ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.591.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 591/2012-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. května 2012 dovolání obviněného S. S. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 7 To 377/2011, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 3 T 47/2011, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného S. S. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. 3 T 47/2011, byl obviněný S. S. uznán vinným
- pod bodem I/1-2 výroku rozsudku trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 ( dále jen tr. zákon) v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zákona a pod bodem I/2 s trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zákona,
- pod bodem II/1-3 trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), d), e) a odst. 2 tr. zákona v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zákona, kterých se dopustil tím, že
I./1) dne 29. 6. 2007 kolem 17:30 hod. v P., B. zazvonil u bytu poškozené A. F., a když mu poškozená otevřela, vydával se za spolužáka jejího vnuka J. a chtěl mu napsat v bytě poškozené vzkaz, kdy na základě této smyšlené legendy poškozená obviněného vpustila do bytu, kde po napsání vzkazu požadoval po poškozené zálohu na sraz ve výši 1.000,- Kč, kdy poškozená mu předala pouze 500,- Kč, přičemž obviněný využil chvilkové nepozornosti a odcizil z peněženky poškozené částku 6.000,- Kč,
I/2) dne 4. 9. 2007 v době od 17:30 hod. do 18:30 hod. v P., K. zazvonil u vstupních dveří do domu na zvonek poškozené E. L., které sdělil, že je spolužákem její dcery, kdy na základě této smyšlené legendy byl poškozenou vpuštěn do domu a bytu, kde v kuchyni napsal vzkaz pro dceru poškozené o srazu spolužáků, přičemž během návštěvy využil chvilkové nepozornosti poškozené a z kabelky v předsíni odcizil peněženku poškozené v hodnotě 30,- Kč s finanční hotovostí ve výši 800,- Kč, občanským průkazem, kartou pojištěnce VZP a platební kartou Poštovní spořitelny vystavenou na jméno poškozené, čímž způsobil na majetku poškozené E. L. škodu ve výši 830,- Kč,
II./1) dne 5. 3. 2008 kolem 19:30 hod. v P., T. zazvonil u vstupních dveří bytu poškozeného O. O., kterému sdělil, že hledá jeho syna a chtěl mu napsat vzkaz, kdy na základě této smyšlené legendy byl poškozeným vpuštěn do bytu, kde na poškozeném nejprve vylákal půjčení částky 100,- Kč a dále během návštěvy využil chvilkové nepozornosti poškozeného a z obývacího pokoje odcizil peněženku v hodnotě 30,- Kč s finanční hotovostí ve výši 24.000,- Kč, čímž způsobil na majetku poškozeného O. O. odcizením věcí škodu ve výši 24.030,- Kč,
II/2) dne 15. 5. 2008 ve 21:00 hod. v P., R. zazvonil u vstupních dveří bytu poškozené J. P. a vydával se za spolužáka dcery poškozené, který organizuje třídní sraz, kdy na základě této smyšlené legendy byl poškozenou vpuštěn do bytu, kde po poškozené požadoval zaplacení zálohy 200,- Kč na náklady spojené s třídním srazem, přičemž během návštěvy využil chvilkové nepozornosti poškozené a z kabelky poškozené odcizil peněženku v hodnotě 50,- Kč s finanční hotovostí ve výši 1.000,- Kč, čímž způsobil na majetku poškozené J. P. škodu ve výši 1.050,- Kč,
II/3) dne 25. 7. 2008 kolem 16:55 hod. v P., P. zazvonil u vstupních dveří do bytu poškozené B. Š. a vydával se za spolužáka syna poškozené, který ho k ní posílá, aby mu půjčila částku 500,- Kč, kdy na základě této smyšlené legendy byl poškozenou vpuštěn do bytu, kde využil nepozornosti poškozené a z obálky, kterou držela v ruce, vytáhl částku 6.000,- Kč a z bytu utekl, čímž způsobil na majetku poškozené B. Š. škodu ve výši 6.000,- Kč,
přičemž tohoto skutku pod bodem II. se dopustil, přestože byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 3 T 67/2007, který nabyl právní moci dne 19. 12. 2007, odsouzen ve výroku II. pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců.
Za jednání uvedené v bodě I/1,2 výroku rozsudku byl obviněný odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvacetičtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 44 T 142/2007, jakož i další výroky obsahově na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za jednání uvedené v bodech II/1-3 výroku rozsudku byl obviněný odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 3 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 8. 2010 sp. zn. 4 T 57/2010, jakož i další výroky obsahově na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozenému O. O., částku 24.030,- Kč, poškozené J. P., částku 1.000,- Kč, poškozené B. Š., částku 6.000,- Kč.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 podal obviněný v zákonné osmidenní lhůtě odvolání. Městský soud v Praze z podnětu tohoto odvolání rozhodl rozsudkem ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 7 To 377/2011, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu za jednání uvedené v bodě I/1-2) výroku rozsudku a podle §259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl, že obviněného S. S. odsoudil při nezměněných výrocích o vině trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zákona, porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zákona, neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zákona (pod body I/1-2), krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), d), e), odst. 2 tr. zákona a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zákona (pod body II/1-3), jakož i o trestu za jednání uvedené v bodech II/1-3 rozsudku, podle §238 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, za současného zrušení výroků o trestech, jednak z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 3 T 67/2007, jednak z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 44 T 142/2007, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu obviněný zařazen do věznice s ostrahou.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě stanovené podle §265e tr. řádu proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 7 To 377/2011, dovolání. V něm napadl rozhodnutí soudu druhého stupně v celém rozsahu s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný především namítl, že soudy obou stupňů rozhodly nesprávně, pokud jej uznaly vinným skutky uvedenými ve výroku o vině obou rozsudků. Popřel, že by se dopustil jednání, které by zakládalo jeho trestní odpovědnost, přičemž soud dospěl na základě skutkových zjištění ke zcela chybným právním závěrům. Je proto nesprávné i hmotně právní posouzení jeho jednání a tím naplněn dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Dovolatel namítl, že sice užil smyšlené legendy s cílem vylákat od poškozených finanční hotovost, avšak vstupu do jejich bytu se nedomáhal a pokud vstoupil, tak až na výslovné pozvání poškozených. Stejně tak jakékoli finanční prostředky, které získal, mu byly vydány dobrovolně, bez jakéhokoli nátlaku či naléhání. Jeho jednání mělo dle jeho názoru znaky maximálně skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zákona, ovšem bez splnění podmínky způsobení škody nikoli nepatrné. Žádným z důkazů nebylo potvrzeno, že by cokoli odcizil. Nebyly nalezeny žádné daktyloskopické ani jiné stopy, které by jej z trestné činnosti usvědčovaly. Ani výpovědi samotných poškozených jej dle jeho názoru z trestné činnosti neusvědčují, přičemž věrohodnost výpovědi poškozených soud při hodnocení těchto důkazů výrazně přecenil.
Dále dovolatel uvedl, že navrhoval provést důkaz svědeckou výpovědí R. V., J. S., V. S. a L. R., avšak odvolací soud se tímto jeho návrhem vůbec nezabýval a bez bližšího odůvodnění tyto důkazy neprovedl, což bylo na újmu úplnosti skutkových zjištění. Podle názoru dovolatele nebyla jeho vina provedenými důkazy prokázána, nesouhlasí proto jak s výrokem o vině, tak s výrokem o uloženém trestu i s učiněným výrokem o náhradě škody.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek soudu druhého stupně a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.
Přípisem ze dne 16. 4. 2012, sp. zn. 1 NZO 287/2012, podala státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k obsahu dovolání obviněného S. S. své vyjádření. Konstatovala v něm, že dovolatel sice formálně namítl nesprávné posouzení skutku, avšak jeho dovolací námitky výlučně směřují do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel soudům obou stupňů v podstatě vytýká nesprávná zjištění skutkového stavu věci; to se týká i té námitky dovolatele, že jeho jednáním nebyla naplněna objektivní stránka trestného činu porušování domovní svobody a krádeže.
Protože státní zástupkyně shledala dovolání obviněného jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, navrhla jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud České republiky rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice namítl, že soud dospěl k chybným právním závěrům a je tedy nesprávné hmotně právní posouzení jeho jednání, ve zjevném rozporu s tímto tvrzením však ve svém mimořádném opravném prostředku napadl výhradně skutková zjištění soudu, aniž by vznesl relevantní námitky hmotně právní povahy. Veškeré své námitky dovolatel zaměřil do oblasti hodnocení provedených důkazů a nedostatečného rozsahu provedeného dokazování. Dovolatel ve své argumentaci předložil vlastní konstrukci skutkového stavu s tím, že jeho jednání mělo dle této konstrukce být posuzováno nanejvýš z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zákona. Údajně nesprávné právní posouzení vztáhl výlučně ke své vlastní skutkové verzi, nikoli k objektivním skutkovým zjištěním soudu promítnutým jak ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku, tak v odůvodnění soudů obou stupňů. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
V posuzovaném případě nekonstatoval Nejvyšší soud ani tzv. extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně v posuzované trestní věci založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu věci dospěl k závěru, že nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tyto důkazy v souladu se zákonnými požadavky také řádně vyhodnotil. Odvolací soud se rovněž zákonným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obviněného a v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě odůvodnil, proč jim nepřiznal relevanci. K návrhu odviněného na výslech dalších svědků také odvolací soud správně poukázal na nález Ústavního soudu č. 26/2004, a návrh na doplnění dokazování označil za nadbytečný s odůvodněním, že tvrzení obviněného, k jehož ověření byly tyto důkazy navrhovány, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností s jistotou vyvráceno. Námitku dovolatele v tomto směru tak Nejvyšší soud neakceptuje jako právně relevantní námitku existence tzv. opomenutého důkazu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného S. S. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 22. května 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á