ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.760.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 760/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) D.D. , a b) J. D. , zastoupených JUDr. Jarmilou Černou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 484, proti žalovanému J. J. , s místem podnikání v Pardubicích, Čechova 191, identifikační číslo 111 70 549, zastoupenému JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, o zaplacení 183.115,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 108 C 211/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 13. října 2010, č. j. 18 Co 417/2010-100, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 15.708,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jarmily Černé, advokátky se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 484.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 13. října 2010, č.j. 18 Co 417/2010-100, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. května 2010, č. j. 108 C 211/2009-73, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
V rámci dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaný zpochybnil závěr odvolacího soudu, že v posuzovaném případě byly splněny podmínky pro postup podle §114b o. s. ř., resp. §153a odst. 3 a 4 o. s. ř. Má za to, že v podaném odporu proti platebnímu rozkazu vyjádřil dostatečně svůj nesouhlas s tvrzeními obsaženými v žalobě a zároveň v základních obrysech vylíčil rozhodné skutečnosti, na nichž staví svoji obranu (tj. zpochybnil postup při vypracování znaleckého posudku č. 04-448/2009 ze dne 26. 2. 2009 předloženého žalobci a jeho obsah). I když při formulaci odporu reagoval pouze na skutečnosti a důkazy uvedené v žalobě, z jeho postoje bylo zřejmé, že žalobou uplatněné nároky neuznává. Opožděné podání podrobného vyjádření proto nemělo na vydání rozsudku pro uznání vliv, neboť této možnosti zabránil již podaným odporem. Navíc je přesvědčen, že postup podle §114b o. s. ř. má sankcionovat především nečinnost žalovaného a jeho neochotu přispět k tomu, aby ve věci bylo dosaženo účelu řízení, a nikoliv to, v jakém rozsahu a jak kvalitně se vyjádřil.
Vyzve-li soud žalovaného usnesením podle ustanovení §114b odst. 1 o. s. ř., aby se ve věci písemně vyjádřil, žalovaný výzvě soudu vyhoví tím, že se ve stanovené lhůtě písemně vyjádří, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, a to zcela, zčásti nebo co do základu. Uzná-li nárok uplatněný v žalobě zcela, nemusí písemné vyjádření obsahovat žádné další údaje. V případě, že nárok zcela neuzná (tj. uzná-li nárok jen zčásti, nebo co do základu, popřípadě jej neuzná vůbec), musí písemné vyjádření obsahovat též vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě, popřípadě označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých skutkových tvrzení. Vylíčením rozhodujících skutečností žalovaný reaguje na to, co o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci tvrdil žalobce; obrana žalovaného spočívá v tom, že - ačkoli pravdivost některých tvrzení žalobce může potvrzovat - vyvrací svými konkrétními údaji pravdivost jiných tvrzení žalobce, popřípadě že uvádí další skutečnosti, které žalobce netvrdil, na jejichž základě by spor měl vyznít ve prospěch žalovaného. Svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě žalovaný nemusí rozvádět do všech podrobností a výslovně se vyjadřovat ke všem tvrzením žalobce; postačí, jestliže postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě, tedy jestliže uvede přinejmenším takové skutečnosti, které, budou-li také prokázány, mohou vést k tomu, že by mohl mít ve sporu alespoň částečný úspěch (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007). Žalovaný může své vyjádření ve věci podat již v odporu proti platebnímu rozkazu. Odpor proti platebnímu rozkazu ze dne 25. 1. 2010, č. j. 108 C 211/2009-51, který žalovaný podal 9. 3. 2010, však za jeho písemné vyjádření k žalobě, jímž by splnil povinnost uloženou mu ve smyslu §114b odst. 5 o. s. ř., nelze považovat. Žalovaný totiž v odporu proti platebnímu rozkazu pouze uvedl, že „nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v žalobě, tam specifikované nároky neuznává a že nesouhlasí s obsahem znaleckého posudku č. 04-448/2009 ze dne 26. 2. 2009, neboť nebyl přizván k místnímu šetření a nemohl tedy znalcem zjištěné skutkové okolnosti připomínkovat“ . Nadto avizoval, že podrobné stanovisko podá do 20 dní od doručení odporu. Žádné rozhodující skutečnosti, na nichž by stavěl svoji obranu, žalovaný v odporu proti platebnímu rozkazu nevylíčil. Pouhé vyjádření nesouhlasu se znaleckým posudkem bez udání konkrétních skutečností, které zpochybňuje, a označení důkazů k prokázání svých tvrzení, jako základ jeho procesní obrany nestačí. Neodůvodněný odpor podaný proti platebnímu rozkazu, byť je z něj zřejmé, že žalovaný nárok neuznává, nemůže splňovat náležitosti kvalifikovaného vyjádření podle §114b odst. 1 o. s. ř., jež představuje překážku vzniku fikce uznání nároku podle §114b odst. 5 o. s. ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 33 Odo 1107/2004). Podrobné vyjádření podané dne 21. 4. 2010 pak vydání rozsudku pro uznání nemohlo zabránit, neboť bylo podáno opožděně.
Nelze přisvědčit námitce žalovaného, že výzva k podání vyjádření podle §114b o. s. ř. neměla formu usnesení předepsanou ustanovením §167 odst. 1 a 2 a násl. o. s. ř., neboť soud prvního stupně povinnost podat vyjádření neodůvodnil „s odkazem na §114b o. s. ř.“, ačkoliv tak měl učinit s ohledem na nevratné následky nesplnění výzvy. Otázkou, zda a v jaké formě může být usnesení s výzvou k vyjádření podle §114b odst. 1 o. s. ř. součástí platebního rozkazu, se již Nejvyšší soud zabýval (srovnej např. jeho rozsudky ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 28 Cdo 1555/2003, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 2233, a ze dne 18. 3. 2004, sp. zn. 32 Odo 14/2003); přijal a odůvodnil závěr, že výzva vydaná podle §114b odst. 1 a 5 o. s. ř. a ukládající žalovanému splnění tam uvedených procesních povinností v soudem určené lhůtě, může být součástí výroku platebního rozkazu s tím, že uložené povinnosti je žalovaný povinen splnit, i podá-li proti platebnímu rozkazu odůvodněný odpor. Výzva k podání vyjádření obsažená v platebním rozkazu ze dne 25. 1. 2010, č. j. 108 C 211/2009-51, nadto všechny náležitosti usnesení podle §167 o. s. ř. a násl. splňovala a obsahovala poučení o následcích pro případ jejího nesplnění (vydání rozsudku pro uznání podle §153a odst. 3 o. s. ř.). Výslovný odkaz na ustanovení §114b o. s. ř. by byl proto zcela nadbytečný.
Lze uzavřít, že odvolací soud rozhodl v intencích shora uvedených závěrů Nejvyššího soudu, jeho rozhodnutí je správné a závěry, na nichž je založeno, jej nemohou činit zásadně právně významným.
Dovolání není přípustné ani proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Podle §237 o. s. ř. nepřichází přípustnost dovolání proti tomuto výroku v úvahu; byť je začleněn do rozsudku odvolacího soudu a stává se formálně jeho součástí, má vždy povahu usnesení podle §167 odst. 1 ve spojení s §211 o. s. ř. a není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003). Ustanoveními §238, 238a a §239 o. s. ř. není přípustnost dovolání rovněž založena, neboť rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů. Námitka žalovaného, že odvolací soud změnil nákladový výrok soudu prvního stupně neoprávněně, jestliže zvýšil odměnu za právní zastoupení podle §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. o částku odpovídající zastoupení dvou účastníků řízení (žalobců) a nikoliv jednoho, je proto bezpředmětná.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobcům náklady, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 12.490,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 600,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010), s připočtením částky 2.618,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 30. května 2012
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu