ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.571.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 571/2012-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2012 dovolání obviněného R. F. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 5 To 316/2011, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 54/2011, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného R. F. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 9 T 54/2011, byl obviněný R. F. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
dne 14. 11. 2010 kolem 23.00 hod. - po předchozím požití většího množství alkoholických nápojů - řídil vlastní motorové vozidlo tov. zn. Volkswagen Passat Variant, v P. jednosměrnou ulicí D. ve směru jízdy od ulice B., kde poblíž domu dostatečně neodhadl boční odstup od vozidel tov. zn. Ford Mondeo, vlastníka P. S. a tov. zn. Chevrolet Aveo, vlastníka R. P., která byla zaparkována při levé straně ulice a narazil do nich, čímž způsobil dopravní nehodu s hmotnou škodou na vozidlech; na místě dopravní nehody se odmítl podrobit orientační dechové zkoušce, následně se pak podrobil při vyšetření ve FN Na Bulovce v 00.00 hod. dne 15. 11. 2010 dechové zkoušce na přístroji alcotest Dräger, při níž bylo naměřeno 1,60 g/kg alkoholu, odběr biologických vzorků odmítl, přičemž při prohlídce bylo lékařem konstatováno, že jeví poruchy psychosenzomotorických funkcí.
Za tento přečin byl podle §274 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání dvou let.
V zákonné osmidenní lhůtě podal obviněný proti tomuto rozsudku odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 5 To 316/2011, toto odvolání podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě stanovené podle §265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 5 To 316/2011 ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 9 T 54/2011, dovolání. V něm napadl rozhodnutí soudu druhého stupně s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný především namítl, že soudy obou stupňů na základě shromážděných důkazů nesprávně posoudily otázku, zda jeho jednání skutečně naplnilo skutkovou podstatu přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.
Podle jeho názoru soudy obou stupňů pominuly skutečnost, že z žádného provedeného důkazu nevyplývá, že by právě dovolatel byl skutečným pachatelem předmětného přečinu. V rámci provedeného dokazování nebylo dostatečným způsobem prokázáno, kdo je skutečným pachatelem a „v rámci skutkové podstaty trestného činu nedošlo ke kompletaci všech obligatorních náležitostí této skutkové podstaty, konkrétně jejího subjektu“. Soudy obou stupňů jej shledaly vinným, aniž by se dostatečně vypořádaly s otázkou, zda to byl skutečně on, kdo v inkriminované době řídil vůz, jak je uvedeno v popisu skutku. Žádný ze svědků neuvedl a ani uvést nemohl, že to byl právě dovolatel, kdo vozidlo v době nehody řídil. Soudy opominuly, že svědectví slyšených svědků se vázala pouze na dobu po nehodě, nikoli při a před ní. Dovolatel obdobně jako v předchozí uplatněné obhajobě uvedl, že vinu popírá a že v době nehody řídil vozidlo jeho bratranec, který po nehodě z vozu uprchl, když dovolatel byl ve vozidle pouze jako spolujezdec. V rámci dokazování nebyla dle dovolatele zjištěna žádná skutečnost, z níž by bylo možno nepochybně v souladu se zásadou materiální pravdy dovodit, že pachatelem nehody byl právě on.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek a aby přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl dle závazných pokynů Nejvyššího soudu.
Přípisem ze dne 20. 4. 2012, sp. zn. 1 NZO 354/2012, sdělil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, že Nejvyšší státní zastupitelství nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. řádu a nebude se k němu věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud České republiky rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice na jedné straně výslovně uvedl, že nenapadá hodnocení důkazů, ani nežádá, aby Nejvyšší soud působil jako soud tzv. "třetí instance", na druhé straně ve zjevném rozporu s tímto tvrzením však ve svém mimořádném opravném prostředku napadl výhradně skutková zjištění soudu právě s námitkami zaměřenými proti hodnocení provedených důkazů. Obdobně jako v obhajobě již dříve uplatněné předložil vlastní konstrukci skutkového stavu a údajně nesprávné právní posouzení vztáhl výlučně k této skutkové verzi, nikoli k objektivním skutkovým zjištěním soudu promítnutým jak ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku, tak v odůvodnění soudů obou stupňů. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, svým mimořádným opravným prostředkem napadl samotná skutková zjištění soudu a výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
V posuzovaném případě nekonstatoval Nejvyšší soud ani tzv. extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně ve věci dovolatele založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu věci dospěl k závěru, že nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tyto důkazy v souladu se zákonnými požadavky také řádně vyhodnotil. Odvolací soud se rovněž zákonným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, opakovanými i v jeho dovolání a náležitou pozornost věnoval otázce určení dovolatele jako osoby, která mimo veškerou pochybnost řídila motorové vozidlo v době nehody a svým jednáním se dopustila přisouzeného trestného činu. K zevrubné argumentaci odvolacího soudu, která se podrobně zabývá uplatněnými odvolacími námitkami a vyvrací je i skutkovou verzi, jíž obviněný předkládá, nepovažuje Nejvyšší soud za potřebné ničeho dodávat.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného R. F. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. května 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á