ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.123.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 123/2012-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. února 2012 dovolání obviněné P. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 7 To 292/2011, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 122/2010, a rozhodl takto:
Dovolání obviněné P. K. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. 6. 2011, sp. zn. 1 T 122/2010, byla obviněná P. K. uznána vinnou pokračujícím přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustila tím, že
1. v období od února 2010 do konce března 2010 v O., okres K. V., na ubytovně v ulici K. nejméně v 10 případech neoprávněně prodala pervitin v množství celkem 1,5 gramu za částku celkem 1.500,- Kč T. L.,
2. v období od ledna 2010 do konce března 2010 v O., okres K. V., na ubytovně v ulici K. nejméně v 10 případech neoprávněně poskytla pervitin v množství celkem 2,2 gramu L. H., z toho v devíti případech celkem 2 gramy jako protislužbu za vyprání prádla a v jednom případě 0,2 gramu za částku 200,- Kč,
3. v průběhu ledna 2010 v O., okres K. V., na ubytovně v ulici K. nejméně ve 2 případech neoprávněně prodala pervitin v množství celkem 0,2 gramu za částku celkem 200,- Kč T. H.,
přičemž pervitin obsahuje metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka.
Obviněná byla podle §283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků.
K odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech podaného v neprospěch obviněné proti výroku o trestu Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 7 To 292/2011, zrušil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. 6. 2011 sp. zn. 1 T 122/2010 podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu ve výroku o trestu a s použitím §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněnou P. K. odsoudil podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 1 a odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
Prostřednictvím svého obhájce podala obviněná v zákonné lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 7 To 292/2011, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. 6. 2011, sp. zn. 1 T 122/2010, dovolání, ve kterém napadla oba rozsudky s odkazem na zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že ze strany soudů obou stupňů došlo k porušení základních zásad trestního řízení ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. řádu a §39 tr. zákona.
Poukázala na to, že v průběhu hlavního líčení korunní svědci odvolávali své usvědčující výpovědi s tím, že k nim byli psychicky přinuceni policejním orgánem. Soudu prvního stupně dovolatelka vytkla nedostatečný rozsah dokazování a nesprávné hodnocení provedených důkazů. Pokud jde o uložený trest, dovolatelka uvedla, že i pokud by byla její vina plně prokázána, pak by všem zákonným kriteriím plně odpovídal podmíněný trest odnětí svobody uložený jí soudem prvního stupně, zejména když tento soud sám konstatoval možné podmínky k odkladu trestu, přičemž již uplynula zkušební doba dříve uloženého trestu. Namítla, že jí vina dle rozsudku soudu prvního stupně nebyla zcela objektivně a plně prokázána, měla být proto při dodržení zásady „in dubio pro reo“ zproštěna obžaloby.
V petitu svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby Okresnímu soudu v Karlových Varech přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Ke dni rozhodování Nejvyššího soudu České republiky o tomto dovolání Nejvyšší státní zastupitelství nevyužilo svého oprávnění se k obsahu dovolání vyjádřit.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání obviněné P. K. je přípustné toliko částečně podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu. Obviněná je osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Dovolání obviněné je nepřípustné v té části, ve které obviněná napadá rozsudek soudu prvního stupně, a to ve výroku o vině, když však proti tomuto rozsudku obviněná neuplatnila řádný opravný prostředek, přičemž soud druhého stupně z podnětu odvolání státního zástupce směřujícího toliko proti výroku o trestu věc projednal v rozsahu podaného řádného opravného prostředku státního zástupce a rozsudek soudu prvního stupně zrušil pouze ve výroku o trestu a v tomto rozsahu také nově rozhodl.
Pokud je ve smyslu §265a tr. řádu, jakož i konstantní judikatury Nejvyššího soudu přípustnost dovolání podmíněna tím, že soud rozhodoval ve druhém stupni, znamená to, že dovolání je zákonem koncipováno jako mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu druhého stupně v tom rozsahu, ve kterém soud druhého stupně měl přezkumnou pravomoc ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně. Z toho á contrario vyplývá, že pokud ve vtahu k určité části rozhodnutí soudu prvního stupně nebyla v důsledku rozsahu podaného řádného opravného prostředku dána přezkumná pravomoc soudu druhého stupně, nelze se dovoláním domáhat toho, aby Nejvyšší soud přezkoumal tuto část rozhodnutí, neboť by tím šlo ve skutečnosti o přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně, k němuž dovolání jako mimořádný opravný prostředek určeno zákonem není.
Nejvyšší soud tedy shledal dovolání P. K. přípustným toliko v té části, kde dovolatelka vznesla námitku proti trestu uloženému jí rozsudkem Krajského soudu v Plzni, neboť pouze v této části byla dána přezkumná pravomoc tohoto soudu a jeho rozhodnutí tedy lze v tomto rozsahu napadat dovoláním. V ostatním obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud námitky obviněné shledal irelevantními a nezabýval se jimi.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněná přípustnou část svého dovolání opřela, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatelka s odkazem na výše uvedený dovolací důvod namítla, že jí Krajský soud v Plzni svým rozsudkem uložil údajně nepřiměřeně přísný trest v rozporu s ustanovením §39 trestního zákona. Taková námitka však uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu naprosto neodpovídá, neboť údajná nepřiměřená přísnost trestu není otázkou hmotně právní v intencích uplatněného dovolacího důvodu. Námitka přísnosti trestu by ostatně neodpovídala ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, v rámci kterého lze výrok o uloženém trestu dovoláním napadnout, přičemž dovolatelka ani tento zákonný dovolací důvod neuplatnila.
Znamená to, že dovolatelka nezaložila svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a tento dovolací důvod uplatnila ryze formálně, leč obsahem svého dovolání jej nenaplnila.
Závěrem Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona.V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání v té části, ve které je přípustné, nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněné P. K. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 9. února 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á