ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.322.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 322/2012-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 18. dubna 2012 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného L. F. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2011 sp. zn. 9 To 467/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 4 T 9/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. 5. 2011 sp. zn. 4 T 9/2011 byl obviněný L. F. s dalším spoluobviněným A. K. uznán vinným, že společně I. 1) v přesně nezjištěné době od 20:00 hodin dne 16.06.2010 do 08:00 hodin dne 18.06.2010 v obci T., okres M. B., vnikli přes nezajištěnou zadní část do areálu společnosti Agrofarma Týnec, s. r. o., kde u výdejny pohonných hmot pomocí štípacích kleští odstranili visací zámek a čerpadlem, které si za tím účelem přivezli, přečerpali z nádrže do nádrží umístěných na vozidle nejméně 3000 litrů motorové nafty, kterou poté prodali a peníze použili pro vlastní potřebu, čímž společnosti Agrofarma Týnec, s. r. o., způsobili škodu nejméně 93.600,- Kč a poškozením zámku další škodu ve výši 50,- Kč,
2) v přesně nezjištěné době od 19:30 hodin dne 07.07.2010 do 06:50 hodin dne 08.07.2010 na čerpací stanici J. v obci J. V., okres M. B., pomocí štípacích kleští odstranili visací zámky u šachet nádrží a čerpadlem, které si za tím účelem přivezli, přečerpali z nádrže do nádrží umístěných na vozidle Avia, které řídil obviněný K., nejméně 315 litrů benzínu Natural 95 a 870 litrů nafty, tyto pohonné hmoty poté prodali a peníze použili pro vlastní potřebu a majiteli V. K. – M. a v. d., tak způsobili škodu nejméně 37.524,- Kč a poškozením visacích zámků další škodu nejméně 100,- Kč,
3) v přesně nezjištěné době ve třech případech od 12:00 hodin dne 16.07.2010 do 12:00 hodin dne 19.07.2010 v obci P., okres M. B., na čerpací stanici Kontakt, spol. s r.o. pomocí štípacích kleští odstranili visací zámky celkem u osmi zajištěných šachet nádrží a čerpadlem, které si za tím účelem přivezli, přečerpali z nádrží do plastových nádrží umístěných ve vozidlech Avia a Peugeot Boxer nejméně 9900 litrů motorové nafty a 3950 litrů benzínu Natural 95, tyto pohonné hmoty poté prodali a peníze použili pro vlastní potřebu, čímž společnosti Kontakt – služby motoristům, spol. s r.o., způsobili škodu nejméně 436.267,- Kč a poškozením visacích zámků další škodu nejméně 400,- Kč,
4) v přesně nezjištěné době od 20:00 hodin dne 17.08.2010 do 03:45 hodin dne 18.08.2010 v obci V., okres M. B., na čerpací stanici E.O., pomocí štípacích kleští odstranili 4 visací zámky u zajištěných šachet nádrží a čerpadlem, které si za tím účelem přivezli, přečerpali z nádrže do nádrží umístěných ve vozidle Avia, které řídil obžalovaný K., nejméně 5141 litrů nafty a společnosti Čepro, a. s., tak způsobili škodu nejméně 157.315,- Kč a poškozením visacích zámků další škodu nejméně 200,- Kč,
a obžalovaný L. F. se tohoto jednání dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 4 T 3/2010 ze dne 24.02.2010, který nabyl právní moci dne 24.02.2010, byl odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 18 měsíců.
V tomto jednání obviněného L. F. soud spatřoval zločin krádeže ve spolupachatelství podle §23 k §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za což mu podle §205 odst. 4 a §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, k jehož výkonu jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Současně byl obviněnému uložen podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci (jejich konkrétní specifikace viz rozsudek soudu prvního stupně). Obviněným F. a K. pak byla rovněž stanovena povinnost k náhradě škody (viz rozsudek soudu prvního stupně).
V další části citovaného rozsudku byl obviněný L. F. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro zde popsaný skutek, který obžaloba pokládala za dílčí útok pokračujícího zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku.
Proti odsuzující části rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný L. F. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 9. 2011 sp. zn. 9 To 467/2011 tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný poukázal, že odvolací soud se při svém rozhodování nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, přičemž některé jeho skutkové závěry jsou nejasné a neúplné. Dovolatel označuje výpovědi spoluobviněného K. a výpovědi svědků, policistů Z. a J. za neobjektivní, když každý z nich má nějaký zájem na dané věci. Soud též chybně vychází z toho, že k páchání trestné činnosti byla používána vozidla ve vlastnictví obviněného F. Odvolací soud ani soud prvního stupně se při hodnocení důkazů nevypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi a obhajobou obviněného. Ten trvá na tom, že nebylo prokázáno, že by se jednání kladenému za vinu zúčastnil. Tvrzení spoluobviněného K., který jediný jej usvědčuje, je motivováno snahou snížit svojí vinu. Ten však takto zároveň nevypovídal zcela dobrovolně, ale v důsledku postupu policie. K jeho výpovědi tak nelze přihlížet. Tytéž závěry lze vyslovit i ohledně konstatování soudu, že vozidlo Avia bylo ve vlastnictví dovolatele. S konkrétními okolnostmi ohledně vlastnictví zmíněného vozidla se soud ale dostatečně nevypořádal. Taktéž výpovědi policistů nelze pokládat za věrohodné a objektivní. Dovolatel tak činí konečný závěr, že z provedených důkazů vina obviněného nevyplývá. Stejně tak nebyla naplněna materiální stránka předmětného trestného činu. Skutek zjištěný soudy nižších stupňů nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu. Dovolatel proto žádá, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí soudu odvolacího i soudu prvního stupně zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší státní zástupce využil svého práva a k věci se vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta uvedla že podle toho, jakým způsobem dovolatel vyjádřil a odůvodnil namítanou nesprávnost právního posouzení jednání obviněného, je zřejmé, že oběma ve věci činným soudům vytýká nesprávnost hodnocení provedených důkazů. Poukazuje pak na to, jaké námitky lze uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a činí závěr, že námitky uplatněné dovolatelem proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, resp. proti dodržení procesních ustanovení včetně ustanovení podle §2 odst. 5, 6 tr. ř., nelze označit za souladné s citovaným dovolacím důvodem. Nadto konstatuje, že výsledky vyhodnocení provedených důkazů nepostrádají míru požadované logiky a přesvědčivosti, a není tudíž důvodu ke skutkovým pochybám ohledně samotné podstaty dovolatelova zapojení do trestné činnosti. Zároveň nebylo zjištěno, že by v rámci postupu obou soudů došlo z jejich strany k nepřípustné deformaci provedených důkazů, která by jejich zjištění stavěla do rozporu s jejich skutečným vnitřním obsahem a vypovídací hodnotou. Vzhledem ke skutkovým závěrům soudů, vyplývajícím z jejich rozhodnutí, nelze sdílet pochyby, že obviněný naplnil skutkovou podstatu trestného činu krádeže ve všech kvalifikačních momentech vyplývajících z trestního zákoníku.
Nad rámec dovolání obviněného a v duchu aktuální judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 15 Tdo 1035/2011) pak státní zástupkyně poukázala na to, že jednání obviněného mělo být správně posouzeno jako jediný zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku s vystižením všech jeho překrývajících se kvalifikačních znaků, a tedy nikoli jako jednočinný souběh dvou trestných činů. V této souvislosti ale zároveň zdůraznila, že případná náprava této dílčí nesprávnosti právního posouzení cestou kasace výroku o vině nesouvisí s potřebou řešení otázky zásadního právního významu, vzhledem ke zmíněnému judikatornímu rozhodnutí a dále by byla zcela bez vlivu na postavení obviněného, jemuž byl uložen trest na samé spodní hranici trestní sazby uvedené v ustanovení §205 odst. 4 tr. zákoníku.
Vzhledem k těmto okolnostem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. v neveřejném zasedání a zároveň vyjádřila souhlas, aby v neveřejném zasedání bylo rozhodnuto i v případě jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2011 sp. zn. 9 To 467/2011 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí dále posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou obsahové správnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu ( srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03 ). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl obviněný odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či jiným dovolatelem v jeho prospěch v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že obviněný měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. ( tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem ).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité ( určitá ) ustanovení trestního zákona a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto je třeba, aby důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřoval vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti této právní kvalifikaci. Proto se nelze spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. ( Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Nejvyšší soud po prostudování dovolání obviněného shledal, že obviněný sice podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však z valné části nenamítl nesprávnost právního posouzení skutku, ale fakticky napadl výhradně soudy učiněná skutková zjištění s tím, že soudy nedostatečně zjistily skutkový stav, když neučinily skutková zjištění po právu, protože obviněný se předmětného jednání nedopustil. Zároveň dovolatel napadá hodnocení provedených důkazů, když zejména zpochybňuje jejich procesní validitu (výpověď spoluobviněného K.) i jejich objektivitu (svědecké výpovědi policistů Z. a J.). Pokud v závěru dovolatel konstatuje, že jednání kladeného mu za vinu se nedopustil po objektivní ani subjektivní stránce, a že stejně tak nebyla naplněna materiální stránka trestného činu, nelze takto obecně a zcela nekonkrétně uplatněné argumenty pokládat za řádné zdůvodnění jím tvrzeného nesprávného právního posouzení skutku. Nehledě pak na to, že trestní zákoník (zák. č. 40/2009 Sb.) ve svém pojetí materiální stránku trestného činu, jak ji obsahoval trestní zákon (zák. č. 140/1961 Sb.), nezná.
Lze tudíž uzavřít, že obviněný v dovolání konkrétně uplatnil toliko námitky zpochybňující průběh skutkového děje, jak jej stanovil na základě provedeného dokazování nalézací soud a jak jej potvrdil i soud odvolací. Pokud pak uplatnil některé zcela obecné výhrady vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem, tyto nebylo lze za řádně uplatněné námitky ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu označit. Z celkového charakteru námitek dovolatele je evidentní, že jím vytýkané vady mají v podstatě povahu vad skutkových, resp. procesních pokud jde o hodnocení provedených důkazů, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu, a teprve na základě toho poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku. Dovolatel tedy vůči napadeným rozhodnutím soudů fakticky namítá pouze nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž údajně došlo v důsledku neobjektivního vyhodnocení provedených důkazů. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud se jimi proto ani není oprávněn zabývat.
Na základě obsahu spisu je pro úplnost třeba zdůraznit, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy přitom své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů, což dostatečně a důkladně objasnily v odůvodnění svých rozhodnutí. Z obsahu spisu je zřejmé, že nalézací soud se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádal se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jeho adresu. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění předmětných rozhodnutí soudů nižších stupňů. Lze tedy uzavřít, že se v tomto případě nejedná o situaci, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 ).
Pokud pak státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného upozornila na změnu judikatury ohledně posuzování trestného činu krádeže podle trestního zákoníku v případech, kdy se pachatel jedním skutkem (byť pokračujícím) dopustí jednání podřaditelného pod kvalifikaci podle §205 odst. 1 a současně i podle §205 odst. 2, a kdy je na takové jednání potřeba pohlížet jako na jediný trestný čin, a nikoli jako na jednočinný souběh dvou trestných činů, lze jí dát za pravdu a v této souvislosti je možné poukázat na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2011 sp. zn. 15 Tdo 706/2011 a sp. zn. 15 Tdo 1035/2011.
V konkrétní přezkoumávané věci obviněného L. F. je ale k této okolnosti třeba poznamenat, že v podaném dovolání nebyla tato hmotně právní námitka proti soudy použité právní kvalifikaci jednání obviněného ani náznakem uplatněna. Přitom je neoddiskutovatelným faktem, že pro trestnost jednání obviněného je určující právní kvalifikace podle §205 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, která nebyla jakkoli zpochybněna a v rámci její trestní sazby (od 2 do 8 let) byl obviněnému uložen trest odnětí svobody na její samé spodní hranici. Faktické postavení obviněného by tak i v případě změny právní kvalifikace ve smyslu výše uvedené judikatury nedoznalo jakékoli změny, na což státní zástupkyně taktéž poukázala.
Nejvyšší soud proto na základě obsahu dovolání, jak bylo obviněným podáno, dospěl ke konečnému závěru, že uplatněné dovolací námitky nejsou z výše uvedených důvodů podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Dovolatel totiž na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak konkrétně uplatnil takřka výhradně námitky, které tento dovolací důvod svým obsahem nenaplňují. Námitky, které by bylo možné pod uplatněný dovolací důvod podřadit, pak nebyly v podaném dovolání ani v minimální míře konkretizovány a vyargumentovány, což nelze za řádné uplatnění takového dovolacího důvodu v požadovaném směru označit. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 18. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c