ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.76.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 76/2012-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2012 o dovolání obviněného M. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2011 sp. zn. 12 To 46/2011, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 43/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný M. K. byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2011 sp. zn. 2 T 43/2010 uznán vinným jednáním uvedeným ve výroku tohoto rozsudku (body 1 až 6), které bylo kvalifikováno, jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků se zařazením do věznice s dozorem. Dále k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností na dobu 5 let a taktéž bylo rozhodnuto o jeho povinnosti uhradit poškozenému škodu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl dne 6. 9. 2011 Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 12 To 46/2011 podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř., jímž zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl tak, že obviněného M. K. uznal vinným, že
A) jako jednatel společnosti Esomont CZ, s.r.o. , se sídlem Ch., okr. P., v úmyslu se obohatit na cizím majetku a takto získaným majetkem vyrovnat závazky vlastní společnosti Esomont CZ, s.r.o., uvedl v omyl Ing. K. P., podnikajícího jako fyzická osoba pod obchodním jménem Ing. K. P. – S., na adrese Z., V. a to tak, že pod záminkou uskutečnění výroby kovových žaluzií a další stínicí techniky, kterou měla společnost Esomont CZ, s.r.o. provádět od měsíce dubna 2009, postupně v P. v období od 19. 3. 2009 do 20. 4. 2009 objednával a na základě vystavených faktur odebíral od Ing. K. P. – S. komponenty pro výrobu kovových žaluzií a stínící techniky v celkové hodnotě 6 834 187,- Kč, ačkoli již při provedení objednávek a při následném odběru tohoto zboží věděl, že za toto dodané zboží ve stanovené lhůtě nebude moci Ing. K. P. – S. zaplatit, většinu takto odebraného zboží nepoužil k výrobě žaluzií a stínící techniky a dne 27. 4. 2009 tento odebraný materiál, formou vzájemného zápočtu pohledávek, prodal společnosti Oknoplastik, s.r.o., se sídlem S., okr. P., aby tak vyrovnal dluhy, které u této společnosti společnost Esomont CZ, s.r.o. měla, následně pak od 5. 5. 2009 do 15. 9. 2009 Ing. K. P. – S. provedl pouze částečnou úhradu za dodané zboží, a to zaplacením částky ve výši 90 001,- Kč a způsobil tak svým úmyslným podvodným jednáním Ing. K. P. – S. škodu v celkové výši 6 744 186,- Kč, kdy konkrétně jednal tak, že
1) dne 19. 3. 2009 objednal a dne 23. 3. 2009 na základě faktury č. FOM-610/2009 odebral od Ing. K. P. – S. zboží v celkové hodnotě 1 186 854,- Kč, za které následně Ing. K. P. – S. zaplatil pouze dne 5. 5. 2009 částečnou úhradu v celkové výši 21 854,- Kč,
2) dne 26. 3. 2009 objednal a dne 30. 3. 2009 na základě faktury č. FOM-695/2009 odebral od Ing. K. P. – S. zboží v celkové hodnotě 917 947,- Kč, za které Ing. K. P. – S. nezaplatil,
3) dne 3. 4. 2009 objednal a dne 6. 4. 2009 na základě faktury č. FOM-778/2009 odebral od Ing. K. P. – S. zboží v celkové hodnotě 2 535 471,- Kč, za které Ing. K. P. – S. nezaplatil,
4) dne 9. 4. 2009 objednal a dne 14. 4. 2009 na základě faktur č. FOM-849/2009 a č. FOM-871/2009 odebral od Ing. K. P. – S. zboží v celkové hodnotě 1 183 768,- Kč, za které Ing. K. P. – S. nezaplatil,
5) dne 17. 4. 2009 objednal a dne 20. 4. 2009 na základě faktury č. FOM-922/2009 odebral od Ing. K. P. – S. zboží v celkové hodnotě 1 010 147,- Kč, za které Ing. K. P. – S. nezaplatil.
V tomto jednání odvolací soud spatřoval závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a obviněnému za to uložil podle §209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 let, k jehož výkonu jej zařadil podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku obviněnému uložil i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností na dobu 5 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost, aby poškozenému Ing. K. P. – S., zaplatil škodu ve výši 6 731 186,- Kč.
V části rozsudku ad B) byl obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro zde uvedené jednání, jež bylo součástí pokračujícího zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, protože nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obviněný stíhán. Dále byl poškozený odkázán v této části s požadavkem na náhradu škody na občanskoprávní řízení.
Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2011 sp. zn. 12 To 46/2011 podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že je pravdou, že předmětné komponenty objednal a následně odebral. Jednalo se o zboží určené na výrobu žaluzií. Má za to, že bylo jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem prokázáno, že převzal kompletní výrobu a měl snahu ji rozjet. V tomto směru si zajistil i příslušné pracovníky. Poukazuje na svědecké výpovědi Ing. J. V. a P. Š., kteří jeho obhajobu potvrdili a to i s časovými údaji, kdy se přesně jednalo o konec roku 2008 a rok 2009. Stejně tak jeho představu potvrdil i svědek Ch., který přešel z firmy O. do firmy E. na pozici vedoucího výroby. Zdůrazňuje, že v žádném případě neměl v úmyslu se obohatit případně takto získaným majetkem vyrovnat své závazky, naopak se snažil rozjet výrobu žaluzií ve své režii, když měl jednoznačnou představu jak a jakým způsobem by měl celou situaci řešit. To vyplývá i z výpovědí svědků H., P., Š., P., ing. A. (z emailové korespondence). V zásadě bylo prokázáno, že zboží, které bylo objednáno a dodáno firmou S. by při optimálním řešení tj. jednosměnném dennodenním provozu dílny, bylo využito, spotřebováno během dvou až tří měsíců, viz výpočet svědka Š. – 15000 ks žaluzií za 1 měsíc na dvou strojích, při jednosměnném provozu, za 120,- Kč materiál na 1 žaluzii, tj. za 1,800.000,- Kč za měsíc. Veškeré svědecké výpovědi byly v tomto v jeho prospěch, tedy, že objednané a převzaté zboží by bylo ve velmi krátké době zpracováno a následně prodáno konečným odběratelům.
Veškerá tato jednání ohledně výroby a dodávek stínící techniky probíhala před tím, než začal objednávat zboží (komponenty) ve firmě S. Tedy s ohledem na všechna vedená jednání nelze v žádném případě z nich dovodit podvodný úmysl. K následným objednávkám přistoupil až v době, kdy měl jednoznačnou představu o tom, jak vyvést svoji firmu z tzv. záporných čísel. Je přesvědčen, že nelze hovořit o tzv. rizikovém podnikání. Zvláště pak, kdy z výpovědi svědka ing. V. vyplývá, že mezi firmami podnikajícími ve stejném či obdobném sortimentu existují i formy tzv. provozního kreditu, kdy s ohledem na oživení podnikání existují i určité možnosti dofinancování. Konstatuje, že se dostal do tíživé finanční situace ve vztahu k firmě O. a místo, aby naplánovanou výrobu rozjel, převodem zboží na O. prakticky rezignoval na možnost vyřešení ekonomické situace společnosti.
Podle dovolatele je z provedeného dokazování patrno, že obviněný byl pod tlakem a proto souhlasil s převodem zboží. Ze zápisu není patrno, že by upřednostnil řešení prodeje zboží, naopak se snažil postoupit pohledávky, předat auta. Domnívá se, že se jednalo ve vztahu k jeho firmě o významně necitlivý přístup a to jak ze strany fi. S., tak zejména fi. O. Co se týče první firmy, tak ta vlastně ve splatnosti první faktury již se domáhala vydání výrobků, druhá firma přesto, že se mluvilo o provozním kreditu, přesto, že měla dohled nad výrobou, začala na něho tlačit stran vyrovnání závazků. Trvá na tom, že nebylo ani v přípravném řízení, ani u hlavního líčení prokázáno, že by od počátku jednal s úmyslem obohatit sebe nebo jiného, naopak má za to, že lze hovořit o nesprávném podnikatelském záměru, resp. podnikatelský záměr, který byl v zárodku zmařen aniž by prokázal svoji životaschopnost.
Z celého dokazování, z veškerých svědeckých výpovědí vyplývá, že chtěl stávající situaci řešit prací, spočívající ve výrobě a prodeji stínící techniky, nikoli podvodným jednáním. Není k dispozici jediný důkaz, který by jednoznačně prokazoval úmysl postupovat jiným způsobem, naopak vždy si zakládal na seriózním jednání, vždy se snažil klientům vyjít vstříc. Jediné, co hovoří v jeho neprospěch, je vypracovaný znalecký posudek, který se víceméně omezuje na vyjádření, že podnikání v dané situaci bylo nutno brát jako rizikové. On se ale domnívá, že ve stávající době jakékoliv podnikání bylo možno nazvat více či méně tímto termínem. Ze všech těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k věci se písemně vyjádřil. Poukázal zejména, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu totiž vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Lze dodat, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak zejména tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, tzn. v případech, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. Taková situace však v dané věci nenastala.
Dovolatel při své argumentaci v podstatě pouze opakuje námitky již uplatňované v hlavním líčení, jakož i v rámci svého odvolání. Vlastní analýzu provedených důkazů se snaží subsumovat pod uplatňovaný dovolací důvod a nahradit jí skutková a potažmo i právní zjištění soudu. Jak je ale uvedeno výše, skutková hodnocení spadají do výsostné kompetence soudu nalézacího, poté podmíněně soudu odvolacího a soud dovolací do této nezávislé sféry rozhodování soudů 1. a 2. stupně intervenuje pouze v případě extrémních rozporů mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Přezkoumáním relevantních listinných materií nezjistil jakékoli rozpory, natož extrémní, které by panovaly mezi tím, co vzal odvolací soud za skutkově prokázané a jakým způsobem na tato zjištění aplikoval svá zjištění hmotně právní. Na č.l. 6 odůvodnění napadeného rozsudku se Vrchní soud v Praze důsledně, logicky a způsobem plně přiléhavým komplexu informací pramenících z procesně provedeného dokazování, vypořádal s námitkami obviněného. S argumenty soudu, relevantními k dovození úmyslné formy zavinění M. K., je nutno se ztotožnit. K tomu je možno podotknout, jak vyplynulo např. z výpovědi svědka poškozeného Ing. K. P., že obviněný si v inkriminovanou, relativně krátkou dobu, období necelého měsíce, od poškozené firmy objednal a také odebral nebývale velké množství zboží. Takto činil s vědomím tristní hospodářské situace své firmy, bez reálně podloženého výhledu na získání větší zakázky a naopak s vědomím výše dluhů, mimo jiné u spol. O., na které byla jeho společnost v podstatě bytostně závislá. Rovněž tyto skutečnosti nutně vedou k závěru o přímém úmyslu obviněného podvést poškozenou společnost a na její úkor se v předmětné výši obohatit prostřednictvím „úhrady“ jeho dluhu vůči další osobě (tzv. „vytloukání klínu klínem“).
K argumentaci obviněného tak nelze přihlížet, neboť uplatňované námitky se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Podané dovolání tak s ohledem k výše neznačenému shledává podaným z jiného důvodu, než jaký je uveden v ustanovení §265b tr. ř. a proto navrhl je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání obviněného proti napadenému rozsudku Vrchního soudu v Praze je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí dále posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se tak zabýval předmětnou otázkou, tedy souladností v dovolání uvedené argumentace s uplatněným dovolacím důvodem. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl obviněný odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že obviněný měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. ( tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem ).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí tedy dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákona a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Proto se nelze spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Je třeba konstatovat, že obviněný v dovolání v podstatě opakuje svoji obhajobu z předchozího řízení včetně námitek, které uplatnil v rámci podaného odvolání. Tedy nesouhlasí s hodnocením důkazů, jak je provedly soudy nižších stupňů a zejména pak se skutkovým zjištěním, které vedlo k jeho uznání vinným žalovaným trestným činem podvodu. Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu podaného dovolání proto shledal, že sice bylo označeno jako podané z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti v něm však není namítána nesprávnost právního posouzení skutku, nýbrž výhradně soudy učiněná skutková zjištění s tím, že soudy nedostatečně zjistily skutkový stav, když nesprávně hodnotily provedené důkazy. Výhrady dovolatele se tedy soustředily především proti správnosti zjištění, že se trestné činnosti, za níž byl uznán vinným, dopustil, případně proti jiným skutkovým závěrům soudů nižších stupňů. Z charakteru jeho námitek je evidentní, že tyto mají výhradně povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu, a teprve na základě toho poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku. Takové námitky jsou však z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud se jimi není oprávněn zabývat.
Na základě obsahu spisu je ale pro úplnost třeba zdůraznit, že mezi skutkovými zjištěními, která soudy po zhodnocení provedených důkazů učinily, zejména pak soud odvolací, a právním posouzením věci, není dán žádný zásadní rozpor. Soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů a odvolací soud pak na odvolání obviněného reagoval tím, že část skutku označil za nedostatečně prokázanou a obviněného v tomto dílčím rozsahu zprostil obžaloby. Pokud jde o odsuzující část rozsudku, tak i ohledně ní lze uvést, že odvolací soud ve svém rozhodnutí reagoval plně na námitky vznesené obviněným a to, že je v podstatné části neakceptoval, rozhodně neznamená, že tak učinil nedůvodně. Naopak, odvolací soud dostatečně zdůvodnil proč pokládá obhajobu obviněného za neakceptovatelnou a to i pokud jde o jeho tvrzení, že neměl poškozeného v úmyslu podvést. Nelze proto rozhodně říci, že předchozí řízení včetně konečného rozhodnutí bylo paušální, nezaložené na provedených důkazech. Z obsahu spisu je naopak zřejmé, že soudy, především pak odvolací soud, se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud v tomto směru neshledal důvodu k jakýmkoli podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech proto Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění předmětných rozhodnutí soudů nižších stupňů.
Lze tedy uzavřít, že se v tomto případě nejedná o situaci, kdy jsou skutkové závěry soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 ).
Nejvyšší soud dospěl ke konečnému závěru, že dovolací námitky tak, jak byly koncipovány a uplatněny obviněným, nejsou z výše uvedených důvodů podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Dovolatel totiž na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak konkrétně uplatnil pouze námitky, které tento dovolací důvod svým obsahem nenaplňují. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( §265n tr. ř.).
V Brně dne 23. února 2012
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c