ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3722.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3722/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně D. Ch. , zastoupené JUDr. Lubomírem Holbou, advokátem se sídlem ve Zlíně, Osvoboditelů 91, proti žalované Y. R. , zastoupené Mgr. Marcelou Zlámalovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Vrchlického 7, o 299.000,- Kč s příslušenstvím oproti vydání vozidla, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 195/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. března 2010, č. j. 14 Co 362/2009-79, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. března 2010, č. j. 14 Co 362/2009-79, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. ledna 2009, č. j. 4 C 195/2008-43, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 299.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení od 8. 10. 2008 do zaplacení, zamítl žalobu o zaplacení úroků z prodlení ze sporné částky od 15. 3. 2008 do 7. 10. 2008 a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že dne 4. 2. 2008 žalovaná prodala žalobkyni osobní automobil zn. Opel Meriva, 1,6 16 V, čísla karoserie WOLOXCE7574172421 černé barvy za částku 299.000,- Kč. Auto žalovaná nabízela na internetových stránkách www.sauto.cz s tím, že má ujeto 6.532 km, bylo vyrobeno v roce 2007 a že je jeho první majitelkou, bez zmínky o jeho poškození havárií. Ve skutečnosti byla žalovaná jeho třetí majitelkou a do provozu bylo uvedeno 16. 4. 2007. Soud prvního stupně zjistil, že auto mělo deformovaný a svařovaný tlumič výfuku, deformovanou podlahu, poškozené spodní víko motoru, resp. prasklinu „vany“, z níž unikal motorový olej, deformovanou palivovou nádrž a přední podběhy, různou vzdálenost kol od podběhů a poškozený svazek kabelů v levé části motorového prostoru. Podle závěrů znalce bylo auto minimálně jednou havarované, nejvíce byla poškozena spodní, přední a pravá boční část auta, bylo přelakováno, s tím, že opravy byly provedeny neodborně, provoz auta je nebezpečný a hrozí poškození životního prostředí, přičemž vozidlo musí být až do úplného opravení odstaveno z provozu. Žalobkyně dopisem z 10. 3. 2008, s připomenutím vad auta, žalované sdělila, že odstupuje od kupní smlouvy a žádala vrácení kupní ceny s návrhem, že jí současně auto odevzdá. Žalovaná jí dopisem odpověděla, že o vadách nevěděla a auto byla nucena prodat kvůli finanční tísni. S odkazem na §588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), §597 odst. 1, §48 odst. 2 a §599 obč. zák. soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně uplatnila u prodávající řádně a včas právo z odpovědnosti za vady prodané věci a důvodně od kupní smlouvy odstoupila.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. března 2010, č. j. 14 Co 362/2009-79, změnil ve vyhovujícím výroku rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení částky 299.000,- Kč s příslušenstvím zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Přestože převzal závěr soudu prvního stupně o skutkovém stavu věci a ztotožnil se i s právním posouzením věci v tom směru, že žalobkyně řádně a včas vytkla vady zakoupeného vozidla a důvodně od smlouvy odstoupila, nemohl ponechat stranou, že podle §457 obč. zák. je každý z účastníků zrušené smlouvy povinen vrátit druhému vše, co podle ní získal. Zdůraznil, že váže-li ustanovení hmotného práva povinnost plnění jednoho z účastníků na povinnost druhého z nich, pak žádný z účastníků se nemůže svého nároku domáhat úspěšně, jestliže žalobní petit sám nebo ve spojení se vzájemnou žalobou žalovaného neumožňuje soudu, aby tuto vzájemnou restituční povinnosti vyjádřil ve výroku svého rozsudku, bez toho, že by překročil návrh. Podle §457 obč. zák. by se tedy žalobkyně mohla s úspěchem v řízení domáhat vrácení kupní ceny jedině za předpokladu, jestliže by byla schopna a ochotna žalované vrátit její auto. Žalobkyně sice v žalobě žalované oznámila, že auto je k vyzvednutí oproti vrácení kupní ceny, avšak vzájemnou povinnost plnění účastnic nevyjádřila v petitu, přičemž soud prvního stupně žalobkyni o možnosti upravit petit žaloby nepoučil. Uvedené poučení tak žalobkyni poskytl odvolací soud podáním ze dne 4. 2. 2010. Na ně reagovala žalobkyně podáním ze dne 12. 2. 2010, jímž navrhla (při nezměněných skutkových tvrzeních) úpravu petitu, podle něhož bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 299.000,- Kč s blíže určeným úrokem z prodlení a dále bude žalobkyni uložena povinnost vydat žalované osobní automobil zn. Opel Meriva, který je předmětem kupní smlouvy ze dne 4. 2. 2008, a to bezprostředně po vrácení kupní ceny a zaplacení nákladů tohoto řízení. Tím ovšem žalobkyně nevyjádřila synallagmatický charakter závazku účastnic zrušené smlouvy. Navrženou úpravou petitu kromě dosavadního žalobního žádání na uložení ničím nepodmíněné povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 299.000,- Kč se totiž nově žalobkyně domáhá výroku soudu o tom, že je povinna vydat žalované osobní automobil zn. Opel Meriva zakoupený kupní smlouvou ze dne 4. 2. 2008, a to bezprostředně po vrácení kupní ceny a nákladů řízení. Protože tím by došlo k rozšíření žaloby o další (nový) nárok, odvolací soud v souladu s §216 odst. 2 o. s. ř. takovou změnu žaloby nepřipustil. Jelikož žalobkyně na žalobě v původní verzi setrvala, nezbylo odvolacímu soudu než rozsudek soudu prvního stupně změnit a žalobu zamítnout.
V dovolání, jehož přípustnost žalobkyně (dále též „dovolatelka“) vyvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., odvolacímu soudu vytýká chybný závěr, že v žalobě nevyjádřila synallagmatický (vzájemný) charakter plnění, které si účastnice zrušené smlouvy mají navzájem vrátit. Navrhla proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Přestože žalobkyně ohlašuje v dovolání dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve skutečnosti (popisem důvodů dovolání) obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Závěr, že žalobě nebylo možno vyhovět, neboť neobsahuje povinnost k vrácení vzájemného plnění ze strany žalobkyně podle §457 obč. zák., je nesprávný, neboť odvolací soud nepřihlédl k obsahu žaloby a podání žalobkyně ze dne 12. 2. 2008.
Podle §79 odst. 1 věty prvé o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Žalobu ze dne 22. 7. 2008 žalobkyně odůvodnila tvrzením, že dne 4. 2. 2008 uzavřela se žalovanou kupní smlouvu, jejímž předmětem byl automobil Opel Meriva 1,6 16V- za kupní cenu 299.000,- Kč. Pro dodatečně zjištěné vady vozidla žalobkyně od kupní smlouvy dopisem ze dne 7. 3. 2008 odstoupila a vůči žalované se domáhala vrácení kupní ceny. Oznámila jí, že předmětné auto je k vyzvednutí oproti vrácení kupní ceny (...) Žalovaná dopisem ze dne 17. 3. 2008, který byl doručen žalobkyni v následujících dnech, uznala uvedené problémy a slíbila celou situaci vyřešit ke spokojenosti žalobkyně (zpětvzetí auta a vrácení peněz) ... Žalovaná doposud nevrátila kupní cenu ani nepřevzala zpět předmětné vozidlo.
Podáním ze dne 12. 2. 2008, jež bylo reakcí na poučení, kterého se jí dostalo ze strany odvolacího soudu, žalobkyně zopakovala, že zakoupený sporný vůz je uložen a uzamčen v pronajaté garáži servisní firmy a je připraven k předání žalované po zaplacení kupní ceny ve výši 299.000,- Kč. Vzhledem k tomu žalobkyně navrhla úpravu petitu žaloby tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 299.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši odpovídající výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o sedm procentních bodů platné pro první den příslušného kalendářního pololetí za dobu od 8. 10. 2008 do zaplacení a dále že žalobkyně je povinna vydat žalované osobní automobil zn. Opel Meriva, který je předmětem kupní smlouvy ze dne 4. 2. 2008 a to bezprostředně po vrácení kupní ceny a zaplacení nákladů tohoto řízení.
Je správný závěr, že váže-li ustanovení hmotného práva povinnost plnění jednoho z účastníků na povinnost druhého z nich (tzv. synallagma), pak žádný z účastníků se nemůže svého nároku úspěšně domáhat, jestliže žalobní návrh sám nebo ve spojení se vzájemným návrhem žalovaného neumožňuje soudu, aby tuto vzájemnou vázanost restituční povinnosti mohl vyjádřit ve výroku svého rozsudku, aniž by tak překročil návrh (§153 odst. 2 o. s. ř.). Jinými slovy nemůže být vyhověno žalobě na plnění ze synallagmatického závazku, jestliže žaloba sama nebo vzájemný návrh žalovaného neváží požadované plnění na povinnost žalobce k odpovídajícímu plnění, případně pokud k vrácení plnění druhé strany již nedošlo (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 26 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1975).
Nutno ovšem připomenout, že požadavku uvést, čeho se domáhá (tzv. žalobní petit) žalobce dostojí tehdy, jestliže v žalobě přesně a jednoznačně označí (tak, aby ji bylo možno z obsahu bez pochybností dovodit) povinnost, která má být rozhodnutím soudu žalovanému uložena. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být z žaloby patrno i to, jakou částku mu žalovaný má zaplatit, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány, žalobní petit musí svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej - s výjimkou případů uvedených v ustanovení §153 odst. 2 o. s. ř. - překročit. Již v usnesení ze dne 20. srpna 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, publikovaném v časopise Soudní judikatura 9/2003, pod č. 152, Nejvyšší soud přijal závěr, že požadavek ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř., aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, neznamená, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Označí-li žalobce v žalobě přesně, určitě a srozumitelně povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu [v případě žaloby podané podle §80 písm. b) o. s. ř.], nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti [požaduje-li ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. nebo podle zvláštních právních předpisů určení, zda tu právní vztah, právo nebo právní skutečnost je či není], soud nepostupuje v rozporu se zákonem, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku svého rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí není přitom vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal (obdobně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2008, sp. zn. 22 Cdo 112/2007) .
Se zřetelem k obsahu žaloby a k podání žalobkyně ze dne 12. 2. 2010 [tvrzení o zrušené smlouvě a o ochotě žalobkyně vydat vozidlo po zaplacení (vrácení) kupní ceny], nelze než konstatovat, že žalobkyně vůči žalované uplatňuje vzájemně podmíněný závazek, podle něhož je žalobkyně povinna vydat sporný automobil žalované oproti vrácení zaplacené kupní ceny. V důsledku platného odstoupení od kupní smlouvy došlo k jejímu zrušení a nastala situace, kdy je žalovaná povinna vrátit žalobkyni kupní cenu a převzít od ní motorové vozidlo, které bylo předmětem plnění kupní smlouvy ze dne 4. 2. 2008. Jde o plnění synallagmatického (vzájemného) charakteru (§457 obč. zák.), kdy žalobkyně není oprávněna domáhat se zaplacení částky odpovídající kupní ceně dříve, než sama splní svůj závazek vrátit žalované automobil nebo prokáže, že je připravena svou povinnost splnit. Částí podání ze dne 12. 2. 2010, kterou žalobkyně navrhuje, aby jí byla uložena povinnost vydat žalované sporné motorové vozidlo, projevuje žalobkyně ochotu vydat předmět koupě žalované, tj. splnit svou povinnost vyplývající z §457 obč. zák. Jinak řečeno žalobkyně požaduje, aby ve výroku rozsudku soudu byla vyjádřena vzájemná podmíněnost jejího plnění a plnění žalované. Dovolací soud se neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že uvedeným podáním žalobkyně uplatnila nový nárok, jehož projednání v odvolacím řízení nebylo připuštěno. Nebyl důvod o takové „změně“ žaloby vůbec rozhodovat, neboť požadavek podmíněnosti (vzájemnosti) plnění žalované plněním žalobkyně již dříve vyplýval z původních žalobních tvrzení.
Názor odvolacího soudu, podle kterého se žalobkyně v rozporu s §457 obč. zák. domáhá vůči žalované plnění, které současně nepodmiňuje svým vzájemným protiplněním, je nesprávný a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. tak byl žalobkyní uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. listopadu 2012
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu