ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.457.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 457/2012-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2012 o dovolání obviněného N. K. , stíhaného jako uprchlý podle §302 a násl. tr. řádu, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 2 To 81/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 3/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného N. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2011, sp. zn. 4 T 3/2011, byl obviněný N. K., stíhaný jako uprchlý ve smyslu §302 tr. řádu, uznán vinným
- ad I./2,3,4 výroku trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona jako spolupachatel ve smyslu ust. §9 odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon),
- ad I./1, II.výroku, jako pomocník trestného činu loupeže podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k §234 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákona,
- ad III. výroku jako pomocník trestného činu loupeže podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k §234 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona,
- ad IV. výroku jako pomocník trestného činu loupeže podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k §234 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákona,
kterých se dopustil tím, že
I.
1) dne 23. 11. 2000 kolem 21:00 hod., na silnici III/603, v katastru obce H. J., okres P.-z. po předchozí domluvě mezi odsouzenými D. B., L. Ž. a J. O. o tom, že skupina osob okolo D. B. bude provádět loupežná přepadení, přičemž z výnosu bude 30% předávat L. Ž., J. O. a P. K., za což tito budou skupině pachatelů okolo D. B. předávat informace a J. O. a P. K., kteří v té době byli příslušníky Policie ČR, zařazenými na OBOZ, Správy hl. m. Prahy, budou zajišťovat informace ze zdrojů Policie ČR a pomáhat pachatelům vyhnout se trestní odpovědnosti, odsouzený J. Ž. a odsouzený J. Z. předstíranou policejní silniční kontrolou s použitím služebních stejnokrojů Policie ČR, zastavili řidiče automobilu tov. zn. Opel Omega, poškozeného Ing. D. I., kterého následně odsouzený J. Ž. vyzval k vystoupení a následování k fingovanému služebnímu vozidlu Policie ČR, značky VW Transporter, do něhož ho odsouzený J. Ž. vtlačil, zde ho odsouzený M. P. a odsouzený R. B. spoutali a společně s odsouzeným J. Z. odvezli na rekreační chatu v katastru obce H., okr. P.-z., užívanou odsouzeným R. T., kde ho očekával odsouzený D. B. a R. T. a společně ho pak umístili do sklepa chaty, kde ho zejména odsouzený M. P. při vymáhání finanční hotovosti a informací o možnostech vstupu do objektu firmy poškozeného O. H. v P., V. opakovaně brutálně fyzicky napadl, čímž mu způsobili mnohačetná poranění hlavy, krku, trupu a končetin, mnohočetná ložiska pohmoždění hlavy a levé poloviny obličeje s krevním výronem v oblasti očnice, otřes mozku, tříštivou zlomeninu vnitřní stěny levé očnice, zlomeninu ploténky čichové kosti se zakrvácením do dutinového systému kosti s výhřezem a uskřinutím měkkých struktur, výrazný krevní výron očních víček, krevní výrony ve spojivce levého oka, krevní výrony na přední ploše krku, pohmoždění hrudníku s mnohačetnými krevními podlitinami vpředu, více vlevo, zlomeninu šestého žebra vlevo v pažní čáře bez posunu, krevní výrony obou horních končetin, pohmoždění levého ramenního kloubu, pohmoždění obou bérců, těžké pohmoždění levého bérce s krevními výrony ve svalstvu, pohmoždění levého hlezenného kloubu, poté odsouzení T. P. s J. K. a J. Ž. odjeli do sídla firmy v P., kde klíči a s pomocí kódů odcizili 785.000,- Kč, trezor v hodnotě 48.000,- Kč a účetní doklady, které obviněný N. K. pomáhal odsouzenému D. B. třídit za účelem získání poznatků, které odsouzený D. B. předal odsouzenému L. Ž.,
2) dne 4. 12. 2000 kolem 09:00 hod. v P., ul. K., v bydlišti poškozeného P. T., po předchozí domluvě a poté, co L. Ž. zajistil lustraci poškozeného, přijeli D. B., J. Z., M. P., J. K. s odděleně stíhaným T. P. do bydliště poškozeného, kde J. K. s T. P. vydlabali mříž u garáže, J. Z. a M. P. vnikli dovnitř, kdy vyčkali příchodu P. T., kterého povalili na zem, spoutali pouty, naložili ho do jeho automobilu tov. zn. Škoda Octavia, a odvezli do rekreační chaty, kterou opatřil obviněný N. K., kde ho drželi dva dny a na hlídání poškozeného se podíleli J. K., M. P., J. Z., T. P., současně T. P. a J.K. prohledali dům, na poškozeném se snažili násilím vymoci finanční hotovost a M. P. poškozenému údery gumovou palicí způsobil tříštivou zlomeninu nehtového článku druhého prstu levé nohy, tříštivou zlomeninu nehtového článku druhého a třetího prstu pravé nohy, poškozený pak dále utrpěl pohmoždění obličeje s krevnímu výrony okolo obou očnic, čela a spojivky pravého oka, tečkovité krevní výronky přední plochy krku, pruhovité krevní výrony na hrudníku a břiše, krevní výrony na stehnech obou dolních končetin, otlaky na obou zápěstích a obžalovaní se zmocnili z trezoru poškozeného v hotelu K. v P. 1,5 mil. Kč a dále se zmocnili 100.000,- Kč, které měl poškozený u sebe, čímž P. T. způsobili celkovou škodu ve výši 1.600.000,- Kč,
3) dne 4. 4. 2001 kolem 09:00 hod. v obvodu P., u obce N. po předcházející domluvě mezi odsouzenými D. B., J. Ž., J. Z., M. M., M. P., Z. Š. a z podnětu P. K., když informace předal obviněný N. K. poté, co J. Ž. provedl fiktivní dopravní kontrolu automobilu tov. zn. Toyota Land Cruiser, a vyzval poškozeného M. M., aby vystoupil z vozu, J. Z., M. P. a M. M. tlačili poškozeného M. do automobilu tov. zn. Ford, svázali mu nohy a ruce, zakryli oči a odvezli do chaty v obci B., kterou opatřil obviněný N. K., kde ho násilím drželi do 6. 4. 2001 a násilím ho nutili k vydání 5 mil. Kč, odcizili mu jeho automobil v hodnotě 1.253.700,- Kč, z automobilu dále odcizili videokameru zn. Panasonic, mobilní telefon, pistoli, ovladač na otevírání vrat, to vše v hodnotě nejméně 41.400,- Kč, dále osobní doklady, klíče od bytu, čímž poškozenému M. způsobili škodu ve výši 1.295.100,- Kč, poškozený M. pak utrpěl zlomeninu dolní čelisti vlevo s posunem úlomků, mnohočetné krevní výrony a oděrky v obličeji, oboustranný brýlový krevní výron s otokem očních víček, pohmoždění krční páteře, rozsáhlý krevní výron na břiše, pohmoždění obou zápěstí a krevní výrony na levém zápěstí, pravém stehně a levém bérci, přičemž shora uvedenou činnost organizovali a koordinovali odsouzení D. B. a N. K.,
4) dne 8. 4. 2001 kolem 20:30 hod. v P., ul. T., po naplánování a domluvě s L. Ž., poté, co obdobným způsobem J. Ž. zastavil automobil tov. zn.: Mercedes Benz 270 CDI, J. Z., M. P. a M. M. vtlačili poškozeného P. M. do přistavené dodávky, odvezli ho do nezjištěného domu poblíž města S., kde mu odcizili hodinky zn. Longines, zlatý řetízek a náramek, vše v hodnotě 54.000,- Kč, násilím ho nutili k vydání dalšího automobilu tov. zn. Mercedes Benz S320 CDI v hodnotě 1.458.000,- Kč a 7 mil. Kč v hotovosti, následně mu obviněný N. K. s odsouzenými D. B. a Z. Š. z trezoru hotelu A. v P. odcizili hotovost ve výši 2.141.728,- Kč, část v německých markách, stravenky v hodnotě 60.000,- Kč a písemnosti, což provedl Z. Š., odcizili mu automobil tov. zn. Mercedes Benz 270 CDI, v hodnotě 1.112.200,- Kč, tržbu ve výši 250.000,- Kč, fotoaparát zn. Olympus s dioptrickými brýlemi v ceně 15.200,- Kč, z účtu u Komerční banky, a.s., se mu pokusili vybrat 80.000,- Kč a odcizit další automobil, což se jim nepodařilo, přičemž poškozenému P. M. způsobili škodu ve výši 3.633.128,- Kč, přičemž tuto činnost organizovali a koordinovali odsouzený D. B. a obviněný N. K. se pak podílel na výběru peněz, shora uvedený automobil tov. zn. Mercedes Benz přesně nezjištěného dne 8. 4. 2001 prodal Z. Š. M. H.,
II.
dne 8. 8. 2000 kolem 13:35 hod. v P. – B. P., ul. P., před prodejnou P., po předchozí domluvě o provádění loupežných přepadení s již odsouzenými D. B., L. Ž. a J. O. s tím, že z výnosů loupeží bude odevzdávat 30 % L. Ž., J. O. a P. K., za což tito budou skupině pachatelů sdružených kolem D. B. předávat informace a J. O. a P. K., kteří v té době byli příslušníky Policie ČR zařazenými na OBOZ Správy hlavního města Prahy, budou zajišťovat informace ze zdrojů Policie ČR a pomáhat pachatelům vyhnout se trestní odpovědnosti, o které byli informováni a účastnili se jí R. T., J. Z., J. Ž. a M. P., N. K. a odsouzený P. R. a R. M., shromáždili informace poskytl společně s R. M. odsouzenému D. B., kdy tento následně spolu s pro tento skutek již odsouzenými R. T., J. Z. a M. P. zorganizoval přepadení přepravce peněz, kdy odsouzený J. Z. a M. P. srazili na zem pracovníka bezpečnostní agentury Group BBS, s.r.o. P. J. J., kterému současně z ruky vytrhli kufřík s tržbou ve výši 3.040.000,- Kč a z místa ujeli osobním automobilem tov. zn. Mercedes Benz, řízeným odsouzeným R. T. na místo, kde čekal odsouzený D. B. v osobním automobilu, aby jim umožnil bezpečný odjezd a následně N. K. obdržel podíl z uloupené částky,
III.
dne 14. 12. 2000 kolem 13:30 hod., na silnici v katastru obce B., okr. P.-v., po obdobné domluvě mezi již odsouzenými J. Ž., M. P., J. K., D. B., T. P. a J. Z., na základě informací získaných T. P. a po domluvě a naplánování s odsouzeným L. Ž. st., pod záminkou předstírané kontroly s použitím služebních stejnokrojů Polcie ČR odsouzení J. Ž. a J. Z. zastavili vozidlo tov. zn.: Ford Transit, společnosti Phillip Moris, a.s., řízené poškozeným T. S., převážející náklad cigaret různých značek a tržbou uloženou v trezoru vozidla, řidiče T. S. vyzvali, aby vystoupil z vozidla a následoval je k vozidlu tov. zn. VW Transporter, do nějž jej vytlačili a zde odsouzení M. P. a J. Z. poškozeného spoutali a následně ho převáželi několika osobními vozidly po území okresu M. až do doby, kdy J. Ž., J. K., D. B., T. P. náklad cigaret v celkové hodnotě 249.368,- Kč vyložili po předchozí dohodě s obviněným N. K.m v předem připraveném objektu v obci M., který tehdy N. K. obýval, odsouzený R. G. pak na základě žádosti odsouzeného D. B. zajistil vyříznutí trezoru v hodnotě 46.000,- Kč, obsahující finanční hotovost ve výši 173.047,- Kč, to vše ke škodě spol. Phillip Morris a.s., přičemž obviněný N. K. se podílel na zprostředkování prodeje odcizených cigaret a získanou finanční hotovost si výše jmenovaní rozdělili mezi sebou,
IV.
dne 31. 10. 2000 kolem 07:30 hod. v P., na ul. N. N., před domem, na podnět podezřelého T. P. a po naplánování s L. Ž. st. a mezi odsouzenými D. B., J. Ž., M. P., R. T. a J. K. donutili J. Ž. a M. P. nastoupit do automobilu tov. zn. Škoda Felicia poškozeného J. H., odvezli ho do rekreačního objektu v obci H., okres P.-z., majitelky M. T., který za tímto účelem poskytl R. T., kde mu přelepili izolepou oči, nasadili kuklu a spoutaného společně s J. Z. drželi do 3. 11. 2000, přičemž ho pohrůžkami násilím donutili vydat klíče od jeho bytu a kancelář, vypsat tři šeky na výběr hotovosti z jeho účtu v celkové výši 389.000,- Kč, když se jim následně podařilo vybrat 300.000,- Kč a z bydliště mu dále odcizili osobní automobil tov. zn. Rover 600, v hodnotě 463.400,- Kč, automobil tov. zn. Mazda 626, v hodnotě 467.600,- Kč, včetně klíčů a dokladů od nich, písemnosti, nevyplněné šeky, kreditní karty VISA a AMERICAN EXPRES, prostřednictvím kterých vybrali 50.000,- Kč, dále 36.500,- Kč v hotovosti, osobní doklady, zlatý řetízek v hodnotě 1.400,- Kč, černý kufřík, hliníkový kufřík s elektrickým nářadím, mobilní telefon zn. NOKIA, to vše v ceně 9.150,- Kč, tedy J. H. způsobili škodu ve výši 1.328.050,- Kč, přičemž D. B. tuto akci organizoval a koordinoval, N. K. měl zajistit maskovací pomůcky, jako paruky a kníry a dále se podílet na prodeji odcizených automobilů a ostatní se podíleli na střežení poškozeného J.H.
Obviněný N. K. byl podle §234 odst. 3 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §229 odst. 1 tr. řádu byli poškození P. T., Allianz pojišťovna, a.s., M. M., Group BBS, s.r.o., Kooperativa, a.s., Phillip Morris ČR, a.s.,Uniqua, a.s., odkázání se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §226 písm. c) tr. řádu byl obviněný N. K. zproštěn obžaloby pro další skutek, kterým se měl dopustit trestného činu loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona.
Proti výše označenému rozsudku Městského soudu v Praze podali v zákonné lhůtě odvolání státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, obviněný N. K. a poškozená společnost Group BBS, s.r.o.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 2 To 81/2011, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. řádu k odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, obviněného a poškozené společnosti Group BBS, s.r.o., zrušil ve výroku o vině pod bodem I/ 2, 3, 4, výroku o trestu a výroku o náhradě škody týkající se poškozené společnosti Group BBS, a.r.o. a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného N. K. uznal vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, jako spolupachatele podle §23 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
a) dne 4. 12. 2000 kolem 09:00 hod. v P., ul. K., v bydlišti poškozeného P. T., po předchozí domluvě a poté, co L. Ž. zajistil lustraci poškozeného, přijeli D. B., J. Z., M. P., J. K. s odděleně stíhaným T. P. do bydliště poškozeného, kde J. K. s T. P. vydlabali mříž u garáže, J. Z. a M. P. vnikli dovnitř, kdy vyčkali příchodu P. T., kterého povalili na zem, spoutali pouty, naložili ho do jeho automobilu tov. zn. Škoda Octavia, a odvezli do rekreační chaty, kterou opatřil obviněný N. K., kde ho drželi dva dny a na hlídání poškozeného se podíleli J. K., M. P., J. Z., T. P., současně T. P. a J. K. prohledali dům, na poškozeném se snažili násilím vymoci finanční hotovost a M. P. poškozenému údery gumovou palicí způsobil tříštivou zlomeninu nehtového článku druhého prstu levé nohy, tříštivou zlomeninu nehtového článku druhého a třetího prstu pravé nohy, poškozený pak dále utrpěl pohmoždění obličeje s krevnímu výrony okolo obou očnic, čela a spojivky pravého oka, tečkovité krevní výronky přední plochy krku, pruhovité krevní výrony na hrudníku a břiše, krevní výrony na stehnech obou dolních končetin, otlaky na obou zápěstích a obžalovaní se zmocnili z trezoru poškozeného v hotelu K. v P. 1.500.000 Kč a dále se zmocnili 100.000,- Kč, které měl poškozený u sebe, čímž P. T. způsobili celkovou škodu ve výši 1.600.000,- Kč,
b) dne 4. 4. 2001 kolem 09:00 hod. v obvodu P., u obce N. po předcházející domluvě mezi odsouzenými D. B., J. Ž., J. Z., M. M.,M. P., Z. Š. a z podnětu P. K., když informace předal obviněný N. K. poté, co J. Ž. provedl fiktivní dopravní kontrolu automobilu tov. zn. Toyota Land Cruiser, a vyzval poškozeného M. M., aby vystoupil z vozu, J. Z., M. P. a M. M. tlačili poškozeného M. do automobilu tov. zn. Ford, svázali mu nohy a ruce, zakryli oči a odvezli do chaty v obci B., kterou opatřil obviněný N. K., kde ho násilím drželi do 6. 4. 2001 a násilím ho nutili k vydání 5.000.000 Kč, odcizili mu jeho automobil v hodnotě 1.253.700,- Kč, z automobilu dále odcizili videokameru zn. Panasonic, mobilní telefon, pistoli, ovladač na otevírání vrat, to vše v hodnotě nejméně 41.400,- Kč, dále osobní doklady, klíče od bytu, čímž poškozenému M. způsobili škodu ve výši 1.295.100,- Kč, poškozený M. pak utrpěl zlomeninu dolní čelisti vlevo s posunem úlomků, mnohočetné krevní výrony a oděrky v obličeji, oboustranný brýlový krevní výron s otokem očních víček, pohmoždění krční páteře, rozsáhlý krevní výron na břiše, pohmoždění obou zápěstí a krevní výrony na levém zápěstí, pravém stehně a levém bérci, přičemž shora uvedenou činnost organizovali a koordinovali ods. D. B. a N. K.,
c) dne 8. 4. 2001 kolem 20:30 hod. v P., ul. T., po naplánování a domluvě s L. Ž. poté, co obdobným způsobem J. Ž. zastavil automobil tov. zn. Mercedes Benz 270 CDI, J. Z., M. P. a M. M. vtlačili poškozeného P. M. do přistavené dodávky, odvezli ho do nezjištěného domu poblíž města S., kde mu odcizili hodinky zn. Longines, zlatý řetízek a náramek, vše v hodnotě 54.000,- Kč, násilím ho nutili k vydání dalšího automobilu tov. zn. Mercedes Benz S320 CDI v hodnotě 1.458.000,- Kč a 7.000.000 Kč v hotovosti, následně mu obviněný N. K. s odsouzeným D. B. a Z. Š. z trezoru hotelu A. v P. odcizili hotovost ve výši 2.141.728,- Kč, část v německých markách, stravenky v hodnotě 60.000,- Kč a písemnosti, což provedl Z. Š., odcizili mu automobil tov. zn. Mercedes Benz 270 CDI, v hodnotě 1.112.200,- Kč, tržbu ve výši 250.000,- Kč, fotoaparát zn. Olympus s dioptrickými brýlemi v ceně 15.200,- Kč, z účtu u Komerční banky, a.s., se mu pokusili vybrat 80.000,- Kč a odcizit další automobil, což se jim nepodařilo, přičemž poškozenému P. M. způsobili škodu ve výši 3.633.128,- Kč, přičemž tuto činnost organizovali a koordinovali odsouzený D. B. a obviněný N. K. se pak podílel na výběru peněz, shora uvedený automobil tov. zn. Mercedes Benz přesně nezjištěného dne 8. 4. 2001 prodal Z. Š. M. H..
Obviněný N. K. byl za tento zvlášť závažný zločin odsouzen podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a pod body ad I./1, II. a IV. za pomoc k trestnému činu loupeže podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k §234 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákona a pod bodem III. za pomoc k trestnému činu loupeže podle §10 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona podle §173 odst. 3, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Podle §56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost společně a nerozdílně s již odsouzenými D. B., R. T., R. M., J. O., M. P., P. R. a L. Ž., nahradit poškozené společnosti GROUP BBS s.r.o., škodu ve výši 2.541.000,- Kč.
V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný N. K. ve lhůtě stanovené podle §265e tr. řádu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 2 To 81/2011, dovolání, ve kterém napadl rozsudek Vrchního soudu v Praze s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a k) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný především namítl, že výrok rozsudku je nepřezkoumatelný, pokud byl odsouzen za některý skutek dle trestního zákona a za některý dle trestního zákoníku. Obviněný je toho názoru, že měl být odsouzen na základě ustanovení jen trestního zákona nebo jen trestního zákoníku, když namítaný postup považuje za nezákonný.
Výrok o náhradě škody dovolatel označil za neúplný, neboť osoby v tomto výroku uvedené jako D. B., R. T., R. M., J. O., M. P. a P. R. nejsou nezaměnitelně identifikováni, není zde uvedeno jejich datum narození a není uvedeno, na základě jakého odsuzujícího rozsudku jim byla uložena solidární povinnost k úhradě škody.
Dále dovolatel uvedl, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 43 T 15/2003, byla pro tytéž skutky odsouzena skupina pachatelů kolem D. B., tedy D. B., J. Ž., Z. Š., J. K., R. T., P. M., M. P., P. K., L. Ž. starší, kdy pod bodem II, 1) - poškozený M. M. uvedeného rozsudku obžalovaný P. K. pod tímto bodem zosnoval spáchání trestného činu spočívajícího ve zbavení jiného osobní svobody. Dovolatel je přesvědčen, že pokud P. K. je v totožném skutku uznán vinným pro trestný čin účastenství ve formě organizátorství trestného činu zbavení osobní svobody podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zákona k §232 odst. 1 tr. zákona, pak dovolatel je uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona jako spolupachatel dle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona, pak soudy obou stupňů v této právní kvalifikaci pochybily. Také pod bodem II. rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 43 T 15/2003, je kvalifikace skutku v rozporu s tím, k jakému závěru došel tentýž soud v totožném skutku v rozsudku sp. zn. 4 T 3/2011, a Vrchní soud v Praze v rozsudku sp. zn. 2 To 81/2011, proti kterému směřuje dovolání.
Dle názoru dovolatele se soudy obou stupňů podrobně nezabývaly jednotlivými řízeními, kdy za tytéž skutky byly jiné osoby odsouzeny, a to spisem Krajského soudu v Praze sp. zn. 4 T 64/2005, a 4 T 7/2007, spisem Městského soudu v Praze sp. zn. 43 T 15/2003, kdy v této věci byl opakovaně vyhlášen rozsudek, neboť opakovaně byl Vrchním soudem v Praze jako soudem odvolacím rušen a řízení pouze před soudy trvalo sedm let. Ve vztahu k řízení vedenému u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 15/2003, dovolatel rovněž uvedl, že pokud by se soudy obou stupňů o toto řízení více zajímaly, pak by bylo zřejmé, že ve věci byla stíhána i tehdejší družka dovolatele B. O., kdy nejprve svědek B. a spol. ji označili za osobu, která se měla na trestné činnosti podílet a následně změnili výpověď a označili za spolupachatele osobu dovolatele, zatímco B. O. byla soudem obžaloby zproštěna.
Dovolatel rovněž vznesl námitku proti rozsahu dokazování s tím, že je pokládá za nedostatečné a soudy obou stupňů měly připustit výslechy svědků R., M. a S., když se jednalo o další spoluobžalované v odděleně souzených trestních věcech, kteří by dle jeho názoru mohli přispět k lepšímu objasnění věci. Zpochybnil dále i způsob hodnocení důkazů, kdy podle jeho názoru soudy obou stupňů se náležitě nevypořádaly s důkazy shromážděnými ve spise, hodnotily důkazy pouze jednostranně, nadto v jeho neprospěch.
Dále dovolatel upozornil, že rozsudky Krajského soudu v Praze sp. zn. 4 T 64/2005, a 4 T 7/2007, a Městského soudu v Praze sp. zn. 43 T 15/2003, byly opakovaně přezkoumávány Vrchním soudem v Praze, kdy právní kvalifikace byla odlišná od soudu prvního stupně a taktéž ostatní odsouzení v souvisejících kauzách nebyli zařazeni do tak přísného typu věznice jako dovolatel.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání a pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Přípisem ze dne 14. 5. 2012, sp. zn. 1 NZO 253/2012, se k obsahu podaného dovolání vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství.
Státní zástupce uvedl, že pokud jde o námitku dovolatele vůči údajné nedostatečné identifikaci osob zavázaných k náhradě škody, jedná se o námitku neodpovídající žádnému ze zákonných dovolacích důvodů.
Pokud jde o srovnávání výroku napadeného rozsudku s rozsudky, kterými byli pro tytéž skutky odsouzeni další pachatelé, státní zástupce konstatoval, že z tohoto srovnání nelze zjistit, v čem dovolatel spatřuje nesprávnost dovoláním napadeného rozsudku.
V souladu se zákonným dovolacím důvodem státní zástupce označil toliko námitku nesprávnosti aplikace trestního zákoníku u skutků sub a), b), c) napadeného rozsudku, když v případě dalších skutků byl aplikován trestní zákon č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009. V této části označil dovolání za zjevně neopodstatněné, neboť uvedené skutky nejsou vůči ostatním skutkům ve vztahu jednočinného souběhu a nic nebrání tomu aplikovat na ně pro pachatele příznivější právní normu, v daném případě trestní zákoník.
Pokud jde o dovolatelem uplatněné dovolací důvody dle §265b odst. 1 písm. h), k) tr. řádu, státní zástupce poukázal na to, že dovolání sice na tyto důvody odkazuje, z textu dovolání však nelze zjistit, jaká konkrétní pochybení má dovolatel na mysli a proto se k nim nelze vyjádřit.
Státní zástupce navrhl, aby podané dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně navrhl, aby podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo navrhované rozhodnutí učiněno v neveřejném zasedání, a pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyslovil souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je zčásti přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku. Za nepřípustné je nutno považovat dovolání v té části, v níž se dovolatel domáhá srovnání s rozhodnutími v jiných trestních věcech a vytýká soudu, že neposuzoval obdobné skutky v různých řízeních stejně.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný přípustnou část svého dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolací důvod podle §265 h) tr. řádu je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
V rámci posouzení zda byly či nebyly naplněny dovolatelem uplatněné zákonné dovolací důvody, dospěl Nejvyšší soud k těmto závěrům:
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu sice formálně namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení, avšak v části svého mimořádného opravného prostředku jednak argumentoval námitkami v dovolacím řízení nepřípustnými (posuzování více trestních věcí současně), jednak část svých námitek směřoval vůči samotným skutkovým zjištěním soudu (nepřipuštění výslechu navržených svědků, nedostatečné hodnocení důkazů, resp. jejich jednostranné hodnocení v neprospěch obviněného). V této části dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
S dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je v souladu pouze ta námitka obviněného, ve které brojí proti posouzení časové působnosti trestních zákonů a namítá jako vadu, že některé skutky byly posouzeny dle trestního zákoníku a některé dle trestního zákona. Povaha této námitky je sice právní povahy a jako taková zvolenému dovolacímu důvodu odpovídá, leč Nejvyšší soud ji shledal zjevně neopodstatněnou.
Jak trestní zákon ve svém §16 odst. 1, tak i trestní zákoník ve svém §2 odst. 1 obsahují shodné ustanovení, dle kterého se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější. Odkaz na tato ustanovení obsahuje ostatně i odůvodnění napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze. V posuzovaném případě je zjevné, že dovolatel byl odsouzen za více trestných činů a soudy tedy musely vzít otázku časové působnosti v potaz u každého činu zvlášť. Jestliže Vrchní soud v Praze odstranil a napravil vadu právě v posouzení časové působnosti zákonů učiněných soudem prvního stupně a jednání popsané ve výroku svého rozhodnutí právně kvalifikoval podle trestního zákoníku jakožto zákona pro pachatele příznivějšího, pak nelze takový postup úspěšně napadat jako nesprávné právní posouzení či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, a to ani ve vztahu k ustanovení §16 odst. 2 tr. zákona (a obdobně §3 odst. 1 tr. zákoníku), dle kterého lze pachateli uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje.
Z uvedeného je zjevné, že námitka dovolatele týkající se posouzení jeho jednání zčásti dle trestního zákona, zčásti dle trestního zákoníku, nemá oporu v příslušných ustanoveních obou právních předpisů a jde o námitku zjevně neopodstatněnou.
Pokud jde o dovolatelem uplatněný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, podané dovolání neobsahuje žádnou specifikaci toho, v čem konkrétně by mělo naplnění tohoto dovolacího důvodu spočívat. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za potřebné konstatovat, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05). S ohledem na tyto skutečnosti dovolatelův odkaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu považuje Nejvyšší soud za irelevantní. Pokud snad dovolatel tento odkaz uplatnil ve vztahu k výše uvedené námitce právního posouzení jeho jednání zčásti dle trestního zákona a zčásti dle trestního zákoníku, bylo na ni již reagováno výše jako na námitku vůči právnímu posouzení skutku.
Pokud jde o námitku dovolatele vůči údajné neúplnosti výroku o náhradě škody uplatněnou s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, jedná se rovněž o námitku zjevně neopodstatněnou.
Za neúplný se považuje takový výrok napadeného rozhodnutí, který je sice v napadeném rozhodnutí učiněn, avšak neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. v případě výroku o vině je-li uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu apod.
V posuzovaném případě skutečnost, že ve výroku o náhradě škody v napadeném rozsudku Vrchního soudu v Praze nejsou uvedena data narození jednotlivých již odsouzených osob, nelze považovat za skutečnost, která by zakládala předmětný dovolací důvod. Jednak se nejedná o podstatnou náležitost tohoto výroku stanovenou zákonem, především však nemůže dojít k žádné zaměnitelnosti těchto osob či situaci, že by nemohly být řádně identifikovány. Vrchní soud v Praze jednal jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 3/2011, rozhodoval o odvolání proti rozsudku tohoto soudu ze dne 18. 7. 2011 a dovoláním napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze tedy nelze pojímat jinak než jako rozhodnutí ve spojení s tímto rozsudkem Městského soudu v Praze. S ohledem na tuto skutečnost je nutno považovat tvrzení dovolatele o neúplnosti výroku o náhradě škody vlivem údajné nedostatečné specifikace osob v tomto výroku uvedených za zjevně neopodstatněné.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání v té části, v níž je přípustné a odpovídá zákonnému dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného N. K. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. května 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á