z 8. 9. 1982, sp. zn. Cpj 67/82, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2, ročník 1983).
Rozhodnutí soudu v původním řízení o žalobě na určení (spolu)vlastnictví ve věci sp. zn. 109 C 299/2004 mj. záviselo na vyřešení předběžné otázky platnosti předmětné kupní smlouvy ze dne 24. května 2004. Při řešení této otázky vycházel soud v původním řízení z předchozího rozhodnutí Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ve shora již označené trestní věci, který byl posléze zrušen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2007, sp. zn. 5 Tdo 851/2007. Původní podklad, z nějž soud v původním řízení vycházel při řešení předběžné otázky, byl v důsledku zrušeného trestního rozsudku odvolacího soudu odklizen; otázkou, zda se v důsledku toho dovolatelům vskutku otevírala cesta nového posouzení uvedené otázky, jejíž řešení v původním řízení bylo zásadně významné pro meritorní rozhodnutí, však odvolací soud z pohledu obsahu zrušujícího trestního rozhodnutí ve vazbě na posouzení, zda uvedené rozhodnutí může pro dovolatele přivodit příznivější rozhodnutí v předmětné věci, nezabýval a vše vytěsnil právním názorem, že předmětným trestním rozhodnutím Nejvyššího soudu nebylo rozhodnuto věcně a proto povolení obnovy (již pro tuto okolnost) nepřichází v úvahu. Odvolací soud ovšem zcela pominul judikaturu Nejvyššího soudu, jež konstantně zaujímá právní názor, že pro rozhodnutí o povolení obnovy řízení postačí, jeví-li se příznivější rozhodnutí ve věci pro navrhovatele obnovy pravděpodobným, nikoliv na jisto postaveným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2001, sp. zn. 20 Cdo 1419/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soud pod č. C 905, sv. 13.). Takovým rozhodnutím přitom může být i kasační rozhodnutí, jímž se řízení nekončí, a které zakládá pro dotčeného účastníka (z pohledu zrušeného meritorního rozhodnutí) rozhodnutí (novou) procesní situaci s potencionalitou příznivějšího rozhodnutí ve věci.
Protože se odvolací soud při přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně výše uvedenými verifikačními limity nezabýval, je třeba konstatovat, že jeho rozhodnutí není z uvedených důvodů správné. Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), toto rozhodnutí podle ustanovení §243b odst. 2, části věty za středníkem, o. s. ř. zrušil, včetně závislého výroku o nákladech řízení [§242 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], a věc podle ustanovení §243b odst. 3, věty první, o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Otázkou, zda lze při rozhodování o povolení obnovy řízení přihlížet ke změně skutkového stavu, jež nastala teprve po pravomocném rozhodnutí v původním řízení, resp. zda lze přihlížet k dalšímu rozhodnutí, které navazuje na rozhodnutí, od nějž dovolatelé dovozovali důvod pro povolení obnovy původního řízení, se zabýval soud prvního stupně, který při jejím řešení dospěl k pozitivnímu závěru; proto přihlédl k následně vydanému trestnímu rozsudku Krajského soudu v Ostravě v předmětné trestní věci, zatímco odvolací soud se touto otázkou vůbec nezabýval. Z pohledu shora řešené právní otázky, jež činila napadené usnesení odvolacího soudu rozhodnutím, která má po právní stránce zásadní význam, zde tedy v rámci dovolacího přezkumu nebyl již prostor pro posuzování otázky, zda při rozhodování o povolení obnovy řízení lze přihlížet ke změně skutkového stavu, jež nastala teprve po pravomocném rozhodnutí v původním řízení; bude tudíž věcí odvolacího soudu, aby se i touto otázkou příp. (v závislosti na řešení vpředu uvedené otázky potencionality příznivějšího rozhodnutí pro dovolatele z pohledu posuzování podmínek pro nařízení obnovy původního řízení) v dalším řízení zabýval.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. února 2012
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu