ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.670.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 670/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobců a) M. U., b) M. U. , obou zastoupených JUDr. Karlem Kolářem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Klaudiánova 135/1, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 243/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2010, č. j. 58 Co 378/2010 - 75, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2010, č. j. 58 Co 378/2010 - 75, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil, v odvoláním napadených výrocích II. a III., rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 4. 2010, č. j. 19 C 243/2009 – 39, kterým soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobcům částku 23.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu ohledně částky 227.000,- Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Podanou žalobou se žalobci domáhali náhrady nemajetkové újmy, která jim měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 9 C 334/2004 (dále také „posuzované řízení“).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že řízení vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 9 C 334/2004 bylo zahájeno dne 8. 12. 2003 žalobou podanou Okresním stavením bytovým družstvem Louny (dále také „OSBD Louny“ nebo“družstvo“). OSBD Louny požadovalo po žalobcích zaplacení částky 18.191,97 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného. Dne 22. 1. 2004 vydal okresní soud platební rozkaz, proti kterému žalobci podali odpor. V září 2004 OSBD Louny na výzvu soudu doplnilo žalobu a zároveň ji pozměnilo. V lednu roku 2005 byla věc přidělena jinému soudci. První jednání ve věci bylo nařízeno na 2. 3. 2006. V průběhu roku 2006 proběhla několikerá jednání, jež byla neustále odročována. Dne 17. 1. 2007 byl vydán rozsudek, který byl krajským soudem dne 30. 9. 2008 zrušen pro nepřezkoumatelnost. Dne 19. 2. 2009 okresní soud urgoval OSBD Louny o doplnění žaloby, družstvo mu sdělilo, že jedná se žalobci o smíru. Dne 2. 7. 2009 účastníci uzavřeli dohodu o narovnání a řízení bylo zastaveno s právní mocí ke dni 28. 10. 2009.
Odvolací soud přisvědčil právnímu závěru soudu prvního stupně, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobců na vydání rozhodnutí v přiměřené době. Odvolací soud posoudil odlišně kritéria dle §31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk), avšak dospěl ke shodné výši přiměřeného zadostiučinění jako soud prvního stupně. Za základní částku považoval odškodnění ve výši 15.000,- Kč vynásobenou celkovou délkou řízení (necelých šest let), kterou dále snížil o 20 % z důvodu nepodání návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu nebo stížnosti na průtahy, o dalších 50 % ji snížil pro malý význam řízení pro žalobce. Uvedl, že se jednalo o spor o zaplacení necelých 20.000,- Kč, družstvo v něm nebylo nijak aktivní a rovněž s ohledem na postavení žalobce a) jako podnikatele (před soudem prvního stupně se prezentoval jako finanční poradce), nemohlo v něm posuzované řízení zanechat tak hlubokou imateriální újmu, jakou požadoval odškodnit.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jež považují za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř., a opírají je o dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítají, že odvolací soud odůvodnil snížení přiměřeného odškodění v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2009 a sp. zn. 30 Cdo 1337/2010, pokud bral k tíži žalobců, že nevyužili procesní prostředky k odstranění průtahů v posuzovaném řízení. Dále brojí proti nesprávnému posouzení kritéria významu řízení. Odvolací soud podle nich nesprávně vycházel pouze z částky necelých 20.000,- Kč, když však v posuzovaném řízení bylo především řešeno, „zda majitel bytu, který je vytápěn z centrálního zdroje tepla, které však majitel bytu nevyužívá a vytápí svůj byt vlastním zdrojem tepla, je povinen platit za teplo dodávané z centrálního zdroje tepla a zda je takový vlastník bytu konečným spotřebitelem.“ Rozhodnutí tak pro žalobce mělo vliv také pro obecné řešení této otázky a dopad do budoucna, což podle nich zvyšovalo zájem na včasné rozhodnutí. Proto navrhli, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím ve smyslu §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolací přezkum je za těchto podmínek přípustný toliko pro posouzení otázek právních, z čehož vyplývá, že relevantním dovolacím důvodem je jen ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán, lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné pro posouzení otázky významu předmětu řízení pro poškozené (dle §31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk). Žalobci přichází s tvrzením o širším kontextu předmětu původního řízení až v dovolání, a proto k němu dovolací soud nemohl přihlédnout (§241a odst. 1 o. s. ř.). Pokud odvolací soud při posuzování tohoto kritéria vycházel z výše plnění, které bylo předmětem původního řízení, a dovodil nižší význam předmětu řízení pro žalobce, nepředstavuje jeho posouzení dané otázky jiné řešení ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010, jenž je, stejně jako dále uvedené rozhodnutí a Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, veřejnosti dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).
Dovolání je však přípustné pro posouzení kritéria, zda žalobci využili dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení podle §31a odst. 3 písm. c) OdpŠk, neboť tuto otázku posoudil odvolací soud odlišně, než je uvedeno v judikatuře soudu dovolacího.
Dovolání je důvodné.
Nelze přičítat k tíži žalobců, že nevyužili dostupné prostředky nápravy k odstranění průtahů v posuzovaném řízení. V rozsudku ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, Nejvyšší soud konstatoval, že nepodání návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění účinném do 30. 6. 2009, a nepodání hierarchické stížnosti ve smyslu §164 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, nelze účastníku řízení přičítat k tíži. Z hlediska využití prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení je třeba přihlédnout k tomu, že jediným preventivním prostředkem nápravy hrozící nebo již vzniklé újmy v důsledku neprojednání věci v přiměřené lhůtě, je možnost účastníka nebo jiné strany řízení podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (srov. rozsudek ESLP ve věci Macready proti České republice ze dne 22. 4. 2010, č. 4824/06 a 15512/08, §51). K této otázce se dovolací soud vyjádřil ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž pod bodem IV. b) uvedl, že „ani po novele §174a zákona o soudech a soudcích účinné od 1. 7. 2009 není přiléhavé přičítat absenci postupu podle tohoto ustanovení k tíži poškozeného, neboť není obecně povinností účastníků řízení vést orgány veřejné moci k dřívějšímu rozhodnutí. Vydat rozhodnutí v přiměřené době je naopak obecnou povinností těchto orgánů , ta má být plněna i tehdy, když účastníci nevyužívají prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení spočívající v nečinnosti orgánu (viz např. §6 o. s. ř. ukládající soudu postupovat tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná nebo §101 odst. 2 o. s. ř., dle nějž není-li stanoveno jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní).“
Protože právní posouzení nároku žalobců odvolacím soudem není správné z důvodu shora vyloženého, Nejvyšší soud podle §243b odst. 2, části věty za středníkem, o. s. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení
(§243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Soud je v dalším řízení vázán právními názory v tomto rozhodnutí vyslovenými
(§243d odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 22. února 2012
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu