ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.2990.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 2990/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně PROLUX Consulting Int. s.r.o. se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 819, identifikační číslo 26731908, zastoupené Mgr. Bohuslavem Novákem, advokátem se sídlem v Brně, Ponávka 2, proti žalovaným 1) J. M. a 2) V. M. , zastoupeným JUDr. Pavlem Smutným, advokátem se sídlem v Praze 4, CITY TOWER, Hvězdova 1716/2b, o návrhu žalovaných na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 19 Ro 38/2006, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. dubna 2010, č. j. 5 Co 664/2010-100, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 3. května 2010, č. j. 5 Co 664/2010-114, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 21. dubna 2010, č. j. 5 Co 664/2010-100, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 3. května 2010, č. j. 5 Co 664/2010-114, usnesení ze dne 30. listopadu 2009, č. j. 19 Ro 38/2006-74, kterým Okresní soud ve Strakonicích z podnětu žalovaných povolil obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod toutéž spisovou značkou, změnil tak, že žalobu na obnovu řízení zamítl. Nepřisvědčil soudu prvního stupně, že povolení obnovy odůvodňuje nová skutečnost, kterou je policejní prošetřování, zda ze strany žalobkyně nedošlo při uzavírání zprostředkovatelské smlouvy s žalovanými ke spáchání trestného činu. Na rozdíl od soudu prvního stupně soud odvolací soud uzavřel, že vyšetřování pracovníků žalobkyně není skutečností předvídanou ustanovením §228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Nejde totiž ani o skutečnost, která existovala již v době vydání platebního rozkazu, ani o skutečnost rozhodnou pro posouzení platnosti zprostředkovatelské smlouvy. Teprve případné rozhodnutí vydané v trestním řízení, jímž by byl pracovník žalobkyně uznán vinným z trestného činu podvodu spočívajícího právě v uzavření zprostředkovatelské smlouvy s žalovanými, by mohlo představovat důvod obnovy řízení ve smyslu §228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Skutečnosti spočívající v postupu žalobkyně při uzavírání zprostředkovatelské smlouvy byly žalovaným známy již v době vydání platebního rozkazu a žalovaní je mohli uplatnit v původním řízení podáním odporu proti tomuto platebnímu rozkazu. Bylo na žalovaných, aby u soudu všechny známé skutečnosti označili a zpochybnili skutková tvrzení žalobkyně významná pro posouzení, zda smlouva byla uzavřena řádně a je platná. Způsob jednání žalobkyně při uzavírání zprostředkovatelské smlouvy, jak jej žalovaní popsali v trestním oznámení i v žalobě na obnovu řízení, popř. ve vyjádření k odvolání žalobkyně, proto nelze uznat za oprávněný důvod obnovy řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž namítají, že odvolací soud nesprávně posoudil, zda novou skutečností ve smyslu §228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. může být podezření, že jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy o zprostředkování naplňovalo skutkovou podstatu trestného činu. Jsou přesvědčeni, že jde o skutečnost, o níž nemohli v době vydání platebního rozkazu vědět, neboť teprve v lednu 2009 se dozvěděli, že zástupci žalobkyně jsou vyšetřováni orgány činnými v trestním řízení, neboť na ně bylo podáno více než sto trestních oznámení. Žalovaní nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle kterého je nerozhodné, že správně nevyhodnotili jednání žalobkyně a pokládali je za souladné s právními předpisy. Namítají, že byli uvedeni v omyl k tomu účelu proškolenými pracovníky žalobkyně, kteří úmyslně odváděli jejich pozornost od textu smlouvy a neupozornili je, že budou muset uhradit provizi za zprostředkování prodeje i tehdy, jestliže se rozhodnou prodat svou nemovitost sami. O protiprávnosti takového postupu se žalovaní dozvěděli až z médií. Jestliže by měl novou skutečnost odůvodňující obnovu řízení představovat teprve rozsudek o spáchání trestného činu ze strany zástupců žalobkyně, uplynula by objektivní lhůta k podání žaloby na obnovu řízení. Odvolací soud proto měl řízení v posuzované věci přerušit podle §109 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a vyčkat ukončení trestního řízení, aby doba trvání policejního vyšetřování nešla k jejich tíži.
Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Protože řízení ve věci povolení obnovy řízení netrpí vadami uvedenými v §242 odst. 3 větě druhé o. s. ř., je předmětem dovolacího přezkumu v prvé řadě posouzení (právního) závěru o absenci předpokladů vyjmenovaných v §228 odst. 1 o. s. ř.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z hlediska skutkového stavu, který nebyl v dovolání zpochybněn, vycházel odvolací soud ze zjištění, že Okresní soud ve Strakonicích platebním rozkazem ze dne 31. 3. 2006, č. j. 19 Ro 38/2006-17, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 45.220,- Kč se specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Vyhověl tak žalobě, jíž žalobkyně uplatnila nárok na „provizi“ sjednanou podle smlouvy o zprostředkování prodeje nemovitostí ze dne 2. 4. 2003 pro případ, jestliže žalovaní navzdory smlouvě prodají nemovitosti sami. Proti platebnímu rozkazu nepodali žalovaní odpor, a proto nabyl právní moci dne 13. 7. 2006. V lednu 2009 se žalovaní z médií dozvěděli, že žalobkyně je podezřelá, že se při uzavírání zprostředkovatelských smluv dopouští trestné činnosti a byla na ní podána řada trestních oznámení. Žalovaní podali dne 23. 1. 2009 na Policii ČR, OŘ Strakonice oznámení o podezření ze spáchání trestného činu, které bylo následně postoupeno Krajskému ředitelství hlavního města Prahy. Žalovaní podali u soudu dne 25. 3. 2009 žalobu na obnovu řízení s odůvodněním, že postup žalobkyně při uzavírání smluv o zprostředkování prodeje nemovitostí je předmětem mnoha trestních oznámení a Policie ČR prošetřuje, zda v této souvislosti nedošlo ke spáchání trestného činu podvodu. V době rozhodování odvolacího soudu nebylo v této věci nikomu sděleno obvinění.
Podle ustanovení §228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. může účastník žalobou na obnovu řízení napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. Podle ustanovení §228 odst. 2 o. s. ř. může účastník žalobou na obnovu řízení napadnout také pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce 1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí obdobně pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a pravomocný rozsudek pro zmeškání.
Skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou být ve smyslu §228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. důvodem obnovy jen tehdy, jestliže účastník, který se domáhá obnovy, je nemohl bez své viny použít v původním řízení, to znamená, že jsou pro účastníka ve srovnání s původním řízením „nové“, a současně mohou pro účastníka přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Skutečnosti a důkazy jsou „nové“ tehdy, jestliže je účastník – přestože v době původního řízení objektivně existovaly – nemohl použít, protože o nich nevěděl a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo povinnost důkazní (srov. Občanský soudní řád, Komentář, C.H.Beck, 1. vydání 2009, II. díl, str. 1804 - 1805, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 26 Cdo 645/2003, ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2347/2003, a ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2090/2006). Z uvedeného je zřejmé, že – jak dovodil již odvolací soud (a žalovaní tento závěr v dovolání nezpochybnili) – skutečnost, že probíhá policejní šetření ve věci podezření ze spáchání trestného činu podvodu v souvislosti s uzavíráním zprostředkovatelských smluv, kterou žalovaní nově uplatnili, nastala až v době po vydání platebního rozkazu a nejde tak o skutečnost předvídanou v §228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. (v době vydání platebního rozkazu neexistovala). Popisují-li žalovaní v dovolání dále okolnosti uzavření zprostředkovatelské smlouvy (praktiky zástupců žalobkyně), nejedná se o nové skutečnosti, nýbrž o skutečnosti, které nepochybně mohly být uplatněny – a následně soudem právně posouzeny, a to i z hlediska souladu jednání žalobkyně s dobrými mravy – v původním řízení; žalovaní však vůči vydanému platebnímu rozkazu odpor nepodali a v původním řízení neuplatnili žádnou vlastní obranu proti tvrzením žalobkyně.
Důvodnou není ani námitka žalovaných, že odvolací soud měl řízení o žalobě na obnovu řízení přerušit podle §109 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a vyčkat ukončení šetření orgánů činných v trestním řízení ve věci podezření ze spáchání trestného činu podvodu v souvislosti s uzavíráním zprostředkovatelských smluv. Uvedenou námitkou žalovaní vystihli dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle ustanovení §109 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. soud řízení přeruší, jestliže rozhodnutí závisí na otázce, kterou není v tomto řízení oprávněn řešit.
Rozhodnutí v posuzované věci však nezáviselo na otázce, kterou nebyl soud oprávněn v tomto řízení řešit. Úkolem soudu bylo vyhodnotit, zda žalovanými uplatněná skutečnost je skutečností, na základě které může ve smyslu ustanovení §228 o. s. ř. dojít k obnově řízení. Jinak řečeno, soud byl oprávněn posoudit a rozhodnout, zda takovou skutečností je šetření policie o tom, nedošlo-li v souvislosti s uzavíráním zprostředkovatelských smluv k trestnému činu.
Lze uzavřít, že žalovaným se nepodařilo uplatněnými námitkami zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacímu soudu; Nejvyšší soud proto jejich dovolání zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovaným právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. února 2012
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu