ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.636.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 636/2012-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2012 dovolání obviněného M. P. , proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. 6 To 31/2012, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 31 T 244/2010, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného M. P. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 31 T 244/2010, byl obviněný M. P. uznán vinným v bodech 1. – 3. výroku rozsudku trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon), v bodech 4. – 6. ad a) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ad b) přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, v bodech 7. – 9. ad a) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ad b) přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že
1. ve Z.-M. v přesně nezjištěné době od 1. 8. 2009 do 15. 8. 2009 v obchodním domě C. Z. na T. odcizil celkem 28 kusů SIM karet Vodafone Activa, čímž společnosti TESCO STORES ČR, a.s. se sídlem v P. tak způsobil škodu ve výši 5.600,- Kč,
2. ve Z. dne 18. 9. 2009 v době od 15.30 hodin do 15.38 hodin odcizil ve zlatnictví D. v obchodním domě P. na N. T.G.M. z nezajištěného proskleného pultu 53 kusů zlatých řetízků o váze 155,30 g, čímž způsobil poškozené živnostnici B. S., škodu ve výši 98.871,- Kč,
3. ve Z.-M. dne 11. 10. 2009 okolo 14 hodin v obchodním domě C. Z. na T. v prodejně R. si uschoval pod zimní bundu pánské kalhoty Reserved, velikost 36/36, se kterými prošel bez zaplacení přes pokladny, kde byl zajištěn pracovníkem ostrahy objektu. Společnosti LLP Retail Czech Republic, s.r.o. se sídlem v P. tak způsobil škodu ve výši 699,- Kč,
4. ve Z. dne 5. 9. 2010 kolem 22 hodin v P. D. na ulici R. na pokoji odcizil mobilní telefon D 730, identifikační číslo (IMEI), se SIM kartou Vodafone účastnického čísla, čímž poškozené S. V., způsobil škodu ve výši 1.200,- Kč,
5. ve Z. dne 10. 10. 2010 v kavárně C. B. na T. T. B., kde v té době pracoval jako číšník, odcizil peníze z tržby ve výši 11.916,- Kč a dále v době od 5. 10. 2010 do 10. 10. 2010 zde jako číšník odcizil alkoholické nápoje v hodně 3.692,- Kč, čímž poškozené Z. H., způsobil celkovou škodu ve výši 15.608,- Kč,
6. ve Z. dne 1. 1. 2011 kolem 0.15 hodin v klubu G. na náměstí P. odcizil ze stolu dámskou červenou peněženku s doklady, finanční částkou ve výši 500,- Kč a mobilní telefon značky NOKIA X6, identifikační číslo (IMEI), se SIM kartou účastnického čísla, čímž poškozené B. H., způsobil škodu ve výši 5.900,- Kč,
7. ve Z. dne 25. 1. 2011 v době od 10.50 hodin do 12 hodin na T. n. z kanceláře společnosti Qeneo s.r.o. odcizil ze stolu mobilní telefon značky NOKIA C6, identifikační číslo (IMEI), se SIM kartou účastnického čísla, čímž poškozené Š. F., způsobil škodu ve výši 6.200,- Kč,
8. ve Z.-M. dne 18. 3. 2011 ve 20.20 hodin v obchodním domě C. Z. na T. v prodejně Baumax odcizil dvě sekerky značky FISKARS UNIVERZALNI TURIS, které si ukryl pod svou bundu a následně prošel prostorem pokladen bez zaplacení. Tak způsobil společnosti BAUMAX ČR s.r.o. se sídlem v P. škodu ve výši 1.938,- Kč,
9. v O., okres Z., dne 10. 4. 2011 v době od 11.10 hodin do 11.30 hodin na ulici H. v supermarketu ALBERT odcizil dvě lahve s olivovým olejen značky KREOSIL a jeden kus balení kávy značky CARTE NOIRE, a to tak, že si zboží ukryl za pas svých kalhot a následně prošel přes pokladnu bez zaplacení. Tak způsobil společnosti AHOLD Czech Republic, a.s., se sídlem v B., škodu ve výši 567,- Kč,
a tohoto jednání popsaného v bodech 1. – 3. se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č.j. 31 T 4/2008-58 ze dne 9. 4. 2008, který téhož dne nabyl právní moci, odsouzen za pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zákona, §247 odst. 1 písm. b) tr. zákona k peněžitému trestu ve výměře 10.000,- Kč
a jednání popsaného v bodech 4. – 6. a 7. – 9. se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č.j. 18 T 101/2009-66 dne 24. 8. 2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, č.j. 6 To 487/2009-79 ze dne 5. 11. 2009, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku, odsouzen mimo jiné za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zákona č. 140/1961 k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 3. 8. 2010.
Za výše uvedené trestné činy, jakož i za sbíhající se trestný čin pohrdání soudem podle §336 písm. a), b) tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 11. 7. 2011, sp. zn. 26 T 61/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 1. 9. 2011, sp. zn. 6 To 396/2011, byl obviněný M. P. odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti tří měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 11. 7. 2011, sp. zn. 26 T 61/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 1. 9. 2011, sp. zn. 6 To 396/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit způsobenou škodu společnosti Tesco Stores ČR a.s. se sídlem v P., V., ve výši 5.200,- Kč, B. S., ve výši 98.871,- Kč a Mgr. Z. H., ve výši 15.608,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byli poškození společnost Tesco Stores ČR, a.s. a B. S. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení o věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. P. v zákonné osmidenní lhůtě odvolání. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. 6 To 31/2012, odvolání obviněného podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
V zákonné lhůtě stanovené podle §265e tr. řádu podal obviněný M. P. prostřednictvím své obhájkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. 6 To 31/2012, dovolání, ve kterém s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu napadl toto usnesení s tím, že bylo rozhodnuto odvolacím soudem o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, přičemž v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Dovolatel namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, konkrétně pokud jde o skutek pod bodem 2) výroku o vině odsuzujícího rozsudku, týkající se odcizení 53 ks zlatých řetízků ve Z. D., když dle názoru dovolatele ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem, nelze dospět k závěru, že byly naplněny všechny zákonné znaky tohoto trestného činu.
Zjištěný skutkový stav nemůže obstát, neboť důkazy provedené k tomuto skutku vykazují pochybnosti a nejsou nade vší pochybnost přesvědčivými důkazy sloužícími k odsouzení. Podle jeho názoru nebyl nikým ze svědků jako pachatel označen, pouze byla vyjádřena domněnka, že by se mohl dopustit krádeže ve zlatnictví, neboť se údajně o této skutečnosti měl zmínit známým. V době spáchání trestného činu nemohl být na místě činu, žádné přímé důkazy k jeho usvědčení soud neměl k dispozici a svůj závěr o vině opřel pouze o vyhodnocení metody pachové identifikace, jejíž výsledek dovolatel zpochybnil s tím, že na místě označeném ve skutku ad 2) nikdy nebyl.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil část napadeného rozhodnutí, jakož i vadné řízení jemu předcházející a aby přikázal rozhodujícímu soudu (neupřesněno kterému), věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Ke dni rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky o dovolání M. P. nevyužilo Nejvyšší státní zastupitelství svého oprávnění se k obsahu dovolání vyjádřit.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody §265b odst. 1 tr. řádu, byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice výslovně uvedl, že „skutkový stav, který soudy zjistily, nenaplňuje znaky trestného činu“, avšak v rozporu s takto formulovaným tvrzení napadá právě skutkový stav, který soudy zjistily ve vztahu k bodu 2) výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Obsahem dovolání tedy není námitka vůči právnímu posouzení skutku tak, jak byl soudem zjištěn, ale výlučně proti samotnému skutkovému zjištění soudu. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku tedy vyšel z vlastní konstrukce skutkového stavu opírající se o tvrzení, že předmětný skutek nemohl spáchat, neboť na místě spáchání trestného činu vůbec nebyl a údajné nesprávné právní posouzení tedy vztáhl výlučně k této skutkové verzi, nikoli k objektivním skutkovým zjištěním soudu. Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně právních důvodech předpokládaných v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, svým mimořádným opravným prostředkem napadl samotná skutková zjištění soudu a výlučně na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu. Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud pro úplnost konstatuje, že nezjistil ani tzv. extrémní nesoulad právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně ve věci dovolatele založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry na pečlivém rozboru provedených důkazů a v rozhodnutí svůj postup v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu řádně vyložil a odůvodnil. Odvolací soud pak v rámci odvolacího přezkumu věci dospěl k závěru, že nalézací soud provedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tyto důkazy v souladu se zákonnými požadavky také řádně vyhodnotil. Odvolací soud se rovněž zákonným způsobem vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, včetně námitky, a způsobem konformním se zákonem v odůvodnění svého usnesení vyložil, proč této námitce nepřiznal právní relevanci. Na závěrech odvolacího soudu nemá Nejvyšší soud žádný důvod cokoli měnit a nepovažuje za potřebné k nim ničeho dodávat.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného M. P. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. května 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á